Pan Jiří Straka navrhuje experiment, jak by majitel takto fungujícího přístroje mohl prověřit, zdali se opravdu snímače chovají tak, jak je popsáno v druhém pokračování Hlavolamu, totiž že čtou po řádcích a že se sice buňky rychle plní nábojem (=fakticky jde o expozici, u mobilů nezřídka v řádu tisícin/sec), ale že celková expozice, tedy čas mezi načtením první buňky první řádky do načtení poslední buňky poslední řádky, je pomalá. Stačilo by pořídit dva snímky, ale při druhé expozici držet přístroj (fotoaparát, mobil) opačně, tedy vzhůru nohama. Pak by zkosení mělo jít na druhou stranu.
Ne každý čtenář s teorií postupného snímání a jeho vlivu na deformaci obrazu souhlasí. Například pan Vladimír Nevoral píše: Pisatel má na mysli tzv. kipování, tedy naklánění a posouvání přední, eventuálně zadní standarty velkoformátových přístrojů. V praxi jsem se už setkal s vychýleným snímačem, avšak závada se projevila neostrostí, nikoli zkreslením. Nicméně i tuto hypotézu je třeba uvést v patrnost. Myslím, že tímto bychom mohli debatu uzavřít. Zdá se, že dosavadní zkušenosti naznačují na postupné načítání obsahu snímače a bude možná dobře vymyslet nějakou metodiku, jak tento jev systematicky zkoumat – snad i v některých recenzích, především v recenzích fotomobilů. Myslím, že tyto deformace více škodí obrazu, než leckterá „soudková vada“, nad níž se mnozí rozčilují a přitom jde o běžné perspektivní zkreslení. |
Pan Jiří Straka navrhuje experiment, jak by majitel takto fungujícího přístroje mohl prověřit, zdali se opravdu snímače chovají tak, jak je popsáno v druhém pokračování Hlavolamu, totiž že čtou po řádcích a že se sice buňky rychle plní nábojem (=fakticky jde o expozici, u mobilů nezřídka v řádu tisícin/sec), ale že celková expozice, tedy čas mezi načtením první buňky první řádky do načtení poslední buňky poslední řádky, je pomalá. Stačilo by pořídit dva snímky, ale při druhé expozici držet přístroj (fotoaparát, mobil) opačně, tedy vzhůru nohama. Pak by zkosení mělo jít na druhou stranu.
Ne každý čtenář s teorií postupného snímání a jeho vlivu na deformaci obrazu souhlasí. Například pan Vladimír Nevoral píše: Pisatel má na mysli tzv. kipování, tedy naklánění a posouvání přední, eventuálně zadní standarty velkoformátových přístrojů. V praxi jsem se už setkal s vychýleným snímačem, avšak závada se projevila neostrostí, nikoli zkreslením. Nicméně i tuto hypotézu je třeba uvést v patrnost. Myslím, že tímto bychom mohli debatu uzavřít. Zdá se, že dosavadní zkušenosti naznačují na postupné načítání obsahu snímače a bude možná dobře vymyslet nějakou metodiku, jak tento jev systematicky zkoumat – snad i v některých recenzích, především v recenzích fotomobilů. Myslím, že tyto deformace více škodí obrazu, než leckterá „soudková vada“, nad níž se mnozí rozčilují a přitom jde o běžné perspektivní zkreslení. |