Ultrazoom pod deset tisíc? To není žert, to je třímegový Olympus C-725 UZ. V sedmistovkové řadě Olympusu je to cenově nejpřístupnější přístroj, jistě že má skromnější parametry, než jeho honosnější příbuzní.
Koncepce a design 
Jeho design je tradiční, je to stará dobrá sedmistovka (107,5x76x77,5 mm, váha 315 g), tedy větší a těžší, než její příbuzné.
Ovládání a menu
Vše zůstalo při starém – přístroj se zapíná tlačítkem vzadu nad displejem. Vpravo nahoře je volicí kotouč (Auto, program, priorita slony, času a manuál, „my mode“ = uživatelská nastavení a video a samozřejmě prohlížení), na zkosené hraně vedle hledáčku je přepínání do sériového focení, makro a bodové ostření a režimy blesku. Vzadu je tlačítko pro uzávěr ostření a vedle displeje čtveřice navigačních tlačítek s potvrzením uprostřed, které ovládá klasické olympusí menu, velmi dobře řešení graficky i koncepčně. Jakmile menu není zapnuto, tlačítko vlevo/vpravo ovládá expoziční kompenzaci, to je jedna ze skvělých vlastností celé této řady. Docela dole je tlačítko pro okamžitý náhled.
V praxi Nabíhá za 4,9 sec, s namáčknutím má zpoždění spouště za 0,12 (průměr 10 měření), bez namáčknutí 0,84 (10 měření). Elektronický hledáček je velmi přesný, na krajích je zcela spolehlivý, nahoře a dole přidává jak se říká o fous, lze s tím žít. Obrazově je vcelku slušný, při 400 ISO má „hot pixels“. Je to přístroj trochu loudavý – ale to je snad jediné kritické slovo, a i to nemá moc velký smysl, protože je to cenově low end a vybavený tak, že se s ním dá univerzálně pracovat. Jen mistrovství ve fotbale se s ním bude špatně fotit. Má rozumné množství uživatelského nastavení, kdo se tím nechce zaobírat, má k disposici přednastavené scénické režimy. Jistě, finesy typu ruční nastavení bílé tu chybí, nelze vypnout indikaci na LCD displeji, přístroj je pomalý.Kdo tedy chce opravdu univerzální přístroj a nemá víc než deset tisíc, měl by o něm vážně uvažovat.
Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Žofinka nešla lépe barevně zvládnout, inu, nemá to ruční nastavení bílé.
Ultrazoom pod deset tisíc? To není žert, to je třímegový Olympus C-725 UZ. V sedmistovkové řadě Olympusu je to cenově nejpřístupnější přístroj, jistě že má skromnější parametry, než jeho honosnější příbuzní.
Koncepce a design
Jeho design je tradiční, je to stará dobrá sedmistovka (107,5x76x77,5 mm, váha 315 g), tedy větší a těžší, než její příbuzné.
Ovládání a menu
Vše zůstalo při starém – přístroj se zapíná tlačítkem vzadu nad displejem. Vpravo nahoře je volicí kotouč (Auto, program, priorita slony, času a manuál, „my mode“ = uživatelská nastavení a video a samozřejmě prohlížení), na zkosené hraně vedle hledáčku je přepínání do sériového focení, makro a bodové ostření a režimy blesku. Vzadu je tlačítko pro uzávěr ostření a vedle displeje čtveřice navigačních tlačítek s potvrzením uprostřed, které ovládá klasické olympusí menu, velmi dobře řešení graficky i koncepčně. Jakmile menu není zapnuto, tlačítko vlevo/vpravo ovládá expoziční kompenzaci, to je jedna ze skvělých vlastností celé této řady. Docela dole je tlačítko pro okamžitý náhled.
V praxi Nabíhá za 4,9 sec, s namáčknutím má zpoždění spouště za 0,12 (průměr 10 měření), bez namáčknutí 0,84 (10 měření). Elektronický hledáček je velmi přesný, na krajích je zcela spolehlivý, nahoře a dole přidává jak se říká o fous, lze s tím žít. Obrazově je vcelku slušný, při 400 ISO má „hot pixels“. Je to přístroj trochu loudavý – ale to je snad jediné kritické slovo, a i to nemá moc velký smysl, protože je to cenově low end a vybavený tak, že se s ním dá univerzálně pracovat. Jen mistrovství ve fotbale se s ním bude špatně fotit. Má rozumné množství uživatelského nastavení, kdo se tím nechce zaobírat, má k disposici přednastavené scénické režimy. Jistě, finesy typu ruční nastavení bílé tu chybí, nelze vypnout indikaci na LCD displeji, přístroj je pomalý.Kdo tedy chce opravdu univerzální přístroj a nemá víc než deset tisíc, měl by o něm vážně uvažovat.
Ukázky:
|
|
| |
|
| |
|
Žofinka nešla lépe barevně zvládnout, inu, nemá to ruční nastavení bílé.