Tak dlouho bylo předjaří, až najednou vypuklo jaro. Pokračuju ve své sérii Rok ve Zvolském lese, tak jsem si ji nazval. V záhlaví článku máte ještě předjaří, a taky je to fotka z jediného letošního dne, kdy byla ráno jakž takž mlha. Co dál k věci podotknout?
Že je to focené za sluníčka a v protisvětle, to je zřejmé na první pohled. Někdy si říkám, má smysl to brát na druhou stranu, se sluncem v zádech? Zatím jsem na trik nepřišel. Fotím to pevnou padesátkou na plnoformát, to je jako kdybyste na APS-C foťáku použili ohnisko cca 35 mm (prodlužovací faktor je cca 1,5x, podle druhu fotoaparátu). To bývalo základní ohnisko, je to klidné ohnisko, nezkresluje, nevytváří žádné divočiny, vidíme na fotce svět tak, jak ho vídáme prostýma očima.
Zásada „krajina začíná u nohou“ platí při focení padesátkou (pětatřicítkou na APS-C) taky, jenomže není tak výrazný. Tady jsem si do obrázku zakomponoval pařez s výraznými kořeny, to je úvodní markant expozice, a pruh slunečního světla tvoří diagonálu.
Tady naopak tvoří markant ta šíleně zelená jarní tráva a pozadí vytváří stěna svěžích lístků. Závěrem prozradím ještě jeden trik. Jak to přijde, že je to ostré v popředí i vzadu? To proto, že je to snímáno na tři roviny ostrosti a spojeno dohromady v Photoshopu ve vrstvách. Photoshop na to má automatický script, v Zoner PSP X se to musí dělat ručně ve vrstvách, ale taky to jde. Což si někdy příště taky ukážeme.
Přeji příjemný svátek a dobré světlo dnes i na dny nadcházející.