Začínáme: Dlouhé ohnisko, dobrý sluha, ale…

Roztrhl se pytel s kompakty vybavenými superzoomem. Lidé už pochopili, že „mega nejsou všechno“, ale ve věci ohniska jim není jasno. Tento článek je určen začínajícím – pro orientaci.

?ebudem,e tu vysvětlovat proč, ale je fakt, že čím delší je ohnisko objektivu, tím víc „přibližuje“. Podobnou dvojici obrázků najdete v kdejaké brožurce – vlevo krátké ohnisko, vpravo dlouhé, jde o záběr ze stejného místa:

Obecenstvu se vysvětluje, že dlouhé ohnisko přibližuje, že čím je delší, tím víc přibližuje, takže netřeba chodit daleko, zooomem si objekt přiblížíme a vyfotíme, tečka.

Smutné na té věci je, že je to pravda.

Pokusme se ale jít dál za úroveň reklamní brožury. Když se pozorně na dvojici podíváte a přečtete si, co je dole napsáno, zjistíte, že ohnisko (je označeno mlým písmenem f jako „fokus“) je vlvevo 4,25 mm a vpravo 42,5 mm. Protože máte školní docházku řádně uzavřenou, dokážete spočíst, že ten snímek vpravo byl pořízen ohniskem desetkrát delším než snímek vlevo.

Kdybychom ale srovnali obrázek pořízenýobjektivem s ohniskem 42,5 mm s jiným obrázkem pořízeným jiným objektivem 42,5 mm, mohli bychom zjistit, že „přiblížení“ je tu zcela jiné! Zkrátka, v praxi bylo nutno zavést pořádek, takže se fyzická ohniska konkrétního objektivu přepočítávají na tzv. ekvivalent kinofilmového přístroje. Uvedená dvojice tedy – pokud bychom fotili na kinofilm a získali obdobné obrázky, potřebovali bychom 29 mm vlevo a 290 mm vpravo. No a snadno se pamatuje, že co je pod 50 mm vnímáme jako širokoúhlý objektiv, a co je nad … přibližuje, od 100 mm docela slušně, od 150 mm víc a nad 200 mm hodně.

Jenže bylo by smutné, kdybychom dlouhého ohniska používali jen k „přibližování“. Podívejte se na následující ukázku:

Vypadá to, jako kdyby ta auta byla natlačená jedno na druhé. To je jedna z důležitých vlastností dlouhého ohniska! Snímek jsem pořídil ekvivalentem skoro 400 mm. To už je velice dlouhé ohnisko, úhel záběru je velmi malý a efekt „komprimace“ je značný.

Na této ukázce je taky efekt komprimace – tělo zvířete je smrštěno a třeba že je naše Iris štíhlá elegantní fenečka, zde vypadá jako vařbuchta. I to je důsledek dlouhého ohniska, v daném případě ekvivalentu 300 mm. Smršťovat se pak dá cokoli – i krajina. Neřekli byste, že od lidí vpředu je k vesnici dobrých půl kilometru cesty! Tohoto triku se proto velmi často používá k efektním krajinářským záběrům. Čili: dlouhé ohnisko jenom nepřibližuje, ono zvláštním způsobem vykresluje prostor a to je jeho důležitá vlastnost.

No a další jeho důležitá vlastnost se týká ostrosti. Čím delší je ohnisko, tím menší je hloubka ostrosti: tedy, je ostré to, na co je zaostřeno a vše co je blíž nebo dál rychle se propadá do neostrosti. Když se s tím umí zacházet, je to výhoda. Mluvíme v té souvislosti o separačním efektu. I na této závěrečné ukázce pořízené opět ohniskem ekv. 300 mm se stromy v pozadí zdají být blízko. Ve skutečnosti byly vzdálené několik desítek metrů. Jsou neostré, jejich přítomnost jen tušíme, a pohled na listy ozářené jasným sluncem neruší.

Tohle tedy dovedou ultrazoomy. Má to i stinnou stránku. Čím delší je ohnisko, tím kratší potřebuje dobu osvitu. Někdy je to těžko rozlousknutelný oříšek, ale nemusíme všechny rozlousknout najednou. Necháme si něco na jindy.

Poznámka:
Vždy když píši o této tématice narazím na námitku, že dlouhé ohnisko „nic nekomprimuje“ a že kdybychom udělali výřez z obrázku pořízeného krátkým ohniskem, bude mít perspektivní zobrazení delšího ohniska. Pro praxi je ale jednodušší a srozumitelnější žádný další prvek, tedy výřez, nezavádět. Platí tedy, že při daném formátu delší ohnisko díky užšímu úhlu záběru opravdu působí komprimačním efektem.

Roztrhl se pytel s kompakty vybavenými superzoomem. Lidé už pochopili, že „mega nejsou všechno“, ale ve věci ohniska jim není jasno. Tento článek je určen začínajícím – pro orientaci.

?ebudem,e tu vysvětlovat proč, ale je fakt, že čím delší je ohnisko objektivu, tím víc „přibližuje“. Podobnou dvojici obrázků najdete v kdejaké brožurce – vlevo krátké ohnisko, vpravo dlouhé, jde o záběr ze stejného místa:

Obecenstvu se vysvětluje, že dlouhé ohnisko přibližuje, že čím je delší, tím víc přibližuje, takže netřeba chodit daleko, zooomem si objekt přiblížíme a vyfotíme, tečka.

Smutné na té věci je, že je to pravda.

Pokusme se ale jít dál za úroveň reklamní brožury. Když se pozorně na dvojici podíváte a přečtete si, co je dole napsáno, zjistíte, že ohnisko (je označeno mlým písmenem f jako „fokus“) je vlvevo 4,25 mm a vpravo 42,5 mm. Protože máte školní docházku řádně uzavřenou, dokážete spočíst, že ten snímek vpravo byl pořízen ohniskem desetkrát delším než snímek vlevo.

Kdybychom ale srovnali obrázek pořízenýobjektivem s ohniskem 42,5 mm s jiným obrázkem pořízeným jiným objektivem 42,5 mm, mohli bychom zjistit, že „přiblížení“ je tu zcela jiné! Zkrátka, v praxi bylo nutno zavést pořádek, takže se fyzická ohniska konkrétního objektivu přepočítávají na tzv. ekvivalent kinofilmového přístroje. Uvedená dvojice tedy – pokud bychom fotili na kinofilm a získali obdobné obrázky, potřebovali bychom 29 mm vlevo a 290 mm vpravo. No a snadno se pamatuje, že co je pod 50 mm vnímáme jako širokoúhlý objektiv, a co je nad … přibližuje, od 100 mm docela slušně, od 150 mm víc a nad 200 mm hodně.

Jenže bylo by smutné, kdybychom dlouhého ohniska používali jen k „přibližování“. Podívejte se na následující ukázku:

Vypadá to, jako kdyby ta auta byla natlačená jedno na druhé. To je jedna z důležitých vlastností dlouhého ohniska! Snímek jsem pořídil ekvivalentem skoro 400 mm. To už je velice dlouhé ohnisko, úhel záběru je velmi malý a efekt „komprimace“ je značný.

Na této ukázce je taky efekt komprimace – tělo zvířete je smrštěno a třeba že je naše Iris štíhlá elegantní fenečka, zde vypadá jako vařbuchta. I to je důsledek dlouhého ohniska, v daném případě ekvivalentu 300 mm. Smršťovat se pak dá cokoli – i krajina. Neřekli byste, že od lidí vpředu je k vesnici dobrých půl kilometru cesty! Tohoto triku se proto velmi často používá k efektním krajinářským záběrům. Čili: dlouhé ohnisko jenom nepřibližuje, ono zvláštním způsobem vykresluje prostor a to je jeho důležitá vlastnost.

No a další jeho důležitá vlastnost se týká ostrosti. Čím delší je ohnisko, tím menší je hloubka ostrosti: tedy, je ostré to, na co je zaostřeno a vše co je blíž nebo dál rychle se propadá do neostrosti. Když se s tím umí zacházet, je to výhoda. Mluvíme v té souvislosti o separačním efektu. I na této závěrečné ukázce pořízené opět ohniskem ekv. 300 mm se stromy v pozadí zdají být blízko. Ve skutečnosti byly vzdálené několik desítek metrů. Jsou neostré, jejich přítomnost jen tušíme, a pohled na listy ozářené jasným sluncem neruší.

Tohle tedy dovedou ultrazoomy. Má to i stinnou stránku. Čím delší je ohnisko, tím kratší potřebuje dobu osvitu. Někdy je to těžko rozlousknutelný oříšek, ale nemusíme všechny rozlousknout najednou. Necháme si něco na jindy.

Poznámka:
Vždy když píši o této tématice narazím na námitku, že dlouhé ohnisko „nic nekomprimuje“ a že kdybychom udělali výřez z obrázku pořízeného krátkým ohniskem, bude mít perspektivní zobrazení delšího ohniska. Pro praxi je ale jednodušší a srozumitelnější žádný další prvek, tedy výřez, nezavádět. Platí tedy, že při daném formátu delší ohnisko díky užšímu úhlu záběru opravdu působí komprimačním efektem.