Nezařazené

Panasonic GH4

Už na začátku roku jsem tu oznámil nasazení špičkového mirrorlessu GH4, vybaveného 4k videem. Měl jsem příležitost si vyzkoušet předprodukční vzorek a podělím se s vámi o svoje zkušenosti.

Už na začátku roku jsem tu oznámil nasazení špičkového mirrorlessu GH4, vybaveného 4k videem. Měl jsem příležitost si vyzkoušet předprodukční vzorek a podělím se s vámi o svoje zkušenosti.

Jaký je a komu je určen
Jde o přístroj s výměnnou optikou systému Micro Four Thirds, tedy o systém který má absolutně nejširší nabídku optiky – sdílí ji Olympus s Panasonicem, přidružili se i třetí výrobce a do MFT systému přistoupil i obrozený Kodak. Tento špičkový model má důkladné tělo s hořčíkové slitiny. Oproti předchozímu modelu GH3 se zvýšila váha na 560 g a je o trochu větší, 133 x 93 x 84 mm . Jeho srdce tvoří šestnáctimegový CMOS třídy MFT (micro 4/3, to je 17.3 x 13 mm). Obraz vytváří procesor nové generace, Venus Engine IX. To se projevilo i na rozsahu ISO, teď je 200 – 25600, což v praxi obvykle znamená, že se posouvá mez praktické použitelnosti – na MFT to bývá 2000 ISO. Navíc nový tandem čip/ procesor by měl rozšířit dynamický rozsah. Displej je výklopný a přetáčecí OLED, třípalcový dotykový s 1 mega rozlišením. Hledáček má nyní rozlišení 2,4 mega. Rozsah časů se zvedl ze 60 sec na 1/8000, což umožňuje použít o jeden stupeň nižší clonu – kvůli hloubce ostrosti. Vestavěný blesk má při 200 ISO pěkný dosah 17 m, synchron je 1/250 sec. K režimům snímání přibylo intervalové snímání, sériové focení má maximum 12 fps, chápu to je při plném rozlišení, GH3 má 20 fps v menším rozlišení. Těch 12 fps je při zaostření na první obrázek, při frekvenci 7fps lze doostřovat průběžným autofokusem.


Rozlišení videa je až 4096 x 2160 při 24 fps – a samozřejmě nižší. Videisté zde mají velký rozsah možností. Ve 4k je to buď Quad HD nebo Cinema 4K. Nižší rozlišení lze nastavit na různou frekvenci i na různou kompresi. K přístroji lze dokoupit jednotku DMW-YAGH, která zprostředkuje výstup obrazu i zvuku a zároveň slouží i k napájení s 12 V baterie. Toto zaměření na profi video zřejmě vytváří z GH4 unikátní přístroj. Zapisuje v MPEG-4 anebo AVCHD na karty třídy SD. Je zde vestavěná wi-fi s NFC (konektivita po přiložení smartfonu).

To vše by naznačovalo, že je to prakticky totéž jako GH3. Nejen ďábel je ukryt v detailech, zde se skrývají andělé… Rozlišení čipu je sice stejné, ale nový čip má větší dynamický rozsah, umí snímat až 60 sec v BULB režimu a je taktován na 50 milisekund, kdežto GH3 má 100 milisekund. To má pochopitelně vliv na záznam obrazu jak v sériovém focení, tak při videu. Procesor Venus Engine 9AHD je čtyřjádrový a právě on umožňuje sériové focení 7 fps při průběžném autofokusu.

Co je DFD
Panasonic si hodně zakládá na systému DFD (Distance From Defocus) . Systém odhaduje podle míry rozostření při náhledu, jak daleko je objekt od fotoaparátu a zároveň zjišťuje, zdali je objekt před nebo za aktuální rovinou zaostření. Tato data slouží k urychlení procesu zaostření na principu analýzy kontrastu. Celý proces vychází z uložených profilů 22 objektivů Panasonic MFT.

Princip je ve své podstatě jednoduchý. Podle charakteristiky rozostření autofokus nastaví výchozí pozici, od níž AF začne dolaďovat rovinu ostrosti. Dosavadní systémy na bázi analýzy kontrastu funguji na principu pokusu a omylu a zkusmo hledají pozici optického systému, která zaručuje maximální kontrast. Systém DFD tento proces výrazně zkracuje. Pokud jde o profily objektivů, ty jsou zapsané v elektronice objektivu a přístroj ječte. Každý nový objektiv Panasonicu si DFD profil ponese s sebou. Netuším, zdali je DFD součástí otevřeného systému MFT a tudíž zda k němu budou mít přístup i další členové konsorcia. Spíš bych soudil, že nikoli… což bude velký argument pro věrnost značce. Ostří to fakt hodně rychle.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. Ten obsahuje nabídku PASM, tedy programovou automatiku, prioritu clony/času a ruční nastavení. Následuje manuální nastavení pro video a tři pozice pro uživatelské nastavení. Pak tu jsou kreativní filtry a inteligentní automatika, která „dělá všechno na vás“. Režim snímání jednotlivé snímky – série – bracketing a samospoušť se nastavují malým kruhovým voličem vlevo od hledáčku. U spouště přední roller a za ním jsou umístěna vedle sebe tlačítka pro nastavení bílé, ISO a korekci expozice. Zbývá už jen zmínit se o volitelném tlačítku Fn1 a kontrolce pro wi-fi spojení.


Na zadní stěně je pod hranou je zadní roller. Tlačítko AFL (uzávěr ostření) je kombinované s přepínačem automatického ostření jednorázového, průběžného a ručního ostření. Vedle je spoušť videa. Vpravo od displeje najdeme volitelná tlačítka Fn2 a Fn3, která mají ve výchozím nastavení přiděleno Q-menu, tedy funkční menu (Fn2) a nastavení ostřicího bodu (Fn3), myslím, že je rozumné to tak nechat. Vpravo je DISP tlačítko, jím nastavujeme, co chceme mít na displeji. Čtyřcestný volič je řešen jako výklopný kotouč, který funguje navíc jako třetí roller, ten supluje zadní roller při listování v menu. Pod ním je funkční volitelné tlačítko Fn4. Vlevo od hledáčku je Fn5, ve výchozím nastavení jím lze trvale zapnout EVF, tedy elektronický hledáček, a pak obraz není vidět na velkém displeji. V druhém režimu je vidět na displeji a po přiložení oka k okuláru hledáčku oční senzor zapne elektronický hledáček. Každý může volit podle sebe.


Menu jsou dvě. Rychlé Q-menu má ikonky na horním a dolním okraji obrazu a předním rollerem volíme podle ikonky nastavení barevnosti, blesku, režimu videa, velikost a kompresi obrazu atd., zadním rollerem pak v rámci zvolené položky volíme, třeba: celoplošné ostření, rozpoznání tváře, bodové ostření. Postavení ostřicího bodu aktivuje tlačítkem Fn3 (druhé shora) a stisknutím čtyřcestného voliče aktivujeme změnu bodu, jak jeho polohy, tak velikosti. Pokud se díváme na zadní displej, stačí na něj klepnout – je dotykový. Opět: jednodušší to být nemůže a je to velká síla tohoto přístroje.

Velké menu obsahuje vše co najdeme v Q-menu, ale navíc ještě například HDR. To je vynikající pomocník. Z vychytávek najdeme v menu časosběrné snímání (výborná věc), multiexpozici (hm…, třeba to někdo používá, to plácání fotek na sebe), elektronickou závěrku (je pak velmi tichá) a zpoždění závěrky, což funguje jako samospoušť, oddálí to expozici až o 8 sec. Každopádně je menu velice přehledné a každý se v něm může snadno orientovat. A když si ho nebude všímat a soustředí se na Q-menu a ještě lépe na tlačítka, ušetří si čas.

Vychytávky
Při zkoumání menu je třeba věnovat zvýšenou pozornost třetímu oddílu, ikona „klíč+C“, nazvaná Vlastní (nastavení). Zde je možno nastavit leccos, co nám může usnadnit nebo znepříjemnit život.
Má ne méně než 9 obrazovek (ta poslední je malinká). První položka je nakrmení uživatelských menu, jsou 3 a třetí má podmenu 1, 2 a 3. Podstatné je, ž C1 až C3 je dosažitelné z kruhového voliče.
Dále na této první obrazovce můžeme vyřadit AF ze spouště a přiřadit ho tlačítku AF Lock. Když pak přepneme ostření na průběžné, zcela oddělíme ostření od expozice. Pokládám to za velké zjednodušení práce. Velká zrada je na začátku druhé obrazovky Spoušť s namáčknutím. Musí být OFF, když je ON, vypneme si namáčknutí… A to se hodí i když máme vyladěnou spoušť a AF tlačítko, jak uvedeno výše.
Na třetí obrazovce je priorita ostření / spoušť. Doporučuji nastavit Focus. Zvláště při sérii to může vést ke klopýtnutí, protože přístroj čeká až se zaostří, ale co by nám byla dříve pořízená fotka, když by měla být neostrá?
Na sedmé obrazovce je důležité nastavit si Fn tlačítka. Zde došlo ke změně oproti GH3: všechna tlačítka jsou si rovna a všech pět má možnost volby ze 14 možností, pět dalších virtuálních tlačítek ze 13 možností!

Jak se s ním fotí
Přístroj svými rozměry a váhou hodně připomíná zrcadlovku. Nepopiratelná úspora jednoho i druhého je v použité optice. Zvláště ta dlouhá skla váží cca 30% než odpovídající objektivy kinofilmové. U takto vyzrálého modelu pokládáme za samozřejmé, že start i všechny možné prodlevy jsou minimalizované. Je to bleskově reagující přístroj s ostřením na úrovni zrcadlovek, přičemž podotýkám, že šlo o předprodukční kus a že DFD systém je žhavá novinka, která se bude dále vyvíjet. Na základě letité zkušenosti mohu prohlásit, že se fotky systému MFT kvalitativně vyrovnají běžným fotografiím pořízeným přístroji DSLR na APS-C / DX formát. Záleží ovšem na použité optice. Tento přístroj se bude nabízet se setovým ultrazoomem 14/140 mm. V tom vidím trochu problém. Ultrazoom je vždycky kompromisní řešení a kdo chce pohodlí, ať si koupí UZ kompakt a ušetří peníze i váhu. Tomuto přístroji sluší prvotřídní optika. Panasonic ji má, nabízí úžasný 12-35/2.8 (viz moji recenzi, na ukázce nahoře je nasazen na těle přístroje) a na něj navazující 35-100/2.8
(viz moji recenzi). To bych viděl jako důstojné objektivy pro tento přístroj, anebo pevná skla, jež jsem tu taky zkoušel, 42/1.2 a 15/1,7 od Leicy. Finančně se dostáváme jaksi hodně vysoko. Jenže to je právě ten zakopaný pes u špičkových MFT přístrojů. To že jsou malé a lehké neznamenají, že mají stát pár šupů. Jsou to vrcholné technologické výrobky a za špičkovou kvalitu se musí zaplatit. Kvalita se tedy bude hodně odvíjet od kvality objektivu a tento přístroj si ji zaslouží co nejvyšší.

Vysoké ISO přístroj zvládá velmi dobře, jako obvykle dodám, že záleží na míře tolerance uživatele. Nemám problém s 1600 ISO a snesl bych živou fotku i ve vyšších citlivostech.¨


Video 4k
Tady se laskavému čtenáři musím omluvit, nejsem videista, nebyl jsem a nebudu, a nemám tudíž co do toho mluvit. 4k jsem pochopitelně vyzkoušel. Musí být ve formátu MOV a menu varuje, že ke zpracování potřebujete hodně výkonný počítač. Srovnával jsem kratičký záběr v MOV 4k a pak vMP4 LPCM a MP4 (AAC) . Při otevření záběru jsem se trochu lekl, protože se plocha obrazu rozjela přes mé dva velkoplošné EIZO monitory. Po zkrocení se objevil obraz ostrý jak břitva. Nicméně MP4(LPCM) mi připadal jen o málo snad horší – logicky, protože limitem bylo rozlišení monitoru – a viditelný rozdíl byl jen oproti obyčejné MP4. Jenže chápu, že ten MOV 4k je určen jiným cílům, než natáčení Venouška u rybníka. Vše směřuje k promítání skutečných filmů na 4k dataprojektorech a celý ten formát vychází z rozlišení 35mm filmu, na jaký se natáčelo od Edisonových dob. Pro promítání na současných HD televizorech to velký smysl nemá, ale musíme myslet na budoucnost, 4k TV už jsou v prodeji a za pět, deset let je budeme mít všichni… A videa z dovolené pořizujeme právě pro budoucnost.


Shrnutí
Panasonic GH4 se od předchůdce liší hlavně v implementaci 4k videa. Je to jednou pro vždy první mirrorless na světě s takovým rozlišením videa a to mu zůstane na věky věčné, amen. Zatím měli profi a semi-profi videisté k disposici velmi nákladné přístroje jako Canon 1D C HD-DSLR , Canon C500 a Blackmagic Production Camera 4K . Ve srovnání s nimi je cenově GH4 za hubičku. Takže zájemce o 4k video bude mít jinou výchozí pozici pro úvahy.

Upgrade z GH3 možný je, ale nečekejme zásadní zlepšení v oblasti čisté fotografie. Hlavu si bude lámat ten, kdo uvažuje o vstup do světa MFT, Micro Four Thirds a obecně do světa mirrorlessu. Flexibilita, rychlost a kvalita obrazu, to jsou významné devizy tohoto přístroje. Musíme vycházet z toho, že obrazově je srovnatelný s APS-C zrcadlovkami a v mnoha parametrech je předčí. Každopádně je to důstojná vlajková loď řady G Panasoniku.

Ukázky:

Připommínám, že nejde o finální vzorek fotoaparátu. 1 – 4 rozsah zoomu seťáku při ev. 24 – 50 – 100 – 140 mm, 12 a 13 objektivem 35-100/2.8, 14 a 15 objektivem 42/1,2, 16 při 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Panasonic GH4.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: