| Po roce se vracíme k EVF kompaktu od Panasonicu – posledně jsme tu zkoumali sedmičku v říjnu minulého roku. Osmička musí být zase o nějaký krok dál. Je to opravdu krok nebo jenom krůček? Pojďme se na přístroj podívat blíže. Zkoumali jsme přístroj, který nám zapůjčila firma Megapixel.
Jaký je a komu je určen
Panasonic si v průběhu pěti let vybojoval vynikající postavení v oblasti digitální fotografie a v oboru přístrojů s elektronickým hledáčkem si počíná jak parní válec. Už model FZ7 byl dobře přijatý a hned zkraje řeknu svůj názor – nový model jistě také čeká velký úspěch. Koncept přístrojů EVF funkčně připomíná pravou zrcadlovku: zásadní rozdíl je v tom, že zde není zrcátko a hranol případně další zrcátka, nýbrž miniaturní LCD displej v hledáčkové části. Vidíme tedy to, co „vidí“ objektiv, ale zprostředkovaně, prostřednictvím elektroniky (EVF = electronic view finder, elektronický hledáček). Nevýhoda bývá v horší kvalitě obrazu, výhoda v tom, že v hledáčku vidíme ovládací prvky, menu a lze v něm i obrázky prohlížet , případně mazat. Vzhledově se nový model od starého neliší, má i stejné rozměry a váhu. Lepší je elektronický hledáček (samozřejmě vybavený korekcí oční vady) a co uvítají labužníci, je přidání režimu RAW, ve skutečnosti RAW + JPEG. Silkypix Developer je velmi kvalitní a jednoduchý na obsluhu (ještě o něm půjde řeč). Většina parametrů zůstává stejná – samozřejmě přibylo jedno mego, takže ze snímače 1/2,5´´ se nyní ždíme 7.1 milionu efektivních pixelů (7,4 fyzicky).
Zůstal výborný objektiv Leica DC Vario-Elmarit se světelností 2,8-3,3 (někde čteme, že F3,1, ale to bude omyl, protože na displeji v režimu A při plné světelnosti se při plném vyzoomování nastaví F3,3). Je samozřejmě stabilizovaný, to je trvale silná stránka Panasonicu a také díky jemu je to dnes už prakticky neodmyslitelná výbava širokorozsahových EVF přístrojů. Přístroj je určen náročnějším amatérům, takže má automatiku, a scénické režimy i plně ruční ovládání, včetně dolaďování bílé. Citlivost stoupla až na 1250, ve scénickém režimu Vysoká citlivost až na 3200 ISO. Přístroj napájí výkonný Li-ion akumulátor. Obsahuje (zbytečných) 27 MB vnitřní paměti, zapisuje na plnou škálu formátu SD, tedy včetně vysokokapacitní (až 32 GB) SDHC, což sedmička ještě neuměla. Komu je tedy určen? Pokročilým amatérům, kteří z různých důvodů nechtějí zrcadlovku a rádi by měli přístroj, který se výkonu DSLR blíží. Ovládání a menu Zadní stěna nabízí nahoře zleva aktivaci blesku, přepínání zadního LCD a hledáčku a vypínač. Joystick má zde důležitou roli. Lze jím ovládat expoziční kompenzaci, případně clonit (v režimu A), měnit čas (režim S) nebo obé (režim M, v režimu P lze clonu/čas měnit v režimu „programový posun“. Ten ale není ideálně dostupný, chce to „jemnou práci“ s joystickem a je vcelku nepochopitelné, proč joystick není spřažen s dvojicí clona/čas přímo, jako běžně bývají rollery. Joystickem lze také měnit oblast ostření pro autofokus. Menu má čtyři obrazovky. Setup obsahuje dokonce pět obrazovek, podstatná je volba jazyka – zde se nastavuje čeština. Jsou zde užitečné vychytávky, jako „přehrát na LCD“ – když si to zapnete, režim přehrávání je na LCD, i když rovna jste v režimu focení a stisknete okamžitý náhled (čtyřcestný volič dolů). Jak se s ním fotí Kvalita obrazu je vynikající. Podle mých zkušeností tyhle sedmimegové snímače jsou často i lepší než osmimegové. Překvapilo mě tvrzení recenzenta na Dpreview, že snímky mají sklony k přepalům – má zkušenost je přesně opačná. Tady dokonce nebylo nutno tolik pracovat s kompenzací ani na prudkém slunci, přístroj se choval velmi rozumně a korigoval se podle vysokých jasů sám. Patrná nebyla vinětace. Na okrajích lesků s e objevovaly fialové kontury, a to i uvnitř obrazu.
Šum je diskutované téma: při velikosti snímače cca 6,5 x 5 mm musí být šum větší, než jaký podávají snímače APS-C, neřku-li ještě větší. Nad tím je marné spekulovat. Při 800 ISO je zde šum kultivovaný, při 1250 ISO je to drsné a 3200 je sotva použitelná nouzovka. Šum je na tomto snímku tak rozpitý, že se na snímku ztrácejí kontury. Automatika bílé je velmi dobrá, dokonce snímky v automatu dopadly líp než při nastavené předvolbě žárovce – samozřejmě, ideální byly až při ručním nastavení bílé (lze uložit do dvou pozic, tedy bílou pro dvě různé světelné situace).
Zkušenost s RAWem je velmi dobrá. Rawový konvertor Sylkipix Developer je velmi kvalitní. Kontroluje WB, expozici, doostření, kontrast a barevnost, přičemž umožňuje úpravy v HSL modelu (odstín, sytost a jas). Nabízí i úpravu ve křivkách. Pro přesnou adjustaci nabízí barevnou kontrolu přepálených oblastí. Lze i napravovat sbíhání a křivé horizonty. Je k němu podrobný návod s obrázky, ovšem v angličtině. Když ale jsme u návodů, manuál k tomuto fotoaparátu je velmi kvalitní, obsažný, dobře přeložený a názorný. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Po roce se vracíme k EVF kompaktu od Panasonicu – posledně jsme tu zkoumali sedmičku v říjnu minulého roku. Osmička musí být zase o nějaký krok dál. Je to opravdu krok nebo jenom krůček? Pojďme se na přístroj podívat blíže. Zkoumali jsme přístroj, který nám zapůjčila firma Megapixel.
Jaký je a komu je určen
Panasonic si v průběhu pěti let vybojoval vynikající postavení v oblasti digitální fotografie a v oboru přístrojů s elektronickým hledáčkem si počíná jak parní válec. Už model FZ7 byl dobře přijatý a hned zkraje řeknu svůj názor – nový model jistě také čeká velký úspěch. Koncept přístrojů EVF funkčně připomíná pravou zrcadlovku: zásadní rozdíl je v tom, že zde není zrcátko a hranol případně další zrcátka, nýbrž miniaturní LCD displej v hledáčkové části. Vidíme tedy to, co „vidí“ objektiv, ale zprostředkovaně, prostřednictvím elektroniky (EVF = electronic view finder, elektronický hledáček). Nevýhoda bývá v horší kvalitě obrazu, výhoda v tom, že v hledáčku vidíme ovládací prvky, menu a lze v něm i obrázky prohlížet , případně mazat. Vzhledově se nový model od starého neliší, má i stejné rozměry a váhu. Lepší je elektronický hledáček (samozřejmě vybavený korekcí oční vady) a co uvítají labužníci, je přidání režimu RAW, ve skutečnosti RAW + JPEG. Silkypix Developer je velmi kvalitní a jednoduchý na obsluhu (ještě o něm půjde řeč). Většina parametrů zůstává stejná – samozřejmě přibylo jedno mego, takže ze snímače 1/2,5´´ se nyní ždíme 7.1 milionu efektivních pixelů (7,4 fyzicky).
Zůstal výborný objektiv Leica DC Vario-Elmarit se světelností 2,8-3,3 (někde čteme, že F3,1, ale to bude omyl, protože na displeji v režimu A při plné světelnosti se při plném vyzoomování nastaví F3,3). Je samozřejmě stabilizovaný, to je trvale silná stránka Panasonicu a také díky jemu je to dnes už prakticky neodmyslitelná výbava širokorozsahových EVF přístrojů. Přístroj je určen náročnějším amatérům, takže má automatiku, a scénické režimy i plně ruční ovládání, včetně dolaďování bílé. Citlivost stoupla až na 1250, ve scénickém režimu Vysoká citlivost až na 3200 ISO. Přístroj napájí výkonný Li-ion akumulátor. Obsahuje (zbytečných) 27 MB vnitřní paměti, zapisuje na plnou škálu formátu SD, tedy včetně vysokokapacitní (až 32 GB) SDHC, což sedmička ještě neuměla. Komu je tedy určen? Pokročilým amatérům, kteří z různých důvodů nechtějí zrcadlovku a rádi by měli přístroj, který se výkonu DSLR blíží. Ovládání a menu Zadní stěna nabízí nahoře zleva aktivaci blesku, přepínání zadního LCD a hledáčku a vypínač. Joystick má zde důležitou roli. Lze jím ovládat expoziční kompenzaci, případně clonit (v režimu A), měnit čas (režim S) nebo obé (režim M, v režimu P lze clonu/čas měnit v režimu „programový posun“. Ten ale není ideálně dostupný, chce to „jemnou práci“ s joystickem a je vcelku nepochopitelné, proč joystick není spřažen s dvojicí clona/čas přímo, jako běžně bývají rollery. Joystickem lze také měnit oblast ostření pro autofokus. Menu má čtyři obrazovky. Setup obsahuje dokonce pět obrazovek, podstatná je volba jazyka – zde se nastavuje čeština. Jsou zde užitečné vychytávky, jako „přehrát na LCD“ – když si to zapnete, režim přehrávání je na LCD, i když rovna jste v režimu focení a stisknete okamžitý náhled (čtyřcestný volič dolů). Jak se s ním fotí Kvalita obrazu je vynikající. Podle mých zkušeností tyhle sedmimegové snímače jsou často i lepší než osmimegové. Překvapilo mě tvrzení recenzenta na Dpreview, že snímky mají sklony k přepalům – má zkušenost je přesně opačná. Tady dokonce nebylo nutno tolik pracovat s kompenzací ani na prudkém slunci, přístroj se choval velmi rozumně a korigoval se podle vysokých jasů sám. Patrná nebyla vinětace. Na okrajích lesků s e objevovaly fialové kontury, a to i uvnitř obrazu.
Šum je diskutované téma: při velikosti snímače cca 6,5 x 5 mm musí být šum větší, než jaký podávají snímače APS-C, neřku-li ještě větší. Nad tím je marné spekulovat. Při 800 ISO je zde šum kultivovaný, při 1250 ISO je to drsné a 3200 je sotva použitelná nouzovka. Šum je na tomto snímku tak rozpitý, že se na snímku ztrácejí kontury. Automatika bílé je velmi dobrá, dokonce snímky v automatu dopadly líp než při nastavené předvolbě žárovce – samozřejmě, ideální byly až při ručním nastavení bílé (lze uložit do dvou pozic, tedy bílou pro dvě různé světelné situace).
Zkušenost s RAWem je velmi dobrá. Rawový konvertor Sylkipix Developer je velmi kvalitní. Kontroluje WB, expozici, doostření, kontrast a barevnost, přičemž umožňuje úpravy v HSL modelu (odstín, sytost a jas). Nabízí i úpravu ve křivkách. Pro přesnou adjustaci nabízí barevnou kontrolu přepálených oblastí. Lze i napravovat sbíhání a křivé horizonty. Je k němu podrobný návod s obrázky, ovšem v angličtině. Když ale jsme u návodů, manuál k tomuto fotoaparátu je velmi kvalitní, obsažný, dobře přeložený a názorný. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||