Nezařazené

Opáčko: Sluníčko a kompenzace

Znovu a znovu narážím na velké nedorozumění. Mnoho lidí si myslí, že získají tmavší fotku prostě tím, že přepnou na režim priorita clony a zacloní. Je za tím jednoduchá úvaha: větší clona rovná se menší clonový otvor a tudíž méně světla a tím pádem tmavší fotka. Jenže ono to tak nefunguje.
Nefunguje to zcela prostě proto, že automatika hlídá poměr clony a doby osvitu a jakmile za daného osvětlení a daného stupně citlivosti (ISO) utáhneme clonu, nastavíme vyšší číslo a tudíž zmenšíme průměr clony, úměrně tomu se prodlouží doba osvitu. Takže když v režimu A (Av) přejdeme z clony 11 na clonu 16, z původní doby osvitu 1/125 sec automatika nastaví 1/60 a tmavost či světlost obrazu se nemění. Samozřejmě, jiná je situace, když pracujeme v manuálním režimu M, kdy nastavujeme jak dobu osvitu, tak clonu ručně. V kterémkoli z automatických režimů program / priorita clony nebo času můžeme měnit světlost a tmavost jen a výhradně expoziční kompenzací. Je to opravdu základní poučka, nicméně neškodí ji opakovat. Navíc, paradoxně čím je větší světelný kontrast s převahou stínů, tím větší kompenzaci je třeba použít. Typický příklad je v lese. Ten je z povahy věci samé zastíněný a prosvítají v něm ostře nasvícené partie. Zkouším teď kompakt Panasonic TZ 20. Bez kompenzace je lesní snímek asi takový:

Kupodivu i zásadně silná kompenzace – 1 EV nás nezachrání před přepaly:

Za dané světelné situace bylo nutno použít extrémní kompenzaci – 1 1/3 EV, ale i pak v obrázku zůstala problematicky světlá místa.

Ale pozor, neznamená to, že je nutné kompenzovat v lese vždy a všude. Následující snímek je BEZ kompenzace a jeho histogram je naprosto v pořádku – to proto, že tu nejsou žádné velké kontrasty.

Nejlepší rádce zůstává histogram. Musíme hlídat jeho pravou část a jakmile na něm vyletí špička strmě vzhůru, nezbývá než laborovat s kompenzací tak, až špička zmizí. Tak prosté – nebo složité – to je.

Znovu a znovu narážím na velké nedorozumění. Mnoho lidí si myslí, že získají tmavší fotku prostě tím, že přepnou na režim priorita clony a zacloní. Je za tím jednoduchá úvaha: větší clona rovná se menší clonový otvor a tudíž méně světla a tím pádem tmavší fotka. Jenže ono to tak nefunguje.
Nefunguje to zcela prostě proto, že automatika hlídá poměr clony a doby osvitu a jakmile za daného osvětlení a daného stupně citlivosti (ISO) utáhneme clonu, nastavíme vyšší číslo a tudíž zmenšíme průměr clony, úměrně tomu se prodlouží doba osvitu. Takže když v režimu A (Av) přejdeme z clony 11 na clonu 16, z původní doby osvitu 1/125 sec automatika nastaví 1/60 a tmavost či světlost obrazu se nemění. Samozřejmě, jiná je situace, když pracujeme v manuálním režimu M, kdy nastavujeme jak dobu osvitu, tak clonu ručně. V kterémkoli z automatických režimů program / priorita clony nebo času můžeme měnit světlost a tmavost jen a výhradně expoziční kompenzací. Je to opravdu základní poučka, nicméně neškodí ji opakovat. Navíc, paradoxně čím je větší světelný kontrast s převahou stínů, tím větší kompenzaci je třeba použít. Typický příklad je v lese. Ten je z povahy věci samé zastíněný a prosvítají v něm ostře nasvícené partie. Zkouším teď kompakt Panasonic TZ 20. Bez kompenzace je lesní snímek asi takový:

Kupodivu i zásadně silná kompenzace – 1 EV nás nezachrání před přepaly:

Za dané světelné situace bylo nutno použít extrémní kompenzaci – 1 1/3 EV, ale i pak v obrázku zůstala problematicky světlá místa.

Ale pozor, neznamená to, že je nutné kompenzovat v lese vždy a všude. Následující snímek je BEZ kompenzace a jeho histogram je naprosto v pořádku – to proto, že tu nejsou žádné velké kontrasty.

Nejlepší rádce zůstává histogram. Musíme hlídat jeho pravou část a jakmile na něm vyletí špička strmě vzhůru, nezbývá než laborovat s kompenzací tak, až špička zmizí. Tak prosté – nebo složité – to je.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: