Nezařazené

µ -mini DIGITAL

Nic pro drsné chlapy, ale jako hračka pro krásné dámy je to ideální fotoaparát. Čtyřmegový kompakt půvabný jako pudřenka Madame de Pompadour, co víc si přát (být Madame de Pompadour). Navíc je to špičková technika. Normální digitální mjúčko pokračuje ve svém vývoji. Tento přístroj s ním má společnou jen část názvu. Je to zcela nový koncept a na

Na spodním obrázku je mjúčko v pouzdře


Mju se odvolává jistě jen z marketingových důvodů – 26 miliónů lidí si koupilo analogové Mju a to už je nějaký spotřebitelský potenciál! Ovšem toto “mju mini” vypadá lépe než klasické Mju – doba se už hnula jinam a éra těžkých šoupacích krytů je za námi. Však ani nejnovější pětimegové Mju takový kryt nemá…

Jaký je a komu je určen
Už v prologu jsem hodně naznačil. Jde o stylový aparát, uživatelsky jednoduchý, efektní, půvabný. Hodí se do kabelky nebo do kapsičky a je škoda ho nechávat doma. Hokej se s ním bude fotit těžko, ale pozor, když zmokne, nic se mu nestane, je utěsněný, vodě odolný. Je to moc hezký, velmi kvalitě vyrobený bezproblémový přístroj pro rekreační focení.

Přístroj má velmi malé rozměry (95 (š) x 55,5 (v) x 27,5 (t) mm a váží jen 115 g. Přitom je kovový, solidně vyhlížející, nic fórového. Koncepční věc: nemá průhledový hledáček, jen displej. Někomu to vadí, někomu ne, nelze hodnotit ani jako přednost, ani jako nedostatek, je to prostě záměr. Vyrábí se v šesti barevných provedeních, od antracitu po oranž, pro každý vkus. Má CCD 1/2.5´´ s 4.23 Mpx, optický zoom je skromný, 5,8 – 11,6 mm (ekvivalentní 35 – 70 mm na 35 mm fotoaparátu). Jeho světelnost je F3,5 (W) / F4,9 (T). LCD displej má úhlopříčku 4,5 cm a má 134 tisíc pixelů. Autofokus je pasivní (vyhodnocování kontrastu), buď logický celoplošný nebo bodový. Ostří od půl metru, v supermakru od 8 cm. Přístroj pracuje buď automaticky, nebo pomocí nastavitelných scén režimy (Portrét, Noční scéna, Autoportrét, Autoportrét se samospouští, Pláž a sníh, Kuchyně, Interiér, Krajina, Krajina s portrétem, Za sklem, Svíčka, Západ slunce, Ohňostroj). Volba scén je příjemná, přes názorné obrázky (jak je u Olympusu v poslední době zavedeno i u jiných modelů). Ručně lze nastavit ISO (64-400) a bílou (čtyři nastavitelné režimy). Procesor je systému TruePic, podporuje mapování snímače (detekce a překlenutí vadných pixelů) a redukci šumu. V režimu prohlížení lze do jisté míry editovat snímky (Změna velikosti, rotace, černobílá a sépiová fotografie, rybí oko, změkčení.) Je chvályhodné, že přístroj vytvoří editovanou kopii vedle nedotčeného originálu – funkce “rybí oko” je docela zábavná. Video 320×240 je zvukové. Napájení z Li Ion aku (Li -30B), v dodávce je nabíječka. Aku je rozměry i výkonem malé, vydrží na cca 100 fotek. Bylo by asi dobře si koupit rezervní.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá za 1,2 sec, objektiv vylétne zpoza rolety jak Trepifajksl, ale k první expozici dojde za další cca 1,2 sec. Žádný rychlík to není, při namáčknutí měl zpoždění za víc než 0,1 a bez namáčknutí spouště byla prodleva od 0,7 i déle. Když vypnete následný náhled, lze fotit jednotlivé snímky s odstupem cca 1,5 sec. Při sériovém focení prodlevy se pohybují mezi 0,8 a 1 sec. Je ovšem třeba vzít v úvahu, pro koho a pro co je přístroj určen – k laickému bezproblémovému focení, přičemž přístroj nemá stát majlant – a on stojí těsně pod 10 tisíc.

Velice příjemné je přepínání režimů foto / video / prohlížení: je to originálně řešené kovovým válečkem s osou kolmou na optickou osu. Prakticky se nemůže stát, že by se váleček dal omylem posunout v kapse. Pravda, díky tomuto válečku aparát trochu připomíná zapalovač na doutníky. Přístroj se skvěle ovládá, palcem se zoomuje, křížový volič je chráněn kovovým výstupkem před nežádoucí aktivací: dokud není zapnuto menu, ovládá scény, blesk, makro a samospoušť. Menu je velmi příjemné a pro laika uklidňující – zvláště v režimu scénických předvoleb. Je sice pěkné nastavovat menu SVÍČKA (pardon, v podání Olympusu SVICKA), ale když vidíme fotku svíčky, hned víc víme, kam to směřuje. Trochu nepochopitelný je režim Za sklem, kdo by čekal “něco jako polarizační filtr” bude zklamán, reflexy to neodstraňuje.

Scény jsme už jmenovali. Je tu ale jedna zvláštnost: ve scénických režimech Uvnitř a Svíčka, kdy se zapíná dokonce 500 ISO, rozlišení klesne na 1 Mpx. Je to škoda, Olympus AZ2 s podobnou funkcí zachovává plný čtyřmegový formát i při 500 ISO. A ještě jedno omezení: aparát aktivuje blesk i při makrorežimu, ale po zapnutí supermakra (od 8 cm) je blesk vypnutý.

Kresebné kvality jsou vcelku slušné, na kapesní zápisník víc než dostatečné. Cenou za eleganci je jen dvojnásobný zoom. Chápu důvody, na dvojnásobný zoom jsem zvyklý i z prapůvodního Canon Ixusu, ale co je to platné, zoom by dnes měl mít rozsah aspoň 1:3. Navíc ten přechod světelnosti z 3.5 na 4.9 při pouze dvojnásobné přezoomování je taky na pováženou. Světelnost 4.5 měl pradědečkův sklopný deskáč Voigtländer!

K příslušenství není mnoho co dodat, až na podvodní pouzdro, se kterým se lze pustit do třímetrové hloubky zaručena (a asi do větší bez záruky).
Je nutno ale zmínit i software Olympus Master. Slouží primárně ke komunikaci vypadá celkem sympaticky: není založen na filosofii alb, ale na řazení po dnech. Chystám recenzi tohoto zajímavého komunikačního softu. Podstatné ale je, že dokáže měnit firmware a pro nás co je důležité – nahrávat češtinu do nových modelů Olympusu, včetně tohoto mini mju. Pikantní je, že v dodávce je anglická verze a žádný návod, na webu ale najdete český návod a také čeština k OM. Instalace češtiny do menu je vcelku snadná, je ale přece jen trochu divné, že taková firma jako je Olympus přešla ve věci češtiny na systém DODO, tedy Dodělej Doma. Asistoval jsem mnoha laikům při koupi digi a dovedu si představit míru jejich zoufalství, kdyby měli pět minut po vybalení foťáku z krabice updatovat firmware downloadem jazykové mutace (hezky české, že? 🙂 ).

Když už jsme u té češtiny, nedávno upozorňoval jede čtenář, že řecká hláska µ se čte “mí” a že naše interpretace jako “mju” je převzata z japonské varianty klasické řečtiny a z té že by Homér dostal psotník.

Pro a proti
Pro:
příjemný design v šesti barvách
kovový přístroj, pečlivé provedení
výborná ovladatelnost
jednoduché, názorné menu

Proti
snímky ve scénických režimech s vyšší citlivostí jen v megovém rozlišení
nemá přisvětlovací lampu pro ostření a v šeru tápe
slabý výkon blesku

Ukázky
V inverzi se nedá fotit… Jakmile se zlepší počasí, nahradím snímky novou sérií.



Nic pro drsné chlapy, ale jako hračka pro krásné dámy je to ideální fotoaparát. Čtyřmegový kompakt půvabný jako pudřenka Madame de Pompadour, co víc si přát (být Madame de Pompadour). Navíc je to špičková technika. Normální digitální mjúčko pokračuje ve svém vývoji. Tento přístroj s ním má společnou jen část názvu. Je to zcela nový koncept a na

Na spodním obrázku je mjúčko v pouzdře


Mju se odvolává jistě jen z marketingových důvodů – 26 miliónů lidí si koupilo analogové Mju a to už je nějaký spotřebitelský potenciál! Ovšem toto “mju mini” vypadá lépe než klasické Mju – doba se už hnula jinam a éra těžkých šoupacích krytů je za námi. Však ani nejnovější pětimegové Mju takový kryt nemá…

Jaký je a komu je určen
Už v prologu jsem hodně naznačil. Jde o stylový aparát, uživatelsky jednoduchý, efektní, půvabný. Hodí se do kabelky nebo do kapsičky a je škoda ho nechávat doma. Hokej se s ním bude fotit těžko, ale pozor, když zmokne, nic se mu nestane, je utěsněný, vodě odolný. Je to moc hezký, velmi kvalitě vyrobený bezproblémový přístroj pro rekreační focení.

Přístroj má velmi malé rozměry (95 (š) x 55,5 (v) x 27,5 (t) mm a váží jen 115 g. Přitom je kovový, solidně vyhlížející, nic fórového. Koncepční věc: nemá průhledový hledáček, jen displej. Někomu to vadí, někomu ne, nelze hodnotit ani jako přednost, ani jako nedostatek, je to prostě záměr. Vyrábí se v šesti barevných provedeních, od antracitu po oranž, pro každý vkus. Má CCD 1/2.5´´ s 4.23 Mpx, optický zoom je skromný, 5,8 – 11,6 mm (ekvivalentní 35 – 70 mm na 35 mm fotoaparátu). Jeho světelnost je F3,5 (W) / F4,9 (T). LCD displej má úhlopříčku 4,5 cm a má 134 tisíc pixelů. Autofokus je pasivní (vyhodnocování kontrastu), buď logický celoplošný nebo bodový. Ostří od půl metru, v supermakru od 8 cm. Přístroj pracuje buď automaticky, nebo pomocí nastavitelných scén režimy (Portrét, Noční scéna, Autoportrét, Autoportrét se samospouští, Pláž a sníh, Kuchyně, Interiér, Krajina, Krajina s portrétem, Za sklem, Svíčka, Západ slunce, Ohňostroj). Volba scén je příjemná, přes názorné obrázky (jak je u Olympusu v poslední době zavedeno i u jiných modelů). Ručně lze nastavit ISO (64-400) a bílou (čtyři nastavitelné režimy). Procesor je systému TruePic, podporuje mapování snímače (detekce a překlenutí vadných pixelů) a redukci šumu. V režimu prohlížení lze do jisté míry editovat snímky (Změna velikosti, rotace, černobílá a sépiová fotografie, rybí oko, změkčení.) Je chvályhodné, že přístroj vytvoří editovanou kopii vedle nedotčeného originálu – funkce “rybí oko” je docela zábavná. Video 320×240 je zvukové. Napájení z Li Ion aku (Li -30B), v dodávce je nabíječka. Aku je rozměry i výkonem malé, vydrží na cca 100 fotek. Bylo by asi dobře si koupit rezervní.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá za 1,2 sec, objektiv vylétne zpoza rolety jak Trepifajksl, ale k první expozici dojde za další cca 1,2 sec. Žádný rychlík to není, při namáčknutí měl zpoždění za víc než 0,1 a bez namáčknutí spouště byla prodleva od 0,7 i déle. Když vypnete následný náhled, lze fotit jednotlivé snímky s odstupem cca 1,5 sec. Při sériovém focení prodlevy se pohybují mezi 0,8 a 1 sec. Je ovšem třeba vzít v úvahu, pro koho a pro co je přístroj určen – k laickému bezproblémovému focení, přičemž přístroj nemá stát majlant – a on stojí těsně pod 10 tisíc.

Velice příjemné je přepínání režimů foto / video / prohlížení: je to originálně řešené kovovým válečkem s osou kolmou na optickou osu. Prakticky se nemůže stát, že by se váleček dal omylem posunout v kapse. Pravda, díky tomuto válečku aparát trochu připomíná zapalovač na doutníky. Přístroj se skvěle ovládá, palcem se zoomuje, křížový volič je chráněn kovovým výstupkem před nežádoucí aktivací: dokud není zapnuto menu, ovládá scény, blesk, makro a samospoušť. Menu je velmi příjemné a pro laika uklidňující – zvláště v režimu scénických předvoleb. Je sice pěkné nastavovat menu SVÍČKA (pardon, v podání Olympusu SVICKA), ale když vidíme fotku svíčky, hned víc víme, kam to směřuje. Trochu nepochopitelný je režim Za sklem, kdo by čekal “něco jako polarizační filtr” bude zklamán, reflexy to neodstraňuje.

Scény jsme už jmenovali. Je tu ale jedna zvláštnost: ve scénických režimech Uvnitř a Svíčka, kdy se zapíná dokonce 500 ISO, rozlišení klesne na 1 Mpx. Je to škoda, Olympus AZ2 s podobnou funkcí zachovává plný čtyřmegový formát i při 500 ISO. A ještě jedno omezení: aparát aktivuje blesk i při makrorežimu, ale po zapnutí supermakra (od 8 cm) je blesk vypnutý.

Kresebné kvality jsou vcelku slušné, na kapesní zápisník víc než dostatečné. Cenou za eleganci je jen dvojnásobný zoom. Chápu důvody, na dvojnásobný zoom jsem zvyklý i z prapůvodního Canon Ixusu, ale co je to platné, zoom by dnes měl mít rozsah aspoň 1:3. Navíc ten přechod světelnosti z 3.5 na 4.9 při pouze dvojnásobné přezoomování je taky na pováženou. Světelnost 4.5 měl pradědečkův sklopný deskáč Voigtländer!

K příslušenství není mnoho co dodat, až na podvodní pouzdro, se kterým se lze pustit do třímetrové hloubky zaručena (a asi do větší bez záruky).
Je nutno ale zmínit i software Olympus Master. Slouží primárně ke komunikaci vypadá celkem sympaticky: není založen na filosofii alb, ale na řazení po dnech. Chystám recenzi tohoto zajímavého komunikačního softu. Podstatné ale je, že dokáže měnit firmware a pro nás co je důležité – nahrávat češtinu do nových modelů Olympusu, včetně tohoto mini mju. Pikantní je, že v dodávce je anglická verze a žádný návod, na webu ale najdete český návod a také čeština k OM. Instalace češtiny do menu je vcelku snadná, je ale přece jen trochu divné, že taková firma jako je Olympus přešla ve věci češtiny na systém DODO, tedy Dodělej Doma. Asistoval jsem mnoha laikům při koupi digi a dovedu si představit míru jejich zoufalství, kdyby měli pět minut po vybalení foťáku z krabice updatovat firmware downloadem jazykové mutace (hezky české, že? 🙂 ).

Když už jsme u té češtiny, nedávno upozorňoval jede čtenář, že řecká hláska µ se čte “mí” a že naše interpretace jako “mju” je převzata z japonské varianty klasické řečtiny a z té že by Homér dostal psotník.

Pro a proti
Pro:
příjemný design v šesti barvách
kovový přístroj, pečlivé provedení
výborná ovladatelnost
jednoduché, názorné menu

Proti
snímky ve scénických režimech s vyšší citlivostí jen v megovém rozlišení
nemá přisvětlovací lampu pro ostření a v šeru tápe
slabý výkon blesku

Ukázky
V inverzi se nedá fotit… Jakmile se zlepší počasí, nahradím snímky novou sérií.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: