| Zabýval jsem se tu dosud zpravidla fotoaparáty vyšší třídy, ať to byly kompakty nebo zrcadlovky. A což takhle podívat se, jak v současnosti vypadá nenároční kompakt pro běžné denní použití? Tento Samsung je toho dobrým příkladem.
Jaký je a komu je určen
celokovový, se zoomem 1:3 a sedmi milióny pixelů. Od přístrojů vyšší třídy (za vyšší cenu, samozřejmě) se odlišuje tím, že nemá stabilizátor, má omezené množství ručně nastavitelných funkcí a celkově je poněkud pomalejší. Přitom ta pomalost je spíše subjektivní – test na digitálních stopkách, jak uvidíme, řadí přístroj spíš do vyššího průměru. Někdy pomalu ostří, pokud je ploché, nekontrastní světlo. Svými rozměry a váhou nepřesahuje parametry nezbytné pro charakteristiku „kapesní aparát“. Samozřejmostí je kovová clonka, která chrání objektiv před nečistotou, pokud je přístroj vypnutý. Není tedy třeba ho přechovávat v pouzdru. Z detailů designu je dobře se zmínit o kovovém stativovém závitu, který je blízko středu – lze tedy přístroj použít i na miniaturním, kapesním stativu. A bude dobře hned na začátku upozornit, že přístroj má nastavitelné i české menu. Mimochodem, v nabídce je i jazyk bahasa používaný v Indonésii coby oficiální jazyk. Jak se ten technizovaný svět rozšiřuje!Zapisuje na SD karty, napájí ho lithium iontový aku s kapacitou cca 150 snímků v nejvyšší kvalitě. Video je MPEG4 VGA (640×480), tedy je velmi dobře použitelné pro promítání v televizoru (je možno volit mezi PAL a NTSC) televizní normou. Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle spouště.Je zapuštěno, takže ho nelze náhodně zapnout. Na zadní stěně najdeme nahoře kolébku pro ovládání zoomu, a pod ní ve svislé řadě trojici tlačítek. První z nich přepíná režim foto / video. Druhé v pořadí nastavuje barevnost (živé barvy,černobílé a hnědé obrázky, červený, modrý a zelený nádech a negativně obrácený obrázek), na další pozici zvýraznění – podle toho, zdali fotíme jednu osobu nebo dvě – co je mimo se rozostří. Třetí tlačítko označené symbolem +/- (expoziční kompenzace) je pro praxi nejdůležitější. Jakmile totiž v menu nastavíme nastavení režimu program, tímto třetím tlačítkem nastavujeme expoziční kompenzaci, citlivost v ISO (až 1600) a nastavení bílé (pět předvoleb a manuál). Daň za lacinost je dělení kompenzačních stupňů po polovině EV ( nikoli tedy po třetinách EV), přičemž polovina EV je přece jen hodně hrubé škálování. Čtvrtou ovlivnitelnou položkou je RGB, tedy lze nastavit obrázek tak, aby zvýraznil nebo potlačil některou barvu, přičemž těch stupňů do plusu i do mínusu je třináct. Tady můžeme obrázek trochu přihřát či přichladit – nedoporučuju to, ale možné to je. Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, pokud jenom fotíme, nahoru zapínáme „magnetofon“, tedy až hodinový zvukový záznam, vpravo je to samospoušť s prodlevou 10 a 2 sec, to je velmi chvályhodné, dolů nastavujeme makro a doleva nastavujeme blesk, včetně blesku do pomalého času (je to vynucený blesk, který ale respektuje případný dlouhý čas). Menu může začátečníkovi trochu zamotat hlavu. Nahoře má lištu, kde je pro začínajícího fotografa nepříjemně mnoho položek: podstatné je nastavené režimu, kde volíme auto / program, ale také scénické režimy, jako je noc, portrét, děti, krajina, makro (v českém menu je charakterizováno jako „uzavřít“, což moc nechápu), západ slunce, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh. To mi nepřipadá praktické. Na dalších pozicích nastavujeme velikost snímku, kompresi, režim měření expozice multi / bodové Jak se s ním fotí
Obrazová kvalita sedmimegových snímků je obecně velmi dobrá. V praxi dává přístroj přednost cloně F7.1, nicméně ostrost výrazně neklesá ani při plném clonovém otvoru F2.8.n Pravda, při zvětšení na 100% je patrné silné softwarové doostřování. scénu nevyrovnaně nasvětlenou přístroj stoprocentně nezvládá, dochází k přepalům, proto je dobré nastavit expoziční kompenzaci do mínusu. zde se projevuje hlavní nedostatek, navíc úplně zbytečný, protože je softwarový a je to tedy vina tvůrců firmwaru, že totiž kompenzace jde po polovinách EV. Stačila by třetinka dolů a bylo by vystaráno, polovina dolů může vést k tmavému obrázku. Barevnost je umírněná, lze doporučit nastavení živějších barev. Příjemným překvapením je digitální zoom – pokud netrváme na jeho maximálním nasazením může příjemně prodloužit rozsah optického zoomu a vede k rozumně kvalitním snímkům pro zvětšeniny 10×15 cm. Šum je v mezích normy kompaktů, tedy při 400 ISO ho dovede „noise reduction“ značně potlačit – byť na úkor kresby, samozřejmě při 800 a 1600 je značně patrný a při 1600 je užitečnost velmi limitovaná. Zajímavá je funkce AutoMacro, umožňující ostření od 5 cm do nekonečna.
Video je MPEG4 VGA (640×480) 30sn./s, při snímání videosekvencí lze zoomovat a obraz je digitálně stabilizovaný. Příjemná je možnost video „zapauzovat“, takže lze pořizovat více záběrů v jednom souboru. V režimu prohlížení lze videosekvence editovat. Je zřejmé, že si výrobce od videa ve fotoaparátu hodně slibuje. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zabýval jsem se tu dosud zpravidla fotoaparáty vyšší třídy, ať to byly kompakty nebo zrcadlovky. A což takhle podívat se, jak v současnosti vypadá nenároční kompakt pro běžné denní použití? Tento Samsung je toho dobrým příkladem.
Jaký je a komu je určen
celokovový, se zoomem 1:3 a sedmi milióny pixelů. Od přístrojů vyšší třídy (za vyšší cenu, samozřejmě) se odlišuje tím, že nemá stabilizátor, má omezené množství ručně nastavitelných funkcí a celkově je poněkud pomalejší. Přitom ta pomalost je spíše subjektivní – test na digitálních stopkách, jak uvidíme, řadí přístroj spíš do vyššího průměru. Někdy pomalu ostří, pokud je ploché, nekontrastní světlo. Svými rozměry a váhou nepřesahuje parametry nezbytné pro charakteristiku „kapesní aparát“. Samozřejmostí je kovová clonka, která chrání objektiv před nečistotou, pokud je přístroj vypnutý. Není tedy třeba ho přechovávat v pouzdru. Z detailů designu je dobře se zmínit o kovovém stativovém závitu, který je blízko středu – lze tedy přístroj použít i na miniaturním, kapesním stativu. A bude dobře hned na začátku upozornit, že přístroj má nastavitelné i české menu. Mimochodem, v nabídce je i jazyk bahasa používaný v Indonésii coby oficiální jazyk. Jak se ten technizovaný svět rozšiřuje!Zapisuje na SD karty, napájí ho lithium iontový aku s kapacitou cca 150 snímků v nejvyšší kvalitě. Video je MPEG4 VGA (640×480), tedy je velmi dobře použitelné pro promítání v televizoru (je možno volit mezi PAL a NTSC) televizní normou. Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle spouště.Je zapuštěno, takže ho nelze náhodně zapnout. Na zadní stěně najdeme nahoře kolébku pro ovládání zoomu, a pod ní ve svislé řadě trojici tlačítek. První z nich přepíná režim foto / video. Druhé v pořadí nastavuje barevnost (živé barvy,černobílé a hnědé obrázky, červený, modrý a zelený nádech a negativně obrácený obrázek), na další pozici zvýraznění – podle toho, zdali fotíme jednu osobu nebo dvě – co je mimo se rozostří. Třetí tlačítko označené symbolem +/- (expoziční kompenzace) je pro praxi nejdůležitější. Jakmile totiž v menu nastavíme nastavení režimu program, tímto třetím tlačítkem nastavujeme expoziční kompenzaci, citlivost v ISO (až 1600) a nastavení bílé (pět předvoleb a manuál). Daň za lacinost je dělení kompenzačních stupňů po polovině EV ( nikoli tedy po třetinách EV), přičemž polovina EV je přece jen hodně hrubé škálování. Čtvrtou ovlivnitelnou položkou je RGB, tedy lze nastavit obrázek tak, aby zvýraznil nebo potlačil některou barvu, přičemž těch stupňů do plusu i do mínusu je třináct. Tady můžeme obrázek trochu přihřát či přichladit – nedoporučuju to, ale možné to je. Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, pokud jenom fotíme, nahoru zapínáme „magnetofon“, tedy až hodinový zvukový záznam, vpravo je to samospoušť s prodlevou 10 a 2 sec, to je velmi chvályhodné, dolů nastavujeme makro a doleva nastavujeme blesk, včetně blesku do pomalého času (je to vynucený blesk, který ale respektuje případný dlouhý čas). Menu může začátečníkovi trochu zamotat hlavu. Nahoře má lištu, kde je pro začínajícího fotografa nepříjemně mnoho položek: podstatné je nastavené režimu, kde volíme auto / program, ale také scénické režimy, jako je noc, portrét, děti, krajina, makro (v českém menu je charakterizováno jako „uzavřít“, což moc nechápu), západ slunce, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh. To mi nepřipadá praktické. Na dalších pozicích nastavujeme velikost snímku, kompresi, režim měření expozice multi / bodové Jak se s ním fotí
Obrazová kvalita sedmimegových snímků je obecně velmi dobrá. V praxi dává přístroj přednost cloně F7.1, nicméně ostrost výrazně neklesá ani při plném clonovém otvoru F2.8.n Pravda, při zvětšení na 100% je patrné silné softwarové doostřování. scénu nevyrovnaně nasvětlenou přístroj stoprocentně nezvládá, dochází k přepalům, proto je dobré nastavit expoziční kompenzaci do mínusu. zde se projevuje hlavní nedostatek, navíc úplně zbytečný, protože je softwarový a je to tedy vina tvůrců firmwaru, že totiž kompenzace jde po polovinách EV. Stačila by třetinka dolů a bylo by vystaráno, polovina dolů může vést k tmavému obrázku. Barevnost je umírněná, lze doporučit nastavení živějších barev. Příjemným překvapením je digitální zoom – pokud netrváme na jeho maximálním nasazením může příjemně prodloužit rozsah optického zoomu a vede k rozumně kvalitním snímkům pro zvětšeniny 10×15 cm. Šum je v mezích normy kompaktů, tedy při 400 ISO ho dovede „noise reduction“ značně potlačit – byť na úkor kresby, samozřejmě při 800 a 1600 je značně patrný a při 1600 je užitečnost velmi limitovaná. Zajímavá je funkce AutoMacro, umožňující ostření od 5 cm do nekonečna.
Video je MPEG4 VGA (640×480) 30sn./s, při snímání videosekvencí lze zoomovat a obraz je digitálně stabilizovaný. Příjemná je možnost video „zapauzovat“, takže lze pořizovat více záběrů v jednom souboru. V režimu prohlížení lze videosekvence editovat. Je zřejmé, že si výrobce od videa ve fotoaparátu hodně slibuje. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||