Sony 12-24/2.8 v chrámu i jinde

Tohle byla kombinace přímo boží – Sony 12-24/2.8 GM nasazený na Sony a7R Mk IV. Ten foťák patří k absolutní špičce, ne nadarmo dostal EISA cenu jako nejlepší „pokročilá plnoformátová kamera“. No a 12-24/2.8, to je zase technický extrém par excellence. Pokud vás zajímají podrobné specifikace, mrkněte se na můj článek o něm z července (zde). Však taky stojí devadesát tisíc a když jsem z něho sundával krytku o velikosti rendlíku na bramborové knedlíky a on na mě vykulil tu svou vypouklou čočku, třásl jsem, abych s ním někde neklepl. Má úhel záběru od 122 do 84 stupňů. Jde tedy o zcela speciální objektiv pro profi účely, zjevně hlavně pro focení architektury. Maximální pozornost je tu věnována korekci soudkové vady. Nicméně k tomu podotknu hned zkraje: Laowa (Venus Optic) vyrábí 12/2.8 Zero-D, pevné ohnisko manuálně ostřené, ovšem za třetinu ceny. Je to ovšem monofokál a při rozmyslném focení architektury se to dorovnání zoomem může hodit. Zkrátka, je to profi velmi drahý objektiv a koho by zajímala dvanáctka objektiv, ta Laowa je skvělá, mrkněte se, jak jsem s ní pochodil v Benátkách (zde).

Takový objektiv tedy patří do interiéru, vzal jsem ho do kostela sv. Markéty u nás ve Zvoli. Jakmile jsme v ose, žádná sbíhavost nás trápit nebude.

Když ovšem se podíváme vzhůru, efekt sbíhavosti je enormní.

Extrémní šířky záběru lze využít k zajímavým efektům.

Ovšem i v přírodě se široký záběr uplatní. Tady máme taky chrám, ale přírodní.

Když ovšem dáme ohnisko 24 mm, efekt není zdaleka takový. No a to je právě to, co mi vrtá hlavou. Nicméně uznávám, že hlavně při té architektuře může být zoom výhodný pro přesné doladění záběru.

Kresba je vynikající i v oblasti vysokých clon. Toto je 100% zvětšení, ta fotka by měla půl druhého metru na šíř, kdyby byla vytištěná. Při F22 je kresba samozřejmě slabší, nicméně zcela použitelná – s tou poznámkou, že při tak krátkém ohnisku není třeba F22 používat, leda k nějakým specifickým účelům.

Totéž platí o situaci při 24 mm ohnisku.

Kresba v krajích je měkčí a šťoural objeví někde i náznak barevné kontury při přechodu jasů, nicméně i to je ve zcela vynikající kvalitativní úrovni.

Byl jsem zvědav na chování v protisvětle – slunce v záběru musí v takové mase skla dělat divy. Musí… ale nedělá, slunce v záběru objektiv snáší výborně. Při velkém zaclonění (F22) dělá hezkou hvězdičku.

Shrnutí:
Přistupoval jsem k tomuto objektivu (a fotoaparátu) s velkou úctou. Je to skutečně aktuálně vrchol optiky, mechaniky a elektroniky v oboru objektivů. Ultraširokoúhlý objektiv (klasika: 16-35 pro plnoformát a 10-20 pro APS-C) by neměl chybět ve výbavě fotografa, který si rád zahraje s prostorem kolem sebe. Tohle je ovšem po všech stránkách extrém – výkonem, rozměry/váhou a cenou. Což není argument proti němu, je to prosté konstatování skutečnosti.