|
Lidská tvář, to je odvěký objekt výtvarného zájmu. Jaký má být poměr světla na osvícené a zastíněné části obličeje? Tuto otázku jsme řešili na posledním semináři mé Dílny tuto sobotu. Ta „lidská tvář“, omlouvám se, je s odpuštěním moje. Ukážeme si to na fotkách, které pořídila Eva Hodíková.
 Snímek je svícen hlavním světlem a z druhé strany vyrovnávacím světlem. Stín je na první pohled velmi tmavý. Podívejme se na výřez snímku. Jak určit poměr osvětlené a zastíněné části? Metod je víc, dostupná metoda spočívá v proměření scény pomocí bodového měření. Je to součást výbavy každého lepšího přístroje. Hodnoty clony a doby osvitu se získají z jediného bodu, v dané případě z bodu na obličeji. Nastavíme si clonu v režimu A (aperture, priorita clony) a odečítáme hodnotu doby osvitu. Zde je výřez s označením naměřených hodnot.  Je zřejmé, že odstup jsou 2,3 EV (1/8 – 1/15 – 1/30 – 1/40), tedy zhruba „dvě clony“, jak se ve fotohantýrce říká. Stín je příliš tmavý, odstup osvětlené a zastíněné části je moc velký. Je třeba:
Je vcelku jedno, čeho se použije, záleží na okolnostech. Je také jedno, zdali fotíme v ateliéru nebo někde u okna nebo venku na sluníčku. V každém případě, když je rozdíl mezi osvícenou a zastíněnou částí obličeje 2 EV, vyjdou stíny moc tvrdé. V přírodě nemáme obvykle k disposici žádné světla, stačí ale stíny zmírnit vhodnou odraznou plochou, stačí podržet plachtu novin! Všechny prostředky jsou dobré, pokud vedou… ke snížení rozdílu osvícené a neosvícené části. Na další ukázce vidíme změnu, která nastala, když jsme vyrovnávací světlo přiblížili a zesílili tak, že rozdíl byl 0,8 EV.  Stín je zřetelný, ale rozhodně není rušivý. Zase se můžeme podívat na výřez s naměřenými hodnotami:  Rozdíl je skutečně minimální, ale obrázek dokazuje, že i takto malý rozdíl vyvolá efekt stínu. A teď pozor  Ukážeme si to na histogramech. Vlevo je histogram snímku exponovaném „na jasy“, vpravo s prodlouženou dobou osvitu, avšak nezměněném poměru světla a stínu:
Všimněte si, že ty dva hrby jsou stejné, jenom na obrázku vpravo je to celé posunuté víc doprava, tedy k vyšším jasům. Kdežto histogram snímku s vyrovnanějšími jasy a stíny vypadá takto:  Všimněte si, že hrb znázorňující stíny se krčí docela vlevo – to jsou tmavé pixely svetru, kdežto obličej je teď celá v tom velkém hrbu vpravo. |
|
Lidská tvář, to je odvěký objekt výtvarného zájmu. Jaký má být poměr světla na osvícené a zastíněné části obličeje? Tuto otázku jsme řešili na posledním semináři mé Dílny tuto sobotu. Ta „lidská tvář“, omlouvám se, je s odpuštěním moje. Ukážeme si to na fotkách, které pořídila Eva Hodíková.
Snímek je svícen hlavním světlem a z druhé strany vyrovnávacím světlem. Stín je na první pohled velmi tmavý. Podívejme se na výřez snímku. Jak určit poměr osvětlené a zastíněné části? Metod je víc, dostupná metoda spočívá v proměření scény pomocí bodového měření. Je to součást výbavy každého lepšího přístroje. Hodnoty clony a doby osvitu se získají z jediného bodu, v dané případě z bodu na obličeji. Nastavíme si clonu v režimu A (aperture, priorita clony) a odečítáme hodnotu doby osvitu. Zde je výřez s označením naměřených hodnot. Je zřejmé, že odstup jsou 2,3 EV (1/8 – 1/15 – 1/30 – 1/40), tedy zhruba „dvě clony“, jak se ve fotohantýrce říká. Stín je příliš tmavý, odstup osvětlené a zastíněné části je moc velký. Je třeba:
Je vcelku jedno, čeho se použije, záleží na okolnostech. Je také jedno, zdali fotíme v ateliéru nebo někde u okna nebo venku na sluníčku. V každém případě, když je rozdíl mezi osvícenou a zastíněnou částí obličeje 2 EV, vyjdou stíny moc tvrdé. V přírodě nemáme obvykle k disposici žádné světla, stačí ale stíny zmírnit vhodnou odraznou plochou, stačí podržet plachtu novin! Všechny prostředky jsou dobré, pokud vedou… ke snížení rozdílu osvícené a neosvícené části. Na další ukázce vidíme změnu, která nastala, když jsme vyrovnávací světlo přiblížili a zesílili tak, že rozdíl byl 0,8 EV. Stín je zřetelný, ale rozhodně není rušivý. Zase se můžeme podívat na výřez s naměřenými hodnotami: Rozdíl je skutečně minimální, ale obrázek dokazuje, že i takto malý rozdíl vyvolá efekt stínu. A teď pozor Ukážeme si to na histogramech. Vlevo je histogram snímku exponovaném „na jasy“, vpravo s prodlouženou dobou osvitu, avšak nezměněném poměru světla a stínu:
Všimněte si, že ty dva hrby jsou stejné, jenom na obrázku vpravo je to celé posunuté víc doprava, tedy k vyšším jasům. Kdežto histogram snímku s vyrovnanějšími jasy a stíny vypadá takto: Všimněte si, že hrb znázorňující stíny se krčí docela vlevo – to jsou tmavé pixely svetru, kdežto obličej je teď celá v tom velkém hrbu vpravo. |