V současnosti snad nikdo jiný nefotí Prahu tak soustavně a s tak skvělými výsledky, jako Richard Horák. V roušce vlastní výroby, vyzbrojen Leicou Q vyrazil v pondělí do Prahy. Měli jsme tam jít spolu, já ale mám zaracha, anžto jsem dědek a tudíž ryzyková skupina, kdybych se nakazil, tak zakukám. Takže se tam vypravím pozdějc, až opadne domácí dohled.
Jako mávnutím proutku zlého čaroděje je Praha zase to černé mrtvé město, jako bylo po čtyřicet let.
Do obchodů se teď už smí jen s rouškami (teď od půlnoci všude jen s rouškamij, v pondělí to ještě bylo liberálnější.
Personál to nese statečně, roušky i focení.
Oficiálních roušek je málo, lidi si je šijí sami. Taky mi jednu Ljuba ušila, a že Ríša šel s rouškou samo domo jsem se už zmínil.
Je možné, že někde rvačky o jídlo jsou, ale u nás ve Zvoli a v Břežanech nejsou a tam, kam se dostal Richard, zjevně taky ne.
No a nakonec to nejlepší, esence celé věci. Dokonalá horákovská fotka ze staré Prahy: ano, technicky vzato, modrá hodinka (za deset minut sedm hodin večer), korekce expozice -1 EV, 1/60 na F1.7 při 320 ISO. Ale hlavně, je vystižena podstata věci. Normálně by tu nebyli dva s rouškou, ale dvě stě bez roušky.
Moc si vážím street fotografie a dokumentu. Líbí se mi ta nová věcnost takového přístupu. Tady nejde o vizuální efekt, o šokování veřejnosti. Je to kultivovaná fotografie, vystihující podstatu věci. Tudíž bude mít hodnotu dnes i za deset let a za padesát ještě větší. Nebojte se zachytit svět kolem sebe. A když se vám bude někdo smát, že to není Umení s Velkým Ú, řekněte mu to, co kdysi řekl na podobnou námitku Sudek Zrzavému: No a co, škrábe vás to?
Jak to vypadá u vás? Máte fotky? Pošlete, adresa je dole v tiráži.
