Zrcadlové objektivy jsou konstrukčně velmi zajímavé. Tokina teď nabízí třístovku, ekvivalentem šestistovku, pro MFT formát, tedy pro mirrorlessy Olympus a Panasonic. Využil jsem příležitosti si ho vyzkoušet. Ve fotografické praxi se vyskytují už dlouho, nikdy s pronikavým výsledkem. Zcela běžné jsou v astronomii – jde o typické reflektory. Princip je jednoduchý. Světlo vniká do tubusu objektivu, odrazí se od primárního zrcátka, soustředěný obraz dopadá na vypouklé sekundární zrcátko umístěné v centru. Je to patrné na schematu: světlo vstupuje ve směru červené šipky, odkáží se od primárního zrcátka na dně objektivu ve směru modré šipky a znovu se odráží od malého zrcátka v přední části objektivu a jde dolů a prochází dírou v zrcadle a dopadá na čip, film, desku – podle účelu a podle konstrukce.
Představu o fungování zrcadlového objektivu lépe získáte z reálné fotky – pod černým kolečkem je skryto sekundární zrcátko a v primárním je vidět i moje ruka třímající iPhona, kterým jsem to fotil.
Už z pohledu na schema je patrná hlavní výhoda – ohnisko se zkracuje na třetinu, objektiv je tedy kratší a lehčí než optické zařízení složené z čoček. Na trhu se v roce 2010 objevil zrcadlový půlmetr Samyang se světelností F6,3, nyní tedy má v ruce Tokinu taktéž se světelností 6,3. Při pohledu na schema si řeknete, kdepak asi má taková objektiv clonu a jak tam funguje autofokus.
Odpověď je prostinká. Zrcadlové objektivy nemají clonu, fotí se jen na plnou díru, a ostří se ručně. Jelikož je určen pro 4/3 formát, ekvivalent ohniska je 600 mm, jde tedy o superdlouhý teleobjektiv. Na 600 mm ohnisko je clona 6,3 úctyhodná a je pošetilé se nad ní pozastavovat (šestistovka od Canonu má F4.0, ale holt stojí 324 tisíc…). Objektiv má kromě primárního a sekundárního zrcadla další optické členy, celkem 13 v 11 skupinách. Váží 298 gramů, podle specifikací má být dlouhý 66 mm, ale řídím se Gottwaldovy zásady „důvěřuj, ale přeměřuj“ a vyšlo mi 73 mm a šířka 65 místo uváděných 55. I to je hodně málo. Ostření je, jak řečeno, ruční. Velmi širokým prstencem musíte otáčet skoro o 360 stupňů (no, dejme tomu 300), abyste se dostali z nekonečna na minimální 80 cm ostřicí vzdálenost – pak si objektiv zaslouží svůj přídomek Makro. Ostření jde hladce a je dostatečně tuhé. Stoupání závitu je dostatečně jemné. V součástí dodávky je velmi dobře provedená sluneční clona, s velmi dobrým bajonetem, uvnitř vystlaná černým sametem, lahůdkové provedení! Tolik tedy vše, co pozitivního mohu říci o tomto sympatickém celokovově provedeném objektivu, kromě ceny, která je též příjemná, do 9 tisíc korun.
Co říci ke kvalitě obrazu? Poprvé jsem zkoušel zrcadlový objektiv někdy v druhohorách, byl to ruský výrobkem MTO-500 (dělali ještě MTO-1000 s metrovým ohniskem). Výsledek byl problematický. Kolegové z Fotorádce.cz recenzovali před třemi lety Samyang 500 mm. Výsledky jejich pozorování bych mohl opsat: rozumná cena, dobré zpracování, malá váha a velikost, ale bohužel obrazová kvalita není nic moc.
Fotil jsem stabilizovaným Olympusem PL5 a OM-D, nicméně chce to aspoň 1/1600, aby se jakž takž dalo fotit z ruky, lépe stativ. Fotit objekty v pohybu… tohle už neumíme, neuostříme to. Pohledem na displej absolutně ne, a elektronické hledáčky nejsou v této generaci ještě nic moc – tu výbornou EV4 jsem už musel vrátit. Olympusí „asistent“ moc k pomoci není, to zvětšení je obrovské, klepe se a není to k ničemu. Užitečný by byl „focus peaking“, zvýrazňování kontur, ale to umí až E-P5 (třebaže existuje „falešný focus peaking“, brzy se k tomu vrátím). V protisvětle nepomůže ani ta výborná sluneční clona. Krátka, ta kresba… posuďte sami. Třeba jednou budou tyhle zrcadlové superteleobjektivy mít výbornou kresbu, ale ten přypadek ještě nenastal. V březnu jsem tu recenzoval zoom Olympus Zuiko 75-300 pro MFT – v ukázkách dole vidíte srovnání. Stojí o polovinu víc, ovšem, jaksi… dá se s ním fotit.
Ukázky
Na pozici 13 a 14 máte srovnání tohoto objektivu se Zuiko 75-300.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
