ZKUŠENOST: Jak po dovolené (2)

Včera jsem zašťoural do vosího hnízda – nastolil otázku, jak zpracovat kvanta fotek po dovolené. Opatrně jsem připomněl, že si v mnohém lze usnadnit situaci už při té dovolené – uvážlivým focením a ukládáním snímků do adresářů. Ale dnes naostro, jsme po dovolené, a co s tím?

Rozděl a panuj
Dejme tomu, že moje rady z minulého článku byly rozumné, jenže přišly jaksi pozdě. Máme teď před sebou jednu šestnáctigigovou a dvě osmigigové karty a v nich je všechno nasekáno, jak jsme mačkali spoušť na Máchově jezeře nebo na jezeře Titicaca, jak kdo.
V každém případě je především nutno fotky roztřídit. K tomu potřebujeme libovolný souborový manažer, třeba i Průzkumníka Windows. S ním se pracuje velmi špatně (což je jeden z asi patnácti důvodů, proč pohrdám Microsoftem), nicméně i v něm lze zřizovat nové složky a třídit soubory, v našem případě fotky, podle data pořízení. Proto doporučuji si vzít k ruce papír se seznamem navštívených míst a s daty a podle něho zřídit strukturu adresářů, pojmenovaných ve vormátu RRMMDD_charakteristika, konkrétně: 100804_ubabicky, 100805_taborak, 100806_vylet_pernstejn a podobně.

K těm pojmenováním: dnes už opravdu není třeba dodržovat konvenci 8+3, že název souboru nesmí míst víc písmen než 8 a koncovka má do tří písmen, nicméně z praktických důvodů doporučuji nepsat do názvů písmena s českou diakritikou – digitální svět je mezinárodní, platformy jsou různé a název číča v Přísečnici.jpg by mohl dělat problémy. Takže, doporučuji, napište cica_v_prisecnici.jpg a nenarazíte ani v Bhútánu.
Takže, v prvním kroku roztřídíme fotografickou žeň podle času a míst pořízení. Hezké ale pořád máme těch fotek – dejme tomu – pět tisíc.

Zlaté pravidlo – mazat, mazat, mazat!
Když z těch 5000 necháte 500 dobrých, můžete udělat něco lepšího: vyberte 50 dobrých a pokud budete hodně upřímní, tak 5 dobrých… Rozhodně ale zavrhněte onu formulku to by se někdy mohlo hodit. Nikdy se to nebude hodit. Jakmile totiž nevybíráte, dobré fotky mezi těmi průměrnými zapadnou a když pak otevřete svůj Zoner nebo ACDsee nebo Pictbridge, dospějete k závěru, že špatně fotíte.

Takže vyhodit 4995 z 5000… To se snadno řekne!

Známkování
Inteligentní manažery, u nás nejčastější Zoner nebo ACDSee, mají funkci známkování. Ta stupnice bývá zbytečně široká, myslím, že z celé nabídky je rozumné používat známky od 1 do 5. Obvykle používám tři známky, 1 pro fotky typu „super“, 2 pro dokumentární fotky (typu „hotel ve kterém jsme bydleli“) a 3 pro „rodina a kamarádi“ typu „Ljuba krmí yaka“ a podobně. Škálu je samozřejmě možné libovolně rozšiřovat, konkrétně třeba Zoner dnes nabízí kromě stupnice od nuly do pěti ještě barvy, takže možností je z praktického hlediska „něurekom“ (trojka zelená, trojka modrá, trojka červená atd.). Zvykl jsem si na to, že poté, co projdu složku a vybrané fotky oznámkuji, nemilosrdně vymažu to, co žádnou známku nemá. Aby mě to tolik nebolelo, mám celou žeň zazálohovanou na externím disku. Vím, že nikdy nebudu potřebovat nic z toho, co jsem vymazal… ale červíček zvaný Cokdyby mě přesto vrtá v hlavě. Takže znovu: všechno je na externím disku (třičtvrtěterrový disk dnes stojí dva a půl tisíce, to stávala před pár lety dvougigová karta) a na lokálním disku na počítači brutálně mažu. Takže shrnu:

První kroky výběru Vytvořit zálohu všeho na externím disku a pracovat na lokálním disku v PC Všechny fotky na lokálním disku rozřadit do složek podle dat a témat Projít každou složku a oznámkovat Neoznačené fotky smazat

Tím jsme vyřadili první vlnu balastu a nesmírně se nám tím uvolnily ruce. Špatné svědomí mít nemusíme – „všechno“ je v záloze na disku.

Čemu jsou fotky určeny
Jakmile je první výběr hotový, uvažujeme o dalším kroku. Těch může být nepočítaně různých. Velmi častý krok je – prezentace fotek v rodině. Byli jsme Tamatam a rodina si žádá předvedení fotek. Opět, berte to jako můj soukromý názor: myslím si, že sto fotek je asi tak maximum, co zdravý člověk snese bez újmy na rozumu. Počítejme s tím, že kolem každé fotky je výklad, někdy kratší, někdy delší, vyjde to tak na hodinu a to je doba, po kterou udržíme pozornost.

Jiná možnost – sestavení fotoknihy. Když zvážíme všechny náklady na cestu do nějaké exotické ciziny, pak mi cena v řádu 1500 Kč za fotoknihu nepřipadá neúnosná. Zato efekt je veliký. Na slušnou fotoknihu potřebujeme 100 – 150 fotek. A zase, máme kritérium. Pak se stane, že nám řeknou, přines do firmy fotky, máme setkání, dvacet minut nám povídej a ukazuj. No a zase je kritérium – do dvaceti minut se vejde, dejme tomu, 30 fotek.

Shrnu: při výběru velmi pomůže konkrétní zadání, k čemu mají fotky sloužit.
Pokud fotíme v JPEG, pak stačí si zřídit adresář čili složku, typu „prezentace“ nebo „babička“ a do téhle složky překopírovat

Technika převodu vybrané fotky. Mimochodem, pokud budeme fotky promítat, není třeba se trápis s velkými datovými objemy, pro projekci velmi dobře stačí fotky zmenšit na nějaké 2 Mpx, tedy typicky na formát 1600 x 1200, a pak fotky snadno přeneseme v datové klíčence. Ale to opravdu jen na okraj. Též doporučuji – na př. v Zoneru – možnost fotky seřadit a vypálit jako prezentaci včetně prohlížeče, takže na hostitelském PC nemusí být žádný obslužný software,m cše neseme na CD s sebou.

Co s RAW
Formát RAW má opravdový smysl, pokud s ním zacházíme opravdu jako s negativem, tedy, pokud jsme ochotni a schopni s ním pracovat. Nepokládám za moc přínosné fotit v RAWU a pak všechny fotky mechanicky překlopit do JPG a je hotovo. RAW umožňuje korekce fotografie v podstatně větším rozsahu než JPEG, zvláště co se expoziční pružnosit týká a co se týká barev. Z toho mi plyne:

Jakmile mám výběr hotov, individuálně zpracovávám fotky z RAW. Chápu, že bych je měl ukládat v TIFF, přiznám, že to dělám do JPEG, který je datově podstatně méně náročný. Fotky zpracované v konvertoru obvykle dodělávám v Photoshopu do finální podoby a ukládám vždy pod jménem z_nazev_0*.jpg: tedy z, aby se mi fotky uložili na konec složky, následuje název, podtržítko a pak pořadové číslo, obvykle o dvou pozicích. Takže třeba z_drepung_11.jpg.

Tahle „zetka“ nechávám v původních složkách a kopíruju je podle určení: přednáška, fotokniha, článek v časopisu a podobně. Takže v praxi to vypadá nějak takto.
Ve složce 0804katmandu jsem jedničkou označil fotku img_3649:

Technicky byla velmi složitá, za nízké světelné hladiny s velkým kontrastem – bylo třeba vygenerovat tři různé varianty lišící se světlostí. To už jsou snímky v JPG a jsou připraveny k dalšímu zpracování. Jsou přejmenované – z_katmandu23a až c:

No a ty pak spojením ve vrstvách Photoshopu slouží jako podklad pro finální obrázek, zobrazující soukromou hinduistickou bohoslužbu na Durbar Square v Katmandu:

Jo, vím, šum tam je, při 4000 ISO bejvá. Ale stejně tu fotku mám rád a to má být asi to hlavní kritérium pro výběr.

Včera jsem zašťoural do vosího hnízda – nastolil otázku, jak zpracovat kvanta fotek po dovolené. Opatrně jsem připomněl, že si v mnohém lze usnadnit situaci už při té dovolené – uvážlivým focením a ukládáním snímků do adresářů. Ale dnes naostro, jsme po dovolené, a co s tím?

Rozděl a panuj
Dejme tomu, že moje rady z minulého článku byly rozumné, jenže přišly jaksi pozdě. Máme teď před sebou jednu šestnáctigigovou a dvě osmigigové karty a v nich je všechno nasekáno, jak jsme mačkali spoušť na Máchově jezeře nebo na jezeře Titicaca, jak kdo.
V každém případě je především nutno fotky roztřídit. K tomu potřebujeme libovolný souborový manažer, třeba i Průzkumníka Windows. S ním se pracuje velmi špatně (což je jeden z asi patnácti důvodů, proč pohrdám Microsoftem), nicméně i v něm lze zřizovat nové složky a třídit soubory, v našem případě fotky, podle data pořízení. Proto doporučuji si vzít k ruce papír se seznamem navštívených míst a s daty a podle něho zřídit strukturu adresářů, pojmenovaných ve vormátu RRMMDD_charakteristika, konkrétně: 100804_ubabicky, 100805_taborak, 100806_vylet_pernstejn a podobně.

K těm pojmenováním: dnes už opravdu není třeba dodržovat konvenci 8+3, že název souboru nesmí míst víc písmen než 8 a koncovka má do tří písmen, nicméně z praktických důvodů doporučuji nepsat do názvů písmena s českou diakritikou – digitální svět je mezinárodní, platformy jsou různé a název číča v Přísečnici.jpg by mohl dělat problémy. Takže, doporučuji, napište cica_v_prisecnici.jpg a nenarazíte ani v Bhútánu.
Takže, v prvním kroku roztřídíme fotografickou žeň podle času a míst pořízení. Hezké ale pořád máme těch fotek – dejme tomu – pět tisíc.

Zlaté pravidlo – mazat, mazat, mazat!
Když z těch 5000 necháte 500 dobrých, můžete udělat něco lepšího: vyberte 50 dobrých a pokud budete hodně upřímní, tak 5 dobrých… Rozhodně ale zavrhněte onu formulku to by se někdy mohlo hodit. Nikdy se to nebude hodit. Jakmile totiž nevybíráte, dobré fotky mezi těmi průměrnými zapadnou a když pak otevřete svůj Zoner nebo ACDsee nebo Pictbridge, dospějete k závěru, že špatně fotíte.

Takže vyhodit 4995 z 5000… To se snadno řekne!

Známkování
Inteligentní manažery, u nás nejčastější Zoner nebo ACDSee, mají funkci známkování. Ta stupnice bývá zbytečně široká, myslím, že z celé nabídky je rozumné používat známky od 1 do 5. Obvykle používám tři známky, 1 pro fotky typu „super“, 2 pro dokumentární fotky (typu „hotel ve kterém jsme bydleli“) a 3 pro „rodina a kamarádi“ typu „Ljuba krmí yaka“ a podobně. Škálu je samozřejmě možné libovolně rozšiřovat, konkrétně třeba Zoner dnes nabízí kromě stupnice od nuly do pěti ještě barvy, takže možností je z praktického hlediska „něurekom“ (trojka zelená, trojka modrá, trojka červená atd.). Zvykl jsem si na to, že poté, co projdu složku a vybrané fotky oznámkuji, nemilosrdně vymažu to, co žádnou známku nemá. Aby mě to tolik nebolelo, mám celou žeň zazálohovanou na externím disku. Vím, že nikdy nebudu potřebovat nic z toho, co jsem vymazal… ale červíček zvaný Cokdyby mě přesto vrtá v hlavě. Takže znovu: všechno je na externím disku (třičtvrtěterrový disk dnes stojí dva a půl tisíce, to stávala před pár lety dvougigová karta) a na lokálním disku na počítači brutálně mažu. Takže shrnu:

První kroky výběru Vytvořit zálohu všeho na externím disku a pracovat na lokálním disku v PC Všechny fotky na lokálním disku rozřadit do složek podle dat a témat Projít každou složku a oznámkovat Neoznačené fotky smazat

Tím jsme vyřadili první vlnu balastu a nesmírně se nám tím uvolnily ruce. Špatné svědomí mít nemusíme – „všechno“ je v záloze na disku.

Čemu jsou fotky určeny
Jakmile je první výběr hotový, uvažujeme o dalším kroku. Těch může být nepočítaně různých. Velmi častý krok je – prezentace fotek v rodině. Byli jsme Tamatam a rodina si žádá předvedení fotek. Opět, berte to jako můj soukromý názor: myslím si, že sto fotek je asi tak maximum, co zdravý člověk snese bez újmy na rozumu. Počítejme s tím, že kolem každé fotky je výklad, někdy kratší, někdy delší, vyjde to tak na hodinu a to je doba, po kterou udržíme pozornost.

Jiná možnost – sestavení fotoknihy. Když zvážíme všechny náklady na cestu do nějaké exotické ciziny, pak mi cena v řádu 1500 Kč za fotoknihu nepřipadá neúnosná. Zato efekt je veliký. Na slušnou fotoknihu potřebujeme 100 – 150 fotek. A zase, máme kritérium. Pak se stane, že nám řeknou, přines do firmy fotky, máme setkání, dvacet minut nám povídej a ukazuj. No a zase je kritérium – do dvaceti minut se vejde, dejme tomu, 30 fotek.

Shrnu: při výběru velmi pomůže konkrétní zadání, k čemu mají fotky sloužit.
Pokud fotíme v JPEG, pak stačí si zřídit adresář čili složku, typu „prezentace“ nebo „babička“ a do téhle složky překopírovat

Technika převodu vybrané fotky. Mimochodem, pokud budeme fotky promítat, není třeba se trápis s velkými datovými objemy, pro projekci velmi dobře stačí fotky zmenšit na nějaké 2 Mpx, tedy typicky na formát 1600 x 1200, a pak fotky snadno přeneseme v datové klíčence. Ale to opravdu jen na okraj. Též doporučuji – na př. v Zoneru – možnost fotky seřadit a vypálit jako prezentaci včetně prohlížeče, takže na hostitelském PC nemusí být žádný obslužný software,m cše neseme na CD s sebou.

Co s RAW
Formát RAW má opravdový smysl, pokud s ním zacházíme opravdu jako s negativem, tedy, pokud jsme ochotni a schopni s ním pracovat. Nepokládám za moc přínosné fotit v RAWU a pak všechny fotky mechanicky překlopit do JPG a je hotovo. RAW umožňuje korekce fotografie v podstatně větším rozsahu než JPEG, zvláště co se expoziční pružnosit týká a co se týká barev. Z toho mi plyne:

Jakmile mám výběr hotov, individuálně zpracovávám fotky z RAW. Chápu, že bych je měl ukládat v TIFF, přiznám, že to dělám do JPEG, který je datově podstatně méně náročný. Fotky zpracované v konvertoru obvykle dodělávám v Photoshopu do finální podoby a ukládám vždy pod jménem z_nazev_0*.jpg: tedy z, aby se mi fotky uložili na konec složky, následuje název, podtržítko a pak pořadové číslo, obvykle o dvou pozicích. Takže třeba z_drepung_11.jpg.

Tahle „zetka“ nechávám v původních složkách a kopíruju je podle určení: přednáška, fotokniha, článek v časopisu a podobně. Takže v praxi to vypadá nějak takto.
Ve složce 0804katmandu jsem jedničkou označil fotku img_3649:

Technicky byla velmi složitá, za nízké světelné hladiny s velkým kontrastem – bylo třeba vygenerovat tři různé varianty lišící se světlostí. To už jsou snímky v JPG a jsou připraveny k dalšímu zpracování. Jsou přejmenované – z_katmandu23a až c:

No a ty pak spojením ve vrstvách Photoshopu slouží jako podklad pro finální obrázek, zobrazující soukromou hinduistickou bohoslužbu na Durbar Square v Katmandu:

Jo, vím, šum tam je, při 4000 ISO bejvá. Ale stejně tu fotku mám rád a to má být asi to hlavní kritérium pro výběr.