Nezařazené

Sony Alfa 77 – (recenze)

Poprvé jsem měl tenhle přístroj při jeho předvedení v Aténách loni v srpnu a psal jsem o něm a o jeho jednodušším bratříčkovi A65. Konečně jsem měl příležitost ho zkoušet delší dobu a v několika materiálech zde na Digineffu a na našem Facebooku jsem se k jeho zajímavým funkcím vrátil.

 

Poprvé jsem měl tenhle přístroj při jeho předvedení v Aténách loni v srpnu a psal jsem o něm a o jeho jednodušším bratříčkovi A65. Konečně jsem měl příležitost ho zkoušet delší dobu a v několika materiálech zde na Digineffu a na našem Facebooku jsem se k jeho zajímavým funkcím vrátil.

 

Jaký je a komu je určen
V roce 2010 Sony překvapil doslova revolučním řešením fotoaparátu vyšší třídy, určeného k vážné fotografické práci. Princip se točí kolem polopropustného zrcátka,které slouží zaostřovacímu systém na principu fázového posunu. Zaostřovací modul je nahoře, v místech kde má zrcadlovka matnici. Obraz sledujeme na malém displeji s vysokým rozlišením, takže funkčně se přístroj chová jako zrcadlovka. Alfa 77 je zatím nejnáročnější z dosud vyrobených modelů.


snímač s rozlišením 24 milionů bodů, vytváří snímky 6 x 4 tisíce bodů. Snímač je stabilizovaný. Naprosto skvělý je hledáček TrueFinder, což je OLED displej s rozlišením 2,4 megapixelů. Obraz je jasný, neškube, je velký, dá se na něm zaostřovat i ručně – po matnici a hranolu se nám nezasteskne. Už loni jsem hledáček vychvaloval, na tom nemíním ustoupit ani o milimetr. Už proto, že jsem už dávno tvrdil, že zrcadlovka je druhohorní pozůstatek, který nemá v elektronické éře opodstatnění. Obraz je nejen větší, my navíc máme plnou kontrolu nad všemi funkcemi, ovládáme funkční menu i velké menu a samozřejmě vidíme náhled právě pořízeného obrázku.

Snímač je tedy APS-C “Exmor” HD CMOS 23,5 x 15,6 mm veliký a má Bayerovu masku (RGB filtry). Obrázky jsou v poměru 3:2, lze řezat na 16:9. Snímky jsou v JPEG ve třech stupních komprese, v RAW anebo RAW+JPEG. Objektivy jsou výměnné, bajonet Sony-A, ovšem hodí se i objektivy Minolta. Ostří se na 19 bodů, je zde rozpoznávání tváří, úsměvu a sledování objektu. Ostření může být jednorázové anebo průběžné (AF-C). Ke znamenitostem patří GPS, která poskytuje data k zápisu do EXIF snímků. Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000, synchronizace s bleskem 1/250 sec. Displej je třípalcový, velmi vtipně řešený: je výklopný a přetáčecí, avšak při přetáčení se nevyklání ven od optické osy. Zapisuje na karty rodiny SDS, z pietních důvodů i MemoryStick Pro Duo. Akumulátor NP-FM500H by měl podle CIPA vydržet cca 500 snímků. Rozměry jsou 143 x 104 x 81 mm, s baterkou váží 732 g.

Síla přístrojů Sony je v tom, a to se opravdu netýká jen tohoto modelu, že jsou zábavné. Poskytují velikou škálu elektronických radostí, které čerpají z možností elektronického zpracování obrazu. V tomto ohledu je Sony daleko před konkurencí. Plynulé panorama, HDR, snímání při vysoké citlivosti pomocí skládání dílčích obrazů, obrazové efekty, v tom je Sony mistr. Většinu těch věcí lze dokázat v editoru, ale přístroj to udělá sám jedním vrzem. Obrazové efekty tu jsou integrované a jsou o to více vítané, že výsledek hned vidíte v hledáčku, v obrovském zorném poli. To je klad a ten je tak velký, že přístroji jste ochotni leccos odpustit. Model A77 je náročný na obsluhu i finančně, není to mačkátko pro každého. Hodně debat běží kolem šumu a kvality objektivů, pokusím se do nich zapojit ve vhodnou chvíli. Kapitolu „komu je určen“ uzavřu jednoduchou úvahou. Přístroj s objektivem 16-50/2,8 stojí pade (leden 2012). Na trhu jsou zrcadlovky podobného výkonu za míň peněz, ale jsou méně zábavné. Je to milenka, se kterou se nasmějete. Stojí vám ta holka za ty drahé večeře? V tom recenzent neporadí.

Ovládání a menu
Přístroj má na sobě knoflíků víc než harmonika Kebrdle a navíc, mnohé jsou volitelné, takže si každý může vyrobit „své Sony“. To je samozřejmě klad. Mohu mít námitku, že tlačítko pro kompenzaci expozice je míň v dosahu než tlačítko ISO, ale třeba je to můj osobní problém. Jisté je, že milovníci knoflíkového ovládání si tu užijí.

 


Přístroj se zapíná hned u spouště, pod ní je první roller, druhý je pro palec pod horní hranou vzadu – v menu lze rozsáhle definovat, co ty rollery mají dělat. Přirozeně že jimi lze nastavovat hodnoty clony respektive času, kompenzaci expozice, ISO, WB a další. Na horní stěně vpravo od hledáčku je kolem stavového displeje naseto tlačítek jak housátek kolem rybníku. ISO a kompenzace jsou hned u spouště, trochu stranou je nastavení bílé a nastavené režimu – jednotlivé záběry – série – samospoušť – dálkové ovládání, vlevo pak je přepínač hledáček / LCD a vpravo od něho je tlačítko pro osvětlení stavového displeje. Kdybych byl pan Sony, nařídil bych přehození tlačítek ISO a kompenzace, aby kompenzace byla blíž kraji a snadněji se nahmatala.

Bohatě vybavený je kruhový volič. Samozřejmě nabízí PASM, obvyklou čtveřici program / priorita clony-času a plný manuál, dále je tu MR, tedy uživatelské nastavení, kdy je možno volit ze tří sad různých nastavení, následuje video, vysokorychlostní snímání 12 oken / sec, 3D panorama, normální plynulé panorama, scény, automat a automat s pluskem. Rozdíl mezi těmito dvěma „auto“ režimy je v tom, že na rozdíl od obyčejného automatu umí plusko rozeznávat scény – při namáčknutí spoušti vás na zlomek vteřiny informuje o tom, jakou scénu zvolil.


Na zadní stěně nás čeká další deputace tlačítek. Tlačítko pro menu je vystrčené doleva, vpravo od displeje najdeme spoušť pro video, závěr expozice, přepínání automatického a ručního osatření, joystick, pod ním tlačítko pro funkční menu a displej. Pak ještě tlačítko pro zvětšování přehrávaného obrázku, pro přehrávání obrázků a pro nápovědu.

Menu jsou zde dvě, jedno velké přes dedikované tlačítko, ale častěji budeme používat Fn menu, funkční menu, které zpřístupní ikonky pro funkce zobrazené v hledáčku, případně na LCD displeji. Levý okraj je věnován režimu snímání (jednotlivé obrázky atd., tedy duplikace toho, co je přístupné z tlačítka) a různých druhů autofokusu. Zajímavější je pravá část, zde jsou též funkce ovladatelné tlačítky, ale pak tu jsou dvě ikonky, které si zaslouží zvláštní pozornost.

Především je to oblast DRO / auto HDR, je to do jisté míry dědictví ještě po digitálních Minoltách. DRO je v této terminologii zesvětlování stínů, známé třeba u Nikonu jako D-lighting, avšak zde to lze nastavit mnohem brutálněji, v krajním případě to vede až k nepříjemným obrazovým efektům. Jako druhá položka je tu HDR s nastavitelným rozsahem, kam až mají různé expozice jít, stupnice od 1 do 6. Máme tedy na výběr a kdo se s tím naučí zacházet, může dosáhnout zajímavých výsledků. I když, na druhou stranu, ve Fn vlevo nahoře pod položkou režimu snímání najdeme bracketing, velmi pohodlně nastavitelný jak pokud jde o expoziční odstup, tak po počet pořízených snímků. To ovšem vyžaduje postprocessing na počítači.

Další vymoženost je oblast Obrazový efekt. I tady najdeme HDR, jednak černobílé, velmi zajímavé, jednak v režimu „malování“, s nastavitelnou sílou: jde o mapování tónů a když se to nepřehání, získáme pozoruhodně působivé obrázky.

Prakticky vše zde lze nějak nastavit a přestavit. Nováček by z toho mohl zdivočet a prchnout do lesů. Laskavým pomocníkem není ani návod, tlustá kniha v jazyce českém a slovenském – např. jsem tu hledal informaci, jaký je vlastně rozdíl mezi režimem Pepa a Pepa+ a našel na str. 120 informaci typu „Pepa + viz str. 41“ a na straně 41 bylo „Pepa +, viz str. 120“. Bude to asi méně čtená kniha vaší knihovny, hned po U nás od Jiráska.

Jak se s ním fotí
Hned zkraje vlezu do studené vody a pojednám o tom, kolem čeho se točí spousta debat na fórech, totiž kvalita objektivu 16-50/2.8 a úroveň šumu.

Sony Alfa 77 se dodává buď s objektivem 18-55/3.5-5.6 nebo s objektivem 16-50/2.8. Rozdíl v ceně je enormní, 37 tisíc nebo 50 tisíc (leden 2012). Samotné tělo stojí 36 tisíc, takže ten seťák je skutečně za hubičku. Naši prodejci si tyto ceny nevymýšlejí, někdy jsou tak nastaveny, že máme pocit, že jsme v rukách šílenců. Samotný objektiv 16-50 se neprodává, respektive, jeho cena ještě nebyla stanovena. Ale pokud dovedeme odečítat, měl by stát 14 tisíc, spíš víc. V béháčku v New Yorku (u Žida) stojí 700 dolarů.

Fotografická veřejnost si všimla některých nepěkných vlastností tohoto objektivu. Takže to vezměme popořádku. Je to objektiv s průběžnou vysokou světelností F2.8. U Canonu zaplatíte za obdobný objektiv 17-55/2.8 přes 22 tisíc, Nikon chce za 17-55/2.8 pětatřicet tisíc. Tolik tedy k debatě o tom, zdali tento objektiv je nebo není předražený. A to se pak můžeme bavit o parametrech, kdy zmíněný Nikon má délku 11 cm a váží tři čtvrti kila, kdežto tento Sony je dlouhý 88 mm a váží 577 g, přičemž je odolný proti vodě. Zkrátka, objektivy s průběžnou vysokou světelností JSOU náročné a tudíž drahé a komu cena vadí, může ke své A77 koupit seťák za tisícovku, ale bude to, jako kdyby k závodnímu koni připojil žebřiňák se zelím.

Vyčítají mu, že špatně kreslí. Uvádím tu ukázky, další sadu ukázek jsme už zveřejnil v článku o + + , je co zkoumat. Ubývá mu do krajů ostrost – jako KAŽDÉMU objektivu.

Porovnával jsem různé objektivy. Je to těžké, protože se liší rozlišení čipů. Na tomto srovnání vychází nejlépe Canon 17-40, ovšem při cloně F4.0 a to hraje velkou roli, a stojí 17 tisíc. Jde o středové partie čárové tabulky. Kresba při krajích klesla všem zkoumaným objektivům, Sony si vedl relativně dobře při záznamu svislých linií.


Má ovšem podivuhodně velké soudkové zkreslení, řekl bych dokonce že kloboukové, v literatuře neznámé – protože prohnutí se v krajích zmírňuje jako krempa klobouku:


Zde věru není čím se chlubit. Nicméně v menu v oddíle Nastavení položce 5 najdeme položku Kompenzace objektivu: Zkreslení a ta je implicitně vypnuta. Když ji zapneme, mělo by se zkreslení zmírnit – v recenzi na Dpreview jim to funguje náramně, já zlepšení neviděl. Je kupodivu, že korekce takového objektivu není nastavena ve firmware napevno.

Šum je další diskutovaná otázka. Polopropustné zrcátko spolyká 30% světla procházejícího objektivem a celkem logicky se to na obraze projeví. Proto tolik očekávání od modelu Sony NEX 7, který má uvnitř prakticky totéž co A77, jenomže je to mirrorless – a nemá polopropustné zrcátko. Nicméně v praxi je to tak, že do 1600 nemáte starosti a nad 1600 mají problémy více méně všechny fotoaparáty a debaty vznikají podle toho, co kdo považuje za šum. Snímky z Alfy 77 mají až nesmyslně velké rozlišení a nejsou tu proto, abychom je zkoumali na monitoru ve 100% zvětšení ze vzdálenosti pětadvaceti centimetrů.


Tak vážně, jak se s ním fotí
Není to zrcadlovka, nechová se tak. Především pomalu nabíhá, pomalu ve srovnání se zrcadlovkami, která startují – jak říkám – mimo fyziologickou postřehnutelnost. Zde to zapneme a teprve po chvíli se na stavovém displeji něco začne dít, jako když se Váňka probudil na peci a zívá. Ostření je ovšem v pořádku, přinejmenším ostření tohoto objektivu. Zpoždění spouště není prakticky žádné – potíž mi možná dělal jen malý odstup od namáčknutí k domáčknutí, může to být kus od kusu jiné.

Problém polopropustného zrcadla nevidím ani tolik v šumu, jako spíš v ostření v nižších světelných hladinách. Autofokus je rychlý, ale potřebuje hodně světla. S ubývajícím světlem vadne. To je důvod, proč bych přístroj nedoporučil jako sportovní fotoaparát, třebaže umí 12 oken za vteřinu. V hale nebo za šera to prostě neuostří.

Fotil jsem převážně krajinářské záběry a v tom jsem si s tímto přístrojem lebedil. Obrázky RAW jsem zpracovával v ACDSee Pro 5, což je podle momentálně nejlepší konvertor, který znám. RAW snímky jsou samozřejmě bez odšumění a bez doostřování – a můžu si s nimi v konvertoru dělat co chci.

Velké nadšení ve mně vyvolaly zdejší opičky a vychytávky – jedinou námitku mám proti tomu, že nefungují, když pracujeme v RAW. Tak například v Panasonic GF1 pořídím sépiové snímky – a RAW mi ten záběr zachová v plné barevné hodnotě. Logicky, protože každý snímek má za základ plně hodnotný RAW, takže by neměl být problém s uložením jednoho i druhého. Zde se zřejmě platí daň za obrovské rozlišení, protože každá opička trvá dlouho, než se zpracuje a uloží, každé HDR a každý zfiltrovaný obrázek. Proto se Sony rozhodl při vytváření efektových fotek původní sadu dat zahodit a ukládat jen zpracovaný obrázek. Doporučuje se pořídit si rychlou kartu, UHS-I. Osmigigového SDHC Panasonika UHS-I seženete i za 6 stovek, i když s jistým úsilím, do něhož nepočítám cihlu do výkladní skříně.

Shrnutí
Sony SLT Alfa 77 je robustní, vysoce výkonný přístroj nabitý špičkovou technologií. Obrazový výstup je úctyhodný, za předpokladu použití RAW a expertního zpracování i skvělý. Je jako pouštní rostlina – má rád hodně sluníčka, za šera jeho výkon ochabuje. Ocení ho uvážlivý fotograf, který chce fotit krásné obrázky. V tom mu bude nedocenitelným pomocníkem. Na divočiny ho nepouštějte, je to důstojný pán, žádný uličník.

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Sony SLT Alfa 77 ?