Hned jak mi došel nový mirrorless v profi třídě, vypravil jsem se s ním do terénu. Ne do přírody, udušené inverzí, ale do cirkusu, abych viděl, jak se tenhle krasavec bude chovat v problematických světelných podmínkách.
Úvodem připomenu, že jde o přístroj v kategorii kompaktů s výměnným objektivem, systém Micro Four Thirds, tedy M4 / 3, který Panasonic sdílí s Olympusem. To má praktický důsledek v neobvykle široké škále výměnných objektivů, protože se k Panasonicu hodí i objektivy Olympus Zuiko a jsou k disposici i objektivy dalších výrobců.
Hned jak mi došel nový mirrorless v profi třídě, vypravil jsem se s ním do terénu. Ne do přírody, udušené inverzí, ale do cirkusu, abych viděl, jak se tenhle krasavec bude chovat v problematických světelných podmínkách.
Úvodem připomenu, že jde o přístroj v kategorii kompaktů s výměnným objektivem, systém Micro Four Thirds, tedy M4 / 3, který Panasonic sdílí s Olympusem. To má praktický důsledek v neobvykle široké škále výměnných objektivů, protože se k Panasonicu hodí i objektivy Olympus Zuiko a jsou k disposici i objektivy dalších výrobců.
Panasonic vyrábí několik modelových řad, GF a GX bez elektronického hledáčku a řady G a GH s elektronickým hledáčkem. Model G5 jsem tu recenzoval v září , řada GH tvoří vrchol tohoto systému a odpovídá svým konceptem a výkonem špičkovému modelu Olympus OM-D. Soupeření těchto dvou přístrojů bude tuhé a chystám se na srovnání, až se trochu vyčasí. Papírově jsou si hodně podobné, soustředím se samozřejmě na Panasonic GH3. V těle z hořčíkové slitiny je čip typu CMOS s rozlišením 16,1 Mpx (fyzicky 17,2) velký 17,3 x 13 mm. S ohledem na rozměry má prodlužovací faktor ohniska 2x, takže objektiv fyzicky 14-140 mm má ekvivalent 28 – 280 mm. Obraz je zpracován procesorem Venus Engine VII FHD, rozsah citlivosti je 200 až 12800 ISO. Stabilizace je optická v objektivu (Oly má stabilizovaný čip), ostření je na principu analýzy kontrastu s 23 zaostřovacími body. Dotykový třípalcový OLED displej je přetáčení a výklopný, se 614 body, hledáček s vysokým rozlišením má 1,744 milionů pixelů, zvětšuje 1.34x. Rozsah závěrky je 60 sec až 1/4000 sec. Přístroj je vybaven vyskakovacím bleskem (Oly vestavěný blesk nemá), synchronizační čas je 1/160 sec. Sériové focení má frekvenci až 20 fps.
Video má stereozvuk a ukládá se ve třech formátech, MPEG-4, AVCHD a H.264, samozřejmě ve full HD 1920×108, 60 fps a méně. Zapisuje na karty rodiny SD, napájen je lithium iontovým akumulátorem. Inzerováno je 540 fotek podle CIPA, já jich na první sezení pořídil přes 800, ovšem bez blesku, zato s použitím displeje. Váží 550 g a měří 133 x 93 x 82 mm.
Jak se s ním fotilo
Tohle jsou samozřejmě dojmy z prvního večera. Mám ho v sestavě tělo plus objektiv 14-140/4.5-5.8. Když jsem ho vybavil, překvapily mě rozměry a váha. Zrcadlovka Nikon D5100 váží jen o 10 g víc a je kratší a tenčí (128 x 97 x 79 mm ), i rozměry Canonu 650D jsou srovnatelné (133 x 100 x 79 mm). Tělo tedy budí dojem zrcadlovky. Samozřejmě, obrovská úspora rozměrů a váhy nastává na optice , viz třeba moji recenzi skvělého objektivu Panasonic 35-100 který váží pětatřicet deka, kdežto zrcadlovkový 70-200/2.8 váží půl druhého kila. Střízlík ale GH3 rozhodně není.
Další nápadný prvek je obrovský rozsah ovladatelnosti z vnějšku. Podrobné vypsání si nechám na recenzi, zde se omezím na skvělou ergonomii. Dva, respektive tři rollery, tlačítka pro WB, ISO a korekci expozice hned u spouště a dokonce sedm volitelných tlačítek, takže rozsah přizpůsobení ovládacích prvků je obrovský (plus 3 C režimy dostupné z voliče režimů, C jako custom, tedy uživatelská nastavení). Přístroj skvěle padne do ruky a protože je relativně velký, nenarážíte na problém titěrnosti některých ovládacích prvků, což je trochu problém Olyho OM-D.
Kvalita obrazu
Zde budu hodně stručný. Opakuji, fotil jsem v cirkusu, na 3200 ISO v manuálním režimu, při automatické WB. Ostření jsem měl nastavené na jeden bod uprostřed obrazu, ostření se dobře chytalo, jakmile byla scéna dobře nasvícená, ve stínu samozřejmě byly problémy, ale ne větší, než kdybych použil zrcadlovku nižší nebo střední třídy. Byl jsem zvědavý na šum. 3200 ISO je už hodně nad běžnou hranicí použitelnosti, což na zrcadlovkách nižší třídy a v mirrorlessech bývá 1600 ISO. Na ukázce máte výřez 1:1 při 3200, 6400 a 12800 ISO. Při 4 a 5 tisíc ISO už jsou problémy, nicméně těch 3200 ISDO je velmi dobře použitelných. Redukce šumu je zde jen ve dvou polohách, vypnout a zapnout, rozdíl ale není při běžném osvětlení při 3200 ISO výrazný.
Při vysokorychlostním snímání musíme počítat s tím, že zmizí obraz v hledáčku, eventuálně na displeji, takže jsou problémy s udržením přístroje v záběru. Také se zmenší rozlišení na 2336×1752 – v našich ukázkách jsou to obrázky 1 a 2. Musí se s tím opatrně, použil jsem čtyřgigovou kartu Panasonic třídy 10, tedy s vysokou rychlostí zápisu, přesto byly se zápisem problémy a musel jsem dokonce vyndat baterku, protože přístroj nešel vypnout. Je třeba se omezit skutečně na kratičké stisknutí spoušti.
Režimy sériového snímání jsou čtyři, s živým náhledem M a L , bez živého náhledu H – vše v plném rozlišení, jen SH je bez živého náhledu a v nízkém rozlišení.
Shrnutí prvních dojmů
Panasonic GH3 rozhodně budí respekt svým provedením, skvělou ergonomií a vynikající ovladatelností. Zkoušel jsem ho zatím jen v mimořádných světelných podmínkách na vysoké ISO 3200 se zapnutou redukcí šumu, obrazové výsledky byly velmi dobré. Na celkové zhodnocení je opravdu brzy, nechám si ho na recenzi, nicméně už teď mohu říci, že se na další zkoušky těším.
Ukázky:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |