Fotografujeme

Můj soukromý argument po FF bezzrcadlovky

Má těch argumentů víc, nicméně tenhle jsem si zformuloval nedávno, když jsem se chystal fotit meteory – Perseidy. Dopadlo to fiaskem, Libor Hašpl by se asi řezal smíchem, kdyby mě viděl, jak se plácám o půlnoci na louce, ale to je fuk. Dneska o tom argumentu.

Jako foťák jsem volil svůj Sony a7R III a k němu jsem si půjčil Canon 16-35/2.8 plus jsem si vzal redukci Sigma MC-11. Potud vše v pořádku, sestava fungovala, dokonce mě až překvapila, jak svižně ostřila. Že jsem žádnou perseidu nevyfotil, to nebyla chyba techniky. Je to v rukouch.

Nicméně, jak jsem tam po louce poletoval s tou sestavou, uvědomil jsem si, jak pekelně velký a těžký ten 16-35 objektiv je. K tomu soňákovi totiž mám Voigtländer Heliar 15/3.5 na krajinky, když potřebuju jaksi vykřiknout. Srovnání těch dvou skel vidíte v záhlaví článku.

Řeknete, že srovnávám jabka s hruškama. Ten voigťák je ručně ostřený monofokál, kdežto 16-35/2.8 autofokusový zoom, světelnější o 1 1 / 3 stupně. Jenže, a teď začnou ty argumenty:

Voigťáka potřebuju na krajinu a hlavně tam, kde mi záleží na velké hloubce ostrosti. Tohle je takový příklad, vpředu kytičky, vzadu kopečky, pořádně zaclonit a je to… na jedno brdo, takhle se ty krajinky dneska často dělají. Ale někdy se to šikne. Světelnost F2.8 mi tedy k ničemu není. A potřebuju jeho kratší ohnisko, proč mám tahat i to delší?

Řeknete, že tou 16-35 bych to vyfotil taky, což je samozřejmě pravda. Tohle je vyfocené právě 16-35 a princip stejný. Výrazné popředí, detaily v něm a čitelné pozadí. Výsledek principiálně stejný.

Takže znovu, proč u všech rohatých mám sebou tahat objektiv těžký 790 g s rozměry 89 x 128 mm, když mi poslouží 156 g těžký voigťák s rozměry 59 x 38 mm? A i z toho těžkého bych využil jen část, ohnisko 16 mm a clonu F5.6? Zbytek by byl jen balast, zbytečně draze zaplacený?

Odpovíte, že zoom mi dovolí ohnisko prodloužit až na 35 mm. Na to já: Proč bych to dělal? Šestnáctka (patnáctka) je ohromně širokoúhlý objektiv, určený k zásadnímu zvýraznění perspektivy, viz ukázky výš. Čtyřiadváca ten efekt tak výrazný nemá, je ale dobrá – pro někoho – na street. Ale to je <b.

Abych to shrnul – bez nároku na to, že někoho přesvědčím. Není o čem přesvědčovat. Prostě jen ukazuju, jak se na to dívám z hlediska mé praxe. Upřednostňuju živou fotku a na ni používám maličkou lehkou osmadvacítku. Někdy na krajinu, když je potřeba opravdu se rozmáchnout, sáhnu do kapsy pro patnáctku. Ale netahám se s monstrem za šedesát tisíc s váhou bez dvaceti deka kilo.

No a co to má společného s plnoformátem, tedy s full frame FF systémem bezzrcadlovky 24 x 36 mm? Prostě to, že malé, lehké, ne moc drahé a skvěle kreslící monofokální objektivy si s těly FF bezzrcadel výtečně rozumí. Navíc, bezzrcadlovka má dokonale vyřešené manuální ostření, takže s redukcemi můžete používat nekonečnou nabídku rozmanitých skel, které získáte i zadarmo – jako třeba já svého heliosa, kterého vykopal zeťák ze země, když chystal pozemek na stavbu. Takže i na street používám malý lehký monofokál, jako je například Voigtländer 21 mm: zaostřený jaksi hyperfokálně, clona F5.6, osmisetina, automatické ISO a tichý režim závěrky. Je tak malý, že ho ten zamračený pán ani neuviděl…

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: