Site icon Digineff

Příběh jedné fotky

Dneškem končí říjnové kolo naší průběžné soutěže. Našim čtenářům dobře známý fotograf Vlasta Raška ji mimo jiné obeslal fotkou, kterou pokládám za skvělou ukázku pohotovosti a beru jitak, že naprosto naplňuje zadání: zachycení okamžiku. Prostě – srnka přebíhá před autem. Když fotka přišla, zkontaktoval jsem Vlastu. Zajímalo mě, jak fotka vznikla a myslím, že vás to zaujme taky. Předmětná fotka je zde:

Vlasta Raška vysvětluje:

Jel jsem fotit na Pastvinskou přehradu a po cestě mne zaujala okolní krajina. Zastavil jsem tedy u krajnice,vzal svůj Canon 5D Mark IV a čerstvě pořízenou Sigmu 150-600mm sport, a v tu chvíli jsem si všiml skupinky srnců v řepce. Přidal jsem tedy na ISO abych zkrátil expozici a pořídil v rychlosti několik snímků z ruky a bez stativu. To zdůrazňuji, protože udržet tuto sestavu déle v ruce a exponovat bez třesu, je nadlidský výkon.

Srnčí mne zaregistrovalo a zneklidnělo. Rozhodli se změnit stanoviště a zamířili k silnici.

Byli tři. Dva už měli parůžky vytlučené,jeden ještě v lýčí. To už jsem tušil,že se na celkem frekventované silnici něco semele. První kus přesadil silnici a mne se dostal do zorného pole strom.

Rychle jsem popoběhl a vyfotil srnce v líčí jak běží rovnou před auto jehož řidič prudce brzdil a zaplať pánbůh ubrzdil. Třetí kus nenašel odvahu a po chvíli váhání zmizel v blízkém lese

.V té rychlosti jsem už nestačil nastavit kontinuální ostření a rychlou expozici takže jsem pořídil jen několik snímků, jak jsem jen stačil mačkat spoušť. A to je příběh tohoto snímku který jsem poslal do Digineffu do soutěže.
Vlastimil Raška

Dodatek Digineffu

Je to příběh pohotovosti a schopnosti improvizovat. Vlasta mi prozradil, že si na to objektivové monstrum upravil si vypolstrováním brašnu na  nářadí a vozí to v autě. Osobně nemám s touto Sigmou zkušenost, nicméně Tamron vyrábí prakticky obdobný objektiv a ten jsem tu recenzoval před pěti lety. Ano, v rukou zkušeného lovce beze zbraní je to skvělý nástroj (jak Sigma, tak Tamron), ale je to řehole a pro nějaké sváteční cvakání se rozhodně nehodí. Což ostatně prozrazuje Vlasta Raška ve svém povídání.

Exit mobile version