Je to maličkost: z jaké výšky fotíme. U nás ve zvolském lese jsem udělal v tomto směru malý pokus. Mám tam vyhlídnuté místečko, říká se tomu prostě U dubu, holt, je to u dubu, co k tomu dodat? Napadl sníh, svítilo sluníčko a běžel jsem fotit. Všechny tři fotky jsou soňákem plnoformátem Alpha 7 R Mk III s objektivem Voigtländer 15 mm, je to skvělé sklo a při tom ohnisku si s ostřením nemusíme lámat hlavu (je to ručně ostřený objektiv). Takhle to místo vypadá, když ho normálně vyfotím s foťákem u oka:
Vyzkoušel jsem i variantu od země – soňák má výklopný displej, proč toho nevyužít? Hodně se to kácí. Aby se nekácelo!
Jenže jsem měl s sebou stativ, můj milovaný Manfrotto BeFree karbon, kilo a něco i s hlavou. Je jenom 140 cm vysoký, tak jsem na něj posadil soňáka, nastavil 10 vteřinovou samospoušť (ano, mám dálku, ale doma, ano, A7R Mk III má wi-fi, ale je to otrava to nastavovat, protože technicky zaostalý Phone nemá NFC) a vytáhl jsem aparát cca 150 cm nad hlavu. Musel jsem si nasadit brejle, abych dokouk na displej stočený dolů, ale jakž takž jsem dokouk a tu to máme, fotka bez kácení, nebo skoro bez kácení, to bych musel mít ruku jako Saxana.
Ono to převýšení o půl metru, o metr… mnohdy pomůže. Zkuste to. Možná na vás budou koukat jako na blázna – se stativem nad hlavou, ale ať si trhnou nohou. Hlavně neflákněte foťákem o zem, to bolí.
Chcete znát názor prodejce a znát aktuální prodejní cenu stativu Manfrotto BeFree?
