Nezařazené

POLEMIKA: O ošidnosti srovnávání


Náš nedávný článek o fullsize Canonu versus dvoustovka Nikon vyvolal pozornost čtenářů. Článek vycházel z dvou-testu serveru DigitalCameroInfo a vyvolal dokonce i jakési emoce. A také otázku – lze vůbec srovnávat fotoaparáty?

Tuto otázku musí recenzent řešit ve své běžné praxi. Proto zde upozorním na některé problémy.

Otázka kategorií: Konkrétně, oba přístroje, jako Canon EOS 5D a Nikon D200 jsou svou konstrukcí odlišné přístroje a zaměřené na jiný typ uživatelů. Zmíněný Canon má snímač velikosti 24×36 mm, takže jeho kresba a také schopnost zvládat jasové rozpětí už svou podstatou převyšuje přístroje, které jsou postaveny na bázi “APS-formátu”, ať to jsou nižší řady Canonů nebo DSLR jiných výrobců.

Inovativnost je ale jiná kategorie a zde najednou jsou oba přístroje porovnatelné (a v tom je smysl tohoto srovnání): oba přístroje jsou nové konstrukce a ve své kategorii posouvají vývoj dál, už například tím, že vrcholně dokonalou kresbu (Canon) a rychlost snímání (Nikon) implementují do přístroje, který je cenově nyní přístupnější, než jsme byli zvyklí.

Vestavěný blesk je příklad, kdy do hodnocení vniká subjektivita. Je to výhoda nebo nevýhoda, mít vestavěný blesk? Z hlediska profesionála je vestavěný blesk (i když je v zrcadlovce) známka jakéhosi amatérismu, neboť profík zásadně používá externího vysokovýkonového blesku. Přítomnost vestavěného blesku v zrcadlovce je tedy profesionály pokládán za nevýhodu, za cosi podezřelého.
Ale budiž, i s tím bychom se mohli vyrovnat. V jednookých zrcadlovkách jsou ty kategorie ještě více méně jasné: full size x APS, kovové tělo x plastové tělo. Ale co s kompakty?

Kovový plášť byl ještě nedávno atribut vyšší třídy. Mluvili jsme o “digitálních špercích”. Dnes ale je kovové opláštění v podstatě samozřejmost a “plasťák” je k nalezení opravdu jen v té hodně začátečnické třídě.

Manuální ovládání je funkce, která mi v hodnoceních dělá největší hokej. Na trhu je mnoho kompaktů, které manuální ovládání (tedy rozumějme tím ovládání expozice prioritou clony nebo času nebo plný manuál) nemají a přece to jsou velmi kvalitní, výkonné a po všech stránkách dobré přístroje. Většina uživatelů totiž nemá ponětí, co to expozice je, nechce se to dozvědět, jakmile se to dozví, hned to zapomene a manuální nastavení neumí a nechce používat. Takže znovu, má recenzent pokládat absenci manuálu za chybu?

V recenzích na Digineffu se snažím vycházet z určení přístroje. Proto nejdřív specifikuji, “jaký je a komu je určen”. Z tohoto hlediska je kvalitní, byť jednoduchý kompakt lepší, než – kupříkladu – širokorozsahový přístroj s elektronickým hledáčkem, leč bez stabilizátoru (přestože je vybaven manuálem).
Jednoduchý kompakt je určen lidem, kteří chtějí jednoduchý kompakt, kdežto ultrazoom bez stabilizátoru je vážným způsobem funkčně omezen a pozná to na vlastní kůži každý, kdo s ním pracuje.

Shrnutí:
Při hodnocení je třeba učinit tyto kroky:
1. stanovit určení přístroje – komu a k čemu má sloužit
2. zhodnotit vhodnost pro daný účel (na základě srovnání se srovnatelnými konkurenty)
3. učinit hodnotící závěr, který je ale vždy platný pro danou dobu

Proto je nemožné vypracovat nějaký “hodnotící automat”, například vypracovat univerzální bodový systém. Mnozí čtenáři prahnou po “hvězdičkovém ohodnocení”. Jenže právě to je, myslím, hodně zavádějící. Hvězdičkové hodnocení předpokládá srovnání a srovnání předpokládá přesné stanovení, co vlastně srovnáváme, přičemž kritéria tohoto “sestavení do řady” jsou subjektivní.

Náš nedávný článek o fullsize Canonu versus dvoustovka Nikon vyvolal pozornost čtenářů. Článek vycházel z dvou-testu serveru DigitalCameroInfo a vyvolal dokonce i jakési emoce. A také otázku – lze vůbec srovnávat fotoaparáty?

Tuto otázku musí recenzent řešit ve své běžné praxi. Proto zde upozorním na některé problémy.

Otázka kategorií: Konkrétně, oba přístroje, jako Canon EOS 5D a Nikon D200 jsou svou konstrukcí odlišné přístroje a zaměřené na jiný typ uživatelů. Zmíněný Canon má snímač velikosti 24×36 mm, takže jeho kresba a také schopnost zvládat jasové rozpětí už svou podstatou převyšuje přístroje, které jsou postaveny na bázi “APS-formátu”, ať to jsou nižší řady Canonů nebo DSLR jiných výrobců.

Inovativnost je ale jiná kategorie a zde najednou jsou oba přístroje porovnatelné (a v tom je smysl tohoto srovnání): oba přístroje jsou nové konstrukce a ve své kategorii posouvají vývoj dál, už například tím, že vrcholně dokonalou kresbu (Canon) a rychlost snímání (Nikon) implementují do přístroje, který je cenově nyní přístupnější, než jsme byli zvyklí.

Vestavěný blesk je příklad, kdy do hodnocení vniká subjektivita. Je to výhoda nebo nevýhoda, mít vestavěný blesk? Z hlediska profesionála je vestavěný blesk (i když je v zrcadlovce) známka jakéhosi amatérismu, neboť profík zásadně používá externího vysokovýkonového blesku. Přítomnost vestavěného blesku v zrcadlovce je tedy profesionály pokládán za nevýhodu, za cosi podezřelého.
Ale budiž, i s tím bychom se mohli vyrovnat. V jednookých zrcadlovkách jsou ty kategorie ještě více méně jasné: full size x APS, kovové tělo x plastové tělo. Ale co s kompakty?

Kovový plášť byl ještě nedávno atribut vyšší třídy. Mluvili jsme o “digitálních špercích”. Dnes ale je kovové opláštění v podstatě samozřejmost a “plasťák” je k nalezení opravdu jen v té hodně začátečnické třídě.

Manuální ovládání je funkce, která mi v hodnoceních dělá největší hokej. Na trhu je mnoho kompaktů, které manuální ovládání (tedy rozumějme tím ovládání expozice prioritou clony nebo času nebo plný manuál) nemají a přece to jsou velmi kvalitní, výkonné a po všech stránkách dobré přístroje. Většina uživatelů totiž nemá ponětí, co to expozice je, nechce se to dozvědět, jakmile se to dozví, hned to zapomene a manuální nastavení neumí a nechce používat. Takže znovu, má recenzent pokládat absenci manuálu za chybu?

V recenzích na Digineffu se snažím vycházet z určení přístroje. Proto nejdřív specifikuji, “jaký je a komu je určen”. Z tohoto hlediska je kvalitní, byť jednoduchý kompakt lepší, než – kupříkladu – širokorozsahový přístroj s elektronickým hledáčkem, leč bez stabilizátoru (přestože je vybaven manuálem).
Jednoduchý kompakt je určen lidem, kteří chtějí jednoduchý kompakt, kdežto ultrazoom bez stabilizátoru je vážným způsobem funkčně omezen a pozná to na vlastní kůži každý, kdo s ním pracuje.

Shrnutí:
Při hodnocení je třeba učinit tyto kroky:
1. stanovit určení přístroje – komu a k čemu má sloužit
2. zhodnotit vhodnost pro daný účel (na základě srovnání se srovnatelnými konkurenty)
3. učinit hodnotící závěr, který je ale vždy platný pro danou dobu

Proto je nemožné vypracovat nějaký “hodnotící automat”, například vypracovat univerzální bodový systém. Mnozí čtenáři prahnou po “hvězdičkovém ohodnocení”. Jenže právě to je, myslím, hodně zavádějící. Hvězdičkové hodnocení předpokládá srovnání a srovnání předpokládá přesné stanovení, co vlastně srovnáváme, přičemž kritéria tohoto “sestavení do řady” jsou subjektivní.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: