Z PRAXE: Stabilizace, ano či ne

Mám teď v testu Samsung WB 650, kompakt s aktuálně největším rozsahem zoomu 1:15 se širokáčem ekv. 24 mm na spodním konci. Je samozřejmě stabilizovaný. Jak se v praxi ta stabilizace projeví? Zkoušel jsem to za asistence naší Iris v lese. Je tu přítmí, při ISO 160 vycházela doba osvitu 1/30 sec. To je pro nastavení zoomu s ekvivalentem 24 mm „trvale udržitelný čas“ – podle poučky, že kolik milimetrů, „tolikátina“ vteřiny se dá z ruky udržet.

Zmíněný Samsung má tři režimy. Stabilizaci lze vypnout. To se doporučuje kvůli šetření baterky a taky při focení ze stativu -těžko ten jev vysvětlit, protože čistě principiálně by stabilizace měla spinkat, když nedostává od gyroskopických čidel žádný signál. Jenže ona nespinká a někdy dělá neplechu. Takže, při focení ze stativu se doporučuje stabilizaci vypnout.
Zapnutá stabilizace je další režim – to jsou v chodu stabilizátory a jejich činnost je patrná i při pozorování displeje: obraz na něm se viditelně zklidní.
Duální stabilizace je varianta toho prvního – nastoupí i „softwarová stabilizace. To je takové kulaté slovíčko, ta „softwarová stabilizace“. Může znamenat i velmi důmyslné zásahy do obrazu (například při stabilizaci videozáznamu). Ta „chytrá digitální stabilizace“ spočívá v tom, že se zmenší záznamová plocha na čipu a sledují se referenční body a jejich pohyb během expozice. Ten je pak zohledněn při generování obrazu. Ovšem velmi často – a tak je to i v tomto Samsungu, to prostě znamená navýšení citlivosti v ISO a následné zkrácení doby osvitu.

Tolik tedy nezbytná teorie. Pro praxi pojďme do lesa. Pořídil jsem dvě trojice obrázků, v širokoúhlém a v tele – režimu, bez stabilizace, se stabilizací a s duální stabilizací. Nejdřív se podívejme na širokoúhlé obrázky:

V Zoneru si můžeme obrázky i porovnat. Mezi nestabilizovaným (vlevo) a mechanicky stabilizovaným (uprostřed) je snad nějaký slabý rozdíl, duální stabilizace obraz nijak zvlášť nezlepšuje:

Jak ale jsme na tom při použití teleobjektivu? Ekvivalent ohniska je u tohoto Samsungu 360 mm. To je už velmi silný teleobjektiv. V přítmí lesa mi expozice vyšla na 1/20 sec, přičemž dle poučky by si zasloužila 1/360 sec, tedy zaokrouhleně 1/400 sec!

Zde ovšem už pozorujeme dramatický rozdíl mezi stabilizovaným a nestabilizovaným snímkem. Ten nestabilizovaný je rozmazaný, stabilizovaný je velmi dobře použitelný. Nicméně duální stabilizace jen navýšila ISO na dvojnásobek: v prvním případě ho automatika nastavila na 400, teď je to 800. Na kresbě se to příznivě neprojevilo, spíš naopak:

Závěr z tohoto experimentu je zřejmý.
Stabilizace funguje, a funguje tím víc, čím delší je ohnisko. Duální stabilizace nevede k zásadnímu zlepšení.

Závěrem je třeba ještě podotknout, že efekt stabilizace je statistický. Když budete poctivě fotit rychlostí závěrky odpovídající poučce 1/f, tedy „tolikatina vteřiny jako tolikatina ohniskové vzdálenosti“, nemáte stoprocentní jistotu, že snímek bude ostrý. Určité procento ostré bude, uvádí se že v 50%. Když zapnete stabilizaci, procento se zvýší, dejme tomu na 80%. To je také třeba mít na mysli, a ještě to, že ostrost je hlavní technický problém současné fotografie. Stabilizace ho řeší, třebaže částečně – i to „částečné“ je vítané.

Mám teď v testu Samsung WB 650, kompakt s aktuálně největším rozsahem zoomu 1:15 se širokáčem ekv. 24 mm na spodním konci. Je samozřejmě stabilizovaný. Jak se v praxi ta stabilizace projeví? Zkoušel jsem to za asistence naší Iris v lese. Je tu přítmí, při ISO 160 vycházela doba osvitu 1/30 sec. To je pro nastavení zoomu s ekvivalentem 24 mm „trvale udržitelný čas“ – podle poučky, že kolik milimetrů, „tolikátina“ vteřiny se dá z ruky udržet.

Zmíněný Samsung má tři režimy. Stabilizaci lze vypnout. To se doporučuje kvůli šetření baterky a taky při focení ze stativu -těžko ten jev vysvětlit, protože čistě principiálně by stabilizace měla spinkat, když nedostává od gyroskopických čidel žádný signál. Jenže ona nespinká a někdy dělá neplechu. Takže, při focení ze stativu se doporučuje stabilizaci vypnout.
Zapnutá stabilizace je další režim – to jsou v chodu stabilizátory a jejich činnost je patrná i při pozorování displeje: obraz na něm se viditelně zklidní.
Duální stabilizace je varianta toho prvního – nastoupí i „softwarová stabilizace. To je takové kulaté slovíčko, ta „softwarová stabilizace“. Může znamenat i velmi důmyslné zásahy do obrazu (například při stabilizaci videozáznamu). Ta „chytrá digitální stabilizace“ spočívá v tom, že se zmenší záznamová plocha na čipu a sledují se referenční body a jejich pohyb během expozice. Ten je pak zohledněn při generování obrazu. Ovšem velmi často – a tak je to i v tomto Samsungu, to prostě znamená navýšení citlivosti v ISO a následné zkrácení doby osvitu.

Tolik tedy nezbytná teorie. Pro praxi pojďme do lesa. Pořídil jsem dvě trojice obrázků, v širokoúhlém a v tele – režimu, bez stabilizace, se stabilizací a s duální stabilizací. Nejdřív se podívejme na širokoúhlé obrázky:

V Zoneru si můžeme obrázky i porovnat. Mezi nestabilizovaným (vlevo) a mechanicky stabilizovaným (uprostřed) je snad nějaký slabý rozdíl, duální stabilizace obraz nijak zvlášť nezlepšuje:

Jak ale jsme na tom při použití teleobjektivu? Ekvivalent ohniska je u tohoto Samsungu 360 mm. To je už velmi silný teleobjektiv. V přítmí lesa mi expozice vyšla na 1/20 sec, přičemž dle poučky by si zasloužila 1/360 sec, tedy zaokrouhleně 1/400 sec!

Zde ovšem už pozorujeme dramatický rozdíl mezi stabilizovaným a nestabilizovaným snímkem. Ten nestabilizovaný je rozmazaný, stabilizovaný je velmi dobře použitelný. Nicméně duální stabilizace jen navýšila ISO na dvojnásobek: v prvním případě ho automatika nastavila na 400, teď je to 800. Na kresbě se to příznivě neprojevilo, spíš naopak:

Závěr z tohoto experimentu je zřejmý.
Stabilizace funguje, a funguje tím víc, čím delší je ohnisko. Duální stabilizace nevede k zásadnímu zlepšení.

Závěrem je třeba ještě podotknout, že efekt stabilizace je statistický. Když budete poctivě fotit rychlostí závěrky odpovídající poučce 1/f, tedy „tolikatina vteřiny jako tolikatina ohniskové vzdálenosti“, nemáte stoprocentní jistotu, že snímek bude ostrý. Určité procento ostré bude, uvádí se že v 50%. Když zapnete stabilizaci, procento se zvýší, dejme tomu na 80%. To je také třeba mít na mysli, a ještě to, že ostrost je hlavní technický problém současné fotografie. Stabilizace ho řeší, třebaže částečně – i to „částečné“ je vítané.