Mám je tu více méně chronologicky, od příprav až po déšť a průvod. Když jsem se pak fotkami probíral, zjistil jsem, že ta moje pravidla fungují – i ve mně. Tady je pravidlo tří – fotka se dobře skládá ze tří figur. Je to takový trojúhelník, dobře čitelný. Když lidí je moc, je ve fotce zmatek. Nějak to aplikuju, aniž bych na to myslel.
Mám je tu více méně chronologicky, od příprav až po déšť a průvod. Když jsem se pak fotkami probíral, zjistil jsem, že ta moje pravidla fungují – i ve mně. Tady je pravidlo tří – fotka se dobře skládá ze tří figur. Je to takový trojúhelník, dobře čitelný. Když lidí je moc, je ve fotce zmatek. Nějak to aplikuju, aniž bych na to myslel.
Tady jsou figury dvě – mám rád prostor ve fotce. Fotil jsem to ohniskem 28 mm, to je v podstatě 18 mm setového objektivu většiny APS-C fotoaparátů. Moc příjemné ohnisko, úhel záběru je dostatečně široký, ale nezkresluje zas tak moc. A ty setové objektivy vás v kitu s tělem stojí ani ne patnáct stovek. Ještě k technice – nastavený jsem měl manuální režim, dvousetinu na clonu F6,3, při tom bídném světle vycházelo ISO hodně vysoko, ale Sony A7R III to zvládá dobře. Aby ne, za ty prachy!
Tahle fotka se mi líbí – povedlo se spojit dva na sobě nezávislé děje. Tatínek se potkal s holčičkou a maminka má děťátko s balonkem. Měl jsem štěstí, že se do toho nikdo nepřimotal.
Zase pravidlo tří. Ta maska Masaryka byla impozantní, je to symbol letošního Žižkovského masopustu.
Smrtka nemůže chybět a neabsentovala ani letos. Bývá na chůdách a to se blbě fotí. Dole dvě useknuté hlavičky, smrtka se činila.
Fotil kdo měl ruce nohy. Taky je to vlastně trojice: maska, fotografka a maškara v pozadí. Bez ní by to bylo prázdné (a paní by neměla co fotit).
Jednu chvíli lilo docela fest. To už se průvod řadil a vyrážel směrem k žižkovské radnici.
Průvod pochoduje, brzy opustí půdu Vinohrad a vstoupí na staroslavnou žižkovskou půdu. Na té jsem se narodil, jsem Žižkovák, byť už hodně odrodilý… Ta zas příště, za rok!
