Fotografujeme

Fotili jsme Color Run

V sobotu se v Praze běžel Color Run. Je to podnik původně americký, běhá se to od roku 12012 na všech kontinentech. Pětikilometrová trať a na ní pět stanic, kde vás popráškují barvou: žlutou, modrou atd., poslední stanice byla růžová. Start i cíl v Holešovicích na Výstavišti. Moje dojmy?

V sobotu se v Praze běžel Color Run. Je to podnik původně americký, běhá se to od roku 12012 na všech kontinentech. Pětikilometrová trať a na ní pět stanic, kde vás popráškují barvou: žlutou, modrou atd., poslední stanice byla růžová. Start i cíl v Holešovicích na Výstavišti. Moje dojmy?

Účastnilo se toho 12 tisíc lidí. Slyšel jsem, že zájem byl větší, ale 12tisíc byl limit. Neběží se kvůli sportu, ale vůli legraci. Kdo chce, samozřejmě si může střihnout závod na plné pecky, ale většina lidí běžela piánko nebo dokonce jen šla, aj s kočárky a miminky se tam odvážili. Spousta lidí tam běžela s fotografickým nářadím a dělali si selfíčka. Tady mám celé album z Facebooku. Vzhledem k tomu, že se to asi poběží zase, ať v Praze nebo jinde, zaznamenám, co jsem nasbíral za zkušenosti. Začnu jednou selfíčkovou lady, spíš miss:


Přirozeně že jsem byl opatrný. On ten prach, ať barevný nebo nebarevný, dokáže vlézt všude. Na oficiální stránce CR ujišťovali, že se to dá bezpečně fotit z 5 až 8 metrů. To samozřejmě předpokládá, že nefouká vítr. On foukne a pak letí oblak, kam chce vítr. Ono to vypadá na té stanici takhle. Vpravo vidíte lidi, jak bagrují barvu z pixly a v pozadí jsou dmychadla, ta ten prášek chrlí v obrovských mracích.


Ten mrak je pak všude… v celkem rozumné vzdálenosti.


Chcete-li tedy na to jít opatrně, vezměte si nějaké delší sklo a můžete to celkem pohodlně a bezbolestně fotit z těch 10, lépe 20 metrů. Tohle jsem fotil třístovkou na full frame. Je dobře si vyhlídnout zajímavého člověka a čekat na situaci. Osvědčuje se moje pravidlo tří – ať jsou na fotce (v prvním plánu) nejvýš tři lidi, když jich je víc, hrozí nepřehlednost, zmatek. Ten prach věci napomáhá, protože lidi v pozadí zakrývá.


Jsem ale pamětliv poučky Tondy Kratochvíla, že fotit teleobjektivem je srabárna, takže jsem se osměloval a přibližoval, až došlo na 17 mm… Málem jsem to schytal!


Drobátko růžový jsem byl… Docela dost. Rozumí se, že v oblaku nebudu měnit objektiv a snažil jsem se mrakům vyhýbat. Čisticí štěteček si užil svoje a po návratu domů jsem si vysavačem foťák ošetřil a taky brašnu, můj Domke perfektně ochránil vnitřek a z povrchu to šlo vysavačem výtečně. Lidem se to očividně líbilo a fotilo se to skvěle.


Takže příště se tam možná uvidíme. Pokusím se jít na modré stanoviště, mrkněte se na Facebook Jiřího Šáry, jak to tam vypadalo.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: