Samsung L74 Wide

Jaký je a komu je určen

Je to sedmimegový kompakt se zoomem 1:3,6 bez stabilizace, potud tedy „nic moc“. Stylisticky zapadá do prestižní NV řady Samsungu: je to čertovsky černý přístroj, velmi plochý, s výrazným úchopem. Objektiv je zapuštěn do kovového okruží s elegantní modrou stuhou, ta ukazuje na NV rodinu. V názvu je „wide“, no, pravda, ohnisko odpovídající 28 mm je „wide“, tedy je to širokáč, ale v dnešní době to zase není tam moc „wide“, aby to opravňovalo chlubit se tím v názvu. Ale budiž, je to tam, smiřme se s tím. V zasunutém stavu je kryt kovovou roletou, takže není třeba se bát trablů se ztracenou krytkou. Je poměrně velký a těžký, zato se dobře drží. Má na první pohled jen automatický režim, kdy nelze měnit dle vlastní vůle clonu a čas a do expozice lze zasahovat jen pomocí expoziční kompenzace „plus – mínus“ dva EV. Nicméně, jak uvidíme, i čas a clonu do jisté míry měnit půjde. Na zadní stěně je velký třípalcový displej. O něm budeme hodně hovořit, první seznámení uzavřeme pokusem o charakteristiku přístroje:

e určen lidem, kteří si potrpí na kvalitu a eleganci a taky na inovativní technické řešení, byť zaplacených drobnými útrapami. Není to tuctový aparátek pro někoho, komu nezáleží na tom, zdali má na ruce primky nebo rolexky. Tenhle foťák má k rolexkám jistě blíž než k primkám.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem v horní stěně. To je hodně zapuštěné, takže ho nelze mimoděk samovolně zapnout, někdo dokonce si musíme dát záležet, aby tlak byl veden hodně kolmo, jinak ho nezapneme ani záměrně. Totéž platí o spoušti. Na nějaké ledabylé polechtání nereaguje, je třeba přesného kolmého tlaku. Na to je nutno si z počátku zvyknout, prostě – spoušť se chová jinak, než je obvyklé.
Na horní stěně je ještě kruhový volič s možnostmi AUTO, P (program, tedy automat s možností vstupu do parametrů), dále je to ASR (advanced shake reduction, pokročilé potlačování roztřesení), což je digitální stabilizace – pojednám o ní níže. Režim „portrét“ zde má opravdu smysl, protože jím zapneme rozpoznávání tváře – přístroj ostří na obličej. V režimu scény najdeme dvanáct scénických předvoleb, jsou to Noc, Portrét, Děti, Krajina, Text, Detail, Západ slunce, Svítání, Protisvětlo, Ohňostroj, Pláž&Sníh, Autoportrét, Kavárna a Jídlo. Zde musím odskočit: tyhle scénické režimy jsou určeny lidem, kteří by chtěli fotit dobře, s ohledem na podmínky, ale nechtějí si lámat hlavu s parametry. Bohužel, tady si budou lámat hlavu, jak se k scénám prokutat. Po volbě scény se totiž musí jít do menu, zde volit záznam, pak dole volit scéna a pak teprve ve dvou obrazovkách lovit tu scénu, kterou potřebujeme. Tohle je, myslím, ukázka toho nejvíce chaotického řešení menu tohoto přístroje, které věru že přehledností nevyniká. Z dalších voleb kruhového voliče je video, pak „průvodce“ – musíte ale nejdřív downloadovat text do průvodce ze stránky http://samsungcamera.com, kde to ale není snadné najít, zde to máte nalezené péčí Digineffu.

Menu je – jak řečeno – dotykové. Na zadní stěně opravdu nejsou žádné ovládací prvky vyjma kejvátka na zoomování (nahoru a dolů) a přepínání z režimů foto / prohlížení. Když zvolíte foto, opětovným stiskem tlačítka můžete zbavit displej ikonové havěti, anebo ji přivolat. Pak se vám objeví i dvacet různých údajů. To je vlastně cosi jako „stavový displej“ – vidíte, jak na tom jste a co jste si navolili.
Displej má na levé straně v režimu program volby „rozpoznávání tváře“ (je ale pohodlnější jít do režimu „portrét“, samospoušť, ostření obyč / makro a blesk.
Na pravé straně máme volby: velikost obrazu, kvalita, měření poměrové, středové a bodové, režim snímání jednotlivé snímky, dále pak ISO, nastavení bílé a nastavení expoziční kompenzace. Stačí se dotknout displeje a stavový displej je nahrazen skutečným menu v tom smyslu, že – opět dotykově – nastavujeme zvolené parametry. Je zde ale ještě volba menu / effect. V ob lasti „menu“ nalezneme ovládání obrazu, zvuku a dvě obrazovky pro setup, kdežto v oblasti effect jsou barevné efekty, nastavení sytosti a „fun“, tedy legrácky, jako jsou různé masky a pod. Možná vám to přijde složité, pak k tomu řeknu jen to, ano, chaos je ten správný výraz pro řešení menu: je těžko pochopitelné, proč kupříkladu sytost je pod „efekty“, kdežto kontrast v obrazovém menu, přičemž nastavování kontrastu a sytosti velmi často jdou ruku ruce. Ani ovládání přes dotykový displej není procházka růžovým sadem. Zvláště za ostrého slunečného světla jsou ikony špatně vidět a stává se, že omylem sáhnete na displej a spustíte něco, o čem ani nevíte, že tam je.

Jak se s ním fotí

	Ukázka šumu při 1600 ISO. Při 400 ISO nejsou žádné problémy, při 800 ISO je šum snesitelný. Na snímku dole je ukázka obrázku exponovaného 1/6 z ruky při nejdelším ohnisku, s aktivovanou digitální stabilizací.

Přístroj startuje za 2,4 sec, to je na dnešní standardy dosti dlouho. Zpoždění spouště s namáčknutím nepříjemně blízko hodnotě 0,2 sec, bez namáčknutí 0,7 sec a to už je hodně dlouhá doba. S obrazem nejsou problémy, soudková vada mírná, vinětování žádné, fialové kontury jsou patrné jen na opravdu přezářených partiích v rozích obrazu v protisvětle, ale při běžném fotografování nikoli. Přístroj má sklony k přeexpozici, je dobře trvale pracovat s kompenzací aspoň -0,3 EV, když nastavíte -0,7EV, nic nezkazíte.

Rozpoznávání tváře fungovalo velmi dobře – po zapnutí příslušné ikony. Automaticky ostří, aniž bychom museli stiskávat napůl spoušť. Pravda, i to se stalo, že po namáčknutí přístroj normálně zaostřil, ale až po uvolnění spouště – někdy – naskočil bílý čtvereček na obličeji. PO opětovném stisknutí spouště bílý čtvereček zezelenal na znamení, že bylo na obličej zaostřeno. Přístroj v tomto režimu rozeznává trojúhelník oči – ústa a hodně záleží na natočení obličeje i na jeho osvětlení. Každopádně je to velmi dobrá pomůcka.

Digitální stabilizace – skoro je mi až trapné to připustit, ale fungovala vynikajícím způsobem. Pravda, ISO se navýší na hodnotu 200, ale v této citlivosti nejsou žádné problémy s šumem. Snímek zde uvedený byl pořízen při ohniskové vzdálenosti odpovídající 100 mm, což by samozřejmě chtělo „setinku“ vteřiny. Exponováno bylo 1/6 sec, což je expozice o 4 úrovně delší – a výsledek je uspokojivý! K tomu dodám ještě jeden postřeh – i digitální zoom je vcelku slušně použitelný. Chytrý snímek je další zajímavá specialita. V režimu digitální stabilizace lze aktivací ikony „drive“ (vpravo, čtvereček) navolit „chytrý snímek“, což v praxi znamená, že se velmi rychle po sobě pořídí snímky dva, jeden s bleskem, druhý bez, ale digitálně stabilizovaný. Později na počítači rozhodneme, který z nich si necháme a který smažeme.

Dlouhý čas je právě to opatření, jímž lze zasahovat do clony a času. Je třeba na kruhovém voliči navolit noční režim (něco jako turecká vlajka, měsíček s hvězdičkou) a vpravo na displeji naskočí ikona LT. Po její aktivaci lze se domoci volby clony F2.8 nebo F.5,6 a dlouhých časů od 1 do 16 vteřin.

Shrnutí
Samsung L74 Wide je neobvykle řešený elegantní sedmimegový kompakt se zoomem posazeným k širšímu úhlu záběru. Je určen pro milovníky chytrých technických věciček, ty zaujme hlavně dotykové ovládání přes displej. Dělá pěkné obrázky a eventuální útrapy s menu je třeba chápat jako daň za originalitu.

Ukázka šumu při 1600 ISO na snímku vlevo, na snímku vpravo bylo použito ISO 400.

Pro a proti:

Ukázky:
1-3 Rozsah zoomu až po digitální zoom,4,5 běžné světlo, 6 ukázka přepalů i při mírném světle, pokud nebyla nastavena kompenzace, 7 před bouřkou, 8 protisvětlo, 9 ukázka hloubky ostrosti, 11 vyjetý zoom, 12 makro.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Je to sedmimegový kompakt se zoomem 1:3,6 bez stabilizace, potud tedy „nic moc“. Stylisticky zapadá do prestižní NV řady Samsungu: je to čertovsky černý přístroj, velmi plochý, s výrazným úchopem. Objektiv je zapuštěn do kovového okruží s elegantní modrou stuhou, ta ukazuje na NV rodinu. V názvu je „wide“, no, pravda, ohnisko odpovídající 28 mm je „wide“, tedy je to širokáč, ale v dnešní době to zase není tam moc „wide“, aby to opravňovalo chlubit se tím v názvu. Ale budiž, je to tam, smiřme se s tím. V zasunutém stavu je kryt kovovou roletou, takže není třeba se bát trablů se ztracenou krytkou. Je poměrně velký a těžký, zato se dobře drží. Má na první pohled jen automatický režim, kdy nelze měnit dle vlastní vůle clonu a čas a do expozice lze zasahovat jen pomocí expoziční kompenzace „plus – mínus“ dva EV. Nicméně, jak uvidíme, i čas a clonu do jisté míry měnit půjde. Na zadní stěně je velký třípalcový displej. O něm budeme hodně hovořit, první seznámení uzavřeme pokusem o charakteristiku přístroje:

e určen lidem, kteří si potrpí na kvalitu a eleganci a taky na inovativní technické řešení, byť zaplacených drobnými útrapami. Není to tuctový aparátek pro někoho, komu nezáleží na tom, zdali má na ruce primky nebo rolexky. Tenhle foťák má k rolexkám jistě blíž než k primkám.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem v horní stěně. To je hodně zapuštěné, takže ho nelze mimoděk samovolně zapnout, někdo dokonce si musíme dát záležet, aby tlak byl veden hodně kolmo, jinak ho nezapneme ani záměrně. Totéž platí o spoušti. Na nějaké ledabylé polechtání nereaguje, je třeba přesného kolmého tlaku. Na to je nutno si z počátku zvyknout, prostě – spoušť se chová jinak, než je obvyklé.
Na horní stěně je ještě kruhový volič s možnostmi AUTO, P (program, tedy automat s možností vstupu do parametrů), dále je to ASR (advanced shake reduction, pokročilé potlačování roztřesení), což je digitální stabilizace – pojednám o ní níže. Režim „portrét“ zde má opravdu smysl, protože jím zapneme rozpoznávání tváře – přístroj ostří na obličej. V režimu scény najdeme dvanáct scénických předvoleb, jsou to Noc, Portrét, Děti, Krajina, Text, Detail, Západ slunce, Svítání, Protisvětlo, Ohňostroj, Pláž&Sníh, Autoportrét, Kavárna a Jídlo. Zde musím odskočit: tyhle scénické režimy jsou určeny lidem, kteří by chtěli fotit dobře, s ohledem na podmínky, ale nechtějí si lámat hlavu s parametry. Bohužel, tady si budou lámat hlavu, jak se k scénám prokutat. Po volbě scény se totiž musí jít do menu, zde volit záznam, pak dole volit scéna a pak teprve ve dvou obrazovkách lovit tu scénu, kterou potřebujeme. Tohle je, myslím, ukázka toho nejvíce chaotického řešení menu tohoto přístroje, které věru že přehledností nevyniká. Z dalších voleb kruhového voliče je video, pak „průvodce“ – musíte ale nejdřív downloadovat text do průvodce ze stránky http://samsungcamera.com, kde to ale není snadné najít, zde to máte nalezené péčí Digineffu.

Menu je – jak řečeno – dotykové. Na zadní stěně opravdu nejsou žádné ovládací prvky vyjma kejvátka na zoomování (nahoru a dolů) a přepínání z režimů foto / prohlížení. Když zvolíte foto, opětovným stiskem tlačítka můžete zbavit displej ikonové havěti, anebo ji přivolat. Pak se vám objeví i dvacet různých údajů. To je vlastně cosi jako „stavový displej“ – vidíte, jak na tom jste a co jste si navolili.
Displej má na levé straně v režimu program volby „rozpoznávání tváře“ (je ale pohodlnější jít do režimu „portrét“, samospoušť, ostření obyč / makro a blesk.
Na pravé straně máme volby: velikost obrazu, kvalita, měření poměrové, středové a bodové, režim snímání jednotlivé snímky, dále pak ISO, nastavení bílé a nastavení expoziční kompenzace. Stačí se dotknout displeje a stavový displej je nahrazen skutečným menu v tom smyslu, že – opět dotykově – nastavujeme zvolené parametry. Je zde ale ještě volba menu / effect. V ob lasti „menu“ nalezneme ovládání obrazu, zvuku a dvě obrazovky pro setup, kdežto v oblasti effect jsou barevné efekty, nastavení sytosti a „fun“, tedy legrácky, jako jsou různé masky a pod. Možná vám to přijde složité, pak k tomu řeknu jen to, ano, chaos je ten správný výraz pro řešení menu: je těžko pochopitelné, proč kupříkladu sytost je pod „efekty“, kdežto kontrast v obrazovém menu, přičemž nastavování kontrastu a sytosti velmi často jdou ruku ruce. Ani ovládání přes dotykový displej není procházka růžovým sadem. Zvláště za ostrého slunečného světla jsou ikony špatně vidět a stává se, že omylem sáhnete na displej a spustíte něco, o čem ani nevíte, že tam je.

Jak se s ním fotí

	Ukázka šumu při 1600 ISO. Při 400 ISO nejsou žádné problémy, při 800 ISO je šum snesitelný. Na snímku dole je ukázka obrázku exponovaného 1/6 z ruky při nejdelším ohnisku, s aktivovanou digitální stabilizací.

Přístroj startuje za 2,4 sec, to je na dnešní standardy dosti dlouho. Zpoždění spouště s namáčknutím nepříjemně blízko hodnotě 0,2 sec, bez namáčknutí 0,7 sec a to už je hodně dlouhá doba. S obrazem nejsou problémy, soudková vada mírná, vinětování žádné, fialové kontury jsou patrné jen na opravdu přezářených partiích v rozích obrazu v protisvětle, ale při běžném fotografování nikoli. Přístroj má sklony k přeexpozici, je dobře trvale pracovat s kompenzací aspoň -0,3 EV, když nastavíte -0,7EV, nic nezkazíte.

Rozpoznávání tváře fungovalo velmi dobře – po zapnutí příslušné ikony. Automaticky ostří, aniž bychom museli stiskávat napůl spoušť. Pravda, i to se stalo, že po namáčknutí přístroj normálně zaostřil, ale až po uvolnění spouště – někdy – naskočil bílý čtvereček na obličeji. PO opětovném stisknutí spouště bílý čtvereček zezelenal na znamení, že bylo na obličej zaostřeno. Přístroj v tomto režimu rozeznává trojúhelník oči – ústa a hodně záleží na natočení obličeje i na jeho osvětlení. Každopádně je to velmi dobrá pomůcka.

Digitální stabilizace – skoro je mi až trapné to připustit, ale fungovala vynikajícím způsobem. Pravda, ISO se navýší na hodnotu 200, ale v této citlivosti nejsou žádné problémy s šumem. Snímek zde uvedený byl pořízen při ohniskové vzdálenosti odpovídající 100 mm, což by samozřejmě chtělo „setinku“ vteřiny. Exponováno bylo 1/6 sec, což je expozice o 4 úrovně delší – a výsledek je uspokojivý! K tomu dodám ještě jeden postřeh – i digitální zoom je vcelku slušně použitelný. Chytrý snímek je další zajímavá specialita. V režimu digitální stabilizace lze aktivací ikony „drive“ (vpravo, čtvereček) navolit „chytrý snímek“, což v praxi znamená, že se velmi rychle po sobě pořídí snímky dva, jeden s bleskem, druhý bez, ale digitálně stabilizovaný. Později na počítači rozhodneme, který z nich si necháme a který smažeme.

Dlouhý čas je právě to opatření, jímž lze zasahovat do clony a času. Je třeba na kruhovém voliči navolit noční režim (něco jako turecká vlajka, měsíček s hvězdičkou) a vpravo na displeji naskočí ikona LT. Po její aktivaci lze se domoci volby clony F2.8 nebo F.5,6 a dlouhých časů od 1 do 16 vteřin.

Shrnutí
Samsung L74 Wide je neobvykle řešený elegantní sedmimegový kompakt se zoomem posazeným k širšímu úhlu záběru. Je určen pro milovníky chytrých technických věciček, ty zaujme hlavně dotykové ovládání přes displej. Dělá pěkné obrázky a eventuální útrapy s menu je třeba chápat jako daň za originalitu.

Ukázka šumu při 1600 ISO na snímku vlevo, na snímku vpravo bylo použito ISO 400.

Pro a proti:

Ukázky:
1-3 Rozsah zoomu až po digitální zoom,4,5 běžné světlo, 6 ukázka přepalů i při mírném světle, pokud nebyla nastavena kompenzace, 7 před bouřkou, 8 protisvětlo, 9 ukázka hloubky ostrosti, 11 vyjetý zoom, 12 makro.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12