Nezařazené

Šum a jak na něj? Foťákem i softem!

1600 ISO je zřejmě maximum jakž takž rozumně použitelná citlivost na většině současných zrcadlovek základní a střední třídy. Šum tam je, ale dá se snést, záleží ovšem na tom, co kdo snese. Nicméně, se šumem lze zápolit, například pomocí Zoneru PS 13. Vyzkoušel jsem si to, když jsem vedl seminář večerního focení na lávce přes magistrálu mezi Corinthia Towers a Kongresovým centrem v Praze. Tahle fotka byla pořízena při citlivosti, která je hluboko za hranicí „použitelných“ 16500 ISO. Vyfotil jsme ji Nikonem D 3100 při6400 ISO:

Je zašuměná, aby nebyla, bohajeho! Ale ne zas tak moc, jak bych čekal, Nikony se v poslední době vypořádávají s šumem na špičkové úrovni. To je on, ten šum, při zobrazení 1:1:

Žádná hrůza! Nicméně, může to být lepší. Poslední modely velkých Sony mají zajímavý režim, kdy sjedou sérii 7 fotek za jedinou vteřinu a tyto fotky se pak složí dohromady – bez šumu. Podobnou službu nabízí Zoner Photo Studio V nové sekci vytvořit volíme skládání multiexpozic a zde pak nabídku odstranit šum. Není třeba sérii pořídit ze stativu. Soft dovede obrázky srovnat, pokud je aspoň trochu rozumně fotíme a neházíme fotoaparátem ze strany na stranu. Trik je jednoduchý a souvisí s mrzkou povahou šumu.

Šum vzniká jak známo jako nechtěný elektrický náboj, který se ve fotodiodě nevytvoří působením světla procházejícího objektivem, ale teplem, elektromagnetickým zářením a dalšími vlivy. Každý fotodioda (a že jich na př. ten Nikon má přes 14 milionů) má svou šumovou charakteristiku – tato šumová mapa pak pomáhá při odstraňování šumu. Další trik se používá ve fotoaparátu. Sejme se snímek a pak se sejme black current, tedy něco jako fotka tmy: z vynulovaného snímače se sejme jenom šum a počty elektronů šumu se pak odečítají od napočítaných elektronů ve fotodiodách, kde je směs elektronů vyvolaných expozicí a těmi nežádoucími vlivy. Problém je ale v tom, že ty nežádoucí elektrony vznikají pokaždé jinak. Takže ten black current nedává přesný obraz šumu snímku, který vznikl chvilku před tím.

Jenže téhle neblahé vlastnosti šumu se dá využít. Na sérii snímků je šum pokaždé jiný a když je výpočetní technika dost silná na to, aby dokázala snímky porovnat a srovnat jejich šum, pak už je (skoro) snadné šum dát pryč. Proto je třeba vyfotit sérii a tu pak porovnávat a porovnání se ten šum odstraní. Jsem přesvědčený, že to co dnes nabízí Sony bude mít za rok, za dva každý výrobce ve své nabídce, protože to funguje velmi dobře. No a my si zatím pomůžeme sériovým focením.

Fotku kterou vidíte nahoře na ukázce jsem pořídil sériově, udělal jsem si tedy sérii sedmi snímků, jsou záběrově identické. Zajímalo mě, kolik snímků je třeba nabídnout softu, aby spolehlivě šum odstranil. Zde je srovnání výsledku ze série 2 a 3 a 4 a 5 snímků:

Je zřejmé, že 2 nestačí, ale i na složenině třech se šum dosti značně patrný. I mezi 4 a 5 je patrný, byť ne dramatický rozdíl. A co dál? A co 6 a 7? Podívejme se na to, je to srovnání 4-5 / 6 -7:

Zdá se mi, že hranice optimálního výsledku je 5 snímků, dál už kvalita nestoupá tak výrazně. Podotýkám a opakuji, jde o fotky při 6400 ISO, tedy donedávna při snové citlivosti. Navíc, z praktické zkušenosti vím, že i při velmi špatných světelných podmínkách při dobré optice stačí „jen“ 4000 ISO, přinejmenším touto zásadou se řídím a vychází to dobře. Dále: architekturu fotíme zásadně na nízké ISO ze stativu, nicméně může se stát, že stativ nemáme k disposici a nezbývá než ISO navýšit. Pak tedy uvedená metoda je velmi užitečná. Výsledný obrázek je zde, na proklik získáte needitovaný originál vzešlý z multiexpozice. Trochu mu klesla ostrost, ale to je obvyklá daň, kterou za odstranění šumu platíme.

1600 ISO je zřejmě maximum jakž takž rozumně použitelná citlivost na většině současných zrcadlovek základní a střední třídy. Šum tam je, ale dá se snést, záleží ovšem na tom, co kdo snese. Nicméně, se šumem lze zápolit, například pomocí Zoneru PS 13. Vyzkoušel jsem si to, když jsem vedl seminář večerního focení na lávce přes magistrálu mezi Corinthia Towers a Kongresovým centrem v Praze. Tahle fotka byla pořízena při citlivosti, která je hluboko za hranicí „použitelných“ 16500 ISO. Vyfotil jsme ji Nikonem D 3100 při6400 ISO:

Je zašuměná, aby nebyla, bohajeho! Ale ne zas tak moc, jak bych čekal, Nikony se v poslední době vypořádávají s šumem na špičkové úrovni. To je on, ten šum, při zobrazení 1:1:

Žádná hrůza! Nicméně, může to být lepší. Poslední modely velkých Sony mají zajímavý režim, kdy sjedou sérii 7 fotek za jedinou vteřinu a tyto fotky se pak složí dohromady – bez šumu. Podobnou službu nabízí Zoner Photo Studio V nové sekci vytvořit volíme skládání multiexpozic a zde pak nabídku odstranit šum. Není třeba sérii pořídit ze stativu. Soft dovede obrázky srovnat, pokud je aspoň trochu rozumně fotíme a neházíme fotoaparátem ze strany na stranu. Trik je jednoduchý a souvisí s mrzkou povahou šumu.

Šum vzniká jak známo jako nechtěný elektrický náboj, který se ve fotodiodě nevytvoří působením světla procházejícího objektivem, ale teplem, elektromagnetickým zářením a dalšími vlivy. Každý fotodioda (a že jich na př. ten Nikon má přes 14 milionů) má svou šumovou charakteristiku – tato šumová mapa pak pomáhá při odstraňování šumu. Další trik se používá ve fotoaparátu. Sejme se snímek a pak se sejme black current, tedy něco jako fotka tmy: z vynulovaného snímače se sejme jenom šum a počty elektronů šumu se pak odečítají od napočítaných elektronů ve fotodiodách, kde je směs elektronů vyvolaných expozicí a těmi nežádoucími vlivy. Problém je ale v tom, že ty nežádoucí elektrony vznikají pokaždé jinak. Takže ten black current nedává přesný obraz šumu snímku, který vznikl chvilku před tím.

Jenže téhle neblahé vlastnosti šumu se dá využít. Na sérii snímků je šum pokaždé jiný a když je výpočetní technika dost silná na to, aby dokázala snímky porovnat a srovnat jejich šum, pak už je (skoro) snadné šum dát pryč. Proto je třeba vyfotit sérii a tu pak porovnávat a porovnání se ten šum odstraní. Jsem přesvědčený, že to co dnes nabízí Sony bude mít za rok, za dva každý výrobce ve své nabídce, protože to funguje velmi dobře. No a my si zatím pomůžeme sériovým focením.

Fotku kterou vidíte nahoře na ukázce jsem pořídil sériově, udělal jsem si tedy sérii sedmi snímků, jsou záběrově identické. Zajímalo mě, kolik snímků je třeba nabídnout softu, aby spolehlivě šum odstranil. Zde je srovnání výsledku ze série 2 a 3 a 4 a 5 snímků:

Je zřejmé, že 2 nestačí, ale i na složenině třech se šum dosti značně patrný. I mezi 4 a 5 je patrný, byť ne dramatický rozdíl. A co dál? A co 6 a 7? Podívejme se na to, je to srovnání 4-5 / 6 -7:

Zdá se mi, že hranice optimálního výsledku je 5 snímků, dál už kvalita nestoupá tak výrazně. Podotýkám a opakuji, jde o fotky při 6400 ISO, tedy donedávna při snové citlivosti. Navíc, z praktické zkušenosti vím, že i při velmi špatných světelných podmínkách při dobré optice stačí „jen“ 4000 ISO, přinejmenším touto zásadou se řídím a vychází to dobře. Dále: architekturu fotíme zásadně na nízké ISO ze stativu, nicméně může se stát, že stativ nemáme k disposici a nezbývá než ISO navýšit. Pak tedy uvedená metoda je velmi užitečná. Výsledný obrázek je zde, na proklik získáte needitovaný originál vzešlý z multiexpozice. Trochu mu klesla ostrost, ale to je obvyklá daň, kterou za odstranění šumu platíme.