Optické stabilizátory jsou hit této doby. Začaly se nejdřív vkládat do přístrojů se širokorozsahovými zoomy, teď už jsou i v některých kompaktech. Co ale dělat, když ho v aparátu nemáme? Stativ je samozřejmě to ideální řešení, to je třeba si říci otevřeně. Však taky mu přichází na chuť stále více lidí, když zjišťují, že i snímky krajiny vypadají mnohem lépe, když je fotíme zacloněným objektivem (a delším časem). Pomůcka číslo jedna je samospoušť. Je totiž třeba si uvědomit, že aparát často strhneme stisknutím spouště. Když ale nastavíme samospoušť na – dejme tomu – zpoždění 2 sec, závěrka spustí, až když se přístroj stabilizuje. Pomůcka číslo dvě je sériové focení a to je naše dnešní hlavní téma. Podívejme se na výsledky malého experimentu. Snímal jsem objekty, které obvykle fotím při zkoušce schopnosti aparátu nastavit bílou. Ohnisko bylo nastaveno na ekvivalent 50 mm, expozice 1/15 sec. To je expozice, kterou obvykle dokáží více méně spolehlivě zklidnit optické stabilizátory (ono to ostatně i početně vychází: obvykle se počítá s tím, že udržíme takový čas, který odpovídá ohnisku, tedy zde by to byla 1/50 sec při ohnisku 50 mm, optický stabilizátor umožní udržet o dva stupně delší čas, tedy 1/50 -> 1/25 -> 1/12 sec. Náš zvolený čas 1/15 tedy přibližně této hodnotě při daném ohnisku odpovídá). Pořídil jsem sérii pěti snímků v sérii, zrcadlovkou v nestabilním držení – s mírně nataženýma rukama. Zde je ten nejostřejší a nejvíce hnutý:
Rozdíl mezi nimi je značný (obrázky jsou na proklik, můžete s e podívat na větší – toto je výřez v poměru 1:1. Není bez zajímavosti se podívat, jak vypadá |
Optické stabilizátory jsou hit této doby. Začaly se nejdřív vkládat do přístrojů se širokorozsahovými zoomy, teď už jsou i v některých kompaktech. Co ale dělat, když ho v aparátu nemáme? Stativ je samozřejmě to ideální řešení, to je třeba si říci otevřeně. Však taky mu přichází na chuť stále více lidí, když zjišťují, že i snímky krajiny vypadají mnohem lépe, když je fotíme zacloněným objektivem (a delším časem). Pomůcka číslo jedna je samospoušť. Je totiž třeba si uvědomit, že aparát často strhneme stisknutím spouště. Když ale nastavíme samospoušť na – dejme tomu – zpoždění 2 sec, závěrka spustí, až když se přístroj stabilizuje. Pomůcka číslo dvě je sériové focení a to je naše dnešní hlavní téma. Podívejme se na výsledky malého experimentu. Snímal jsem objekty, které obvykle fotím při zkoušce schopnosti aparátu nastavit bílou. Ohnisko bylo nastaveno na ekvivalent 50 mm, expozice 1/15 sec. To je expozice, kterou obvykle dokáží více méně spolehlivě zklidnit optické stabilizátory (ono to ostatně i početně vychází: obvykle se počítá s tím, že udržíme takový čas, který odpovídá ohnisku, tedy zde by to byla 1/50 sec při ohnisku 50 mm, optický stabilizátor umožní udržet o dva stupně delší čas, tedy 1/50 -> 1/25 -> 1/12 sec. Náš zvolený čas 1/15 tedy přibližně této hodnotě při daném ohnisku odpovídá). Pořídil jsem sérii pěti snímků v sérii, zrcadlovkou v nestabilním držení – s mírně nataženýma rukama. Zde je ten nejostřejší a nejvíce hnutý:
Rozdíl mezi nimi je značný (obrázky jsou na proklik, můžete s e podívat na větší – toto je výřez v poměru 1:1. Není bez zajímavosti se podívat, jak vypadá |