Zastavený okamžik

V komentářích se často vyskytnou zvolání typu „jak je to uděláno“ a totéž se chce zvolat i nad tímto snímkem. Příjemně „zmrzlá voda“ se dá zachytit celkem snadno expozičním časem v řádu tisícin – anebo díky záblesku fleše. O technice se pobavme později, zde posuďme tvůrčí řešení.
Fotografie je černobílá – opravdu, při určitém stupni abstrakce bývá barva na závadu právě svým realistickým podáním světa. Redukcí obrazu na pouhé jasy už dochází k jakési abstrakci, zkratce, interpretaci – to je důvod, proč černobílý fotografie naprosto nezmizela ze světa a uplatňuje se právě v oblasti výrazové fotografie (když už nechci napsat rovnou „umělecké fotografie“ – připadá mi to jako knedlíkový výraz, jako kdyby někdo mluvil o „umělecké hudbě“).

Dále se tu uplatňuje zásada temného popředí jako zvýraznění prostorovosti. Navíc to temné prostředí umožňuje, aby vyniklo světlo v kapkách „zmrzlé vody“. Výrazná vodorovná linie oddělující popředí od pozadí je vedena přesně ve třetině – podle zásady, že právě v oblasti třetin je výrazově nejsilnější zóna (naopak mrtvá zóna je v polovině, ve středu obrazu). Pták a vyšší kapka jsou na svislé linii vedené také v třetině.
Popředí je ostré a děj v pozadí je mimo rovinu ostrosti – další prvek, jak vyvolat dojem prostoru.
Obraz je hodně dynamický, už proto, že tu jsou dva prvky zvýrazňující pohyb – kapky v popředí a vzlétající pták. Uměle vyvolaná vinětace (temné horní rohy) zklidňuje obraz, jako by ho rámovala.

H.Edgerton: Coronet

A nakonec – jak je to uděláno. Autor to do popisu fotky neprozradil, nicméně v jeho galerii je mnoho snímků „zmrzlé vody“ a rozbitých skleniček, takže se dá soudit, že i tento obrázek vznikl v ateliéru. Pak je pravděpodobné, že vzlétající pták je umělý. To je samozřejmě naprosto vedlejší – není to žádný dokumentární přírodovědný snímek! V komentáři jedné z autorových „zmrzlých“ fotek se někdo ptá, na kolikátý je to pokus. Jistě to nebylo napoprvé.

P.Halsman: Dali Atomicus

Vzpomněl jsem si na slavnou fotografii Salvadora Daliho Dali Atomicus od Philippa Halsmana z roku 1948 – fotografování trvalo šest hodin a pokusů bylo osmadvacet! Přitom sám tento snímek byl inspirován fotografií nazvanou Coronet od Harolda Edgertona z roku 1930 (kapka mléka).

Smysl tvůrčí fotografie je – mimo jiné – zprostředkovat pohled na něco, co jsme neviděli, neuvidíme, nemůžeme vidět. A to se zde autorovi skvěle povedlo a jestli je pták umělý nebo není nebo jestli je to montáž (myslím, že první varianta je pravdivá), na tom vůbec nesejde. Už několikrát jsem zde došel k obdobnému závěru: v umění stejně jako v lásce je dovoleno vše, pokud je to k prospěchu věci….