Poprvé na šest let existence Digineffu recenzujeme mobilní telefon – a bude to přibývat! Sony Ericsson S700i je lahůdka pro „early buyers“, tedy pro „technoidy“
 |
 |
 |
 |
nelitující peněz za technické novinky, byť za cenu útrap, jež provázejí každou průkopnickou činnost. Nebudu zde hodnotit mobil – zájemce odkazuji na příklad na velmi podrobnou recenzi na Mobilmanii. Omezím se jen na to, že jde o mobil vybavený krom běžných i neběžných funkcí schopností FM rádia. Ppřístroj se blíží ideálu univerzálního přístroje, v němž se soustředí většina toho, co člověk závislý na komunikaci potřebuje.
Soustřeďme se však na hlavní náš zájem, na megový mobilní aparát, který je uvnitř.
Koncepce fotoaparátu v mobilu
Už na první pohled si řeknete – tohle znám, tohle je péčkový Sony! Je tomu tak. Přístroj je originálně řešen, zvenčí vypadá jako fotoaparát řady Sony P, tedy je podlouhlý s excentricky umístěným objektivem a displejem, ale je nůžkově rozevírací a teprve po rozevření objevíme klávesnici. Ta se nás ale netýká, protože vše, co potřebujeme k provozu fotoaparátu, je přístupné zvenčí.
Na přední stěně vidíme především objektiv: to je ale tak trochu optický klam. Objektiv, to je kovové okruží s clonkou, poté co clonku odsuneme, uvidíme mrňavý pidiobjektiv. Už při pohledu na něj si pomyslíme, aha, obrázky nebudou nic moc.
Na zadní straně je větší paráda. Především je zde displej s úhlopříčkou 58 mm s 262 tisíci barvami. Ten displej je úchvatný a obrázky pořízené v tomto mobilu, prezentované na displeji vypadají skvěle. Vpravo od něj je čtveřice kulatých tlačítek s velkým čtyřcestným voličem – s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. To je ovládací centrum celého přístroje.
Fotoaparát se zapne odsunutím clonky z fotoaparátu, anebo přes menu, které se aktivuje potvrzovacím tlačítkem uprostřed čtyřcestného voliče.
Ovládání je vcelku jednoduché. Přístroj se drží „na šířku“ jako normální aparát, a má spoušť na horní straně. Ta spoušť je trochu daleko od hrany, překáží mu slot pro MemoryStick Duo kartu (krytý gumovou krytkou). Víc mi vadí, že je hodně hluboko zapuštěný – ale tyhle zapuštěné ovládací prvky jsou specialitou přístroje, je to, jak říkávám, vítězství krásného designu nad funkčností. Při fotografování používáme hlavně dvě funkční tlačítka bezprostředně sousedící s displejem. Tím spodním se dostaneme do menu, které je důvěrně známé každému, kdo někdy pracoval s fotopřístrojem Sony.
V menu najdeme režim snímání (singl, 4 snímky v sérii, „s rámem“ což jsou nevkusné opičky: opona, kytky, dalekohled „and the other shit“), vynulovat čísla snímků, zvuk závěrky, bodové měření, nastavení bílé, přisvětlení, efekty (negativ, solarizace, sépie, čb), samospoušť, noční režim, velikost obrázku a cíl ukládání (interní paměť, karta). Pěkné, přehledné, s jedinou vadou, že po každé volbě menu zmizí a musíme do něj znovu: hloupá chyba firmware. Přístroj nemá zoom (o ohnisku EXIF mlčí), jen digitální, ten neberu v úvahu nikdy, natož u takového aparátu.
Jak se s ním fotí
Fotí se s ním velmi příjemně, jako s běžným „low end“ aparátem. Displej je náramný a obrázky, které pořídíte, vám na něm budou vypadat skvělé. Pak při zobrazení na monitoru už to bude střízlivější pohled. Přesto:
Kvalita obrazu je zatím nejlepší, jakou jsem viděl z mobilního telefonu. Problém tohoto přístroje je samozřejmě kresba: ta je bohužel degradována pofidérní optikou přístroje. O ní mluví i to, že nemá clonu – všechny snímky jsou fotografovány při F4 a expozice se řídí jen časem (od 1/2 do 1/1042 sec). Komprese je vcelku rozumná (1:10), ovšem kresba ulétává v detailech. Příjemné překvapení je nízký šum.
Poutavý je pohled na EXIF. Přístroj neumožňuje nastavit ISO – nastavuje se „noční scéna“. Nuže, při běžném fotografování aparát sám nastavuje ISO v rozmezí 160 až 360 a při noční scéně jede až do 1250 ISO! Přitom i při „noční scéně“ se chová slušně: když ji zapnete při relativně dobrém světle, aparát nastaví na př. 500 ISO. Při tom všem ale šum není nijak katastrofální. Docela obratně aparát zachází s nastavením bílé: jsou zde předvolby – denní/ pod mrakem / žárovka / zářivka, a není těžké najít „tu svoji“ volbu.
Slabina obrazu je ve zvládání jasového rozpětí. Přístroj se rád expozičně chytne oblasti s vysokým jasem a pak jsou pasáže ve stínu utopené. Když udělá opačnou volbu, chytne se stinných pasáží, jsou vypálené jasy. Zaručeně dobré obrázky budete mít při vyrovnaném světle, i když bude světelná hladina nízká. Jakmile narazíte na kontrastní osvětlení, nastanou problémy.
Displej jsem už chválil. Jediná výhrada – při ostrém světle není zrovna nejlíp vidět, zejména menu. Coby brejlovec jsem musel mít svoji „osobní optiku“ vždy při ruce.
Pokud ho necháte „zdechnout“, připojen do sítě vysmahne nápis Provádí se jen nabíjení baterie a nechce nic jiného dělat. Zdechnul bez varování, jako když pustíte kýbl z ruky. Nechá se ale dobíjet při práci jako každý slušný mobil.
Doplněk:
Zastoupení SonyEricsson zaslalo připomínku, že na displeji se společně se zvukovým upozorněním objeví velký symbol baterie s hlášením že baterie je téměř vybita a toto upozornění se ještě 2x opakuje. Po úplném vybití je pak možnost optimalizovaného nabíjení spolu s plným provozem telefonu, včetně zpracování a odesílání fotek, ovšem focení je limitováno dobíjecím kabelem.
Přenos do počítače jsem dělal přes bluetooth. Je to pohodlné, byť značně pomalé, rychlost je cca 18 kB/sec a dvacet fotek se stahovalo čtyři minuty. Jsme zmlsaní USB kabelem! Sam,ozřejmě, lze použít kartu. Asi ideální je takové řešení, že si pořídíte vysokokapacitní kartu a interní paměť necháte být. Samozřejmě lze soubory kopírovat z interní paměti, ale není to zcela jednoduchá operace, funkce je utopená hluboko v menu.
Jaký tedy je
Každopádně je to nádherný technický objekt. Slíbil jsem, že se nebudu kolegům mobilistům plést do řemesla, nicméně si troufnu chválit i ostatní výbavu (z jejich pohledu hlavní) tohoto přístroje. Že se s ním dá telefonovat je zřejmé, ale to rádio je naprosto dokonalé! Přístroj dovede nahrávat vaše telefonování, funguje jako diktafon, diář, budík, herní konzole, ovladač počítače atd., atd. Leč, zpátky k fotoaparátu. Nástup plnohodnotných fotoaparátů do mobilních telefónů je za dveřmi. Kdyby měl tenhle přístroj lepší optiku a lepší snímač, byl by to už on. Nechápu, proč tomu tak není, protože miniaturní digitální aparáty přece existují! Leč, věci jsou takové, jaké jsou. Jako obrazový zápisník je tento aparát skvělým doplňkem špičkového telefonu. Počkejte rok a na trhu bude tucet mobilů s vynikajícím foťákem. Jenže ten rok se budou po světě špacírovat technoidi s touhle nádherou, která je v danou chvíli špičková. Chcete být mezi nimi? Já bych moc rád! 🙂
Přístroj zapůjčil www.digipoint.cz.
Jaký tedy je
„Domeček“ za jasného slunce má vypálené jasy a slité stíny, obličej ve špatném světle dopadl dobře. Krajina bez stínů. Následují dva snímky při „nočním režimu“, profesorka Hrdličková a fotograf Thoma při atogramiádě. Plazi v poslední řadě jsou v „nulovém světle“ v ZOO. Zasněžený domeček – aparát hodně utáhnul expozici.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Poprvé na šest let existence Digineffu recenzujeme mobilní telefon – a bude to přibývat! Sony Ericsson S700i je lahůdka pro „early buyers“, tedy pro „technoidy“
| |
| |
| |
| |
nelitující peněz za technické novinky, byť za cenu útrap, jež provázejí každou průkopnickou činnost. Nebudu zde hodnotit mobil – zájemce odkazuji na příklad na velmi podrobnou recenzi na Mobilmanii. Omezím se jen na to, že jde o mobil vybavený krom běžných i neběžných funkcí schopností FM rádia. Ppřístroj se blíží ideálu univerzálního přístroje, v němž se soustředí většina toho, co člověk závislý na komunikaci potřebuje.
Soustřeďme se však na hlavní náš zájem, na megový mobilní aparát, který je uvnitř.
Koncepce fotoaparátu v mobilu
Už na první pohled si řeknete – tohle znám, tohle je péčkový Sony! Je tomu tak. Přístroj je originálně řešen, zvenčí vypadá jako fotoaparát řady Sony P, tedy je podlouhlý s excentricky umístěným objektivem a displejem, ale je nůžkově rozevírací a teprve po rozevření objevíme klávesnici. Ta se nás ale netýká, protože vše, co potřebujeme k provozu fotoaparátu, je přístupné zvenčí.
Na přední stěně vidíme především objektiv: to je ale tak trochu optický klam. Objektiv, to je kovové okruží s clonkou, poté co clonku odsuneme, uvidíme mrňavý pidiobjektiv. Už při pohledu na něj si pomyslíme, aha, obrázky nebudou nic moc.
Na zadní straně je větší paráda. Především je zde displej s úhlopříčkou 58 mm s 262 tisíci barvami. Ten displej je úchvatný a obrázky pořízené v tomto mobilu, prezentované na displeji vypadají skvěle. Vpravo od něj je čtveřice kulatých tlačítek s velkým čtyřcestným voličem – s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. To je ovládací centrum celého přístroje.
Fotoaparát se zapne odsunutím clonky z fotoaparátu, anebo přes menu, které se aktivuje potvrzovacím tlačítkem uprostřed čtyřcestného voliče.
Ovládání je vcelku jednoduché. Přístroj se drží „na šířku“ jako normální aparát, a má spoušť na horní straně. Ta spoušť je trochu daleko od hrany, překáží mu slot pro MemoryStick Duo kartu (krytý gumovou krytkou). Víc mi vadí, že je hodně hluboko zapuštěný – ale tyhle zapuštěné ovládací prvky jsou specialitou přístroje, je to, jak říkávám, vítězství krásného designu nad funkčností. Při fotografování používáme hlavně dvě funkční tlačítka bezprostředně sousedící s displejem. Tím spodním se dostaneme do menu, které je důvěrně známé každému, kdo někdy pracoval s fotopřístrojem Sony.
V menu najdeme režim snímání (singl, 4 snímky v sérii, „s rámem“ což jsou nevkusné opičky: opona, kytky, dalekohled „and the other shit“), vynulovat čísla snímků, zvuk závěrky, bodové měření, nastavení bílé, přisvětlení, efekty (negativ, solarizace, sépie, čb), samospoušť, noční režim, velikost obrázku a cíl ukládání (interní paměť, karta). Pěkné, přehledné, s jedinou vadou, že po každé volbě menu zmizí a musíme do něj znovu: hloupá chyba firmware. Přístroj nemá zoom (o ohnisku EXIF mlčí), jen digitální, ten neberu v úvahu nikdy, natož u takového aparátu.
Jak se s ním fotí
Fotí se s ním velmi příjemně, jako s běžným „low end“ aparátem. Displej je náramný a obrázky, které pořídíte, vám na něm budou vypadat skvělé. Pak při zobrazení na monitoru už to bude střízlivější pohled. Přesto:
Kvalita obrazu je zatím nejlepší, jakou jsem viděl z mobilního telefonu. Problém tohoto přístroje je samozřejmě kresba: ta je bohužel degradována pofidérní optikou přístroje. O ní mluví i to, že nemá clonu – všechny snímky jsou fotografovány při F4 a expozice se řídí jen časem (od 1/2 do 1/1042 sec). Komprese je vcelku rozumná (1:10), ovšem kresba ulétává v detailech. Příjemné překvapení je nízký šum.
Poutavý je pohled na EXIF. Přístroj neumožňuje nastavit ISO – nastavuje se „noční scéna“. Nuže, při běžném fotografování aparát sám nastavuje ISO v rozmezí 160 až 360 a při noční scéně jede až do 1250 ISO! Přitom i při „noční scéně“ se chová slušně: když ji zapnete při relativně dobrém světle, aparát nastaví na př. 500 ISO. Při tom všem ale šum není nijak katastrofální. Docela obratně aparát zachází s nastavením bílé: jsou zde předvolby – denní/ pod mrakem / žárovka / zářivka, a není těžké najít „tu svoji“ volbu.
Slabina obrazu je ve zvládání jasového rozpětí. Přístroj se rád expozičně chytne oblasti s vysokým jasem a pak jsou pasáže ve stínu utopené. Když udělá opačnou volbu, chytne se stinných pasáží, jsou vypálené jasy. Zaručeně dobré obrázky budete mít při vyrovnaném světle, i když bude světelná hladina nízká. Jakmile narazíte na kontrastní osvětlení, nastanou problémy.
Displej jsem už chválil. Jediná výhrada – při ostrém světle není zrovna nejlíp vidět, zejména menu. Coby brejlovec jsem musel mít svoji „osobní optiku“ vždy při ruce.
Pokud ho necháte „zdechnout“, připojen do sítě vysmahne nápis Provádí se jen nabíjení baterie a nechce nic jiného dělat. Zdechnul bez varování, jako když pustíte kýbl z ruky. Nechá se ale dobíjet při práci jako každý slušný mobil.
Doplněk:
Zastoupení SonyEricsson zaslalo připomínku, že na displeji se společně se zvukovým upozorněním objeví velký symbol baterie s hlášením že baterie je téměř vybita a toto upozornění se ještě 2x opakuje. Po úplném vybití je pak možnost optimalizovaného nabíjení spolu s plným provozem telefonu, včetně zpracování a odesílání fotek, ovšem focení je limitováno dobíjecím kabelem.
Přenos do počítače jsem dělal přes bluetooth. Je to pohodlné, byť značně pomalé, rychlost je cca 18 kB/sec a dvacet fotek se stahovalo čtyři minuty. Jsme zmlsaní USB kabelem! Sam,ozřejmě, lze použít kartu. Asi ideální je takové řešení, že si pořídíte vysokokapacitní kartu a interní paměť necháte být. Samozřejmě lze soubory kopírovat z interní paměti, ale není to zcela jednoduchá operace, funkce je utopená hluboko v menu.
Jaký tedy je
Každopádně je to nádherný technický objekt. Slíbil jsem, že se nebudu kolegům mobilistům plést do řemesla, nicméně si troufnu chválit i ostatní výbavu (z jejich pohledu hlavní) tohoto přístroje. Že se s ním dá telefonovat je zřejmé, ale to rádio je naprosto dokonalé! Přístroj dovede nahrávat vaše telefonování, funguje jako diktafon, diář, budík, herní konzole, ovladač počítače atd., atd. Leč, zpátky k fotoaparátu. Nástup plnohodnotných fotoaparátů do mobilních telefónů je za dveřmi. Kdyby měl tenhle přístroj lepší optiku a lepší snímač, byl by to už on. Nechápu, proč tomu tak není, protože miniaturní digitální aparáty přece existují! Leč, věci jsou takové, jaké jsou. Jako obrazový zápisník je tento aparát skvělým doplňkem špičkového telefonu. Počkejte rok a na trhu bude tucet mobilů s vynikajícím foťákem. Jenže ten rok se budou po světě špacírovat technoidi s touhle nádherou, která je v danou chvíli špičková. Chcete být mezi nimi? Já bych moc rád! 🙂
Přístroj zapůjčil www.digipoint.cz.
Jaký tedy je
„Domeček“ za jasného slunce má vypálené jasy a slité stíny, obličej ve špatném světle dopadl dobře. Krajina bez stínů. Následují dva snímky při „nočním režimu“, profesorka Hrdličková a fotograf Thoma při atogramiádě. Plazi v poslední řadě jsou v „nulovém světle“ v ZOO. Zasněžený domeček – aparát hodně utáhnul expozici.
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|