|
Kompakt s pevný ohniskem objektivu, osazený snímačem Foveon, to je skutečná rarita, na kterou se čekalo doslova několik let.
Jaký je a komu je určen
Diskutabilní otázka: jaké rozlišení to je? Ve specifikacích se uvádí, že je to 3×4,69 miliónů. Výsledné obrázky ale mají v nejvyšším rozlišení 2640×1760 pixelů. Je to tedy věc názoru: ten můj zní, že je to čtyřmegový fotoaparát a lze mu eventuálně přisoudit lepší barevnou informaci, než jakou podává přístroj osazený snímačem typu CCD nebo CMOS. Údaj, že má 14,06 Mpx pokládám za tendenční a zavádějící. Digitální fotografie je přece bitmapa a její kresba závisí na počtu bodů, z nichž je informace odebírána. A těch jsou čtyři milióny, nikoli čtrnáct. Snímač Foveon použitý v tomto přístroji je jistě velmi kvalitní. Navíc je podstatně větší než mívají kompakty: měří 20,7×13,8 mm, je tedy dokonce větší, než je 4/3 formát Olympusu. Mimochodem, ukázka kejklířství kolem těchto snímačů: webová stránka Dpreview zavedla ve svých specifikacích pojem pixel density, tedy hustotu pixelů a uvádí, kolik mega je na čtvereční centimetr. Vysoké hodnoty pixel density totiž ukazují na nebezpečí šumu při vyšších hodnotách ISO. K výsledku dojdeme prostým dělením, ale čeho? V případě Sigmy DP1 se najednou poměřuje plocha a… 4,6 efektivních pixelů, nikoli 14 miliónů, aby vyšla lepší hodnota. Hm… Zpět k fotoaparátu. Má objektiv s pevným ohniskem, 16,6 mm fyzicky, ekvivalent 28 mm, tedy příjemně širokoúhlý objektiv. Jeho světelnost je však jenom F4.0. K disposici je pouze digitální zoom a kupodivu se nepočítá ani s předsádkami. Přístroj nemá vestavěný optický hledáček, ale dodává se k němu přídavný optický hledáček, který se zasouvá do sáněk pro blesk. Ostření je automatické i manuální, samozřejmě elektrické, pomocí kolečka pod horní hranou. Objektiv ostří od 30 cm, není tu speciální makrorežim. Rozsah clon je od F4.0 do F11, tedy je zde k disposici u kompaktu neobvykle vysoké clonové číslo. Design přístroje je velmi střízlivý, technický. Připomíná klasické dálkoměrné fotoaparáty, ostatně i tím, že je poměrně velký a těžký. Jistě bude sympatický milovníkům neobvyklé techniky, originálních řešení. Věru to není tuctovka, jakou „má každý“. Čímž naznačuji, „pro koho“ je určen. Je to zvláštnost, a kdo si vybírá extrabuřty, musí snést i sem tam nějaké to příkoří. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem vlevo od kruhového voliče režimů na horní stěně, kruhový volič má velmi tuhou aretaci, to je dobře, protože se nestává, že by sám od sebe v kapse přenastavil režim – nabízí kromě citovaných PSAM režimů ještě video (slabé – 320×240 bodů, 30 oken/sec) a hlasovou poznámku. Vedle je spoušť, „na palec“ ostření. Menu je zde jen jedno, tedy není tu žádné funkční menu. Má tři obrazovky, plus setup. To podstatné, tedy nastavení ISO a WB, je naštěstí na první obrazovce, takže při práci není nutno složitě listovat. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je diskutabilní: pokud budeme posuzovat čtyřmegový snímek, pak je rozhodně nadprůměrný. Zde je srovnání tohoto přístroje se snímkem z Canonu EOS 400 D ve čtyřmegovém rozlišení, přičemž Sigma ze srovnání vychází podstatně lépe (Canon vlevo, Sigma vpravo):
 Jenže kdo by dnes stál o nějaké čtyřmegové rozlišení a zabýval se jím? Podívejme se tedy, jak si stojí Sigma proti osmimegovému Olympusu Mju 830. Vlevo je Sigma, vpravo Olympus.  Je těžké se dopracovat nějakého přesného srovnání, nicméně vše ukazuje na to, že obrazová kvalita je zde přinejmenším srovnatelná s výsledky čipu s dvojnásobným rozlišení. Nastavení bílé má horší výsledky, ukazuje to obrázek dole. Vlevo je automatický režim, uprostřed předvolba žárovka, vpravo ruční nastavení bílé:  Více méně dobrá je ukázka vpravo, jen trochu táhne do modra. Nicméně obecně platí, že barvy jsou v této Sigmě jaksi zapadlé, málo saturované. Obvykle jsem opatrný na experimenty se saturací, ale v tomto případě bych naopak doporučil si najít ten správný stupeň, který bude odpovídat naší představě. Saturace je nastavitelná v pěti stupních, na ukázce dole je stupeň nula, 0,2, 0,4 a 1. Realitě odpovídá stupeň +0,2.  Šum se objevuje v obraze už při 200 ISO, ale je vcelku skromný, neinvazivní a velmi snesitelný i při ISO 800, jak je patrné z naší ukázky dole. Velmi příjemně se chová objektiv, jeho soudková vada je fakticky nepozorovatelná a nikde jsem nenalezl žádnou závažnější stopu chromatické aberace. Jeho světelnost F4.0 je ovšem určitým handicapem. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Kompakt s pevný ohniskem objektivu, osazený snímačem Foveon, to je skutečná rarita, na kterou se čekalo doslova několik let.
Jaký je a komu je určen
Diskutabilní otázka: jaké rozlišení to je? Ve specifikacích se uvádí, že je to 3×4,69 miliónů. Výsledné obrázky ale mají v nejvyšším rozlišení 2640×1760 pixelů. Je to tedy věc názoru: ten můj zní, že je to čtyřmegový fotoaparát a lze mu eventuálně přisoudit lepší barevnou informaci, než jakou podává přístroj osazený snímačem typu CCD nebo CMOS. Údaj, že má 14,06 Mpx pokládám za tendenční a zavádějící. Digitální fotografie je přece bitmapa a její kresba závisí na počtu bodů, z nichž je informace odebírána. A těch jsou čtyři milióny, nikoli čtrnáct. Snímač Foveon použitý v tomto přístroji je jistě velmi kvalitní. Navíc je podstatně větší než mívají kompakty: měří 20,7×13,8 mm, je tedy dokonce větší, než je 4/3 formát Olympusu. Mimochodem, ukázka kejklířství kolem těchto snímačů: webová stránka Dpreview zavedla ve svých specifikacích pojem pixel density, tedy hustotu pixelů a uvádí, kolik mega je na čtvereční centimetr. Vysoké hodnoty pixel density totiž ukazují na nebezpečí šumu při vyšších hodnotách ISO. K výsledku dojdeme prostým dělením, ale čeho? V případě Sigmy DP1 se najednou poměřuje plocha a… 4,6 efektivních pixelů, nikoli 14 miliónů, aby vyšla lepší hodnota. Hm… Zpět k fotoaparátu. Má objektiv s pevným ohniskem, 16,6 mm fyzicky, ekvivalent 28 mm, tedy příjemně širokoúhlý objektiv. Jeho světelnost je však jenom F4.0. K disposici je pouze digitální zoom a kupodivu se nepočítá ani s předsádkami. Přístroj nemá vestavěný optický hledáček, ale dodává se k němu přídavný optický hledáček, který se zasouvá do sáněk pro blesk. Ostření je automatické i manuální, samozřejmě elektrické, pomocí kolečka pod horní hranou. Objektiv ostří od 30 cm, není tu speciální makrorežim. Rozsah clon je od F4.0 do F11, tedy je zde k disposici u kompaktu neobvykle vysoké clonové číslo. Design přístroje je velmi střízlivý, technický. Připomíná klasické dálkoměrné fotoaparáty, ostatně i tím, že je poměrně velký a těžký. Jistě bude sympatický milovníkům neobvyklé techniky, originálních řešení. Věru to není tuctovka, jakou „má každý“. Čímž naznačuji, „pro koho“ je určen. Je to zvláštnost, a kdo si vybírá extrabuřty, musí snést i sem tam nějaké to příkoří. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem vlevo od kruhového voliče režimů na horní stěně, kruhový volič má velmi tuhou aretaci, to je dobře, protože se nestává, že by sám od sebe v kapse přenastavil režim – nabízí kromě citovaných PSAM režimů ještě video (slabé – 320×240 bodů, 30 oken/sec) a hlasovou poznámku. Vedle je spoušť, „na palec“ ostření. Menu je zde jen jedno, tedy není tu žádné funkční menu. Má tři obrazovky, plus setup. To podstatné, tedy nastavení ISO a WB, je naštěstí na první obrazovce, takže při práci není nutno složitě listovat. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je diskutabilní: pokud budeme posuzovat čtyřmegový snímek, pak je rozhodně nadprůměrný. Zde je srovnání tohoto přístroje se snímkem z Canonu EOS 400 D ve čtyřmegovém rozlišení, přičemž Sigma ze srovnání vychází podstatně lépe (Canon vlevo, Sigma vpravo):
Jenže kdo by dnes stál o nějaké čtyřmegové rozlišení a zabýval se jím? Podívejme se tedy, jak si stojí Sigma proti osmimegovému Olympusu Mju 830. Vlevo je Sigma, vpravo Olympus. Je těžké se dopracovat nějakého přesného srovnání, nicméně vše ukazuje na to, že obrazová kvalita je zde přinejmenším srovnatelná s výsledky čipu s dvojnásobným rozlišení. Nastavení bílé má horší výsledky, ukazuje to obrázek dole. Vlevo je automatický režim, uprostřed předvolba žárovka, vpravo ruční nastavení bílé: Více méně dobrá je ukázka vpravo, jen trochu táhne do modra. Nicméně obecně platí, že barvy jsou v této Sigmě jaksi zapadlé, málo saturované. Obvykle jsem opatrný na experimenty se saturací, ale v tomto případě bych naopak doporučil si najít ten správný stupeň, který bude odpovídat naší představě. Saturace je nastavitelná v pěti stupních, na ukázce dole je stupeň nula, 0,2, 0,4 a 1. Realitě odpovídá stupeň +0,2. Šum se objevuje v obraze už při 200 ISO, ale je vcelku skromný, neinvazivní a velmi snesitelný i při ISO 800, jak je patrné z naší ukázky dole. Velmi příjemně se chová objektiv, jeho soudková vada je fakticky nepozorovatelná a nikde jsem nenalezl žádnou závažnější stopu chromatické aberace. Jeho světelnost F4.0 je ovšem určitým handicapem. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|