Brzy to bude dva roky, kdy jsem objevil doslova zahrabaného zenita s objektivem HeliosM, psal jsem o tom na Digineffu. Foťák shnil, nicméně Helios přežil iks sezón v kompostu. Teď jsem ho vytáhl po dvou letech odpočinku na procházku. Helios je sovětská kopie objektivu Carl Zeiss Jena Biotar 2/58. Má mnoho variant coby plně manuální a poloautomatický, ten můj má osmilamelovou clonu a samozřejmě ji musím plně ovládat ručně. Mám na něm redukci ze závitu M42 na bajonet Canon a na to mám redukci Sigma MC-11 na Sony E bajonet.
To je jedno z kouzel bezzrcadlovek, že totiž velmi snadno lze použít různé bizarní objektivy a ostřit ručně, protože si obraz zvětšíte buď funkčním tlačítkem, anebo moderní manuální objektivy vybavené elektronikou samy aktivují zvětšení obrazu, jakmile pohnete ostřicím kroužkem. Nu, tohle je totální manuál se vším všudy.
Moje první fotka… Obvykle mě ty dráty a sloupy štvou, ale tahle fotka mi připadá tak ujetá, že mi tam sloup ani nevadí.
Druhá zastávka je u tůňky, do které budou už brzy děti házet Moranu. Reflex a barevný šlajer je úžasný, jinak ale nic moc vidět není.
Následuje série fotek z lesa. Vcelku zbytečně jsem tam nechal viset ISO 640, fotil jsem na plnou světelnost F2.0. Ostřil jsem vždycky někam do třetiny, aby na fotce bylo aspoň něco jakž takž ostrého.
Zde je ostřeno na strom uprostřed a to bílé vzadu je Garina.
Terénní vlnky v lese, tady se prý lámal kámen na stavbu staré historické Zvole (750 let od založení!).
No a po dlouhé době jsem zkusil fotku na výšku. To je velký nešvar, že fotíme pořád na šířku… pokud ovšem nefotíme mobilem. To pak na výšku i točíme video.
Závěrem ukázka penízků bokehu. Všechna čest, tenhle Helios bokehuje jak vzteklej. Je to taková pěkná imprese… Obvykle tvrdím, že se efekty mají dělat v Photoshopu a že fotka má být syrová a ostrá a se vším všudy, ale když se na tohle koukám, tak mě opravdu nenapadá, jak bych tenhle efekt v Photoshopu napodobil…
