Panasonic Lumix DMC-TZ1

Jaký je a komu je určen

Desetinásobný rozsah zoomu rozhodně není vidět na fyzické velikosti optiky – mistrovský kousek techniků od firmy Leica.

Na obrázku nahoře je dobře vidět mohutný úchop a ovládací prvky na horní stěně.

Snímač typu 1/2,5´´ má 5 milionů pixelů efektivně, 6,37 milionů fyzicky. Snímky lze pořizovat ve formátech 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2560 x 1440, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480, v poměrech stran 16:9, 4:3 a 3:2. Citlivost je nastavitelná 80, 100, 200, 400, 800 až 1600 ISO, vyvážení bílé má volby automatické, denní světlo, pod mrakem, halogen, blesk a manuální nastavení. Procesor je Venus Engine III .

Vestavěný blesk má dosah až 5,7 m.
Sekvenční snímání je volitelné rychlostí 3 nebo 2 fps.
Video má rozlišení 848 x 480, 640 x 480, 320 x 240, 30 a 10 sn./s.
Napájení je z lithium iontového akumulátoru, podle CIPA standardu má kapacitu 250 snímků, bez použití blesku jsem dosáhl hodnoty 334 snímků na jedno nabití.
Přístroj zapisuje do vnitřní 13,4 MB paměti nebo na SD kartu.

Komu je určen: už z uvedeného přehledu je patrné, že přístroj nemá ruční ovládání. Lze samozřejmě korigovat expozici, ale není tu ani priorita času/clony, ani plný manuál. Přístroj je zaměřen na běžné domácí použití pro lidi, kteří chtějí vysoce kvalitní snímky, kteří si přejí občas „přiblížit motiv“ širokorozsahovým zoomem, ale nehodlají se zatěžovat ručním nařizováním. Bohatě jim stačí scénické režimy, kterých je tu požehnaně: portrét, jemná pleť, krajina, sport, noční portrét, noční krajina, autoportrét, potraviny, oslava, světlo svíček, ohňostroj, noční obloha (15, 30, 60s), pláž, letecké foto, sníh, dítě 1,2, vysoká citlivost, podvodní fotky. Obrazové výsledky jsou znamenité, optická stabilizace funguje, proč tedy se zabývat ručním ovládáním?

Ovládání a menu
Podívejme se tedy, jak se s ním zachází. Přístroj se zapíná šoupátkem vpravo na horní stěně. Nad ním je tlačítko pro vypínání a zapínání optické stabilizace – jako obvykle má polohu 1 a2, přičemž v 1 stabilizuje pořád, kdežto v poloze 2 jen při expozici. Stabilizátor samozřejmě spotřebovává energii – nicméně, jak řečeno, pořídil jsem na jedno nabití 330 snímků s trvale zapnutým stabilizátorem.

Vlevo je kruhový volič. Lze na něm nastavit „srdíčko“, to je naprostý automat. Dále: přehrávání, fotografování s možnostmi ovlivňování výsledku, makro, video a scény. Ty mají dvě volby – vysvětlení prosté: na SCN1 a SCN2 si lze navolit ty scény, které potřebujeme nejčastěji a pak stačí jen kruhovým voličem nastavit a fotíme bez dalšího zdržování.

Na zadní stěně je čtyřcestný volič – pětice tlačítek, s OK uprostřed. Pokud není zvoleno menu, slouží horní tlačítko ke kompenzaci expozice, vpravo k ovládání blesku. Tzv. slow blesk je zde provázen „redukcí červených očí“. To znamená, že sice fotíme pomalým časem, avšak přístroj začne oslňovat „předblesky“. Toto bohužel nelze ošálit ani scénickým režimem „noční portrét“. Výplňkový blesk si nastaví synchronizační čas 1/30 sec. To je poněkud protivné.
Tlačítko dole ukáže poslední pořízený snímek a tlačítkem vlevo se zapíná samospoušť na 10 a 2 sec.

Menu má dva oddíly, fotografování a setup.
V setupu je třeba především nastavit češtinu, která je tu velmi příjemně ošetřena včetně nápovědy ve scénických režimech. Je zde i roztomilá piškuntálie „datum cesty“: lze si zde nastavit „datum odjezdu“ a přístroj na obrazovce upozorňuje, kolik dní zbývá do odjezdu – a když jsme na místě, tak kolikátý den prázdnin kroutíme. Maličkost, ale potěší.

Menu fotografování má tři obrazovky. Začíná vyvážením bílé a nastavením citlivosti, následuje poměr stran, rozlišení a kvalita, na druhé obrazovce se zapíná zvuková poznámka, dále pak režim měření (zonální, priorita středové oblasti a bodové) a režim ostření (9 bodů, tři v řadě, střed, a „rychlý střed“. Zde je funkce poněkud nejasná, je ale fakt, že při testování s nastavením „H“ zpoždění spouště bez namáčknutí dosahovalo hodnot 0,5 sec, kdežto bez nastavení „H“ to bylo 0,6 sec. Proto doporučuji nastavit „H“ i za senu sotva postřehnutelného zatuhnutí obrazu v okamžiku ostření.
Lze zde nastavit kontinuální ostření (přístroj ostří i při namáčknuté spoušti). Dále je funkce, která v češtině je poněkud záhadná:
AF*K.AUT.OSTŘ./P. , což je v angličtině AF* ASSIST LAMP: žádná záhada, prostě zapínání pomocného přisvětlení při ostření.
Další položka je pomalá závěrka (/lze nastavit až 1 sec. Pak se zapíná a vypíná digitální zoom a barevné efekty: zde je možno nastavit víc do teplé nebo studené (v menu není přeloženo)), nebo černobílé a hnědé fotky.
Nastavení snímku – „natural“ je poněkud měkčí, „vivid“ podle manuálu je „ostřejší“. Podle našich zjištění „natural“ používá většího zaclonění a menší hodnoty času, než při „standard“, a „vivid“ je očividně živější barva.
Animace – top je vcelku zábavná funkce, lze sestavit z nasnímaných obrázků jakýsi „film“.

Jak se s ním fotí
Nejdříve časy: start je pod vteřinu (0,9 sec), to je velmi dobrý čas. S namáčknutím zpoždění dosahovalo časů 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 bez onoho „H“, s nastavením „H“ 0,5 sec. Barevné podání je velmi příjemné, přirozené, s nastavením „vivid“ samozřejmě živější. Na ukázce vlevo je fragment ze snímku pořízeného 1/4 z ruky – s ohniskem odpovídajícím 256 mm (hodiny u mého psacího stolu), je to zároveň i ukázka šumu při 800 ISO – zde je výřez 1:1, na proklik uvidíte snímek celý. Výsledek je, myslím, přesvědčivý, stabilizátor je velmi dobře funkční.
Kresba je znamenitá, kontrolní obrazec vykazuje překvapivě dobré výsledky. Jakmile jsou některé detaily mimo zaostření a jsou proti jasnému pozadí, trochu se projevuje fialová kontura. Pokud jde o šum, situace je složitější. Snímač je velmi malý a zdá se, že zde probíhá masivní redukce šumu i při poměrně nízkých hodnotách ISO. Naše ukázka je při 200 ISO a „rekonstrukce obrazu“ je na ní velmi patrná.
Nedalo mi a vyzkoušel jsem i digitální zoom: v extrémních případech je možno ho použít (se záměrem udělat malé zvětšeniny nebo pořídit obrázky pro web). Obraz je silně upravený, kvalitou se samozřejmě nevyrovná snímku z optického zoomu, nicméně dá se použít.
Vysoké ISO je zde vskutku impozantní: manuálně lze nastavit až 800 ISO, v režimu VYSOKÁ CITLIVOST si přístroj nastaví až 1600 ISO (viz zde ukázka – na kliknutí uvidíte celý snímek). Režim jsem zkoušel při opravdu bídném světle monitoru mého počítače- vyšla patnáctina na F2.8 . Zároveň je to i zkouška optického stabilizátoru. Obraz je silně upravovaný – zbavený šumu a doostřovaný, nicméně velmi dobře použitelný. Čtu v recenzích a přehledech, že při 800 a 1600 ISO má menší obraz, mně vychází 2560×1920 bodů zcela v pohodě. V návodu se hovoří o lehce sníženém rozlišení – tím je zřejmě míněna schopnost podat detaily. Technická zpráva Panasonicu hovoří o sdíleném načítání: zřejmě tedy půjde o redukované rozlišení, které je později přepočítáno na vyšší počet pixelů.
Vyvážení bílé je vcelku standardní, tedy v automatickém režimu žádná velká sláva (žárovkové osvětlení), s nastavením žárovka je to snesitelné a dokonalý obrázek ovšem získáme až ručním nastavením.

Jak se s ním tedy fotí? Přístroj má jen LCD displej (207 tisíc pixelů), s možností nahlížet i z boku. To pochopitelně vede k menší stabilitě, ovšem díky stabilizátoru nebyly problémy s rozhýbáním. Je ale na druhou stranu fakt, že se aparát velmi snaží málo clonit a nabízí poměrně vysoké rychlosti závěrky. Nemá ovladatelnou clonu, takže nějaké nastavování hloubky ostrosti nepřipadá v úvahu. Je to chyba? Zdá se, že v aktuální době jsou „vážní fotografové“ odkazováni spíše na zrcadlovky, které jim umožňují maximální vstup do procesu vzniku fotografie, kdežto běžný amatér ani netuší, co to hloubka ostrosti je jaký má vztah cloně. Přístroj je rychlý a pohotový a jeho obrazový výkon je vynikající. Ocenění TIPA tedy dostal bezesporu oprávněně.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-TZ1 je pětimegový kompakt s opticky stabilizovaným objektivem s ohniskem 35 – 350 mm. Je plně automatický a má tedy omezené možnosti ručního nastavení. Vyniká kresbou a barevným podáním. K dalším jeho výhodám patří malé rozměry a váha. Je vhodný pro nenáročné amatéry, kteří rádi cestují a přejí si občas „přitáhnout“ vzdálený motiv. Pružný a praktický, lze ho doporučit jako stálého obrazového společníka. Zapůjčila ho firma Megapixel, která ho prodává za 11490 Kč (květen 2006).

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 za sluníčka, 4 momentka na ulici, 5 spisovatel Robert Fulghum na Knižním veletrhu (800 ISO), 6 další snímek s 800 ISO, 7 naprosté protisvětlo, 8 digitální zoom připomíná impresionistický obraz, 9 makro, 10 za šera, 11 pavučiny, 12 omezená hloubka ostrosti – nešlo proostřit, aparát držel 1/400 při F4.2.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Desetinásobný rozsah zoomu rozhodně není vidět na fyzické velikosti optiky – mistrovský kousek techniků od firmy Leica.

Na obrázku nahoře je dobře vidět mohutný úchop a ovládací prvky na horní stěně.

Snímač typu 1/2,5´´ má 5 milionů pixelů efektivně, 6,37 milionů fyzicky. Snímky lze pořizovat ve formátech 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2560 x 1440, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480, v poměrech stran 16:9, 4:3 a 3:2. Citlivost je nastavitelná 80, 100, 200, 400, 800 až 1600 ISO, vyvážení bílé má volby automatické, denní světlo, pod mrakem, halogen, blesk a manuální nastavení. Procesor je Venus Engine III .

Vestavěný blesk má dosah až 5,7 m.
Sekvenční snímání je volitelné rychlostí 3 nebo 2 fps.
Video má rozlišení 848 x 480, 640 x 480, 320 x 240, 30 a 10 sn./s.
Napájení je z lithium iontového akumulátoru, podle CIPA standardu má kapacitu 250 snímků, bez použití blesku jsem dosáhl hodnoty 334 snímků na jedno nabití.
Přístroj zapisuje do vnitřní 13,4 MB paměti nebo na SD kartu.

Komu je určen: už z uvedeného přehledu je patrné, že přístroj nemá ruční ovládání. Lze samozřejmě korigovat expozici, ale není tu ani priorita času/clony, ani plný manuál. Přístroj je zaměřen na běžné domácí použití pro lidi, kteří chtějí vysoce kvalitní snímky, kteří si přejí občas „přiblížit motiv“ širokorozsahovým zoomem, ale nehodlají se zatěžovat ručním nařizováním. Bohatě jim stačí scénické režimy, kterých je tu požehnaně: portrét, jemná pleť, krajina, sport, noční portrét, noční krajina, autoportrét, potraviny, oslava, světlo svíček, ohňostroj, noční obloha (15, 30, 60s), pláž, letecké foto, sníh, dítě 1,2, vysoká citlivost, podvodní fotky. Obrazové výsledky jsou znamenité, optická stabilizace funguje, proč tedy se zabývat ručním ovládáním?

Ovládání a menu
Podívejme se tedy, jak se s ním zachází. Přístroj se zapíná šoupátkem vpravo na horní stěně. Nad ním je tlačítko pro vypínání a zapínání optické stabilizace – jako obvykle má polohu 1 a2, přičemž v 1 stabilizuje pořád, kdežto v poloze 2 jen při expozici. Stabilizátor samozřejmě spotřebovává energii – nicméně, jak řečeno, pořídil jsem na jedno nabití 330 snímků s trvale zapnutým stabilizátorem.

Vlevo je kruhový volič. Lze na něm nastavit „srdíčko“, to je naprostý automat. Dále: přehrávání, fotografování s možnostmi ovlivňování výsledku, makro, video a scény. Ty mají dvě volby – vysvětlení prosté: na SCN1 a SCN2 si lze navolit ty scény, které potřebujeme nejčastěji a pak stačí jen kruhovým voličem nastavit a fotíme bez dalšího zdržování.

Na zadní stěně je čtyřcestný volič – pětice tlačítek, s OK uprostřed. Pokud není zvoleno menu, slouží horní tlačítko ke kompenzaci expozice, vpravo k ovládání blesku. Tzv. slow blesk je zde provázen „redukcí červených očí“. To znamená, že sice fotíme pomalým časem, avšak přístroj začne oslňovat „předblesky“. Toto bohužel nelze ošálit ani scénickým režimem „noční portrét“. Výplňkový blesk si nastaví synchronizační čas 1/30 sec. To je poněkud protivné.
Tlačítko dole ukáže poslední pořízený snímek a tlačítkem vlevo se zapíná samospoušť na 10 a 2 sec.

Menu má dva oddíly, fotografování a setup.
V setupu je třeba především nastavit češtinu, která je tu velmi příjemně ošetřena včetně nápovědy ve scénických režimech. Je zde i roztomilá piškuntálie „datum cesty“: lze si zde nastavit „datum odjezdu“ a přístroj na obrazovce upozorňuje, kolik dní zbývá do odjezdu – a když jsme na místě, tak kolikátý den prázdnin kroutíme. Maličkost, ale potěší.

Menu fotografování má tři obrazovky. Začíná vyvážením bílé a nastavením citlivosti, následuje poměr stran, rozlišení a kvalita, na druhé obrazovce se zapíná zvuková poznámka, dále pak režim měření (zonální, priorita středové oblasti a bodové) a režim ostření (9 bodů, tři v řadě, střed, a „rychlý střed“. Zde je funkce poněkud nejasná, je ale fakt, že při testování s nastavením „H“ zpoždění spouště bez namáčknutí dosahovalo hodnot 0,5 sec, kdežto bez nastavení „H“ to bylo 0,6 sec. Proto doporučuji nastavit „H“ i za senu sotva postřehnutelného zatuhnutí obrazu v okamžiku ostření.
Lze zde nastavit kontinuální ostření (přístroj ostří i při namáčknuté spoušti). Dále je funkce, která v češtině je poněkud záhadná:
AF*K.AUT.OSTŘ./P. , což je v angličtině AF* ASSIST LAMP: žádná záhada, prostě zapínání pomocného přisvětlení při ostření.
Další položka je pomalá závěrka (/lze nastavit až 1 sec. Pak se zapíná a vypíná digitální zoom a barevné efekty: zde je možno nastavit víc do teplé nebo studené (v menu není přeloženo)), nebo černobílé a hnědé fotky.
Nastavení snímku – „natural“ je poněkud měkčí, „vivid“ podle manuálu je „ostřejší“. Podle našich zjištění „natural“ používá většího zaclonění a menší hodnoty času, než při „standard“, a „vivid“ je očividně živější barva.
Animace – top je vcelku zábavná funkce, lze sestavit z nasnímaných obrázků jakýsi „film“.

Jak se s ním fotí
Nejdříve časy: start je pod vteřinu (0,9 sec), to je velmi dobrý čas. S namáčknutím zpoždění dosahovalo časů 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 bez onoho „H“, s nastavením „H“ 0,5 sec. Barevné podání je velmi příjemné, přirozené, s nastavením „vivid“ samozřejmě živější. Na ukázce vlevo je fragment ze snímku pořízeného 1/4 z ruky – s ohniskem odpovídajícím 256 mm (hodiny u mého psacího stolu), je to zároveň i ukázka šumu při 800 ISO – zde je výřez 1:1, na proklik uvidíte snímek celý. Výsledek je, myslím, přesvědčivý, stabilizátor je velmi dobře funkční.
Kresba je znamenitá, kontrolní obrazec vykazuje překvapivě dobré výsledky. Jakmile jsou některé detaily mimo zaostření a jsou proti jasnému pozadí, trochu se projevuje fialová kontura. Pokud jde o šum, situace je složitější. Snímač je velmi malý a zdá se, že zde probíhá masivní redukce šumu i při poměrně nízkých hodnotách ISO. Naše ukázka je při 200 ISO a „rekonstrukce obrazu“ je na ní velmi patrná.
Nedalo mi a vyzkoušel jsem i digitální zoom: v extrémních případech je možno ho použít (se záměrem udělat malé zvětšeniny nebo pořídit obrázky pro web). Obraz je silně upravený, kvalitou se samozřejmě nevyrovná snímku z optického zoomu, nicméně dá se použít.
Vysoké ISO je zde vskutku impozantní: manuálně lze nastavit až 800 ISO, v režimu VYSOKÁ CITLIVOST si přístroj nastaví až 1600 ISO (viz zde ukázka – na kliknutí uvidíte celý snímek). Režim jsem zkoušel při opravdu bídném světle monitoru mého počítače- vyšla patnáctina na F2.8 . Zároveň je to i zkouška optického stabilizátoru. Obraz je silně upravovaný – zbavený šumu a doostřovaný, nicméně velmi dobře použitelný. Čtu v recenzích a přehledech, že při 800 a 1600 ISO má menší obraz, mně vychází 2560×1920 bodů zcela v pohodě. V návodu se hovoří o lehce sníženém rozlišení – tím je zřejmě míněna schopnost podat detaily. Technická zpráva Panasonicu hovoří o sdíleném načítání: zřejmě tedy půjde o redukované rozlišení, které je později přepočítáno na vyšší počet pixelů.
Vyvážení bílé je vcelku standardní, tedy v automatickém režimu žádná velká sláva (žárovkové osvětlení), s nastavením žárovka je to snesitelné a dokonalý obrázek ovšem získáme až ručním nastavením.

Jak se s ním tedy fotí? Přístroj má jen LCD displej (207 tisíc pixelů), s možností nahlížet i z boku. To pochopitelně vede k menší stabilitě, ovšem díky stabilizátoru nebyly problémy s rozhýbáním. Je ale na druhou stranu fakt, že se aparát velmi snaží málo clonit a nabízí poměrně vysoké rychlosti závěrky. Nemá ovladatelnou clonu, takže nějaké nastavování hloubky ostrosti nepřipadá v úvahu. Je to chyba? Zdá se, že v aktuální době jsou „vážní fotografové“ odkazováni spíše na zrcadlovky, které jim umožňují maximální vstup do procesu vzniku fotografie, kdežto běžný amatér ani netuší, co to hloubka ostrosti je jaký má vztah cloně. Přístroj je rychlý a pohotový a jeho obrazový výkon je vynikající. Ocenění TIPA tedy dostal bezesporu oprávněně.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-TZ1 je pětimegový kompakt s opticky stabilizovaným objektivem s ohniskem 35 – 350 mm. Je plně automatický a má tedy omezené možnosti ručního nastavení. Vyniká kresbou a barevným podáním. K dalším jeho výhodám patří malé rozměry a váha. Je vhodný pro nenáročné amatéry, kteří rádi cestují a přejí si občas „přitáhnout“ vzdálený motiv. Pružný a praktický, lze ho doporučit jako stálého obrazového společníka. Zapůjčila ho firma Megapixel, která ho prodává za 11490 Kč (květen 2006).

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 za sluníčka, 4 momentka na ulici, 5 spisovatel Robert Fulghum na Knižním veletrhu (800 ISO), 6 další snímek s 800 ISO, 7 naprosté protisvětlo, 8 digitální zoom připomíná impresionistický obraz, 9 makro, 10 za šera, 11 pavučiny, 12 omezená hloubka ostrosti – nešlo proostřit, aparát držel 1/400 při F4.2.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12