Do široké škály objektivů pro Micro Four Thirds (Olympus a Panasonic) přibyl portrétní objektiv s vysokou světelností a stabilizací . Je to vysoce světelný objektiv s ekvivalentem 85 mm kinofilmového formátu. Má maximální clonu F22 a úhel záběru 29 stupňů. 7 lamel clony má skoro kruhový průřez. Má 8 členů v 7 skupinách, jedna čočka je asférická. Objektiv je stabilizovaný a jeho autofokusový motor je krokový. Tělo a samozřejmě i bajonet jsou kovové. Průměr závitu filtru je 37 mm, rozměry jsou 55 x 50, váha 130 g. Ostření je vnitřní, nic se tedy neotáčí, krokový motor má frekvenci 240 fps. Je to tedy maličký a lehký objektiv – obdobný portrétní Canon, pro ilustraci, váží 425 g a na délku měří 71 mm. To jen jako příspěvek do diskuse o smyslu MFT formátu.
Jaký je a komu je určen
Objektiv stojí v těžké konkurenci. Nejtěžší asi bude v Olympusu 45/1.8, recenzoval jsem ho ho tu předloni v srpnu. Výkonově jsou si velmi podobné, Panasonic má výhodu ve stabilizaci (zejména pro video, ovšem má to smysl jen pro přístroje Panasonic, jelikož MFT Olympus mají stabilizovaný čip) a ostří od 31 cm, kdežto Olík od půl metru a bylo to asi jediné, co jsem mu trochu vytýkal.
Ovládací prvek zde najdeme jen jeden, prstenec pro ostření. Bajonet pro uchycení sluneční clony (ta je v dodávce, dlužno pochválit, pro Olyho stojí dalších 900 Kč) je krytý prstencem, ten je třeba odstranit před nasazením clony. O operaci víc a o předmět ke ztracení víc, Oly to má stejné. Ostření je samozřejmě „by wire“, tedy elektrické, nikoli přímé mechanické.
Marně budete pátrat po ovládání stabilizace. Zapíná se z menu fotoaparátu. Pokud by objektiv používal majitel těla Olympus, musí nastavit IS s prioritou objektivu, pak se vypne stabilizace na čipu. Objektiv je to primárně tedy portrétní, nicméně uplatňuje se dobře i při živé fotografii na ulici – tyhle osmdesátky, devadesátky používají lidé, kteří se vyhýbají blízkému kontaktu. Objektiv se jistě dobře uplatní i při aranžované a produktové fotografie, díky svým vynikajícím optickým vlastnostem.
Jak se s ním fotí
Používal jsme ho na těle Panasonicu GX7 se zapnutou stabilizací. Jistěže stabilizace pomáhá, ovšem maximum kresby je třeba dosáhnout při časech minimálně 1/80 sec, lépe kratší. Což se týká stabilizace obecně – jiná ovšem věc je video, kde stabilizace je nedocenitelný a nezbytný pomocník. Ukázka č. 5 (dole) je při 1/25 se stabilizací. Pěkné, ale stoprocentně ostré to není. Objektiv postrádá dohledatelné optické vady. Vinětace ani aberace není žádná.
Kresebně je vyrovnaný po celé ploše. Zde kresba v rohu:
Kresba v centru se od rohu prakticky neliší. Výřez 100%.
Zvědavý jsem byl především na portrétní výkony Zde jsou srovnání po jednotlivých clonách od plné světelnosti po F11 a jeden bonus navíc. Kresba vrcholí na F8.0, ovšem i při plné světelnosti je jasně vidět struktura duhovky a žilky v bělmu. Což je, myslím, etalon, za kterých ani není třeba jít, už dnes je na pleti toho vidět víc než si přejeme a je třeba to kamuflovat.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
Můžete zde jasně vidět, jak s clonou roste prokreslení pozadí. I při plné světelnosti F1,7 díky fyzicky krátkému 43 mm ohnisku je pásmo ostrosti rozumné. Se skutečnými FF pětaosmdesátkami jsem měl v tomto ohledu vždycky potíže – ostré byly řasy a ne duhovka apod. Tady přece jenom jakési pásmo ostrosti je i při plné světelnosti. Jistě každého napadne, jaký je rozdíl mezi tímto objektivem a jeho partnerem v MFT systému od Olympusu. Výkonově rozdíl nevidím, četl jsem na webu, že na tělech Panasonic je o něco rychlejší než na Olympusech, těžko soudit – jeho odezva je výtečná a bez speciálních měřáků nepodchytitelná. Panasonic vyvinul a nasadil tento objektiv asi proto, že ho pálilo vědomí, že majitelé těl jeho firmy používají oblíbené pevné ohnisko od konkurence. Je to dětinství, ale vlastním jak Olympus, tak Panasonic a jaksi nerad používám objektivy A na B a naopak. Možná je toto důvod, proč objektiv vznikl.
Shrnutí:
Panasonic LUMIX G 42.5mm f/1.7 je malý a lehký a špičkově výkonný pevný objektiv s ekvivalentem 85 mm a vysokou světelností F1,7. Je vybaven optickou stabilizací, která dobře ustálí obraz hlavně při videu. Jeho skvělou kresbu ale při fotografování podpoříme krátkými časy osvitu. Majitelé přístroje G řady Panasonicu mají tedy příležitost zařadit do výzbroje pevné portréťák své značky. Pokud jde o cenu, ta byla dovozcem doporučena na 11 tisíc včetně DPH. Odpovídající Olympus stojí 8 tisíc plus 900 za sluneční clonu, ta je, připomínám, u Panasonicu v ceně. Jenže na Olyho je možné získat cashback 1300 Kč. Takže se v té cenové politice dá čekat pohyb.
Ukázky:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
| 15 |
 |
16 |
 |
