V říjnu minulého roku uzavřely firmy Samsung a Pentax smlouvu o spolupráci. Už tehdy bylo oznámeno, že výsledkem má být jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy. Samsung GX1S je první výsledek této spolupráce: jednooká zrcadlovka zcela zřetelně vycházející z modelu Pentax *ist DS2, včetně rozměrů 125 x 93 x 66 mm a váhy 605 g (jen tělo). Není na tom nic k divení. Pentax je fotografická legenda a má na celém světě statisíce příznivců. Ti i nadále budou dávat přednost výrobkům své značky. No a Samsung je korejský elektronický obr s velkým technologickým a finančním zázemím. Nové generace, které už kašle na tradice a legendární značky jim nic neříkají, sáhnou po Samsungu. Nuže, jaký je tento první DSLR Samsung? Podotkněme ještě, než se do prohlídky pustíme, že existuje ještě verze GX 1L mírně zjednodušená – především nemá v hledáčku pětiboký hranol, nýbrž soustavu zrcátek, přičemž hranol má pochopitelně lepší optické vlastnosti. My se tedy zabýváme tou vyšší verzí GX 1S. Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka spadající do třídy určené pokročilým amatérům, s cenou vykalkulovanou na současné minimum – v době zveřejnění této recenze nebyla ještě určena, Pentaxy stojí cca 24 tisíc (květen 2006), takže i cena tohoto Samsungu bude někde v této relaci. Rozměry i váha (viz výše) jsou velmi příjemné – není to sice kapesní aparát, to zrcadlovky nejsou a nemohou být, ale rozhodně je to příjemný přístroj do brašny – já ho vozil na kolem na brašničce na řídítkách. Pro mnoho lidí bude atraktivní zjištění, že je napájen čtyřmi články AA, tedy tužkovkami, dodejme ještě, že je energeticky úsporný, na jedno nabití jsem pořídil 450 snímků. Testoval jsme přístroj v kitovém provedení, tedy i s objektivem, což byl Schneider Kreuznach D-Xenon 18-55 mm se světelností F3.5-F5.6. To je standardní parametr pro kitové objektivy, dodám jen, že objektiv je velmi kvalitní, jak si ještě povíme. Přístroj je určen pro pokročilé amatéry. Má šestimegový snímač CCD od Sonyho (3008×2008 pixelů nejvyšší rozlišení, fyzický rozměr 23,5×15,7 mm), přičemž systém je schopen pracovat v rozsahu ISO od 200, 400, 800, 1600 do 3200. Rozsah časů je od 30 sec do 1/4000 plus trvale otevřená závěrka (bulb režim). LCD je velký, 2,5 palcový s 210 tisíci pixely, USB je 2.0. Snímky přístroj ukládá v JPEG nebo v RAW na kartu SD/MMC. Blesk je vyskakovací s aktivní paticí pro externí blesk, dle údajů z tiskové konference zatím lze používat jen blesky od Pentaxu. Ovládání a menu Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Zapíná se u spouště, hned vedle spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a na zadní stěně je pod hranou AE-L tlačítko (auto exposure lock) a roller (ovládací kolečko pro nastavování hodnot). Vpravo od displeje je čtyřcestný volič a pod ním je velmi užitečné tlačítko FN. Jím volíme režim snímání (jednotlivé obrázky, sérii – po 2,8/sec, samospoušť 10 a 2 sec, dálkové ovládání (na přání) a bracketing (postupnou expozici s různým i hodnotami). Dále zde volíme ISO, režim blesku a nastavení bílé. Není tu kompenzace expozice, ale jak víme, ta má zvláštní tlačítko a ovládá se rollerem (kontrolujeme na stavovém displeji nebo v hledáčku). Menu Menu pro prohlížení volí, co vlastně chceme vidět (je dobře zvolit režim s histogramem, přepaly se zobrazují v každém případě). Mimochodem, při prohlížení slouží čtyřcestný volič k listování a volba „dolů“ k otáčení. V režimu prohlížení se nám přepaly zobrazují v každém případě. V menu najdeme i „filtry“, kde je možno nastavit černobílý nebo hnědý obraz – uloží se jako nový snímek (chválím!) a také režim „slim“, že je možno pomocí rolleru „zeštíhlovat“ objekty. Celkem legrační pomůcka. V menu pro setup jsou obvyklé volby, jako je čas, jazyk a pod., ale také sensor cleaning“, kdy je možno zvednout zrcátko a čistit CCD. Pak se přístroj vypne a zrcátko se sklopí. V menu je třeba věnovat velkou pozornost oddílu Custom settings. Zde jsou velmi užitečné možnosti nastavení, přičemž první položka „setting“ má volbu, která určí, za tato custom settings budou defaultní (tedy „pořád“), nebo jenom na přání.
V dalším oddíle určíme, zda expoziční kompenzace má být po 1/2 EV nebo po 1/3 EV, nastavíme samozřejmě po 1/3, ale pozor – defaulte je po 1/2! Celkově je možno konstatovat, že je to velmi střízlivá a rozumná volba funkcí. Je zde vše, co se k serióznímu fotografování běžně používá. Nicméně, když už jsme se zmiňovali o „custom settings“, přece jen by neškodilo mít možnost dejme tomu čtyř uživatelských nastavení (na př.: vysoká citlivost a bílá na žárovku pro fotografování v interiéru, nastavení pro kytičky a pod). Uživatelská nastavení nabízejí i mnohem jednodušší přístroje, než je tato DSLR a je to čistě softwarová záležitost, která by přístroj nezatížila a výrobně nezdražila. Snad až příště. Jak se s ním fotí Velkým hendikepem je ovšem pomalost ostření. Jeho režim je volitelný. V režimu AUTO přístroj rozhoduje, kam má ostřit, režim SELECT rozhoduje též, který z jedenácti ostřicích bodů zvolí. CENTER volí z jednoho centrálního bodu. Zřejmě nejvýhodnější je režim SELECT už proto, že čtyřcestným voličem snadno zvolíme žádaný ostřicí bod. Samozřejmě že je možno si vypomoci i přepnutím na manuální ostření (šoupátko vlevo, na přírubě bajonetu objektivu). Nicméně ostření je zřetelně slabý bod tohoto fotoaparátu. Je pomalé zejména v členitých scénách, jakoby se nevěděl rozhodnout, na který bod ostřit. Pozoruhodná je i jakási hlučnost ostřicí automatiky. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|