O jedné slepé uličce

Přepaly jsou velký nepřítel digitální fotografie. Stačí malá přeexpozice a oblasti vysokých jasů se změní v jednolité bílé plochy. Někteří lidé si myslí, že vědí, jak na přepaly vyzrát – je to ale slepá ulička, omyl, šal a klam.
Podívejme se na tuto dvojici obrázků. Snímek vlevo je zřetelně přeexponovaný, snímek vpravo lehce podexponovaný.

Nejdříve si zkusíme upravit ten snímek vpravo. Otevřeme si (zde například v Zoner PhotoStudio 7, lze tak postupovat i v mnoha jiných editorech, které disponují funkcí „úprava v úrovních“) dialogové okno funkce upravit -> vylepšit obraz -> úrovně a uvidíme toto:

Toto je histogram neupraveného obrázku. Je vidět, že máme prostor jak v jeho pravé (světlé) části, tak vlevo. Podíváme se, jak jsme na tom s přepaly (aktivujeme funkci zobrazit přepaly ikonou „žlutý kotouč“ nahoře nad levým náhledovým oknem).

Vidíme, že na obrázku žádné přepaly nejsou a můžem začít pracovat. Nejdříve si přesuneme bílý bod (na obrázku je vidět kurzor připravený na posuvníku), potom můžeme obrázek trochu ztmavit posunutím posuvníku vlevo a doladit ho úpravou středního bodu (střední posuvník). Získáme tak obrázek, který bude vypadat tak, jak je na ukázce zde vlevo (po kliknutí uvidíte jeho větší verzi). Lampy mají plnou kresbu i ve svých nejsvětlejších místech přivrácených ke slunci a nebe je příjemně modré. Ve stínech palem je plná kresba. Co ale s tím přeexponovaným snímkem? Začněme zase jeho histogramem. Ten nás především poučí na tom, jak to má s přepaly.
Na jeho histogramu vidíme, že lampy jsou přepálené totálně (žluté plochy označují přepaly ve všech třech kanálech RGB) a nebe je přepálené v modrém kanálu (modrá plocha).

„Lstivý“ způsob, jak „vyzrát“ na přepaly je následující – pozorně si prohlédněte histogram dole:

Vidíme, že levý posuvník je posunut ve vstupních úrovních na úroveň 85, tedy: co bylo na původním obrázku úroveň 85, bude ve výstupu úroveň 0, tedy černá: úměrně ztmavne celý obrázek. S pravým posuvníkem ve vstupních úrovních se nedělá nic, zůstává na úrovní 255 (bílá). Jenže se pohnulo pravým posuvníkem výstupních úrovní, je nyní na výstupní úrovni 250! A opravdu, na náhledu vpravo nám zázračně zmizely přepaly. Je vyhráno?
Není vyhráno. To jenom se bílá změnila na světle šedou, takže místo bílých přepálených ploch máme na obrázku šedé přepálené plochy bez kresby a ošidili jsme jen nástroj zobrazit přepaly. Obrázek se nezlepšil. O čemž se přesvědčíme srovnáním výřezů z přeexponovaného (a šikovně ošizeného) snímku a upraveného tmavšího snímku, který na rozdíl od toho ošizeného má plnou kresbu v celém rozsahu.

Plyne z toho jediné poučení: je třeba exponovat na nejvyšší jasy, ať už jakoukoli metodou (na př. nastavením expoziční kompenzace na -0,3 EV, někdy až na -0,7 EV). Podotýkám ještě, že toto platí i pro případ, že fotografujeme v RAW formátu. Ani ten nám před přepaly stoprocentně nepomůže. Přepaly zůstávají velkým nepřítelem digitální fotografie a nelze na ně editačně vyzrát.
Jak říkávaly babičky, kde nic není, ani čert nebere – a platí to i o vypálených pixelech, tedy o místech bez kresby.

Přepaly jsou velký nepřítel digitální fotografie. Stačí malá přeexpozice a oblasti vysokých jasů se změní v jednolité bílé plochy. Někteří lidé si myslí, že vědí, jak na přepaly vyzrát – je to ale slepá ulička, omyl, šal a klam.
Podívejme se na tuto dvojici obrázků. Snímek vlevo je zřetelně přeexponovaný, snímek vpravo lehce podexponovaný.

Nejdříve si zkusíme upravit ten snímek vpravo. Otevřeme si (zde například v Zoner PhotoStudio 7, lze tak postupovat i v mnoha jiných editorech, které disponují funkcí „úprava v úrovních“) dialogové okno funkce upravit -> vylepšit obraz -> úrovně a uvidíme toto:

Toto je histogram neupraveného obrázku. Je vidět, že máme prostor jak v jeho pravé (světlé) části, tak vlevo. Podíváme se, jak jsme na tom s přepaly (aktivujeme funkci zobrazit přepaly ikonou „žlutý kotouč“ nahoře nad levým náhledovým oknem).

Vidíme, že na obrázku žádné přepaly nejsou a můžem začít pracovat. Nejdříve si přesuneme bílý bod (na obrázku je vidět kurzor připravený na posuvníku), potom můžeme obrázek trochu ztmavit posunutím posuvníku vlevo a doladit ho úpravou středního bodu (střední posuvník). Získáme tak obrázek, který bude vypadat tak, jak je na ukázce zde vlevo (po kliknutí uvidíte jeho větší verzi). Lampy mají plnou kresbu i ve svých nejsvětlejších místech přivrácených ke slunci a nebe je příjemně modré. Ve stínech palem je plná kresba. Co ale s tím přeexponovaným snímkem? Začněme zase jeho histogramem. Ten nás především poučí na tom, jak to má s přepaly.
Na jeho histogramu vidíme, že lampy jsou přepálené totálně (žluté plochy označují přepaly ve všech třech kanálech RGB) a nebe je přepálené v modrém kanálu (modrá plocha).

„Lstivý“ způsob, jak „vyzrát“ na přepaly je následující – pozorně si prohlédněte histogram dole:

Vidíme, že levý posuvník je posunut ve vstupních úrovních na úroveň 85, tedy: co bylo na původním obrázku úroveň 85, bude ve výstupu úroveň 0, tedy černá: úměrně ztmavne celý obrázek. S pravým posuvníkem ve vstupních úrovních se nedělá nic, zůstává na úrovní 255 (bílá). Jenže se pohnulo pravým posuvníkem výstupních úrovní, je nyní na výstupní úrovni 250! A opravdu, na náhledu vpravo nám zázračně zmizely přepaly. Je vyhráno?
Není vyhráno. To jenom se bílá změnila na světle šedou, takže místo bílých přepálených ploch máme na obrázku šedé přepálené plochy bez kresby a ošidili jsme jen nástroj zobrazit přepaly. Obrázek se nezlepšil. O čemž se přesvědčíme srovnáním výřezů z přeexponovaného (a šikovně ošizeného) snímku a upraveného tmavšího snímku, který na rozdíl od toho ošizeného má plnou kresbu v celém rozsahu.

Plyne z toho jediné poučení: je třeba exponovat na nejvyšší jasy, ať už jakoukoli metodou (na př. nastavením expoziční kompenzace na -0,3 EV, někdy až na -0,7 EV). Podotýkám ještě, že toto platí i pro případ, že fotografujeme v RAW formátu. Ani ten nám před přepaly stoprocentně nepomůže. Přepaly zůstávají velkým nepřítelem digitální fotografie a nelze na ně editačně vyzrát.
Jak říkávaly babičky, kde nic není, ani čert nebere – a platí to i o vypálených pixelech, tedy o místech bez kresby.