Čas od času problublá v sítích debata o velikosti snímačů a hodně se tu vyvolává duch starověkého Pythagora, ten byl na počítání úhlopříček machr. Bude tedy dobře si pár skutečností připomenout. Snímač je srdce fotoaparátu, je to obdélníková destička vybavená světlocitlivými diodami. Ty počítáme v milionech, spodní hranice ve fotoaparátech bývá 16 milionů, standard je dnes 24, u špičkových modelů specializovaných na vysoké rozlišení se blížíme 50 mega, chystá se přechod na 100 mega.
Čas od času problublá v sítích debata o velikosti snímačů a hodně se tu vyvolává duch starověkého Pythagora, ten byl na počítání úhlopříček machr. Bude tedy dobře si pár skutečností připomenout. Snímač je srdce fotoaparátu, je to obdélníková destička vybavená světlocitlivými diodami. Ty počítáme v milionech, spodní hranice ve fotoaparátech bývá 16 milionů, standard je dnes 24, u špičkových modelů specializovaných na vysoké rozlišení se blížíme 50 mega, chystá se přechod na 100 mega.
Počet milionů diod nevypovídá nic o fyzické velikosti destičky. Zde máme tabulku. zahrnující nejčastěji používané formáty od kompaktů až po skutečný autentický středoformát:
Všimněte si ale zajímavé věci. Kdybyste táhli úhlopříčku zleva dole vzhůru vpravo, nepodaří se vám dostat do řady všechny obdélníky: ty menší formáty až po Four Thirds, tedy 4/3 systém Olympus / Panasonic, mají poměr stran 4:3, kdežto Nikon CX (to jsou ty malé bezzrcadlovky Nikon 1) a dále APS-C až po Full Frame (plnoformát 24 x 36 mm) mají poměr stran 3:2. Přitom fotoaparáty mívají v menu možnost výběru, můžete si navolit typicky buď 4:3 nebo 3:2, eventuálně 16:9. Je dobře vědět, že při tomto změněném poměru stran se pochopitelně nic se snímačem neděje, ten nejde natáhnout nebo smrsknout jako harmoniku: vždy jde o ořez, vždy přijdete o část obrazu.
Pythagorova věta
Zmatky nastávají, když se snažíme vypočítat úhlopříčku snímače podle Pythagorovy věty. Tak třeba čteme ve specifikacích, že Sony RX100 (celá řada) má jednopalcový snímač, přičemž palec je 25,4 mm. Přitom ten snímač má 13,2 x 8,8 m, počítejme tedy 13,2 na druhou plus 8,8 na druhou rovná se 251,7, to odmocníme a jsme na 15,9. Šest milimetrů se nám kamsi vytratilo! Kam? Odplynulo po proudu času…
Vysvětlím: Musíme se vrátit k počátkům elektrického ztvárnění obrazu, k počátkům televize. Tehdy se používaly snímací elektronky vidicom, s nástupem barevné televize orthicon, v šedesátkách to byly plumbiconech o fyzických rozměrech vidiconů. Tyto vidicony měly průměr jeden palec, tedy cca 25 mm. Ke zpracování obrazu se použila jen menší část, cca 16 milimetrů.
Tato zásada šestnáctky se pak přenesla do digitální fotografie.
Vezměme si třeba snímač Nikonu P1000. Ten je uváděn jako 1 / 2,3 palce úhlopříčka, rozměry v milimetrech 6,17 x 4,55 mm. Počítejme: odmocnina z 42,6 je 6,5 mm. Jenže když vydělíme 25,4 (palec) 2,3, vyjde nám 11 mm. Ztratilo se mám 3,5 mm! A jsme zase u zásady šestnáctky Ve zlomku 1 / 2,3 za jedničku nesmíme dosadit 25,4 mm ale 16 mm, a vyjde nám to skoro přesně. Úplně přesně ne, neboť ty palcové míry snímačů jsou toliko přibližné – četl jsem někde na netu, že je máme brát jako míru bot.
Což lze, ale rozhodně zapomeňme na Pythagora a jeho větu. Ta sice platí nadále, ale do digi ať se nám v tomto případě neplete.