Site icon Digineff

Olympus XZ1 (recenze)

O nejnovějším kompaktu vyšší třídy z dílny Olympusu jsem tu už psal hned poté, kdy ho firma celosvětově předvedla. Netajil jsem se svým nadšením. Po následných zkušenostech nemíním svůj postoj měnit. Ano, je to vynikající fotoaparát! Připomenu základní fakta:

Přístroj má zcela nový design, nepřipomíná žádnou stávající modelovou řadu Olyho. Je to technicky střízlivé řešení – v podstatě nejnápadnější jsou na něm sáňky pro blesk / hledáček / LED světélka! Jeho velikost 110,6 x 64,8 x 42,3 mm a váha 275 g je příjemná. Přístroj se dobře drží v ruce a ergonomicky je výtečně řešený. Hned na začátku upozorním na ovládací prstenec kolem objektivu, to je řešení, které se začíná ve světě digitální fotografie ujímat a tady je velmi účelně a uživatelsky příjemně aplikované.

Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 “ (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je ještě snad 800 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy už od 1000 nahoru, jak která. Snímač je stabilizovaný. O generování obrazu a další činnosti se stará procesor TruPic V, známý z 4/3 kompaktů řady PEN, spolu se snímačem se stará i o úspornost, takže na jedno nabití akumulátoru LI-50B lze podle firemního tvrzení pořídit přes 300 snímků, v praxi méně. V této souvislosti lze zmínit i funkci ND filtru – „neutral density“, tedy neutrálního filtru, který má za úkol snížit světelný tok a umožnit delší časy vhodné pro vytváření rozmanitých efektů, na př. oblíbené „rozmazané potoky“ či vodopády, anebo umožní fotit v plné světelnosti a získat tudíž malou hloubku ostrosti i ve vysoké světelné hladině.


Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Dodejme, že si Olympus na značce Zuiko zakládá. Zatím jen jeho zrcadlovky a „peny“ měly možnost kooperovat se Zuiko; XZ1 je první kompakt, který má tu čest .Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky.

Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, navíc přístroj dokáže odpalovat systémové blesky na dálku prostřednictvím vestavěného blesku (zde je třeba zvolat velká pochvala, tuhle funkci mají jen zrcadlovky vyšších tříd!), ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Podobný hledáček nabízí i Panasonic (samozřejmě nejsou zaměnitelné, třebaže se podobají jako vejce vejci… jen jsou ta vejce jinak šišatá…), nicméně olympusí EVF je výrazně lepší. Sáňky ochotně přijmou i externí mikrofon SEMA-1. Do sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro:

Ta jsou naprosto vynikající a navíc i cenově dostupná – stojí dvanáct stovek i s DPH, přičemž opravdový systémový makro blesk pro Olyho FS-STF22 stojí 25500 Kč.

Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle je spoušť s ovládáním zoomu a zcela vpravo je volič režimů. Režimů je tu dost, iAuto je velmi dobrý automatický režim s analýzou světelných poměrů snímané scény, pak klasický „PASM“, tedy možnost ovládat clonu, čas nebo obé v manuálním režimu, pak „art“ režimy a scénické režimy, pozice pro uživatelské nastavení a režim pro nízké světelné hladiny. Na zadní stěně toho moc nenajdeme – vpravo nahoře je spoušť pro video. Coby ne-video-maniaka mi jdou tyhle spouště na nervy, už aby někoho napadlo dát do menu možnost je vypnout, tady se logicky nabízí, že by tlačítko šlo v menu nadefinovat na něco jiného, například na blokaci autofokusu a expozice: to je ale jen sen mladé dívky, nikoli skutečnost. Naštěstí vedle téhle spouště je zdrsněná opora pro palec. Jinak toho moc na zadní stěně není – tlačítko pro prohlížení, čtyřcestný volič s volbou kompenzace, režimu blesku, dole „drive“, tedy režimy snímání singl / série / samospoušť a vlevo je zapínání/vypínání makra, které spolupracuje s INFO tlačítkem (vpravo dole, vedle tlačítka pro režim displeje). To je neobvyklá spolupráce, ale lze si zvyknout i bez pocitu trpkosti. Čtyřcestný volič je zároveň řešen jako roller, tedy ovládací kolečko; druhý ovladač, jak už jsem se zmínil, je prstenec kolem objektivu. V různých režimech dělají tyhle rollery jiné věci, lze si na to rychle navyknout a zvláště ten prstencový roller kolem objektivu je vynikající pomocník.

Menu jsou dvě, jedno funkční v podobě malých ikonek na pravé straně displeje, druhé je „menu menu“, tedy tradičně řešené menu se čtyřmi částmi, fotografické, video, prohlížení a setup. Jsou to přehledná, graficky střízlivá menu, žádné hlavolamy s pěti úrovněmi a podobně. Pokud jsem už při prezentaci tohoto modelu vyjádřil uspokojení nad „návratem ke slávě“, týká se to i menu: to míval Oly vždycky velmi dobře řešené a pak, inu, pak přišly horší časy. Tohle je ale výborně řešené menu.

To funkční menu je přístupné stiskem čtyřcestného voliče dolů– zde volíme singl nebo některý ze tří sériových režimů, případně bracketing a samospoušť, zde se pohybujeme kruhovým voličem, ale zároveň se nám vpravo objeví volba dvanácti dalších parametrů, ISO, WB, ale také už zmíněný neutrální filtr. Je to neobvyklé, zpravidla má FN menu zvláštní tlačítko. Podobně se chová přístroj po stisku doprava . Když jdeme doleva, volíme zaostřovací bod (má 11 AF bodů), anebo za spolupráce s INFO tlačítkem režim autofokusu. Stisk nahoru aktivuje ovládání kompenzace expozice. Nelze tedy přímo ovládat ani WB, ani ISO. Je to trochu svojské, ale je to daň zaplacená na ušlechtilou čistotu zadní stěny. Lze si na to za jedno dvě odpoledne zvyknout.

Jak se s ním fotí
Měření startu a zpoždění asi dnes už postrádá smyslu. Jestli kompakt je schopen práce po 1,2 sec nebo 1,3 sec je vcelku podružné. Pro způsob použití kompaktu jsou časy startu i prodlevy naprosto dostatečné. Vyzkoušel jsem přístroj v polních podmínkách na letošním karnevalu v Benátkách. Jel jsem v podstatě v automatickém režimu a používal jsme přístroj jako doplněk k zrcadlovkám – kromě běžného použití pro nenáročnou rodinnou fotku je to myslím velmi smysluplný úkol. Přístroj nezklamal, byl pohotový, nenápadný, kdykoli připravený k akci. Pravda, firemní řeči o 300 fotkáchna jedno nabití akumulátoru jsou silně přehnané, v praxi to byly dvě stovky. Pro akci tak atraktivní jako je karneval v Benátkách je tedy nezbytná jedna, lépe pak dvě náhradní baterky. Velká výhoda je focení „na nataženou paži“ a samozřejmě v davu i nenápadnost. V záplavě fotografujících kompaktů a mobilů se vaše ikxzetko snadno ztratí.

V režimu označeném na kruhovém voliči ikonou svíčky, tedy režim pro nízkou světelnou hladinu, přístroj fotí rád na 400, donutil jsem ho jít až na 640 ISO, výš se styděl. Ono není divu. Na ukázce máme 800, 1250, 1600 a 2000 ISO. Už ta 1250 je za hranicí běžné použitelnosti.

V některých recenzích se vytýká přístroji, že v něm nelze regulovat sílu redukce šumu. Nevnímám to jako nedostatek. Běžnému uživateli šum obvykle nevadí a kdo je na šum citlivý, poradí si s ním líp než automat v přístroji. Zvláště při focení do RAW se doporučuje nechat odšumování a doostřování na nule a obé konat při konverzi.

Objektiv věru nedělá výrobci ostudu. Je vysoce světelný a dobře kreslí i na plnou světelnost. Rozumný je i rozsah jeho zoomu:

Vytknout lze mírnou soudkovou vadu při nejkratším ohnisku:

V praxi ale takový soudek nepoznáte. Barevná vada, tedy fialové kontury, nejsou moc patrné ani v rozích – ukázka je 100% zobrazení z rohu fotky, takovou aberaci věru lze snést, tím spíš, že jde o malou clonu:

Pokud jde o kresbu, tak ta mi naprosto vyhovuje, ostatně je patrná i z předchozí ukázky vzaté z rohu ukázky dole:

Přístroj disponuje relativně velkým čipem a jistě i tomu vděčí za velmi dobrý dynamický rozsah – je to vidět na některých ukázkách dole.

Shrnutí
Vysoce výkonný kompakt s příznivým poměrem cena / výkon (11 tisíc, březen 2011) vybavený nejsvětelnějším objektivem ve třídě kompaktů, relativně velkým stabilizovaným čipem, se skvělou ovladatelností. Co mi tu chybí jsou zábavné a leckdy i užitečné vychytávky, dnes nejvíce automatické panorama (přitom Oly býval v tomto ohledu před konkurencí, automatická panorama dělal jeho soft Camedia, pokud ovšem jste fotili na originální předražené olympusí karty, ale to už je zapomenutá křivda). Jsou tu „umělecké“ filtry známé z řady PEN, konverze z RAW formátu, ale nic zvláštního, originálního. To je, myslím, prostor, kudy by se měl ubírat další vývoj. Hardwaráři Olympusu odvedli výtečnou práci, teď je řada na softwaru: ajťáci předvedli čitelné menu, ale to je dnes už málo. To je ale jen malý stín na celkovém konstatování, že se přístroj povedl a že se jím Olympus může pustit do zápasu se špičkovými kompakty od konkurence. Protože je střízlivý a není nabubřelý, má velkou šanci na úspěch.

Ukázky:
Snímky byly pořízeny v Terstu a hlavně v Benátkách

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

O nejnovějším kompaktu vyšší třídy z dílny Olympusu jsem tu už psal hned poté, kdy ho firma celosvětově předvedla. Netajil jsem se svým nadšením. Po následných zkušenostech nemíním svůj postoj měnit. Ano, je to vynikající fotoaparát! Připomenu základní fakta:

Přístroj má zcela nový design, nepřipomíná žádnou stávající modelovou řadu Olyho. Je to technicky střízlivé řešení – v podstatě nejnápadnější jsou na něm sáňky pro blesk / hledáček / LED světélka! Jeho velikost 110,6 x 64,8 x 42,3 mm a váha 275 g je příjemná. Přístroj se dobře drží v ruce a ergonomicky je výtečně řešený. Hned na začátku upozorním na ovládací prstenec kolem objektivu, to je řešení, které se začíná ve světě digitální fotografie ujímat a tady je velmi účelně a uživatelsky příjemně aplikované.

Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 “ (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je ještě snad 800 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy už od 1000 nahoru, jak která. Snímač je stabilizovaný. O generování obrazu a další činnosti se stará procesor TruPic V, známý z 4/3 kompaktů řady PEN, spolu se snímačem se stará i o úspornost, takže na jedno nabití akumulátoru LI-50B lze podle firemního tvrzení pořídit přes 300 snímků, v praxi méně. V této souvislosti lze zmínit i funkci ND filtru – „neutral density“, tedy neutrálního filtru, který má za úkol snížit světelný tok a umožnit delší časy vhodné pro vytváření rozmanitých efektů, na př. oblíbené „rozmazané potoky“ či vodopády, anebo umožní fotit v plné světelnosti a získat tudíž malou hloubku ostrosti i ve vysoké světelné hladině.


Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Dodejme, že si Olympus na značce Zuiko zakládá. Zatím jen jeho zrcadlovky a „peny“ měly možnost kooperovat se Zuiko; XZ1 je první kompakt, který má tu čest .Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky.

Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, navíc přístroj dokáže odpalovat systémové blesky na dálku prostřednictvím vestavěného blesku (zde je třeba zvolat velká pochvala, tuhle funkci mají jen zrcadlovky vyšších tříd!), ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Podobný hledáček nabízí i Panasonic (samozřejmě nejsou zaměnitelné, třebaže se podobají jako vejce vejci… jen jsou ta vejce jinak šišatá…), nicméně olympusí EVF je výrazně lepší. Sáňky ochotně přijmou i externí mikrofon SEMA-1. Do sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro:

Ta jsou naprosto vynikající a navíc i cenově dostupná – stojí dvanáct stovek i s DPH, přičemž opravdový systémový makro blesk pro Olyho FS-STF22 stojí 25500 Kč.

Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle je spoušť s ovládáním zoomu a zcela vpravo je volič režimů. Režimů je tu dost, iAuto je velmi dobrý automatický režim s analýzou světelných poměrů snímané scény, pak klasický „PASM“, tedy možnost ovládat clonu, čas nebo obé v manuálním režimu, pak „art“ režimy a scénické režimy, pozice pro uživatelské nastavení a režim pro nízké světelné hladiny. Na zadní stěně toho moc nenajdeme – vpravo nahoře je spoušť pro video. Coby ne-video-maniaka mi jdou tyhle spouště na nervy, už aby někoho napadlo dát do menu možnost je vypnout, tady se logicky nabízí, že by tlačítko šlo v menu nadefinovat na něco jiného, například na blokaci autofokusu a expozice: to je ale jen sen mladé dívky, nikoli skutečnost. Naštěstí vedle téhle spouště je zdrsněná opora pro palec. Jinak toho moc na zadní stěně není – tlačítko pro prohlížení, čtyřcestný volič s volbou kompenzace, režimu blesku, dole „drive“, tedy režimy snímání singl / série / samospoušť a vlevo je zapínání/vypínání makra, které spolupracuje s INFO tlačítkem (vpravo dole, vedle tlačítka pro režim displeje). To je neobvyklá spolupráce, ale lze si zvyknout i bez pocitu trpkosti. Čtyřcestný volič je zároveň řešen jako roller, tedy ovládací kolečko; druhý ovladač, jak už jsem se zmínil, je prstenec kolem objektivu. V různých režimech dělají tyhle rollery jiné věci, lze si na to rychle navyknout a zvláště ten prstencový roller kolem objektivu je vynikající pomocník.

Menu jsou dvě, jedno funkční v podobě malých ikonek na pravé straně displeje, druhé je „menu menu“, tedy tradičně řešené menu se čtyřmi částmi, fotografické, video, prohlížení a setup. Jsou to přehledná, graficky střízlivá menu, žádné hlavolamy s pěti úrovněmi a podobně. Pokud jsem už při prezentaci tohoto modelu vyjádřil uspokojení nad „návratem ke slávě“, týká se to i menu: to míval Oly vždycky velmi dobře řešené a pak, inu, pak přišly horší časy. Tohle je ale výborně řešené menu.

To funkční menu je přístupné stiskem čtyřcestného voliče dolů– zde volíme singl nebo některý ze tří sériových režimů, případně bracketing a samospoušť, zde se pohybujeme kruhovým voličem, ale zároveň se nám vpravo objeví volba dvanácti dalších parametrů, ISO, WB, ale také už zmíněný neutrální filtr. Je to neobvyklé, zpravidla má FN menu zvláštní tlačítko. Podobně se chová přístroj po stisku doprava . Když jdeme doleva, volíme zaostřovací bod (má 11 AF bodů), anebo za spolupráce s INFO tlačítkem režim autofokusu. Stisk nahoru aktivuje ovládání kompenzace expozice. Nelze tedy přímo ovládat ani WB, ani ISO. Je to trochu svojské, ale je to daň zaplacená na ušlechtilou čistotu zadní stěny. Lze si na to za jedno dvě odpoledne zvyknout.

Jak se s ním fotí
Měření startu a zpoždění asi dnes už postrádá smyslu. Jestli kompakt je schopen práce po 1,2 sec nebo 1,3 sec je vcelku podružné. Pro způsob použití kompaktu jsou časy startu i prodlevy naprosto dostatečné. Vyzkoušel jsem přístroj v polních podmínkách na letošním karnevalu v Benátkách. Jel jsem v podstatě v automatickém režimu a používal jsme přístroj jako doplněk k zrcadlovkám – kromě běžného použití pro nenáročnou rodinnou fotku je to myslím velmi smysluplný úkol. Přístroj nezklamal, byl pohotový, nenápadný, kdykoli připravený k akci. Pravda, firemní řeči o 300 fotkáchna jedno nabití akumulátoru jsou silně přehnané, v praxi to byly dvě stovky. Pro akci tak atraktivní jako je karneval v Benátkách je tedy nezbytná jedna, lépe pak dvě náhradní baterky. Velká výhoda je focení „na nataženou paži“ a samozřejmě v davu i nenápadnost. V záplavě fotografujících kompaktů a mobilů se vaše ikxzetko snadno ztratí.

V režimu označeném na kruhovém voliči ikonou svíčky, tedy režim pro nízkou světelnou hladinu, přístroj fotí rád na 400, donutil jsem ho jít až na 640 ISO, výš se styděl. Ono není divu. Na ukázce máme 800, 1250, 1600 a 2000 ISO. Už ta 1250 je za hranicí běžné použitelnosti.

V některých recenzích se vytýká přístroji, že v něm nelze regulovat sílu redukce šumu. Nevnímám to jako nedostatek. Běžnému uživateli šum obvykle nevadí a kdo je na šum citlivý, poradí si s ním líp než automat v přístroji. Zvláště při focení do RAW se doporučuje nechat odšumování a doostřování na nule a obé konat při konverzi.

Objektiv věru nedělá výrobci ostudu. Je vysoce světelný a dobře kreslí i na plnou světelnost. Rozumný je i rozsah jeho zoomu:

Vytknout lze mírnou soudkovou vadu při nejkratším ohnisku:

V praxi ale takový soudek nepoznáte. Barevná vada, tedy fialové kontury, nejsou moc patrné ani v rozích – ukázka je 100% zobrazení z rohu fotky, takovou aberaci věru lze snést, tím spíš, že jde o malou clonu:

Pokud jde o kresbu, tak ta mi naprosto vyhovuje, ostatně je patrná i z předchozí ukázky vzaté z rohu ukázky dole:

Přístroj disponuje relativně velkým čipem a jistě i tomu vděčí za velmi dobrý dynamický rozsah – je to vidět na některých ukázkách dole.

Shrnutí
Vysoce výkonný kompakt s příznivým poměrem cena / výkon (11 tisíc, březen 2011) vybavený nejsvětelnějším objektivem ve třídě kompaktů, relativně velkým stabilizovaným čipem, se skvělou ovladatelností. Co mi tu chybí jsou zábavné a leckdy i užitečné vychytávky, dnes nejvíce automatické panorama (přitom Oly býval v tomto ohledu před konkurencí, automatická panorama dělal jeho soft Camedia, pokud ovšem jste fotili na originální předražené olympusí karty, ale to už je zapomenutá křivda). Jsou tu „umělecké“ filtry známé z řady PEN, konverze z RAW formátu, ale nic zvláštního, originálního. To je, myslím, prostor, kudy by se měl ubírat další vývoj. Hardwaráři Olympusu odvedli výtečnou práci, teď je řada na softwaru: ajťáci předvedli čitelné menu, ale to je dnes už málo. To je ale jen malý stín na celkovém konstatování, že se přístroj povedl a že se jím Olympus může pustit do zápasu se špičkovými kompakty od konkurence. Protože je střízlivý a není nabubřelý, má velkou šanci na úspěch.

Ukázky:
Snímky byly pořízeny v Terstu a hlavně v Benátkách

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Exit mobile version