Ricoh GR Digital

Jaký je a komu je určen
Ani analogový předchůdce nebyl určen pro cvakálky. Hořčíková slitina, sedmilamelová clona v objektivu 28 mm, u pozdějších modelů 21 mm, dálkoměrný hledáček, to se na focení Pepíčka nehodí. Také GR digital není na focení Pepíčků. Pevné ohnisko je výzva pro konstruktéra objektivu, aby se ukázal:

Nahoře přístroj s nástavcem a předsádkou, dole „holý“.

Detail nástavce s kontakty

žádné kompromisy, zde je Rhodos, zde skákej! Takto vznikl objektiv se světelností F2.4 s ohniskem f=5,9mm, nejvyšší clona F11, s maximálními optickými vlastnostmi. K těm se dostaneme v závěrečné části testu, zatím postupujme metodicky.
Ricohy obecně se vyznačují bleskovou odezvou – rychlý start, nulové zpoždění spouště. Tento přístroj nezklame ani v tomto ohledu. Navíc jako příslušenství se dodává redukční tubus plus předsádka, která rozšiřuje zobrazovací úhel, takže soustava pak odpovídá ohnisku 21 mm kinofilmového přístroje. Další důležité příslušenství je přídavný optický hledáček, který se zasouvá do aktivních sáněk blesku. Takto vzniká pohotový reportážní fotoaparát, vhodný pro „street photography“. Tu opravdu neumí každý a však taky tento přístroj z hořčíkové slitiny, jak řečeno, není pro každého. Smysl má pro toho, kdo využije široký úhel záběru plus maximální kvalitu obrazu, tedy pro fotografa živých scén, nebo výtvarníka nebo pro člověka, který potřebuje dělat snímky architektury či interiérů.
Design je podobný jako u analogového přístroje. Je to střídmý černý kubus s rozměry 107 x 25 x 58 mm, příjemně těžký (200 g). Skvěle padne do ruky – má úchop krytý pěnovou gumovou hmotou, neobyčejně příjemnou na omak. Ergonomie je zde vynikající, budeme o ní mluvit v příštím oddíle. Nezdržím se ale komentáře – je to skutečně neobyčejně krásný přístroj a zvláště mu pak sluší adaptér a předsádka plus přídavný hledáček. Je to úžasný pocit se s takto vyštafírovaným aparátem špacírovat po světě!
Snímač je CCD s 8,5 Mpx fyzicky a 0 efektivně, 1/1.8″ (7.18 x 5.32 mm), snímky mají rozměry 3264 x 2448 a dále pak 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480. Citlivost má rozsah od 64 do 1600 ISO. Zapisuje v JPEG a RAW formátu. Přístroj má 26 MB vnitřní paměti a slot na SD karty. LCD displej má 210 000 pixelů. Nicméně, když ho uložíme jako vieovýstup, tak to je poctivý VGA formát 640×480. Napájen je Lithium-iontovým akumulátorem, ale lze použít i dva články AAA, což je unikátní a vlítaná vymoženost.

Ovládání a menu
Už několikrát jsem tu vychvaloval ovladatelnost Ricohů a ani tento aparát není v tomto smyslu výjimkou.
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Je vyloučeno, aby ho někdo omylem zapnul. Vpravo je kruhový volič, který je aretovaný, takže zase je vyloučeno, aby se vám v kapse změnil režim. Režimy jsou auto, program, priorita clony a manuál, dále pak scény: ty jsou jen dvě, černobílý text a záznam zvuku. Kromě toho je zde video (320×240, nic moc vzhledem k tomu, že Ricoh je průkopník implementace videa do digitálních fotoaparátů). Pak je zde samozřejmě spoušť.
Na hraně vpředu je roller (ovládací kolečko) a další roller najdeme na zadní hraně. Je označen ADJ as po jeho stisknutí se objeví tři hlavní ovladatelné parametry: korekce expozice, nastavení bílé a ISO. Tímto zadním rollerem najedeme na parametr a ovládáme ho předním rollerem. Z tohoto režimu vyskočíme stisknutím tlačítka OK uprostřed čtyřcestného voliče na zadní stěně.
Korigovat expozici ale lze ještě kolébkou, která vypadá jako ovladač zoomu (není zde žádný). To je ještě praktičtější, protože nám ke korekci stačí jen palec. V obou případech pozorujeme výsledek korigování na histogramu.
Čtyřcestný volič má přiřazeny tři funkce – nahoře je to blesk (auto, vypnout, červené oči, fill in a blesk do pomalého času), vlevo poslední obrázek, dolů makro. Kromě toho je na zadní stěně tlačítko pro prohlížení, pro samospoušť a pro režim displeje.

Menu je graficky velmi strohé a v podstatě jednoduché. Pro fotografování má jen tři obrazovky, v jedné je velikost obrázku, pak ostření (zde stojí za zmínku snap režim, v něm přístroj ostří na 2,5 m, což je zejména při použití 21 mm ekv. ohniska hyperfokální vzdálenost fakticky od

Menu pro režim fotografování

metru do nekonečna. Důležitá je položka img set , kde lze nastavit barevnost a jsou tam dvě pozice na různá nastavení ostrosti, kontrastu a saturace.
V druhé obrazovce najdeme bracketing, intervalové focení, zvukovou poznámku, vložení data do snímku a (zcela zbytečně) korekci expozice. Na konci, zase zbytečně, nastavení bílé a ISO, jen masochista by to děla přes menu, když je to tak pěkně přístupné zvenčí.
V setupu je toho víc, důležitá je položka adj brn set, kde se nastavuje volitelně to, co je přístupné přes roller ADJ. Obdobně lze ve čtvrté obrazovce individuálně nastavit tu „pseudozoomovou“ kolébku, místo kompenzace expozice tam lze dát nastavení bílé. Asi by tedy bylo rozumné zrušit onu dualitu a na ADJ nastavit – dejme tomu – vyšší saturaci s nižším kontrastem, to bych asi udělal já. Kromě toho, že přístroj snímá i v RAW formátu ho lze nastavit na snímání v Adobe RGB. Což ovšem předpokládá specifickou výbavu, jistě Photoshop a pokud možno Eizo LCD monitor schopný Adobe RGB interpretovat.

Jak se s ním fotí
Start za 1,4 sec, s namáčknutím a v režimu snap a manuálu je zpoždění přes digitální stopky na monitoru neměřitelné, v režimu AF 0,1 sec, to jsou hodnoty, které jsme čekali, neboť se u Ricohu staly standardem i v jiných modelech.

A teď to diskutabilní.
Od pevného ohniska bych opravdu čekal ďábelsky ostrý obraz. Pravda, je ostrý, nemá vinětaci, nemá fialové kontury, které by stály za řeč. Ale obrazová kvalita mi nepřišla o tolik lepší, než jiné osmimegové obrázky konkurenčních zoomových kompaktů, zato kvalita osmimegových zrcadlovek je (pochopitelně) lepší. Překvapil mě i výrazný objektiv, který se po zapnutí vysune. Takže jsem si kladl znepokojivou otázku, proč se tedy vzdát zoomu,

Perspektivní zkreslení ano, ale soudková vada nepatrná – snímáno bez předsádky.

straně vyvolávala intenzivní pocit, že prostě někdo zapomněl dát do objektivu nějaké čočky, takže je to zoom, který nezoomuje… Což je samozřejmě nesmysl.
Navíc, moc nechápu jásoty kolegů recenzentů z absence šumu, já viděl jen absenci absence šumu, což sami můžete posoudit na ukázkových snímcích. Jakési zrnění (které ale nebude na zvětšeninách vidět, je pozorovatelné jen na monitoru) je už při 64 ISO. Slušné je do 400 ISO a při ISO 800 a 1600 je velmi patrné. Navíc při změnách ISO automatika přesně nedrží expozici, takže hustota viditelně kolísá.
Zajímavé bylo zkoumání nastavení bílé, což je v dnešní zasněžené době bezproblémová věc. Na vzorku čistě bílého sněhu ve dne bylo automatické nastavení vyrovnané s lehkým zvýrazněním modré, při ručním nastavením hodně modré a při nastavení „denní světlo“ vypadal obrázek načervenale, ale histogram opět prozradil preferenci modré.
Objektiv je příjemně světelný, to je hezké, avšak obrazový výkon velmi vzroste při cloně 5,6 a výše, při plné světelnosti je slabší. Automatika ale má tu zvláštnost, že drží plnou světelnost až do dosažení rychlosti závěrky 1/125 sec (viz i už. příručku str. 100). Proto je lépe fotografovat v režimu preference clony a fotit na vyšší clonové číslo.
Rozpaky se však změnily v nadšení po nasazení předsádky.
Je to první předsádka, se kterou jsem měl to potěšení, že nedegradovala obraz. Dokonce mám dojem, že smysl tohoto aparátu je právě v té předsádce, že objektiv je na ni počítán a spolupracuje s ní. O tom svědčí i řešení tubusu, ve kterém jsou tři kontakty. Ty nemohou sloužit k ničemu jinému, než k informaci přístroji a jeho firmware – pozor, bude předsádka. Navíc, v EXIF se objeví údaj 4,4 mm ohnisko, další důkaz, že „foťák ví“. Výsledek ? Žádná vinětace, žádné fialové kontury a dokonce ani očekávaná soudková vada – jen perspektivní zkreslení, které je u tak širokého úhlu záběru pochopitelné. A při snímcích v protisvětle vznikají jen snesitelné reflexy – když je slunce v záběru.

Průhledový externí hledáček je rozumně přesný, ubírá asi 10% shora a zdola a 5% ze stran, to je snesitelné. Je v něm skvěle vidět a při režimu ostření snap se tak jako tak o ostření nemusíme starat.

K přístroji se dodávají i sluneční clony, k předsádce gumová. Je třeba ji hlídat, při troše neopatrnosti se objeví v záběru a pokud fotíme na průhled, nemusíme si toho všimnout, protože je gumová, má sklony k pochodování a stačí malá neopatrnost a záběr je zkažen, přirozeně, že vždy ten nejlepší.

Shrnutí
Ricoh GR Digital je neobyčejně rychlý kompakt s objektivem s pevným ohniskem odpovídajícím 28 mm s možností doplnění předsádkou, která rozšiřuje úhel záběru tak, že to odpovídá ohnisku 21 mm kinofilmového aparátu. Právě s touto předsádkou se přístroj mění v jednoúčelový aparát s udivujícím výkonem. Jeho osmimegový obrázek ve velmi kvalitní do ISO 400, v citlivostech 800 a 1600 výrazně roste šum. Je elegantní, velmi originálně řešený.

Pro:
Rychlost,
elegance
vynikající ovladatelnost
úžasná předsádka

Proti:
výrazný šum při ISO 800 a 1600
limitující cena (doporučená 18445 bez předsádky)

Ukázky:
1,2 – příroda za sluníčka s předsádkou, 3 rozsah jasů, 4 při pošmourném počasí (4 a 5 bez předs.) , 5 makro, 6, 7 při 1600 ISO, 8, 9 s předsádkou 21 mm, 10 s předsádkou v protisvětle.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10

Jaký je a komu je určen
Ani analogový předchůdce nebyl určen pro cvakálky. Hořčíková slitina, sedmilamelová clona v objektivu 28 mm, u pozdějších modelů 21 mm, dálkoměrný hledáček, to se na focení Pepíčka nehodí. Také GR digital není na focení Pepíčků. Pevné ohnisko je výzva pro konstruktéra objektivu, aby se ukázal:

Nahoře přístroj s nástavcem a předsádkou, dole „holý“.

Detail nástavce s kontakty

žádné kompromisy, zde je Rhodos, zde skákej! Takto vznikl objektiv se světelností F2.4 s ohniskem f=5,9mm, nejvyšší clona F11, s maximálními optickými vlastnostmi. K těm se dostaneme v závěrečné části testu, zatím postupujme metodicky.
Ricohy obecně se vyznačují bleskovou odezvou – rychlý start, nulové zpoždění spouště. Tento přístroj nezklame ani v tomto ohledu. Navíc jako příslušenství se dodává redukční tubus plus předsádka, která rozšiřuje zobrazovací úhel, takže soustava pak odpovídá ohnisku 21 mm kinofilmového přístroje. Další důležité příslušenství je přídavný optický hledáček, který se zasouvá do aktivních sáněk blesku. Takto vzniká pohotový reportážní fotoaparát, vhodný pro „street photography“. Tu opravdu neumí každý a však taky tento přístroj z hořčíkové slitiny, jak řečeno, není pro každého. Smysl má pro toho, kdo využije široký úhel záběru plus maximální kvalitu obrazu, tedy pro fotografa živých scén, nebo výtvarníka nebo pro člověka, který potřebuje dělat snímky architektury či interiérů.
Design je podobný jako u analogového přístroje. Je to střídmý černý kubus s rozměry 107 x 25 x 58 mm, příjemně těžký (200 g). Skvěle padne do ruky – má úchop krytý pěnovou gumovou hmotou, neobyčejně příjemnou na omak. Ergonomie je zde vynikající, budeme o ní mluvit v příštím oddíle. Nezdržím se ale komentáře – je to skutečně neobyčejně krásný přístroj a zvláště mu pak sluší adaptér a předsádka plus přídavný hledáček. Je to úžasný pocit se s takto vyštafírovaným aparátem špacírovat po světě!
Snímač je CCD s 8,5 Mpx fyzicky a 0 efektivně, 1/1.8″ (7.18 x 5.32 mm), snímky mají rozměry 3264 x 2448 a dále pak 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480. Citlivost má rozsah od 64 do 1600 ISO. Zapisuje v JPEG a RAW formátu. Přístroj má 26 MB vnitřní paměti a slot na SD karty. LCD displej má 210 000 pixelů. Nicméně, když ho uložíme jako vieovýstup, tak to je poctivý VGA formát 640×480. Napájen je Lithium-iontovým akumulátorem, ale lze použít i dva články AAA, což je unikátní a vlítaná vymoženost.

Ovládání a menu
Už několikrát jsem tu vychvaloval ovladatelnost Ricohů a ani tento aparát není v tomto smyslu výjimkou.
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Je vyloučeno, aby ho někdo omylem zapnul. Vpravo je kruhový volič, který je aretovaný, takže zase je vyloučeno, aby se vám v kapse změnil režim. Režimy jsou auto, program, priorita clony a manuál, dále pak scény: ty jsou jen dvě, černobílý text a záznam zvuku. Kromě toho je zde video (320×240, nic moc vzhledem k tomu, že Ricoh je průkopník implementace videa do digitálních fotoaparátů). Pak je zde samozřejmě spoušť.
Na hraně vpředu je roller (ovládací kolečko) a další roller najdeme na zadní hraně. Je označen ADJ as po jeho stisknutí se objeví tři hlavní ovladatelné parametry: korekce expozice, nastavení bílé a ISO. Tímto zadním rollerem najedeme na parametr a ovládáme ho předním rollerem. Z tohoto režimu vyskočíme stisknutím tlačítka OK uprostřed čtyřcestného voliče na zadní stěně.
Korigovat expozici ale lze ještě kolébkou, která vypadá jako ovladač zoomu (není zde žádný). To je ještě praktičtější, protože nám ke korekci stačí jen palec. V obou případech pozorujeme výsledek korigování na histogramu.
Čtyřcestný volič má přiřazeny tři funkce – nahoře je to blesk (auto, vypnout, červené oči, fill in a blesk do pomalého času), vlevo poslední obrázek, dolů makro. Kromě toho je na zadní stěně tlačítko pro prohlížení, pro samospoušť a pro režim displeje.

Menu je graficky velmi strohé a v podstatě jednoduché. Pro fotografování má jen tři obrazovky, v jedné je velikost obrázku, pak ostření (zde stojí za zmínku snap režim, v něm přístroj ostří na 2,5 m, což je zejména při použití 21 mm ekv. ohniska hyperfokální vzdálenost fakticky od

Menu pro režim fotografování

metru do nekonečna. Důležitá je položka img set , kde lze nastavit barevnost a jsou tam dvě pozice na různá nastavení ostrosti, kontrastu a saturace.
V druhé obrazovce najdeme bracketing, intervalové focení, zvukovou poznámku, vložení data do snímku a (zcela zbytečně) korekci expozice. Na konci, zase zbytečně, nastavení bílé a ISO, jen masochista by to děla přes menu, když je to tak pěkně přístupné zvenčí.
V setupu je toho víc, důležitá je položka adj brn set, kde se nastavuje volitelně to, co je přístupné přes roller ADJ. Obdobně lze ve čtvrté obrazovce individuálně nastavit tu „pseudozoomovou“ kolébku, místo kompenzace expozice tam lze dát nastavení bílé. Asi by tedy bylo rozumné zrušit onu dualitu a na ADJ nastavit – dejme tomu – vyšší saturaci s nižším kontrastem, to bych asi udělal já. Kromě toho, že přístroj snímá i v RAW formátu ho lze nastavit na snímání v Adobe RGB. Což ovšem předpokládá specifickou výbavu, jistě Photoshop a pokud možno Eizo LCD monitor schopný Adobe RGB interpretovat.

Jak se s ním fotí
Start za 1,4 sec, s namáčknutím a v režimu snap a manuálu je zpoždění přes digitální stopky na monitoru neměřitelné, v režimu AF 0,1 sec, to jsou hodnoty, které jsme čekali, neboť se u Ricohu staly standardem i v jiných modelech.

A teď to diskutabilní.
Od pevného ohniska bych opravdu čekal ďábelsky ostrý obraz. Pravda, je ostrý, nemá vinětaci, nemá fialové kontury, které by stály za řeč. Ale obrazová kvalita mi nepřišla o tolik lepší, než jiné osmimegové obrázky konkurenčních zoomových kompaktů, zato kvalita osmimegových zrcadlovek je (pochopitelně) lepší. Překvapil mě i výrazný objektiv, který se po zapnutí vysune. Takže jsem si kladl znepokojivou otázku, proč se tedy vzdát zoomu,

Perspektivní zkreslení ano, ale soudková vada nepatrná – snímáno bez předsádky.

straně vyvolávala intenzivní pocit, že prostě někdo zapomněl dát do objektivu nějaké čočky, takže je to zoom, který nezoomuje… Což je samozřejmě nesmysl.
Navíc, moc nechápu jásoty kolegů recenzentů z absence šumu, já viděl jen absenci absence šumu, což sami můžete posoudit na ukázkových snímcích. Jakési zrnění (které ale nebude na zvětšeninách vidět, je pozorovatelné jen na monitoru) je už při 64 ISO. Slušné je do 400 ISO a při ISO 800 a 1600 je velmi patrné. Navíc při změnách ISO automatika přesně nedrží expozici, takže hustota viditelně kolísá.
Zajímavé bylo zkoumání nastavení bílé, což je v dnešní zasněžené době bezproblémová věc. Na vzorku čistě bílého sněhu ve dne bylo automatické nastavení vyrovnané s lehkým zvýrazněním modré, při ručním nastavením hodně modré a při nastavení „denní světlo“ vypadal obrázek načervenale, ale histogram opět prozradil preferenci modré.
Objektiv je příjemně světelný, to je hezké, avšak obrazový výkon velmi vzroste při cloně 5,6 a výše, při plné světelnosti je slabší. Automatika ale má tu zvláštnost, že drží plnou světelnost až do dosažení rychlosti závěrky 1/125 sec (viz i už. příručku str. 100). Proto je lépe fotografovat v režimu preference clony a fotit na vyšší clonové číslo.
Rozpaky se však změnily v nadšení po nasazení předsádky.
Je to první předsádka, se kterou jsem měl to potěšení, že nedegradovala obraz. Dokonce mám dojem, že smysl tohoto aparátu je právě v té předsádce, že objektiv je na ni počítán a spolupracuje s ní. O tom svědčí i řešení tubusu, ve kterém jsou tři kontakty. Ty nemohou sloužit k ničemu jinému, než k informaci přístroji a jeho firmware – pozor, bude předsádka. Navíc, v EXIF se objeví údaj 4,4 mm ohnisko, další důkaz, že „foťák ví“. Výsledek ? Žádná vinětace, žádné fialové kontury a dokonce ani očekávaná soudková vada – jen perspektivní zkreslení, které je u tak širokého úhlu záběru pochopitelné. A při snímcích v protisvětle vznikají jen snesitelné reflexy – když je slunce v záběru.

Průhledový externí hledáček je rozumně přesný, ubírá asi 10% shora a zdola a 5% ze stran, to je snesitelné. Je v něm skvěle vidět a při režimu ostření snap se tak jako tak o ostření nemusíme starat.

K přístroji se dodávají i sluneční clony, k předsádce gumová. Je třeba ji hlídat, při troše neopatrnosti se objeví v záběru a pokud fotíme na průhled, nemusíme si toho všimnout, protože je gumová, má sklony k pochodování a stačí malá neopatrnost a záběr je zkažen, přirozeně, že vždy ten nejlepší.

Shrnutí
Ricoh GR Digital je neobyčejně rychlý kompakt s objektivem s pevným ohniskem odpovídajícím 28 mm s možností doplnění předsádkou, která rozšiřuje úhel záběru tak, že to odpovídá ohnisku 21 mm kinofilmového aparátu. Právě s touto předsádkou se přístroj mění v jednoúčelový aparát s udivujícím výkonem. Jeho osmimegový obrázek ve velmi kvalitní do ISO 400, v citlivostech 800 a 1600 výrazně roste šum. Je elegantní, velmi originálně řešený.

Pro:
Rychlost,
elegance
vynikající ovladatelnost
úžasná předsádka

Proti:
výrazný šum při ISO 800 a 1600
limitující cena (doporučená 18445 bez předsádky)

Ukázky:
1,2 – příroda za sluníčka s předsádkou, 3 rozsah jasů, 4 při pošmourném počasí (4 a 5 bez předs.) , 5 makro, 6, 7 při 1600 ISO, 8, 9 s předsádkou 21 mm, 10 s předsádkou v protisvětle.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10