Panasonic LUMIX G MACRO 30mm f/2.8 ASPH. MEGA O.I.S. , tak se jmenuje nové pevné sklo, určené mimo jiné k makrofotografii. Nasazené na GF7, další novince Panasonicu, jsem vyrazil na Medník, lovit kandíky. Kandík je kytička a na ty je tenhle objektiv dělaný.
Panasonic LUMIX G MACRO 30mm f/2.8 ASPH. MEGA O.I.S. , tak se jmenuje nové pevné sklo, určené mimo jiné k makrofotografii. Nasazené na GF7, další novince Panasonicu, jsem vyrazil na Medník, lovit kandíky. Kandík je kytička a na ty je tenhle objektiv dělaný.
Panasonic už má jeden takový makroobjektiv, je to Leica Macro-Elmarit 45/2.8. S ním zkušenost nemám, takže nemohu porovnávat. Detailnější hodnocení si nechám na recenzi, dnes se svěřím s prvním dojmem (mám objektiv od pátku): robustně vyhlížející kovový tubus, váha 180 g, rozměry š-d 58.8 x 63.5 mm, takže nic titěrného.
Makristu bude zajímat hlavní parametr – do jaké míry je to makro. Do maximální! Toto je jeho maximální přiblížení.
Z pětikoruny zabírá cca 17 mm šíři. Vzhledem k tomu, že rozměry čipu Micro Four Thirds jsou 17.3 x 13 mm, splňuje i přísný požadavek zobrazení 1:1, že tedy zabere objekt v šíři plného formátu čipu. Ostří od 105 mm od roviny čipu, což prakticky znamená nějakých 25 mm od přední čočky objektivu.
Přirozeně že tímto objektivem lze fotografovat v plné šíři prostoru, díky vysoké světelnosti F2.8 by se jistě dobře hodil i na pohotovou pouliční fotografii, eventuálně na portrét.
První zkušenosti
Objektiv má jediný ovládací prvek, totiž široký prstenec určený k ručnímu ostření. Nelze tedy jakoby „zapnout makro“. Dělá to sám. Při prvních záběrech mi to trochu dělalo potíže, donutit ho, aby ostřil na kytičku a ne na stromy v pozadí. Použil jsem tělo Panasonic GF7, systémový kompakt s výklopným dotykovým displejem. V přítmí lesa na Medníku někdy tápal a bylo třeba se od motivu trochu vzdálit a postupně se přibližovat. Samozřejmě je nutné používat jednobodové ostření – a nastavení zaostřovacího bodu dotykem displeje je při této práci požehnání. Však pořád tvrdím – když displej, tak výklopný a když výklopný, tak dotykový, jinak to nemá smysl.
Zkoušel jsem fotit jak v prioritě clony, tak v inteligentní automatice a zdálo se, že právě ta druhá metoda vede ke snadnějšímu ovládání: přístroj se prostě přepnul do makrorežimu a ostřil vcelku spolehlivě i nablízko.
Druhou sérii pokusů jsem provedl v neděli u nás na zahradě. Vyzkoušel jsem metodu ručního zaostření a doostřování posunem po ose objektivu. Ze střední vzdálenosti žádné potíže nebyly. Tento a dva předchozí záběry jsou neupravené, na proklik v plném formátu, jak vypadly z foťáku.
Posun v ose, to je osvědčená praktika – pochopitelně by bylo dobré mít sáňky připevněné na stativu, zajišťující přesný a stabilizovaný posun. Jde to dobře, o to lépe, že jakmile pohneme prstencem, GF7 zapne lupu a pokud máme zapnutý focus peaking (zvýraznění zaostřených linií), docela dobře se lze orientovat. Takto jsem si troufl jen vždycky na dva záběry s posunutou rovinou zaostření a ty jsem pak spojoval v Photoshopu CS6 po předchozím zarovnáním pomocí automatického vymaskování – postup jsme popsal v článku zveřejněném před týdnem.
Objektiv není ještě v prodeji, v newyorském BHphotovideu (což je Mekka fotografů) berou předběžné objednávky za 400 dolarů. Je to zvláštní, protože makroobjektiv 45/2.8 tam stojí 900 dolarů – a u nás 21 tisíc. Dedukcí bychom mohli odvodit cenu této třicítky na řádově 10 tisíc, avšak by to bylo příliš krásné, než aby to byla pravda. Nechme se tedy překvapit realitou.
