| Panasonic byl první výrobce ultrazoomu 1:12 a není tedy divu, že se připojil i k nové třídě se zoomem osmnáctinásobným. Dosavadní jeho modely byly přijaty naší fotografickou veřejností velmi dobře, jaký je tedy tenhle člen rekordní třídy širokorozsahových zoomů?
Jaký je a komu je určen
Pro ultrazoomy se už dávno zavedlo praktické stylové řešení a ani tahle osmnáctka není výjimkou. Objektiv je zapouzdřen do těla přístroje, a vpravo vybíhá mohutný úchop. Kolem tohoto řešení je vždycky diskuse stran rozměrů: je ten přístroj dost malý, nebo je dost velký? Záleží na tom, jaké má kdo ruce. Rozměry jsou 117,6 x 75,3 x 88,2 mm , takže lidem s velkýma rukama se hůř vejdou prsty mezi úchop a tubus pro objektiv. Nicméně se domnívám, že tyhle rozměry jsou rozumný kompromis. Přístroj se vejde do kapsy od kabátu a je přece jen pod úrovní rozměrů menších digitálních zrcadlovek – ty jsou dnes hlavní konkurent aparátů této třídy. Ovládání a menu Na zadní stěně je nahoře zapínání blesku, dále pak přepínání LCD/EVF (tedy přepínání velkého displeje a elektronického hledáčku) a uzávěr autofokusu (po namáčknutí přestane ostřit a měnit expozici). Pod tím je zmíněný joystick a pak je čtyřcestný volič. Ten má přiřazené další funkce: nahoře je expoziční kompenzace (takže se k ní můžeme dostat buď takto, nebo přes ten joystick), blesk (funguje jen při „vyskočeném“ blesku, jinak hlásí, že je blesk vypnutý), dole je přehrávání pořízeného obrázku a vlevo samospoušť s volbou 10 sec, 2 sec anebo 3 snímky po 10 sec, je to velmi příjemně řešeno. Menu má čtyři obrazovky: Setup má obrazovek dokonce pět, zde se nastavuje jazyk (je tu čeština, dnes už samozřejmě) a tady na obrazovce č. 4 lze dosáhnout „továrního resetu“: stane se totiž, že „někde něco“ nastavíme a obrázky jsou „nějaké divné“ a nemůžeme přijít na to, co se kde stalo. Tento reset je východisko z nouze. Na první obrazovce pak lze „krmit“ uživatelské profily, ty jsou tři a vždycky lze do jednoho z nich uložit aktuální nastavení přístroje. Potom na kruhovém voliči volíme „custom“ a z těchto tří si vybíráme ten, který potřebujeme. Velmi inteligentní je to, že se velice snadno přesvědčíme, co je v kterém „custom“ nastaveno. Souhrnně lze říci, že menu je tu vynikajícím způsobem řešeno. Je trochu náročné a na přístroji není „funkční menu“ s výběrem nejužívanějších funkcí, nicméně se předpokládá, že tento aparát nepadne do ruky úplné „lamy“. Jak se s ním fotí
Nastavení bílé je snad jediná věc, která si vysloužila můj údiv – ukázky zde dole jsou při nastavení předvolby „žárovky“. Jsou to ovšem ukázky zaměřené na šum, takže vlevo nahoře je 1600 a 800 ISO, dole 400 a 100 ISO:
 Kupodivu ale při automatickém vyrovnání bílé jsou výsledky nadprůměrné, o čemž svědčí spodní ukázka: vlevo automat, uprostřed předvolba „žárovka“ a vpravo manuální nastavení, to samozřejmě vedlo k věrnému podání barev.
 Vinětace a fialové kontury nebyly pozorovány a soudková vada je na velice slušné úrovni – zde dole je ukázka při ekv. f=28 mm.
 Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Panasonic byl první výrobce ultrazoomu 1:12 a není tedy divu, že se připojil i k nové třídě se zoomem osmnáctinásobným. Dosavadní jeho modely byly přijaty naší fotografickou veřejností velmi dobře, jaký je tedy tenhle člen rekordní třídy širokorozsahových zoomů?
Jaký je a komu je určen
Pro ultrazoomy se už dávno zavedlo praktické stylové řešení a ani tahle osmnáctka není výjimkou. Objektiv je zapouzdřen do těla přístroje, a vpravo vybíhá mohutný úchop. Kolem tohoto řešení je vždycky diskuse stran rozměrů: je ten přístroj dost malý, nebo je dost velký? Záleží na tom, jaké má kdo ruce. Rozměry jsou 117,6 x 75,3 x 88,2 mm , takže lidem s velkýma rukama se hůř vejdou prsty mezi úchop a tubus pro objektiv. Nicméně se domnívám, že tyhle rozměry jsou rozumný kompromis. Přístroj se vejde do kapsy od kabátu a je přece jen pod úrovní rozměrů menších digitálních zrcadlovek – ty jsou dnes hlavní konkurent aparátů této třídy. Ovládání a menu Na zadní stěně je nahoře zapínání blesku, dále pak přepínání LCD/EVF (tedy přepínání velkého displeje a elektronického hledáčku) a uzávěr autofokusu (po namáčknutí přestane ostřit a měnit expozici). Pod tím je zmíněný joystick a pak je čtyřcestný volič. Ten má přiřazené další funkce: nahoře je expoziční kompenzace (takže se k ní můžeme dostat buď takto, nebo přes ten joystick), blesk (funguje jen při „vyskočeném“ blesku, jinak hlásí, že je blesk vypnutý), dole je přehrávání pořízeného obrázku a vlevo samospoušť s volbou 10 sec, 2 sec anebo 3 snímky po 10 sec, je to velmi příjemně řešeno. Menu má čtyři obrazovky: Setup má obrazovek dokonce pět, zde se nastavuje jazyk (je tu čeština, dnes už samozřejmě) a tady na obrazovce č. 4 lze dosáhnout „továrního resetu“: stane se totiž, že „někde něco“ nastavíme a obrázky jsou „nějaké divné“ a nemůžeme přijít na to, co se kde stalo. Tento reset je východisko z nouze. Na první obrazovce pak lze „krmit“ uživatelské profily, ty jsou tři a vždycky lze do jednoho z nich uložit aktuální nastavení přístroje. Potom na kruhovém voliči volíme „custom“ a z těchto tří si vybíráme ten, který potřebujeme. Velmi inteligentní je to, že se velice snadno přesvědčíme, co je v kterém „custom“ nastaveno. Souhrnně lze říci, že menu je tu vynikajícím způsobem řešeno. Je trochu náročné a na přístroji není „funkční menu“ s výběrem nejužívanějších funkcí, nicméně se předpokládá, že tento aparát nepadne do ruky úplné „lamy“. Jak se s ním fotí
Nastavení bílé je snad jediná věc, která si vysloužila můj údiv – ukázky zde dole jsou při nastavení předvolby „žárovky“. Jsou to ovšem ukázky zaměřené na šum, takže vlevo nahoře je 1600 a 800 ISO, dole 400 a 100 ISO:
Kupodivu ale při automatickém vyrovnání bílé jsou výsledky nadprůměrné, o čemž svědčí spodní ukázka: vlevo automat, uprostřed předvolba „žárovka“ a vpravo manuální nastavení, to samozřejmě vedlo k věrnému podání barev.
Vinětace a fialové kontury nebyly pozorovány a soudková vada je na velice slušné úrovni – zde dole je ukázka při ekv. f=28 mm.
Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||