Nezařazené

Polopatě: Pozor na doteky

Málo nad hlavou, pozor na střed a osy a pozor na doteky a na to, co je za motivem, to jsou varování, která slyší posluchači mé Dílny při každém semináři. Někdy stačí maličkost, abychom se nežádoucím dotekům vyvarovali. A stejně se vyskytují na fotkách pořád… i na mých 🙂 .

Ukažme si na příkladech co to ty doteky jsou. Zde je kompozice postavená na výrazných tvarech. Je naprosto vyloučené, aby se dotýkaly! A vida, tady to uletělo:

Málo nad hlavou, pozor na střed a osy a pozor na doteky a na to, co je za motivem, to jsou varování, která slyší posluchači mé Dílny při každém semináři. Někdy stačí maličkost, abychom se nežádoucím dotekům vyvarovali. A stejně se vyskytují na fotkách pořád… i na mých 🙂 .

Ukažme si na příkladech co to ty doteky jsou. Zde je kompozice postavená na výrazných tvarech. Je naprosto vyloučené, aby se dotýkaly! A vida, tady to uletělo:

Na výřezu to vidíte lépe, kde se dva tvary setkaly. O to hůře, že jsou tmavé na světlém pozadí, to bije do očí.


Stačilo se jen maličko pohnout stranou a oba tvary se rozešly:


Toto je bezpodmínečně nutno hlídat a tady na náměstí svatého Marka v Benátkách se mi to podařilo.

Tu druhou ukázku, pořízenou na okně kuchyně, jsem si vyrobil editačně. Na první ukázce se zobáček dotýká výrazného světlého pruhu. To není dobré. Je třeba si hlídat doteky – a co je za motivem. Toto za motivem je specifický druh doteku. Není snadné to uhlídat, protože si hledíme motivu a menší pozornost věnujeme to, co je kolem a za ním. Jenže to je třeba se naučit, je třeba se donutít dívat se na celou plochu záběru v hledáčku nebo na displeji. Zpravidla věnujeme pozornost jen hlavnímu motivu (zde ptáčkovi) a z toho pak jsou ty chyby.

Tady je to upravené, aby se zobáček nápadného tvaru nedotýkal.


Co ale dělat, když má fotka dva plány, popředí a pozadí? Když jeden motiv je představený před druhý?

Za třetím příkladem se podívejme do Národního technického muzea na Letné. Vedl jsem tu seminář pro neslyšící fotografy, fotili jsme v hale dopravy. Podívejte se na ukázku. Řeknete si, kde je chyba? Auto je za letadlem, tak jakýpak dotyk! To, že jeden objekt je v popředí a druhý v pozadí, je součást kompozice. Ovšem tady pan autor (já) připustil, aby se dotkly dvě výrazné linie – jedna je na směrovce letadla, druhá linie běží po horní stěně kapoty:


Opět se podívejme na detail, na výřez. Tady je ten průběh linií dobře vidět.  Zasahující linie, to se na fotkách často vyskytuje. Tám okna míří do hlavy, vidíme to každou chvíli. Musí se to hlídat.


Já si toho všiml až u počítače a to je pozdě bycha honit. Takže to lepší řešení vzniklo editačně:


Napodruhé je ten výrazný tvar posunutý dostatečně vysoko, takže neruší.


Specifický druh dotyku je nevhodný objekt za motivem. Vypravme se do pražské Stromovky. Tady máme dvě skoro stejné fotky. Ovšem na té první je za cyklistou strom. Není to žádná katastrofa, strom a křoviny jsou mimo ostrost, jednak díky dlouhému ohnisku, jednak díky tomu, že jsem dvojici sledoval pohybem objektivu, takže pozadí je trochu máznuté.


Ale na té druhé fotce jsou oba cyklisté moc hezky zapásnutí mezi dva stromy. Dokonce ten první strom vlevo tvoří rámec – o výhodnosti rámování jsem se tu už zmiňoval. Takže z těch dvou snímků je lepší ten druhý, protože za motivem není nic, co by ho rušilo.


Někdy je to ale těžké. Na závěr se podívejme na tenhle kýček, pořídil jsem ho na Lago di Garda. Samozřejmě jsem si hlavně hlídal tu lampu, aby se mi nesetkala s linií jezera, to bych byl za hňupa, kdyby se to stalo.


Zároveň jsem hlídal, aby se tenhle mizera list dotkl střechy, viz výřez:


Scénu jsem flešoval, bych vyrovnal světelné úrovně, takže jsem věděl, že list bude hodně vidět. Takže nedotkl, sláva. Jenže se mi hladiny dotkl hlavou ten chlápek v pozadí a za sloupem mám nějaké haraburdí:


Ale s tím se nedalo udělat nic. Buď list nebo chlápek. Tak to na mě neříkejte.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: