Sníh a expozice

Nastal čas připomenout si jednoduché pravdy. Jakou expozicí, tedy jakou rychlostí závěrky je dobré fotit chumelenici, aby vypadala jako chumelenice? Takovou fotku vidíte v záhlaví článku. Foceno Panasonicem DC-G9 pětadvacetinou na F3,9 na 800 ISO (tma jak v pytli). Byla to pěkná chumelenice, velké vločky, taková je… jednou za pár let, fotka je z roku 2017 a od té doby žádná taková chumelda nebyla.

Občas ale přece jen sněží a chceme dojem z chumelení zachytit. V podstatě jde o to, aby se vločka – bílý bod – mázla a udělala čárku, tím se vyvolá dojem pohybu. Znamená to, že musíme volit rychlost závěrky takovou, aby se pěkná čárka vytvořila. Jaká rychlost to je?

Začněme krátkým časem. Toto je 1/250 vteřiny, objektiv 28 mm na plnoformátu (to je důležitý údaj, je logické, že kdyby se to fotilo 200 mm objektivem, výsledek by byl jiný).

Vločky jsou jasné, trošku máznuté, ale ne moc. Následuje 1/125 vteřiny. Vložky jsou docela pěkně máznuté, nicméně si všimněte, že už nejsou tak bílé jako předešle.

To rozmazání a blednutí pokračuje, jsme na 1/60 vteřiny. Vločky jsou hodně mázlé, ale skoro nezřetelné.

Při 1/30 vteřiny nejsou skoro rozeznatelné od pozadí.

Ale pozor. Ne každá chumelenice je stejná. Když jsem fotil snímek ze záhlaví, to byly vločky jako pivní tácky a ty padaly pomalu, kdežto na srovnávacích fotkách zde nahoře to byl takový bystrý snížek, malé vločky a padaly rychle. Tomu je třeba přizpůsobit rychlost závěrky. Nejlíp je si to vyzkoušet, udělat pár fotek s různou expozicí (fotíme s prioritou času, lépe ale manuálně plus automatické ISO) a uděláme dvě tři zkoušky. Musí se pracovat rychle, protože ta pravá chumelenice zřídka trvá nějak moc dlouho… pět minut a je šlus. Na nějaké bádání není čas. No a když se to pak povede, tak je to radost – fotka dole je pořízena zase tou 1/125, ta se osvědčuje ve většině případech.