Nezařazené

Polopatě: Případ s kytkou

S videoškolou máme na nějakou dobu pauzu, proč si občas nedat fotoškolu? Chystám se zpracovat nové vydání Digitální fotografie polopatě a tak je nejvyšší čas na tom začít pracovat. Začneme od kytek.

Fotografujeme realitu, ale ne celou – zaměřujeme se na motivy. Motiv má v našem systému jednoduchou definici – je to něco, co vypadá dobře na fotce. Ukážeme si to na příkladu. U nás za vsí je loučka a na ní se ujalo neobvykle velké množství náprstníků. Vypadá to náramně. Jenže když to vyfotíte tak, jak to vidíte, když jdete kolem, nevypadá to k ničemu:

S videoškolou máme na nějakou dobu pauzu, proč si občas nedat fotoškolu? Chystám se zpracovat nové vydání Digitální fotografie polopatě a tak je nejvyšší čas na tom začít pracovat. Začneme od kytek.

Fotografujeme realitu, ale ne celou – zaměřujeme se na motivy. Motiv má v našem systému jednoduchou definici – je to něco, co vypadá dobře na fotce. Ukážeme si to na příkladu. U nás za vsí je loučka a na ní se ujalo neobvykle velké množství náprstníků. Vypadá to náramně. Jenže když to vyfotíte tak, jak to vidíte, když jdete kolem, nevypadá to k ničemu:


Ano, takhle nezáživně vypadá realita. Přitom se z toho dá udělat docela slušná fotka:


Podle zásady PRD (viz článek Fotografie, to je PRD https://digineff.cz/art/tvorba/fotografie-je-prd.html ) musím vycházet z Pocitu, pak přijde na řadu Rozum a nakonec Dotažení. Pocit je jasný – skupina náprstníků uprostřed lesní louky. Barvy sluníčko, pohoda. Rozum se ptá – jak to udělat, aby kytky na fotce vynikly? Na úvodním snímku splývají s okolím. Musím tedy udělat všechno proto, abych je přitáhl do popředí pozornosti a abych potlačil to, co je vedlejší a přitom abych nezakryl fakt, že jsme v lese. Dotažení se už týká technických prostředků. V našem případě je to volba ohniska objektivu. Krátké ohnisko vede k širokému záběru a velké hloubce ostrosti. Měl bych ostré náprstníky a zabranou půlku lesa. Budu tedy volit dlouhé ohnisko s malou hloubkou ostrosti a schopností vyvolat dojem, že vzdálené objekty jsou k nám blíž než ve skutečnosti:


Objektiv má ovšem clonu. Víme, že malá clona vede k malé hloubce ostrosti a velká ji zvětšuje. Odcloňme tedy na F2.8:


Nebo naopak zacloňme – zde na F16, ty ještě větší clony vedou k neostrým obrázkům:


Vidíme, že obrázek je jaksi proostřený, ale méně přehledný. Pozadí je zřetelnější a plete se nám do kytiček. Ano, je to dilema! Tady se těžko radí, co je dobře… Dobře je vědět, jaký efekt clona má a je dobře ji mít pod kontrolou. To je ostatně důvod, proč tolik zkušených fotografů používá režim pohonu Priorita clony.

Dilema nás vede k dalšímu přemýšlení. Jak vypíchnout kytky, abychom je zřetelněji viděli na fotce? Souvisí to s pozadím, a to je další důležitá zásada: vždycky pozorujme a řešme to, co je ZA MOTIVEM. Zde je za motivem louka, dobře osvětlená sluncem, máme slunce za zády. Co když kytky obejdeme, budeme fotit proti slunci a zkusíme najít temné jednolité pozadí?


Tohle je osvědčená medicína: když fotit kytky, tak v protisvětle a proti tmavému. Pak si vzpomeneme na zásadu „jít blíž“ a zjistíme, že jsme odešli hodně daleko od reality zobrazené na prvním obrázku – a přiblížili se k motivu. Což je přesně o to, oč nám jde.


Shrnutí:
Vždy fotíme motiv a snažíme se mu věnovat největší plochu obrazu. Dlouhé ohnisko teleobjektivu ho pomůže vypíchnout z prostředí, zvlášť když málo cloníme (nízká číselná hodnota clony = velký průměr clony). Vždy je třeba si hlídat, co je za motivem, aby to nerušilo. Tmavé pozadí je ideální pro květiny v protisvětle.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: