Samsung GX-20 (recenze)

V kompaktech se dal Samsung cestou inovace a vysoké kvality, místo aby se podbízel cenově. Podobnou cestou nyní jde v jednookých zrcadlovkách. Možná má časem zamířeno i do profi třídy, naznačují to některé zmínky. Model GX 20 ale rozhodně míří na pokročilé fotografy, kteří vyžadují maximální kvalitu.

Jaký je a komu je určen
Jeho snímač CMOS 23.4 x 15.6 mm je osazen 15,1 miliony fotodiod, z nich je aktivních 14,6 miliónů. Prodlužovací faktor je 1,5x. Snímač je stabilizovaný , to znamená, že všechny použité objektivy (s „pentaxím“ bajonetem KAF2) se těší této službě. Citlivost je vymezena 100 a 3200 ISO s nadstavbou 6400. Ostření je jedenáctibodový senzor SAFVOX VIII AF. Nastavení bílé nabízí osm předvoleb plus možnost ručního nastavení anebo nastavení podle stupňů Kelvina (používá se na př. při ateliérové práci, když známe hodnotu Kelvin našeho osvětlovacího zdroje). Rozsah závěrky je od 1/4000 sec do 30 sec plus „bulb“, tedy neomezené otevření. Vestavěný blesk má při 100 ISO dosah 13 m, aktivní sáňky zde pochopitelně nechybějí. Měření expozice je 16segmentové, středové a bodové. Sériové fotografování má rychlost 3 fps, počet JPEG obrázků omezen velikostí karty, v RAWu je to 9 snímků. Hledáček je prizmatický, se záběrem 95% a zvětšením 0,95x. LCD displej má úhlopříčku 2,7´´, je zde „live view“, tedy možnost fotografování přes displej. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD, je vybaven výstupem USV 2.0 a napájí ho lithium iontový akumulátor SLB-1674. Tělo váží 800 g a měří 142 x 101 x 71.5 mm.

Že jde o důkladnou střední třídu poznáme na první pohled – už podle stavového displeje na horní stěně. Příjemně tvarované a gumou obalené tělo je příjemně těžké do ruky. Ovládací prvky jsou logicky a dosažitelně rozmístěny do dosahu prstů. Zvuk spouště je doslova libozvučný, rozhodně to není ono křápnutí, jako když pustíte plastový kbelík, jak to někdy slýcháme. V základní dodávce je nabízen buď jako tělo nebo s kitovým objektivem Samsung 18-55 mm se světelností F3,5 až 5,6. Je to příjemný objektiv a v jeho prospěch hned řekněme, že se mu při ostření neotáčí přední část s obrubou pro filtr, jak to kitové objektivy obvykle dělají. Při bližším ohledání si všimneme takových detailů, jako jsou dvířka pro slot záznamové karty na zámek – a vzpomeneme si, že výrobce už v první informaci upozorňoval na 72 zranitelných zón, které jsou na tomto přístroji mimořádně dobře chráněny. Toto jsem neprověřoval, nicméně přístroj bez problémů přežil pobyt na písečné poušti i v absolutně vlhkém prostředí v Amazonii. Důkladný a ovladatelný s výbornými výsledky – takto se prezentuje především těm, kdo udělali dobrou zkušenost s kompakty Samsung a nyní „míří výš“. Je to ovšem za tu cenu, že ovládání přístroje není zcela triviální a vyžaduje aspoň minimální znalosti a zkušenosti.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná „nikonským“ způsobem, totiž páčkou u spouště. Na první polohu se zapne a na další se zapne „live view“, snímání „na LCD“. Stejným pohybem se live view vypne. To je, myslím, nejpříjemnější způsob zapínání zrcadlovky, lze to dělat intuitivně a doslova po hmatu. Vedle spouště je „zelené tlačítko“ – jím především vracíme do automatického režimu poměr clony a času v režimu program, pokud jsme si podle vlastní vůle jedno či druhé přenastavili.
Pod spouští na přední stěně je přední roller (ovládací kolečko), další je vzadu „na palec“. Rollery mívají různé funkce a nejinak je tomu zde – a na stavovém displeji na horní stěně vždy najdeme informaci o tom, kterým rollerem máme co ovládat. Někdy je ta nápověda velmi užitečná.
Na druhé straně od hledáčku (že má korekci oční vady je samozřejmé) je volič režimů. Ten je poněkud obsažnější než „bývá v kraji zvykem“. Chybí zde sice scénické režimy (jde o střední třídu pro poučené lidi a ti scénické režimy nepotřebují). Pravda, je tu „zelený“ plný manuál a „péčko“, tedy programovatelná automatika. Pak je zde Sv – což je priorita citlivosti , přičemž zadním rollerem nastavujeme ISO, dále obvyklé Tv (priorita času) a Av (priorita clony) a pak je tu TAv, což zní poněkud divoce, jelikož je to „priorita clony i času“. Vtip je v tom, že na rozdíl od obyčejného „péčka“ se zde automaticky nastavuje ISO podle potřeby. Zbývá M (manuál) , B (bulb, dokud držíme spoušť, je závěrka otevřená) a X (synchronizační rychlost 1/180 sec. User je uživatelské nastavení. Pod tímto voličem je nastavení režimu měření expozice (bodové, středové a zonální). Vpravo pod horní hranou je kromě zmíněného zadního rolleru ještě uzávěr ostření a expozice.
Zadní stěna nabítz – vlevo – bracketing, implicitně je vypnutý a předním rollerem si nastavíme, jaký druh postupné expozice potřebujeme. Vlevo od displeje je shora tlačítko pro menu, pro mazání respektive „picture wizard“, tedy nastavení jednotlivých sad typu „portrét“, „živé barvy“, krajina a pod: každá tato sada je nastavitelná. Pod tím je info, což je režim prohlížení, eventuálně rozšířená verze stavového displeje. Na první pohled vidíme, co všechno jsme si nastavili – ne všechno se vejde na sttavový displej na horní stěně. Úplně dole je tlačítko pro prohlížení.
Na druhé straně je shora expoziční kompenzace a o něco níže tlačítko AF. To když zmáčkneme a podržíme, autofokus zaostří a zůstane stát i při mačkání spouště. Jsou lidé (například já), kteří si tento způsob ostření oblíbili. Kolem čtyřcestného voliče je kroužek s volbou způsobu autofokusu, zdali celoplošný automatický, s možností volby zaostřovacího bodu a bodový. Rozumná je ta prostřední volba a čtyřcestný volič pak slouží k nastavení bodu. Vlevo dole je Fn, tedy funkční menu. Zde najdeme režim snímání (jednotlivé obrázky, série), nastavení ISO, nastavení blesku a nastavení bílé. Přepínačem vpravo od tohoto tlačítka se zapíná a vypíná stabilizace.
Menu je přehledné, avšak nikoli jednoduché. Zkoušený kus neměl české menu, tedy uvádím anglickou verzi. Capture menu je obvyklé menu pro snímání s obvyklými i méně obvyklými položkami. K těm méně obvyklým patří například nastavení, co vše lze podrobit proceduře bracketingu (na př. WB, saturaci a pod.), lze tu nastavit vícenásobnou expozici na jedno políčko anebo lze nastavit, co vše si má přístroj pamatovat po vypnutí. Pro vysloveně pokročilé je „custom menu“, v němž lze například definovat, jaká má být nejvyšší hodnota ISO (implicitně je 3200, lze nastavit 6400). Jedna oblast je věnována finesám autofokusu, jiná dolaďování vyrovnání bílé. V oddílu Custom2 menu se nastavuje hlavně co vše mohou ovládat rollery. Setup také nenabízí žádná překvapení – zajímavou položku jsem našel až v prohlížecím menu pod položkou „digitální filtr“, totiž generování HDR obrázku, avšak výsledky nebyly přesvědčivé. Filtrem nelze prohnat RAW obrázek (přičemž RAW je předpoklad řádného HDR), takže zatím jsme na počátku cesty – která ale jistě bude pokračovat.

Jak se s ním fotí
Je to přístroj, který má svoje vrstvy či stupně. I začátečník s ním může úspěšně pracovat v automatickém režimu a pak bude postupně odhalovat další „levely“. Jeho skoro patnáctimegové rozlišení plus velmi dobrá schopnost zvládat jasové rozdíly jsou záruka kvalitních výsledků. Pro potřeby této recenze jsem pracoval se setovým objektivem, další snímky jsem pořizoval Tamronem AF 18-250 mm. To je objektiv, který se mi osvědčil ve spolupráci s Canonem a také toto vyšší rozlišení bez problémů utáhl. Nicméně je jasné, že tak vysoké rozlišení vyžaduje kvalitní optiku a nemá smysl se trápit s nějakými optickými vykopávkami. Setový objektiv podával poněkud měkčí kresbu a pomůže jí mírné doostření, které se samozřejmě dá na přístroji nastavit.
Stabilizovaný čip je výhoda – stabilizace zvládá rychlosti závěrky kolem 1/15 sec, je to samozřejmě individuální údaj a výsledek je ovlivnitelný okolnostmi. Každopádně jde o účinné zařízení.
Šum coby hodně sledovaný ukazatel se projevuje velmi kultivovaně. Na zkušebních obrázcích byly výsledky paradoxně nejlepší při 1600 ISO, obraz byl ostrý a měl šťávu. Rozhodně není třeba se vyšších hodnot obávat a je lépe jít do kratších expozičních časů, než spoléhat na pomoc optické stabilizace. Na ukázce dole jsou výřezy 1:1 při 400, 1600, 3200 a 6400 ISO:

Robustnost je jeden z velkých kladů přístroje. Prošel mnoha prostředími včetně pouště a obrovské vlhkosti, aniž se to jakkoli projevilo na jeho chodu. Také výdrž akumulátoru byla velmi dobrá, série pěti set obrázků denně byly na denním pořádku na jedno nabití, aniž by nastávaly „zkoušky nervů“.

Shrnutí
Samsung GX-20 je jednooká zrcadlovka střední třídy s takřka patnáctimegovým čipem,, určená pro použití objektivů s bajonetem třídy K. Může ji používat naprostý začátečník, ovšem všech jejích možností využije osoba poučená – a pro ni především je přístroj určen. Je postaven tak, aby snesl namáhání v terénu, je dobře utěsněn proti prachu i vlhkosti a jistě by snesl i nějaké to méně šetrné klepnutí.

Pro a proti:

Pro: Odolná stavba Stabilizace snímače Snadná ovladatelnost Proti: nemá české menu měkčí kresba setového objektivu

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

V kompaktech se dal Samsung cestou inovace a vysoké kvality, místo aby se podbízel cenově. Podobnou cestou nyní jde v jednookých zrcadlovkách. Možná má časem zamířeno i do profi třídy, naznačují to některé zmínky. Model GX 20 ale rozhodně míří na pokročilé fotografy, kteří vyžadují maximální kvalitu.

Jaký je a komu je určen
Jeho snímač CMOS 23.4 x 15.6 mm je osazen 15,1 miliony fotodiod, z nich je aktivních 14,6 miliónů. Prodlužovací faktor je 1,5x. Snímač je stabilizovaný , to znamená, že všechny použité objektivy (s „pentaxím“ bajonetem KAF2) se těší této službě. Citlivost je vymezena 100 a 3200 ISO s nadstavbou 6400. Ostření je jedenáctibodový senzor SAFVOX VIII AF. Nastavení bílé nabízí osm předvoleb plus možnost ručního nastavení anebo nastavení podle stupňů Kelvina (používá se na př. při ateliérové práci, když známe hodnotu Kelvin našeho osvětlovacího zdroje). Rozsah závěrky je od 1/4000 sec do 30 sec plus „bulb“, tedy neomezené otevření. Vestavěný blesk má při 100 ISO dosah 13 m, aktivní sáňky zde pochopitelně nechybějí. Měření expozice je 16segmentové, středové a bodové. Sériové fotografování má rychlost 3 fps, počet JPEG obrázků omezen velikostí karty, v RAWu je to 9 snímků. Hledáček je prizmatický, se záběrem 95% a zvětšením 0,95x. LCD displej má úhlopříčku 2,7´´, je zde „live view“, tedy možnost fotografování přes displej. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD, je vybaven výstupem USV 2.0 a napájí ho lithium iontový akumulátor SLB-1674. Tělo váží 800 g a měří 142 x 101 x 71.5 mm.

Že jde o důkladnou střední třídu poznáme na první pohled – už podle stavového displeje na horní stěně. Příjemně tvarované a gumou obalené tělo je příjemně těžké do ruky. Ovládací prvky jsou logicky a dosažitelně rozmístěny do dosahu prstů. Zvuk spouště je doslova libozvučný, rozhodně to není ono křápnutí, jako když pustíte plastový kbelík, jak to někdy slýcháme. V základní dodávce je nabízen buď jako tělo nebo s kitovým objektivem Samsung 18-55 mm se světelností F3,5 až 5,6. Je to příjemný objektiv a v jeho prospěch hned řekněme, že se mu při ostření neotáčí přední část s obrubou pro filtr, jak to kitové objektivy obvykle dělají. Při bližším ohledání si všimneme takových detailů, jako jsou dvířka pro slot záznamové karty na zámek – a vzpomeneme si, že výrobce už v první informaci upozorňoval na 72 zranitelných zón, které jsou na tomto přístroji mimořádně dobře chráněny. Toto jsem neprověřoval, nicméně přístroj bez problémů přežil pobyt na písečné poušti i v absolutně vlhkém prostředí v Amazonii. Důkladný a ovladatelný s výbornými výsledky – takto se prezentuje především těm, kdo udělali dobrou zkušenost s kompakty Samsung a nyní „míří výš“. Je to ovšem za tu cenu, že ovládání přístroje není zcela triviální a vyžaduje aspoň minimální znalosti a zkušenosti.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná „nikonským“ způsobem, totiž páčkou u spouště. Na první polohu se zapne a na další se zapne „live view“, snímání „na LCD“. Stejným pohybem se live view vypne. To je, myslím, nejpříjemnější způsob zapínání zrcadlovky, lze to dělat intuitivně a doslova po hmatu. Vedle spouště je „zelené tlačítko“ – jím především vracíme do automatického režimu poměr clony a času v režimu program, pokud jsme si podle vlastní vůle jedno či druhé přenastavili.
Pod spouští na přední stěně je přední roller (ovládací kolečko), další je vzadu „na palec“. Rollery mívají různé funkce a nejinak je tomu zde – a na stavovém displeji na horní stěně vždy najdeme informaci o tom, kterým rollerem máme co ovládat. Někdy je ta nápověda velmi užitečná.
Na druhé straně od hledáčku (že má korekci oční vady je samozřejmé) je volič režimů. Ten je poněkud obsažnější než „bývá v kraji zvykem“. Chybí zde sice scénické režimy (jde o střední třídu pro poučené lidi a ti scénické režimy nepotřebují). Pravda, je tu „zelený“ plný manuál a „péčko“, tedy programovatelná automatika. Pak je zde Sv – což je priorita citlivosti , přičemž zadním rollerem nastavujeme ISO, dále obvyklé Tv (priorita času) a Av (priorita clony) a pak je tu TAv, což zní poněkud divoce, jelikož je to „priorita clony i času“. Vtip je v tom, že na rozdíl od obyčejného „péčka“ se zde automaticky nastavuje ISO podle potřeby. Zbývá M (manuál) , B (bulb, dokud držíme spoušť, je závěrka otevřená) a X (synchronizační rychlost 1/180 sec. User je uživatelské nastavení. Pod tímto voličem je nastavení režimu měření expozice (bodové, středové a zonální). Vpravo pod horní hranou je kromě zmíněného zadního rolleru ještě uzávěr ostření a expozice.
Zadní stěna nabítz – vlevo – bracketing, implicitně je vypnutý a předním rollerem si nastavíme, jaký druh postupné expozice potřebujeme. Vlevo od displeje je shora tlačítko pro menu, pro mazání respektive „picture wizard“, tedy nastavení jednotlivých sad typu „portrét“, „živé barvy“, krajina a pod: každá tato sada je nastavitelná. Pod tím je info, což je režim prohlížení, eventuálně rozšířená verze stavového displeje. Na první pohled vidíme, co všechno jsme si nastavili – ne všechno se vejde na sttavový displej na horní stěně. Úplně dole je tlačítko pro prohlížení.
Na druhé straně je shora expoziční kompenzace a o něco níže tlačítko AF. To když zmáčkneme a podržíme, autofokus zaostří a zůstane stát i při mačkání spouště. Jsou lidé (například já), kteří si tento způsob ostření oblíbili. Kolem čtyřcestného voliče je kroužek s volbou způsobu autofokusu, zdali celoplošný automatický, s možností volby zaostřovacího bodu a bodový. Rozumná je ta prostřední volba a čtyřcestný volič pak slouží k nastavení bodu. Vlevo dole je Fn, tedy funkční menu. Zde najdeme režim snímání (jednotlivé obrázky, série), nastavení ISO, nastavení blesku a nastavení bílé. Přepínačem vpravo od tohoto tlačítka se zapíná a vypíná stabilizace.
Menu je přehledné, avšak nikoli jednoduché. Zkoušený kus neměl české menu, tedy uvádím anglickou verzi. Capture menu je obvyklé menu pro snímání s obvyklými i méně obvyklými položkami. K těm méně obvyklým patří například nastavení, co vše lze podrobit proceduře bracketingu (na př. WB, saturaci a pod.), lze tu nastavit vícenásobnou expozici na jedno políčko anebo lze nastavit, co vše si má přístroj pamatovat po vypnutí. Pro vysloveně pokročilé je „custom menu“, v němž lze například definovat, jaká má být nejvyšší hodnota ISO (implicitně je 3200, lze nastavit 6400). Jedna oblast je věnována finesám autofokusu, jiná dolaďování vyrovnání bílé. V oddílu Custom2 menu se nastavuje hlavně co vše mohou ovládat rollery. Setup také nenabízí žádná překvapení – zajímavou položku jsem našel až v prohlížecím menu pod položkou „digitální filtr“, totiž generování HDR obrázku, avšak výsledky nebyly přesvědčivé. Filtrem nelze prohnat RAW obrázek (přičemž RAW je předpoklad řádného HDR), takže zatím jsme na počátku cesty – která ale jistě bude pokračovat.

Jak se s ním fotí
Je to přístroj, který má svoje vrstvy či stupně. I začátečník s ním může úspěšně pracovat v automatickém režimu a pak bude postupně odhalovat další „levely“. Jeho skoro patnáctimegové rozlišení plus velmi dobrá schopnost zvládat jasové rozdíly jsou záruka kvalitních výsledků. Pro potřeby této recenze jsem pracoval se setovým objektivem, další snímky jsem pořizoval Tamronem AF 18-250 mm. To je objektiv, který se mi osvědčil ve spolupráci s Canonem a také toto vyšší rozlišení bez problémů utáhl. Nicméně je jasné, že tak vysoké rozlišení vyžaduje kvalitní optiku a nemá smysl se trápit s nějakými optickými vykopávkami. Setový objektiv podával poněkud měkčí kresbu a pomůže jí mírné doostření, které se samozřejmě dá na přístroji nastavit.
Stabilizovaný čip je výhoda – stabilizace zvládá rychlosti závěrky kolem 1/15 sec, je to samozřejmě individuální údaj a výsledek je ovlivnitelný okolnostmi. Každopádně jde o účinné zařízení.
Šum coby hodně sledovaný ukazatel se projevuje velmi kultivovaně. Na zkušebních obrázcích byly výsledky paradoxně nejlepší při 1600 ISO, obraz byl ostrý a měl šťávu. Rozhodně není třeba se vyšších hodnot obávat a je lépe jít do kratších expozičních časů, než spoléhat na pomoc optické stabilizace. Na ukázce dole jsou výřezy 1:1 při 400, 1600, 3200 a 6400 ISO:

Robustnost je jeden z velkých kladů přístroje. Prošel mnoha prostředími včetně pouště a obrovské vlhkosti, aniž se to jakkoli projevilo na jeho chodu. Také výdrž akumulátoru byla velmi dobrá, série pěti set obrázků denně byly na denním pořádku na jedno nabití, aniž by nastávaly „zkoušky nervů“.

Shrnutí
Samsung GX-20 je jednooká zrcadlovka střední třídy s takřka patnáctimegovým čipem,, určená pro použití objektivů s bajonetem třídy K. Může ji používat naprostý začátečník, ovšem všech jejích možností využije osoba poučená – a pro ni především je přístroj určen. Je postaven tak, aby snesl namáhání v terénu, je dobře utěsněn proti prachu i vlhkosti a jistě by snesl i nějaké to méně šetrné klepnutí.

Pro a proti:

Pro: Odolná stavba Stabilizace snímače Snadná ovladatelnost Proti: nemá české menu měkčí kresba setového objektivu

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12