|
O nejnovějším kompaktu vyšší třídy z dílny Olympusu jsem tu už psal hned poté, kdy ho firma celosvětově předvedla. Netajil jsem se svým nadšením. Po následných zkušenostech nemíním svůj postoj měnit. Ano, je to vynikající fotoaparát! Připomenu základní fakta: Přístroj má zcela nový design, nepřipomíná žádnou stávající modelovou řadu Olyho. Je to technicky střízlivé řešení – v podstatě nejnápadnější jsou na něm sáňky pro blesk / hledáček / LED světélka! Jeho velikost 110,6 x 64,8 x 42,3 mm a váha 275 g je příjemná. Přístroj se dobře drží v ruce a ergonomicky je výtečně řešený. Hned na začátku upozorním na ovládací prstenec kolem objektivu, to je řešení, které se začíná ve světě digitální fotografie ujímat a tady je velmi účelně a uživatelsky příjemně aplikované. Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 “ (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je ještě snad 800 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy už od 1000 nahoru, jak která. Snímač je stabilizovaný. O generování obrazu a další činnosti se stará procesor TruPic V, známý z 4/3 kompaktů řady PEN, spolu se snímačem se stará i o úspornost, takže na jedno nabití akumulátoru LI-50B lze podle firemního tvrzení pořídit přes 300 snímků, v praxi méně. V této souvislosti lze zmínit i funkci ND filtru – „neutral density“, tedy neutrálního filtru, který má za úkol snížit světelný tok a umožnit delší časy vhodné pro vytváření rozmanitých efektů, na př. oblíbené „rozmazané potoky“ či vodopády, anebo umožní fotit v plné světelnosti a získat tudíž malou hloubku ostrosti i ve vysoké světelné hladině.  Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Dodejme, že si Olympus na značce Zuiko zakládá. Zatím jen jeho zrcadlovky a „peny“ měly možnost kooperovat se Zuiko; XZ1 je první kompakt, který má tu čest .Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky. Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, navíc přístroj dokáže odpalovat systémové blesky na dálku prostřednictvím vestavěného blesku (zde je třeba zvolat velká pochvala, tuhle funkci mají jen zrcadlovky vyšších tříd!), ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Podobný hledáček nabízí i Panasonic (samozřejmě nejsou zaměnitelné, třebaže se podobají jako vejce vejci… jen jsou ta vejce jinak šišatá…), nicméně olympusí EVF je výrazně lepší. Sáňky ochotně přijmou i externí mikrofon SEMA-1. Do sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro:  Ta jsou naprosto vynikající a navíc i cenově dostupná – stojí dvanáct stovek i s DPH, přičemž opravdový systémový makro blesk pro Olyho FS-STF22 stojí 25500 Kč. Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení. Ovládání a menu Menu jsou dvě, jedno funkční v podobě malých ikonek na pravé straně displeje, druhé je „menu menu“, tedy tradičně řešené menu se čtyřmi částmi, fotografické, video, prohlížení a setup. Jsou to přehledná, graficky střízlivá menu, žádné hlavolamy s pěti úrovněmi a podobně. Pokud jsem už při prezentaci tohoto modelu vyjádřil uspokojení nad „návratem ke slávě“, týká se to i menu: to míval Oly vždycky velmi dobře řešené a pak, inu, pak přišly horší časy. Tohle je ale výborně řešené menu. To funkční menu je přístupné stiskem čtyřcestného voliče dolů– zde volíme singl nebo některý ze tří sériových režimů, případně bracketing a samospoušť, zde se pohybujeme kruhovým voličem, ale zároveň se nám vpravo objeví volba dvanácti dalších parametrů, ISO, WB, ale také už zmíněný neutrální filtr. Je to neobvyklé, zpravidla má FN menu zvláštní tlačítko. Podobně se chová přístroj po stisku doprava . Když jdeme doleva, volíme zaostřovací bod (má 11 AF bodů), anebo za spolupráce s INFO tlačítkem režim autofokusu. Stisk nahoru aktivuje ovládání kompenzace expozice. Nelze tedy přímo ovládat ani WB, ani ISO. Je to trochu svojské, ale je to daň zaplacená na ušlechtilou čistotu zadní stěny. Lze si na to za jedno dvě odpoledne zvyknout. Jak se s ním fotí V režimu označeném na kruhovém voliči ikonou svíčky, tedy režim pro nízkou světelnou hladinu, přístroj fotí rád na 400, donutil jsem ho jít až na 640 ISO, výš se styděl. Ono není divu. Na ukázce máme 800, 1250, 1600 a 2000 ISO. Už ta 1250 je za hranicí běžné použitelnosti.  V některých recenzích se vytýká přístroji, že v něm nelze regulovat sílu redukce šumu. Nevnímám to jako nedostatek. Běžnému uživateli šum obvykle nevadí a kdo je na šum citlivý, poradí si s ním líp než automat v přístroji. Zvláště při focení do RAW se doporučuje nechat odšumování a doostřování na nule a obé konat při konverzi. Objektiv věru nedělá výrobci ostudu. Je vysoce světelný a dobře kreslí i na plnou světelnost. Rozumný je i rozsah jeho zoomu:   V praxi ale takový soudek nepoznáte. Barevná vada, tedy fialové kontury, nejsou moc patrné ani v rozích – ukázka je 100% zobrazení z rohu fotky, takovou aberaci věru lze snést, tím spíš, že jde o malou clonu:  Pokud jde o kresbu, tak ta mi naprosto vyhovuje, ostatně je patrná i z předchozí ukázky vzaté z rohu ukázky dole:  Přístroj disponuje relativně velkým čipem a jistě i tomu vděčí za velmi dobrý dynamický rozsah – je to vidět na některých ukázkách dole. Shrnutí Ukázky:
 |
|
O nejnovějším kompaktu vyšší třídy z dílny Olympusu jsem tu už psal hned poté, kdy ho firma celosvětově předvedla. Netajil jsem se svým nadšením. Po následných zkušenostech nemíním svůj postoj měnit. Ano, je to vynikající fotoaparát! Připomenu základní fakta: Přístroj má zcela nový design, nepřipomíná žádnou stávající modelovou řadu Olyho. Je to technicky střízlivé řešení – v podstatě nejnápadnější jsou na něm sáňky pro blesk / hledáček / LED světélka! Jeho velikost 110,6 x 64,8 x 42,3 mm a váha 275 g je příjemná. Přístroj se dobře drží v ruce a ergonomicky je výtečně řešený. Hned na začátku upozorním na ovládací prstenec kolem objektivu, to je řešení, které se začíná ve světě digitální fotografie ujímat a tady je velmi účelně a uživatelsky příjemně aplikované. Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 “ (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je ještě snad 800 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy už od 1000 nahoru, jak která. Snímač je stabilizovaný. O generování obrazu a další činnosti se stará procesor TruPic V, známý z 4/3 kompaktů řady PEN, spolu se snímačem se stará i o úspornost, takže na jedno nabití akumulátoru LI-50B lze podle firemního tvrzení pořídit přes 300 snímků, v praxi méně. V této souvislosti lze zmínit i funkci ND filtru – „neutral density“, tedy neutrálního filtru, který má za úkol snížit světelný tok a umožnit delší časy vhodné pro vytváření rozmanitých efektů, na př. oblíbené „rozmazané potoky“ či vodopády, anebo umožní fotit v plné světelnosti a získat tudíž malou hloubku ostrosti i ve vysoké světelné hladině. Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Dodejme, že si Olympus na značce Zuiko zakládá. Zatím jen jeho zrcadlovky a „peny“ měly možnost kooperovat se Zuiko; XZ1 je první kompakt, který má tu čest .Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky. Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, navíc přístroj dokáže odpalovat systémové blesky na dálku prostřednictvím vestavěného blesku (zde je třeba zvolat velká pochvala, tuhle funkci mají jen zrcadlovky vyšších tříd!), ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Podobný hledáček nabízí i Panasonic (samozřejmě nejsou zaměnitelné, třebaže se podobají jako vejce vejci… jen jsou ta vejce jinak šišatá…), nicméně olympusí EVF je výrazně lepší. Sáňky ochotně přijmou i externí mikrofon SEMA-1. Do sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro: Ta jsou naprosto vynikající a navíc i cenově dostupná – stojí dvanáct stovek i s DPH, přičemž opravdový systémový makro blesk pro Olyho FS-STF22 stojí 25500 Kč. Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení. Ovládání a menu Menu jsou dvě, jedno funkční v podobě malých ikonek na pravé straně displeje, druhé je „menu menu“, tedy tradičně řešené menu se čtyřmi částmi, fotografické, video, prohlížení a setup. Jsou to přehledná, graficky střízlivá menu, žádné hlavolamy s pěti úrovněmi a podobně. Pokud jsem už při prezentaci tohoto modelu vyjádřil uspokojení nad „návratem ke slávě“, týká se to i menu: to míval Oly vždycky velmi dobře řešené a pak, inu, pak přišly horší časy. Tohle je ale výborně řešené menu. To funkční menu je přístupné stiskem čtyřcestného voliče dolů– zde volíme singl nebo některý ze tří sériových režimů, případně bracketing a samospoušť, zde se pohybujeme kruhovým voličem, ale zároveň se nám vpravo objeví volba dvanácti dalších parametrů, ISO, WB, ale také už zmíněný neutrální filtr. Je to neobvyklé, zpravidla má FN menu zvláštní tlačítko. Podobně se chová přístroj po stisku doprava . Když jdeme doleva, volíme zaostřovací bod (má 11 AF bodů), anebo za spolupráce s INFO tlačítkem režim autofokusu. Stisk nahoru aktivuje ovládání kompenzace expozice. Nelze tedy přímo ovládat ani WB, ani ISO. Je to trochu svojské, ale je to daň zaplacená na ušlechtilou čistotu zadní stěny. Lze si na to za jedno dvě odpoledne zvyknout. Jak se s ním fotí V režimu označeném na kruhovém voliči ikonou svíčky, tedy režim pro nízkou světelnou hladinu, přístroj fotí rád na 400, donutil jsem ho jít až na 640 ISO, výš se styděl. Ono není divu. Na ukázce máme 800, 1250, 1600 a 2000 ISO. Už ta 1250 je za hranicí běžné použitelnosti. V některých recenzích se vytýká přístroji, že v něm nelze regulovat sílu redukce šumu. Nevnímám to jako nedostatek. Běžnému uživateli šum obvykle nevadí a kdo je na šum citlivý, poradí si s ním líp než automat v přístroji. Zvláště při focení do RAW se doporučuje nechat odšumování a doostřování na nule a obé konat při konverzi. Objektiv věru nedělá výrobci ostudu. Je vysoce světelný a dobře kreslí i na plnou světelnost. Rozumný je i rozsah jeho zoomu: V praxi ale takový soudek nepoznáte. Barevná vada, tedy fialové kontury, nejsou moc patrné ani v rozích – ukázka je 100% zobrazení z rohu fotky, takovou aberaci věru lze snést, tím spíš, že jde o malou clonu: Pokud jde o kresbu, tak ta mi naprosto vyhovuje, ostatně je patrná i z předchozí ukázky vzaté z rohu ukázky dole: Přístroj disponuje relativně velkým čipem a jistě i tomu vděčí za velmi dobrý dynamický rozsah – je to vidět na některých ukázkách dole. Shrnutí Ukázky:
|