Sony Cyber-shot DSC-H5

Skoro na den po roce oznámil Sony letos v únoru nasazení dvou inovovaných H modelů, navazujících na původní H1 (viz naši recenzi). Pod kódovým označením H2 je na trhu šestimegový typ, firma Megapixel nám laskavě zapůjčila sedmimegovou variantu označovanou jako H5. Podívejme se teď na „há pětku“ blíže.

Jaký je a komu je určen
Už původní H1 se svými pěti mega a optickým stabilizátorem byla blízko ideálu „all in one“ přístroji, tedy aparátu, který se v praxi chová jako jednooká zrcadlovka (v jeho elektronickém hledáčku vidíme to, co vidí objektiv a co bude na obrázku) a má objektiv s velkým rozsahem ohniska – odpovídá 36 mm až 432 mm kinofilmového aparátu. To, co bylo na H1 dobré, zůstává, nebo bylo ještě zlepšeno – co víc si přát, přičemž cena za H 5 (řádově odpovídá ceně H1 před rokem) ve výši cca 13 tisíc (červen 2006) zůstává stejná. Dodejme ještě, že přístroj se dodává s českým menu a velmi dobrým manuálem.

Základní charakteristika je jednoduchá a už byla řečena: jde o přístroj s elektronickým hledáčkem, přepínatelným na LCD displej (rozlišení 230 000 pixelů). Ten je impozantně velký – s úhlopříčkou 3 palce (model H2 má dvoupalcový displej, tedy menší, než má H1). Objektiv je Carl Zeiss Vario-Tessar s rozsahem 36-432 mm a světelností F2,8-3,7. Tu je třeba velmi pochválit, protože při dvanáctinásobném rozsahu světelnost klesá o necelý jeden stupeň! Nejmenší clona je F8. Objektiv ostří od 50 cm a v makru až od 2 cm. Škoda, že LCD není výklopný, pak by přístroj byl ideální pro pořizování makrozáběrů (ty samozřejmě lze dělat už teď, ale chce to trochu plazení po zemi). Ostření je vícebodové, priorita středu, bodové a ruční s možností zvýrazňování hran, o čemž ještě půjde řeč. Pokud jde o objektiv, původní H1 měla optiku Sony, teď je to Zeiss. Objektiv má kolem sebe kovový prstenec se závitem, předsádky a filtry se upevňují přes redukci. Stabilizátor Super SteadyShot je velmi efektivní a dnes už je stabilizátor u ultrazoomů nezbytný. Elektronický hledáček má 200 tisíc pixelů (0,2 palce úhlopříčka) a má korekci oční vady, poměrně špatně ovladatelnou.

Rozměry a váha jsou 107,8 x 81,4 x 91,2 mm a 438 g. Je to tedy poměrně rozměrný přístroj – ve své kategorii je o něco nad průměrem – a také jeho váha je znatelná. Tvarem hodně připomíná jednookou zrcadlovku, dobře se drží – do levé ruky padne soudkovitě tvarované tělo s objektivem, pravou rukou ho držíme za mohutný úchop, který má nahoře spoušť, vpředu rolller – ovládací kolečko a vzadu na palec ovládání zoomu. Rozhodně to není žádný skřítek. Přístroj je vyroben z kovu a plastu, dodává se v barvě stříbrné a černé.
Napájen je dvěma tužkovkami, což řada lidí uvítá. Ty tužkové aku mají jedinou výhodu ve své láci. Bohužel výdrž akumulátorů nepatří k silným stránkám tohoto přístroje, takže je třeba pořídit dvě, lépe tři sady NiMH aku, barevně je odlišit, abychom věděli, která je vybitá a která nabitá a v rušných fotografických dnech počítat s plným nasazením nabíječky. Naštěstí indikátor stavu baterie je zde vcelku spolehlivým ukazatelem.
Snímač je CCD velký 1/2,5 „, který vytváří obrázky 3072 x 2304, 3072 x 2048, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1632 x 1224, 640 x 480 bodů velké. Lze volit poměr stran 4:3 a 3:2 (ten druhý rozměr odpovídá rozměru pohlednicového formátu 15×10 cm). K příjemným novinkám všech letošních Sony fotoaparátů patří výrazné zvýšení citlivosti, které teď dosahuje rozpětí 80, 100, 200, 400, 800, 1000 ISO.
Závěrka má rozsah 30-1/2000 sec s expozičními režimy auto (nic nelze nastavit), program (auto s možností zásahů), priorita času, clony a manuál, tudíž plná kontrola nad expozicí. Vyvážení bílé má režimy Automatický, Denní světlo, Zataženo, Fluorescentní, Zářící, Blesk, Jeden stisk, což je ruční nastavení bílé. Scénické režimy jsou Soumrak, Portrét za soumraku, Portrét, Krajina, Pláž, Vysokorychlostní závěrka, Vysoká citlivost
Zábleskové zařízení je vyskakovací, s dosahem do 9 metrů při režimu citlivosti auto. K přístroji nelze připojit externí blesk.
Ukládání je buď do vnitřní 30 MB paměti, anebo na kartu Memory Stick Duo. Pro nahrávání videa se zvukem je použít MS Duo Pro.

Určen je pro uživatele, kteří potřebují univerzálně použitelný fotoaparát s vynikajícím obrazovým výsledkem, za přijatelnou cenu. Rádi mění ohnisko, ale nestojí o výměnné objektivy (a navíc, tento přístroj má předsádky, VCL-DH1758 prodlouží ohnisko až na 734 mm a VCL-DH0758 zkrátí ohnisko na 25 mm ekv.).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vedle něho vpravo je volicí kotouč, na němž najdeme všechny režimy: automat, program, prioritu clony/času, a scénické režimy: vysokou citlivost (1000 ISO), soumrak (načervenalé tóny), portrét za soumraku (je to fakticky „slow flash“ – zábleskové světlo jde do libovolně dlouhého času – a bez „redukce červených očí“, tedy bez předblesků, za což je třeba udělit první velkou pochvalu!), pláž (expoziční kompenzace do plusu a bohatá modrá barva), rychlá závěrka, krajina, portrét (zaostřeno na blízko) a video.

Na horní stěně nedaleko spouště najdeme dvě tlačítka:
focus označuje ostření, přičemž je zde volba vícebodové, priorita středu, bodové a ruční. Toto ruční měření má funkci „zvýrazňování obrysů“ – tedy to, co je ostré, je označeno modrými liniemi. V praxi je to ale k ničemu (lze to naštěstí vypnout. Na obrázku vlevo vidíte ukázku: je zaostřeno na 2 metry (objekt vlevo), ale zamodřené je vše i ve větších vzdálenostech. Výsledkem je zmatek, nepřehlednost. Samo ruční ostření je vcelku příjemně ovladatelné čtyřcestným voličem na zadní stěně, o němž ještě půjde řeč.

Druhé tlačítko ovládá „drive“, tedy volba pro jednotlivé obrázky, pro sérii a pro bracketing – postupné snímání 3 snímků s různou expozicí. Sériové snímání je zde pomalé, s frekvencí 1,1 snímků / sec a to je dnes málo. Příjemný je „multi burst“, což se zde překládá jako „velká série“: pořídí 16 snímků a naskládá je do jednoho obrázku, bohužel jen megového (1280×960 mm). Pro studijní účely na př. ve sportu to ale stačí, na př. 16 snímků / 4 sec.

Další dvě tlačítka: finder přepíná LCD a elektronický EVF hledáček, tlačítko se šipkou zapíná režim prohlížení.
Nakonec se zmíním o kulatém tlačítku s ručičkou – jím se zapíná stabilizátor. Zajímavost: jakmile je zapnut, není žádná hláška na displeji, jen při vypnutém stabilizátoru uvidíme varovnou ikonu: předpokládá se (správně), že ho budeme mít pořád v chodu.
Tlačítko s ikonou obrazovky zapíná údaje na LCD / EVF, dobré je mít zapnutý histogram, je velmi přesný a rychlý (na př. reaguje na blikání monitoru).

Na zadní stěně je – shora:
kolébka pro ovládání zoomu – zoomování je velmi rychlé (1,7 sec z extrému do extrému) po 40 krocích. Pod ní je tlačítko s ikonou obrazovky, kterým se zapínají/vypínají údaje na LCD/EVF. Je dobré mít zapnutý histogram, je přesný a rychlý.
Tlačítko menu nás pustí do tradičního „Sony – menu“ – je to vyskakovací „pop up“ menu na dolním okraji LVD/EVF, velmi jednoduché, kde se dá nastavit:
barevnost (normální, živé barvy, přirozené, hnědé a čb)
měření expozice (zonální, priorita středu, bodové)
nastavení bílé (5 předvoleb a manuál)
ISO
komprese – fine a standard
v režimu BRK se nastaví rozsahy bracketingu, nejlépe je nastavit 0,3 EV (větší rozsahy kompenzace jsou příliš hrubé, 0,7, natož pak 1 EV)
intervaly pro velkou sérii ((1/30, 1/15, 1/7.5 sec)
intenzitu blesku
kontrast
doostření
setup; v setupu se nastavují běžné parametry, jako je síla osvětlení LCD a pod. Rád bych upozornil na digitální zoom, který lze vypnout, nebo mít ho jako běžný digitální zoom, ale také jako „smart“, což je fakticky výřez – musíme ale mít zapnuté menší rozlišení, takže na př. nastavíme 5 Mpx (což je velmi pěkné rozlišení) a získáme tak 14 násobný zoom, při 3 Mpx až 18 násobný, což je ekv. skoro 650 mm!

Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, ale mimo menu ovládá blesk, zapíná makro, samospoušť (2 a 10 sec) a expoziční kompenzaci – ta se zapne coby funkce a pak se ovládá rollerem – kolečkem pod spouští.
Úplně dole je tlačítko, kterým se zapíná volba velikosti snímků, v režimu prohlížení tímto tlačítkem mažeme nepodařené obrázky.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 2,2 sec, což je u ultrazoomu docela slušný výkon. Zpoždění spouště je minimální – s namáčknutím nulové, bez namáčknutí se středovým ostřením za 0,3 sec, při nastavení ručního ostření 0,1 sec. To je dobrá zpráva pro každého, kdo by chtěl přístroj používat k živé fotografii.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Kresba je podle očekávání sedmimegového aparátu znamenitá. Přístroj má obrovský rozsah citlivosti. Do 400 ISO není třeba si dělat s šumem starosti, výše to stoupá, ale pro běžné použití v tom nevidím valné problémy.
Vady objektivu také nepokládám za nic, co by někoho mělo budit ze sna. Tmavnutí v rozích jsem nepozoroval, soudková vada při nastavení na široký úhel záběru je markantní, ale nikoli nadprůměrná, mizí s růstem ohniska. Na přezářených hranách byly vidět fialové kontury, ale nijak dramatické.
Výdrž baterek nebyla oslňující, na jedno nabití jsem pořídil cca 150 snímků. Hodně energie spotřebuje LCD, proto doporučuji používat EVF hledáček.

Shrnutí
Sony Cyber-shot DSC-H5 je sedmimegový přístroj s elektronickým hledáčkem a stabilizovaným dvanáctinásobným zoomem. Je ručen pro náročnější fotografování a k jeho plnému využití je třeba víc než průměrných znalostí fotografické techniky – nicméně na běžné uživatelské úrovni s ním může pracovat každý. Pro denní nošení je poněkud velký a těžký, čili víc než „obrazový zápisník“ bude fungovat jako „hobby – přístroj“. Díky stabilizátoru a vysoké citlivosti není třeba se bát fotografovat i v nízkých světlených hladinách bez zábleskového zařízení. Ve vývoji aparátů tohoto druhu nelze čekat už velké pokroky – pokud výrobci se konečně neodhodlají k dramatickému zlepšení kvality elektronického hledáčku, ta zůstává bolavým místem tohoto konceptu a pokud se nezlepší, přístroje nebudou moci konkurovat pravým zrcadlovkám.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 živá fotografie v interiéru při 200 ISO, 4 světelně vyrovnaná scéna, 5,6 světelné kontrasty, 7 při plném slunci, 8 při 400 ISO, 9 při 1000 ISO, 10 rozpětí jasů, 11 scénický režim „soumrak“, 12 makro.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Skoro na den po roce oznámil Sony letos v únoru nasazení dvou inovovaných H modelů, navazujících na původní H1 (viz naši recenzi). Pod kódovým označením H2 je na trhu šestimegový typ, firma Megapixel nám laskavě zapůjčila sedmimegovou variantu označovanou jako H5. Podívejme se teď na „há pětku“ blíže.

Jaký je a komu je určen
Už původní H1 se svými pěti mega a optickým stabilizátorem byla blízko ideálu „all in one“ přístroji, tedy aparátu, který se v praxi chová jako jednooká zrcadlovka (v jeho elektronickém hledáčku vidíme to, co vidí objektiv a co bude na obrázku) a má objektiv s velkým rozsahem ohniska – odpovídá 36 mm až 432 mm kinofilmového aparátu. To, co bylo na H1 dobré, zůstává, nebo bylo ještě zlepšeno – co víc si přát, přičemž cena za H 5 (řádově odpovídá ceně H1 před rokem) ve výši cca 13 tisíc (červen 2006) zůstává stejná. Dodejme ještě, že přístroj se dodává s českým menu a velmi dobrým manuálem.

Základní charakteristika je jednoduchá a už byla řečena: jde o přístroj s elektronickým hledáčkem, přepínatelným na LCD displej (rozlišení 230 000 pixelů). Ten je impozantně velký – s úhlopříčkou 3 palce (model H2 má dvoupalcový displej, tedy menší, než má H1). Objektiv je Carl Zeiss Vario-Tessar s rozsahem 36-432 mm a světelností F2,8-3,7. Tu je třeba velmi pochválit, protože při dvanáctinásobném rozsahu světelnost klesá o necelý jeden stupeň! Nejmenší clona je F8. Objektiv ostří od 50 cm a v makru až od 2 cm. Škoda, že LCD není výklopný, pak by přístroj byl ideální pro pořizování makrozáběrů (ty samozřejmě lze dělat už teď, ale chce to trochu plazení po zemi). Ostření je vícebodové, priorita středu, bodové a ruční s možností zvýrazňování hran, o čemž ještě půjde řeč. Pokud jde o objektiv, původní H1 měla optiku Sony, teď je to Zeiss. Objektiv má kolem sebe kovový prstenec se závitem, předsádky a filtry se upevňují přes redukci. Stabilizátor Super SteadyShot je velmi efektivní a dnes už je stabilizátor u ultrazoomů nezbytný. Elektronický hledáček má 200 tisíc pixelů (0,2 palce úhlopříčka) a má korekci oční vady, poměrně špatně ovladatelnou.

Rozměry a váha jsou 107,8 x 81,4 x 91,2 mm a 438 g. Je to tedy poměrně rozměrný přístroj – ve své kategorii je o něco nad průměrem – a také jeho váha je znatelná. Tvarem hodně připomíná jednookou zrcadlovku, dobře se drží – do levé ruky padne soudkovitě tvarované tělo s objektivem, pravou rukou ho držíme za mohutný úchop, který má nahoře spoušť, vpředu rolller – ovládací kolečko a vzadu na palec ovládání zoomu. Rozhodně to není žádný skřítek. Přístroj je vyroben z kovu a plastu, dodává se v barvě stříbrné a černé.
Napájen je dvěma tužkovkami, což řada lidí uvítá. Ty tužkové aku mají jedinou výhodu ve své láci. Bohužel výdrž akumulátorů nepatří k silným stránkám tohoto přístroje, takže je třeba pořídit dvě, lépe tři sady NiMH aku, barevně je odlišit, abychom věděli, která je vybitá a která nabitá a v rušných fotografických dnech počítat s plným nasazením nabíječky. Naštěstí indikátor stavu baterie je zde vcelku spolehlivým ukazatelem.
Snímač je CCD velký 1/2,5 „, který vytváří obrázky 3072 x 2304, 3072 x 2048, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1632 x 1224, 640 x 480 bodů velké. Lze volit poměr stran 4:3 a 3:2 (ten druhý rozměr odpovídá rozměru pohlednicového formátu 15×10 cm). K příjemným novinkám všech letošních Sony fotoaparátů patří výrazné zvýšení citlivosti, které teď dosahuje rozpětí 80, 100, 200, 400, 800, 1000 ISO.
Závěrka má rozsah 30-1/2000 sec s expozičními režimy auto (nic nelze nastavit), program (auto s možností zásahů), priorita času, clony a manuál, tudíž plná kontrola nad expozicí. Vyvážení bílé má režimy Automatický, Denní světlo, Zataženo, Fluorescentní, Zářící, Blesk, Jeden stisk, což je ruční nastavení bílé. Scénické režimy jsou Soumrak, Portrét za soumraku, Portrét, Krajina, Pláž, Vysokorychlostní závěrka, Vysoká citlivost
Zábleskové zařízení je vyskakovací, s dosahem do 9 metrů při režimu citlivosti auto. K přístroji nelze připojit externí blesk.
Ukládání je buď do vnitřní 30 MB paměti, anebo na kartu Memory Stick Duo. Pro nahrávání videa se zvukem je použít MS Duo Pro.

Určen je pro uživatele, kteří potřebují univerzálně použitelný fotoaparát s vynikajícím obrazovým výsledkem, za přijatelnou cenu. Rádi mění ohnisko, ale nestojí o výměnné objektivy (a navíc, tento přístroj má předsádky, VCL-DH1758 prodlouží ohnisko až na 734 mm a VCL-DH0758 zkrátí ohnisko na 25 mm ekv.).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vedle něho vpravo je volicí kotouč, na němž najdeme všechny režimy: automat, program, prioritu clony/času, a scénické režimy: vysokou citlivost (1000 ISO), soumrak (načervenalé tóny), portrét za soumraku (je to fakticky „slow flash“ – zábleskové světlo jde do libovolně dlouhého času – a bez „redukce červených očí“, tedy bez předblesků, za což je třeba udělit první velkou pochvalu!), pláž (expoziční kompenzace do plusu a bohatá modrá barva), rychlá závěrka, krajina, portrét (zaostřeno na blízko) a video.

Na horní stěně nedaleko spouště najdeme dvě tlačítka:
focus označuje ostření, přičemž je zde volba vícebodové, priorita středu, bodové a ruční. Toto ruční měření má funkci „zvýrazňování obrysů“ – tedy to, co je ostré, je označeno modrými liniemi. V praxi je to ale k ničemu (lze to naštěstí vypnout. Na obrázku vlevo vidíte ukázku: je zaostřeno na 2 metry (objekt vlevo), ale zamodřené je vše i ve větších vzdálenostech. Výsledkem je zmatek, nepřehlednost. Samo ruční ostření je vcelku příjemně ovladatelné čtyřcestným voličem na zadní stěně, o němž ještě půjde řeč.

Druhé tlačítko ovládá „drive“, tedy volba pro jednotlivé obrázky, pro sérii a pro bracketing – postupné snímání 3 snímků s různou expozicí. Sériové snímání je zde pomalé, s frekvencí 1,1 snímků / sec a to je dnes málo. Příjemný je „multi burst“, což se zde překládá jako „velká série“: pořídí 16 snímků a naskládá je do jednoho obrázku, bohužel jen megového (1280×960 mm). Pro studijní účely na př. ve sportu to ale stačí, na př. 16 snímků / 4 sec.

Další dvě tlačítka: finder přepíná LCD a elektronický EVF hledáček, tlačítko se šipkou zapíná režim prohlížení.
Nakonec se zmíním o kulatém tlačítku s ručičkou – jím se zapíná stabilizátor. Zajímavost: jakmile je zapnut, není žádná hláška na displeji, jen při vypnutém stabilizátoru uvidíme varovnou ikonu: předpokládá se (správně), že ho budeme mít pořád v chodu.
Tlačítko s ikonou obrazovky zapíná údaje na LCD / EVF, dobré je mít zapnutý histogram, je velmi přesný a rychlý (na př. reaguje na blikání monitoru).

Na zadní stěně je – shora:
kolébka pro ovládání zoomu – zoomování je velmi rychlé (1,7 sec z extrému do extrému) po 40 krocích. Pod ní je tlačítko s ikonou obrazovky, kterým se zapínají/vypínají údaje na LCD/EVF. Je dobré mít zapnutý histogram, je přesný a rychlý.
Tlačítko menu nás pustí do tradičního „Sony – menu“ – je to vyskakovací „pop up“ menu na dolním okraji LVD/EVF, velmi jednoduché, kde se dá nastavit:
barevnost (normální, živé barvy, přirozené, hnědé a čb)
měření expozice (zonální, priorita středu, bodové)
nastavení bílé (5 předvoleb a manuál)
ISO
komprese – fine a standard
v režimu BRK se nastaví rozsahy bracketingu, nejlépe je nastavit 0,3 EV (větší rozsahy kompenzace jsou příliš hrubé, 0,7, natož pak 1 EV)
intervaly pro velkou sérii ((1/30, 1/15, 1/7.5 sec)
intenzitu blesku
kontrast
doostření
setup; v setupu se nastavují běžné parametry, jako je síla osvětlení LCD a pod. Rád bych upozornil na digitální zoom, který lze vypnout, nebo mít ho jako běžný digitální zoom, ale také jako „smart“, což je fakticky výřez – musíme ale mít zapnuté menší rozlišení, takže na př. nastavíme 5 Mpx (což je velmi pěkné rozlišení) a získáme tak 14 násobný zoom, při 3 Mpx až 18 násobný, což je ekv. skoro 650 mm!

Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, ale mimo menu ovládá blesk, zapíná makro, samospoušť (2 a 10 sec) a expoziční kompenzaci – ta se zapne coby funkce a pak se ovládá rollerem – kolečkem pod spouští.
Úplně dole je tlačítko, kterým se zapíná volba velikosti snímků, v režimu prohlížení tímto tlačítkem mažeme nepodařené obrázky.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 2,2 sec, což je u ultrazoomu docela slušný výkon. Zpoždění spouště je minimální – s namáčknutím nulové, bez namáčknutí se středovým ostřením za 0,3 sec, při nastavení ručního ostření 0,1 sec. To je dobrá zpráva pro každého, kdo by chtěl přístroj používat k živé fotografii.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Kresba je podle očekávání sedmimegového aparátu znamenitá. Přístroj má obrovský rozsah citlivosti. Do 400 ISO není třeba si dělat s šumem starosti, výše to stoupá, ale pro běžné použití v tom nevidím valné problémy.
Vady objektivu také nepokládám za nic, co by někoho mělo budit ze sna. Tmavnutí v rozích jsem nepozoroval, soudková vada při nastavení na široký úhel záběru je markantní, ale nikoli nadprůměrná, mizí s růstem ohniska. Na přezářených hranách byly vidět fialové kontury, ale nijak dramatické.
Výdrž baterek nebyla oslňující, na jedno nabití jsem pořídil cca 150 snímků. Hodně energie spotřebuje LCD, proto doporučuji používat EVF hledáček.

Shrnutí
Sony Cyber-shot DSC-H5 je sedmimegový přístroj s elektronickým hledáčkem a stabilizovaným dvanáctinásobným zoomem. Je ručen pro náročnější fotografování a k jeho plnému využití je třeba víc než průměrných znalostí fotografické techniky – nicméně na běžné uživatelské úrovni s ním může pracovat každý. Pro denní nošení je poněkud velký a těžký, čili víc než „obrazový zápisník“ bude fungovat jako „hobby – přístroj“. Díky stabilizátoru a vysoké citlivosti není třeba se bát fotografovat i v nízkých světlených hladinách bez zábleskového zařízení. Ve vývoji aparátů tohoto druhu nelze čekat už velké pokroky – pokud výrobci se konečně neodhodlají k dramatickému zlepšení kvality elektronického hledáčku, ta zůstává bolavým místem tohoto konceptu a pokud se nezlepší, přístroje nebudou moci konkurovat pravým zrcadlovkám.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 živá fotografie v interiéru při 200 ISO, 4 světelně vyrovnaná scéna, 5,6 světelné kontrasty, 7 při plném slunci, 8 při 400 ISO, 9 při 1000 ISO, 10 rozpětí jasů, 11 scénický režim „soumrak“, 12 makro.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12