Nezařazené

Panasonic G MACRO 30mm f/2.8 na Medníku a jinde

Panasonic LUMIX G MACRO 30mm f/2.8 ASPH. MEGA O.I.S. , tak se jmenuje nové pevné sklo, určené mimo jiné k makrofotografii. Nasazené na GF7, další novince Panasonicu, jsem vyrazil na Medník, lovit kandíky. Kandík je kytička a na ty je tenhle objektiv dělaný.

Panasonic LUMIX G MACRO 30mm f/2.8 ASPH. MEGA O.I.S. , tak se jmenuje nové pevné sklo, určené mimo jiné k makrofotografii. Nasazené na GF7, další novince Panasonicu, jsem vyrazil na Medník, lovit kandíky. Kandík je kytička a na ty je tenhle objektiv dělaný.


Panasonic už má jeden takový makroobjektiv, je to Leica Macro-Elmarit 45/2.8. S ním zkušenost nemám, takže nemohu porovnávat. Detailnější hodnocení si nechám na recenzi, dnes se svěřím s prvním dojmem (mám objektiv od pátku): robustně vyhlížející kovový tubus, váha 180 g, rozměry š-d 58.8 x 63.5 mm, takže nic titěrného.
Makristu bude zajímat hlavní parametr – do jaké míry je to makro. Do maximální! Toto je jeho maximální přiblížení.


Z pětikoruny zabírá cca 17 mm šíři. Vzhledem k tomu, že rozměry čipu Micro Four Thirds jsou 17.3 x 13 mm, splňuje i přísný požadavek zobrazení 1:1, že tedy zabere objekt v šíři plného formátu čipu. Ostří od 105 mm od roviny čipu, což prakticky znamená nějakých 25 mm od přední čočky objektivu.

Přirozeně že tímto objektivem lze fotografovat v plné šíři prostoru, díky vysoké světelnosti F2.8 by se jistě dobře hodil i na pohotovou pouliční fotografii, eventuálně na portrét.

První zkušenosti
Objektiv má jediný ovládací prvek, totiž široký prstenec určený k ručnímu ostření. Nelze tedy jakoby „zapnout makro“. Dělá to sám. Při prvních záběrech mi to trochu dělalo potíže, donutit ho, aby ostřil na kytičku a ne na stromy v pozadí. Použil jsem tělo Panasonic GF7, systémový kompakt s výklopným dotykovým displejem. V přítmí lesa na Medníku někdy tápal a bylo třeba se od motivu trochu vzdálit a postupně se přibližovat. Samozřejmě je nutné používat jednobodové ostření – a nastavení zaostřovacího bodu dotykem displeje je při této práci požehnání. Však pořád tvrdím – když displej, tak výklopný a když výklopný, tak dotykový, jinak to nemá smysl.


Zkoušel jsem fotit jak v prioritě clony, tak v inteligentní automatice a zdálo se, že právě ta druhá metoda vede ke snadnějšímu ovládání: přístroj se prostě přepnul do makrorežimu a ostřil vcelku spolehlivě i nablízko.


Druhou sérii pokusů jsem provedl v neděli u nás na zahradě. Vyzkoušel jsem metodu ručního zaostření a doostřování posunem po ose objektivu. Ze střední vzdálenosti žádné potíže nebyly. Tento a dva předchozí záběry jsou neupravené, na proklik v plném formátu, jak vypadly z foťáku.


Posun v ose, to je osvědčená praktika – pochopitelně by bylo dobré mít sáňky připevněné na stativu, zajišťující přesný a stabilizovaný posun. Jde to dobře, o to lépe, že jakmile pohneme prstencem, GF7 zapne lupu a pokud máme zapnutý focus peaking (zvýraznění zaostřených linií), docela dobře se lze orientovat. Takto jsem si troufl jen vždycky na dva záběry s posunutou rovinou zaostření a ty jsem pak spojoval v Photoshopu CS6 po předchozím zarovnáním pomocí automatického vymaskování – postup jsme popsal v článku zveřejněném před týdnem.


Objektiv není ještě v prodeji, v newyorském BHphotovideu (což je Mekka fotografů) berou předběžné objednávky za 400 dolarů. Je to zvláštní, protože makroobjektiv 45/2.8 tam stojí 900 dolarů – a u nás 21 tisíc. Dedukcí bychom mohli odvodit cenu této třicítky na řádově 10 tisíc, avšak by to bylo příliš krásné, než aby to byla pravda. Nechme se tedy překvapit realitou.


 


 


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: