V sobotu byla mlha a tak jsme popadl iPhona 6S a vyrazil fotit. Už proto, abych si připomněl několik zásad pro focení v takových podmínkách. Ona totiž není mlha jako mlha. Ta, o které mluvím, byla v jistém smyslu ideální, protože do ní svítilo sluníčko. Právě ta okolnost je pro fotografování mimořádně vhodná – mlha plus slunce přetvářejí krajinu v jakousi scénu s kulisami, s plány, které jsou od sebe oddělené mírou tmavosti. Lépe se to ukáže než vysvětlí: tady v popředí je strom, hodně tmavý, dělá rámec, a v pozadí je zamlžená krajina.
V sobotu byla mlha a tak jsme popadl iPhona 6S a vyrazil fotit. Už proto, abych si připomněl několik zásad pro focení v takových podmínkách. Ona totiž není mlha jako mlha. Ta, o které mluvím, byla v jistém smyslu ideální, protože do ní svítilo sluníčko. Právě ta okolnost je pro fotografování mimořádně vhodná – mlha plus slunce přetvářejí krajinu v jakousi scénu s kulisami, s plány, které jsou od sebe oddělené mírou tmavosti. Lépe se to ukáže než vysvětlí: tady v popředí je strom, hodně tmavý, dělá rámec, a v pozadí je zamlžená krajina.
Dobře je to vidět na obrázku stromořadí. Nahoře prosvítá modrá obloha a stromy jsou v odstupu stále světlejší. Dbáme samozřejmě na základní kompoziční pravidla, čára horizontu nesmí být uprostřed, zde je posazena ke spodní vodorovné třetině, a úběžník perspektivy je mimo svislou osu, tedy není uprostřed – je někde poblíž průsečíku pravé svislé a spodní vodorovné třetiny, jak o tom píšu ve svém Desateru, bod třetí.
Jako popředí nám může v této situaci posloužit v podstatě cokoli, třeba i mokré traviny, s kapkami prosvícenými sluníčkem. Pak ovšem musíme jít k trávě hodně blízko – zacházíme s ní, jako by to byl markant – opět o tom píšu v Desateru.
I když nemám v záběru nic v popředí – ta vzdušná perspektiva, tedy tmavost popředí a světlost pozadí – se projeví stejně. Podotýkám ale, že je to opravdu podmíněno tím, aby do té mlhy svítilo sluníčko a aby bylo aspoň trochu vidět modré nebe. Kdyby nahoře visela šedobílá deka, bylo by to k ničemu.
Slunce se nám může snadno dostat i do záběru – a pak necháme vyniknout výrazné tvary na světlém pozadí. Orvané kmeny modřínů jsou k tomu účelu velmi vhodné. I tady se ale uplatňuje zásada plánů – stromy v popředí jsou tmavší a výraznější, než stromy vzdálenější.
Nečekaně výrazně vycházejí v mlze barvy. Je to ten případ, že nakonec to vypadá na obrázku barevněji, než jsme to viděli ve skutečnosti:
Ona totiž ta mlha – prozářená sluncem – funguje tak trochu jako světelný stan – rozvádí světlo na všechny strany, takže přichází odevšud a odnikud. Navíc je všechno mokré a krásně svítí.
Shrnutí:
Mlha je dobré prostředí pro focení a je úplně skvělá jako prostředí, když do ní svítí slunce. všechny kompoziční zásady platí, ale je třeba zvlášť dbát na to, aby bylo pokud možno výrazné popředí. Využijeme i toho, že slunce skrze mlhu se dá dobře fotit, vytvoří na obloze zajímavou jasnou skvrnu.
O mém Desateru a o jednoduchých krocích, vedoucích ke kultivované fotografii, se dočtete v mé knize Digitální fotografie polopatě.Opravdu stačí dbát na deset jednoduchých pravidel. Technika je dnes tak dokonalá, že se o ni v podstatě nemusíte starat. Všechny fotky zde zveřejněné jsou focené mobilem. Jak na to, o tom píšu v mé knize. Vydal ji Computerpress a bližší info je ZDE.
