Na rodinu s kulometem

Včera jsem v muzeu v Mostě asistoval při křtu úžasné fotografické publikace Návraty vypůjčené krajiny. Shrnuje výběr z fotografické dokumentační práce doktora Stanislava Štýse – za posledních sedmdesát let. Ano, není to mladík, Standa Štýs (od včera si tykáme). Od padesátých létech se v mostecké uhelné pánvi zabývá rekultivací a v archivu má – po vytřídění – osmdesát tisíc negativů a diapozitivů a digitálních fotek. Výběrem z nich vzešla monumentální kniha, váží čtyři kila a je to úžasné svědectví o proměně krajiny. Ale o tom jindy, dneska o rodině a kulometu.

Na křtu jsem drobet řečnil (napsal jsem ke knize předmluvu) a taky fotil. Normální dokumentaci, jedna fotka se mi povedla a je v záhlaví a tam taky vidíte tu knihu. Fotil jsem i rodinné fotky. Tady máte jednu takovou, je na ní doktor Štýs s manželkou a synem. Naprostá banalita, paní Štýsové trochu kouká sloup z hlavy, no, měl jsem si toho všimnout.

Těch fotek jsem pořídil celkem pětadvacet. Fotil jsem na sérii a v tichém režimu (bezzrcadlovky mají opravdu tichý režim s elektronickou závěrkou).

To je samozřejmě přehnané, berte to jako pokus: chtěl jsem vědět, jaké rozdíly budou mezi snímky. Vždycky jsou. Tady jsou některé zvýrazněné – nasbíráno z různých záběrů:

Co tím chci říct: vyplatí se fotit snímky portrétního charakteru sérií. Nemusí to být pětadvacet fotek, to je fakt přehnané, ale pět je naprosto v normě. I jednotlivý člověk se trošku jinak na každém záběru tváří. Má jiný výraz v očích, má jiné postavení rtů. S počtem osob rozdíly rostou. Když je lidí pět, vždycky má minimálně jeden zavřené oči, nebo se podívá stranou, nebo se divně tváří.

Když uděláte sérii, máte z čeho vybírat a obličeje složíte do té fotky, která vám nejvíc vyhovuje -metod je mnoho, nejjednodušší je vybrat lasem správný obličej, přes Ctrl+C uložit do schránky a příkazem Ctrl+V vložit do cílové fotky. I ve starých verzích Zoneru můžete s vloženým výběrem volně manipulovat a pomocí nástroje Výběrový štětec (klávesa Q, v pozdějších verzích Shift+Q)) rozpijete okraje výběru, aby vložený obličej splynul s tím původním (se zavřenýma očima)…

Podstata je ale v tom, že je třeba pořídit těch fotek víc, aby bylo z čeho vybírat. Opakuji, dobře se to dělá přístrojem, který má funkci tichého režimu – a to dnes jsou prakticky všechny fotoaparáty vyjma skutečných zrcadlovek se plácacím (a tudíž hlučným) zrcátkem. Ano, zde je výhoda bezzrcadlovky nepopiratelná.