Nezařazené

Nikon Coolpix P500 (recenze)

Bývaly doby, kdy ultrazoomy kralovaly v amatérské fotografii – vzhledem i některými vlastnostmi konkurovaly jednookým zrcadlovkám, které byly ještě před deseti lety cenově nedostupné. Doba se změnila, nicméně ultrazoomy se drží a v nabídce je má i Nikon. Dnes se podíváme na poměrně nový model, vybavený šestatřicetinásobným zoomem.

Hned zkraje ale musím “vytknout před závorku” několik poznámek, týkající se celého systému ultrazoomů.

Jsou to přístroje vybavené elektronickým hledáčkem, tedy malým LCD displejem v horní části přístroje a jejich objektiv má doslova obrovské rozpětí. Dnes zkoumaný aparát má rozpětí od 22,5 mm po 810 mm ekvivalent. Toto rozpětí se skrývá za konstatováním, že jde o šestatřicetinásobný zoom. Světelnost je od F3.5 do F5.7. Ultrazoomy mají vždycky stabilizaci, buď v objektivu anebo na čipu, což je případ tohoto přístroje. A zde je třeba sdělit laskavému zájemci jednu nepříjemnou pravdu.

Stabilizace nestabilizace, pořád platí pravidlo, že minimální udržitelná expoziční doma je numericky rovná ekvivalentu ohniskové délky. Pokud tedy je ta délka 800 mm, musíme počítat aspoň s tisícinou, abychom, měli naději, že obrázek bude ostrý. Při plném vyzoomování má tento objektiv světelnost F5.7 – zde ovšem podotknu, že žádný objektiv na světě nekreslí nejlépe při plné světelnosti. Ale budiž, dejme tomu. Takže při F 5.6 a 1/1000 sec potřebujeme světelnou hladinu odpovídající EV 15. To je expoziční hodnota, kdy se při 100 ISO cloní na 1/100 clonou F 16, tedy prudké slunce v otevřené krajině. Jakmile je světelná hladina o něco nižší, musíme zvyšovat ISO, abychom se jakž takž dostali do ostrosti. No a v kompaktech můžeme počítat s jakous takous kvalitou při ISO 800. V našem truchlivém výpočtu to bude chtít ISO 800 při EV 12, což je běžné zamračené počasí. Na nějaké lesní číhání na srnečky můžeme zapomenout. Ale znovu opakuji, tato truchlivá zjištění se netýkají jenom tohoto přístroje, týkají se všech ultrazoomů. Výrobci se předhánějí v rozsahu svých zoomů. Podle mého názoru je honba za velkým rozsahem stejně bláznivá, jako byla honba za vysokým rozlišením. Někdy slyšíme žerty na téma na délce nezáleží, tady si myslím, že délka dokonce škodí.

Jaký je a komu je určen
Začnu odzadu. Je určen těm, kdo mají ultrazoomy rádi. Jsou to přístroje, které dobře vypadají, umožňují pracovat s clonou a časem a všemi dalšími náležitostmi v manuálním nebo ručně ovlivňovatelném automatickém režimu a ten široký zoom je, málo platné, výhoda, když odhlédneme od toho, co bylo vyneseno před závorku. Je to velké, nevejde se to do kapsy, ale generuje to v majiteli dobrý pocit, že má pořádný foťák.

Specifikace
Jde o dvanáctimegový utrazoom, o objektivu už šla řeč. Dodám, že ostří od 50 cm, v makru od 10 až 1 cm, podle nastavení zoomu. Snímač je velký 1/2.3 ” (6.18 x 4.55 mm, 0.28 cm^(2), je to CMOS, nikoli CCD. Rozsah ISO je od 160 do 3200, aspoň zde jsme v rozumných mezích a vyplácí se to, jak uvidíme dále. Hledáček je elektronický, displej třípalcový vyklápěcí, což patří k přednostem přístroje. Má vysoké rozlišení 921 tisíc bodů, EVF hledáčkový displej je tradiční, tedy ne moc kvalitní. Zápis je na karty rodiny SD, váha 494 g, míry 116 x 103 x 84mm.

Ovládání a menu
Ovládání je tradičně řešeno. Přístroj se zapíná na horní stěně, na úchopu je spoušť s ovladačem zoomu, další ovladač zoomu je ze strany, na pouzdru objektivu, víc o něm povím níže. Hned u spouště je tlačítko, jímž lze nastavit režim snímání jednotlivých snímků anebo série, rychlé a pomalé a bracketing. Hned u hledáčku je kruhový volič režimů, automat, pak program / priorita clony / času, manuál a pozice pro uložení námi zvolených parametrů. Pak zde je vstup do oblasti scénických režimů. Mezi nimi najdeme příjemné vychytávky, jako je automatické panorama. Škoda, že výsledný obrázek je vcelku malý, 1024×3200 pixelů:

Kromě detekce tváře, mrknutí a úsměvu (inteligentní portrét je režim, který ještě vypucuje obličej od vrásek a podobných nepravostí) je tu i “detekce zvířat”.

Kromě SCENE jsou zde ještě zajímavé varianty: noční krajina (= vyšší ISO), noční portrét a protisvětlo – v obou případech blesk funguje jako doplňkové osvětlení. Rozhodně doporučuji příslušné kapitoly prostudovat v návodu, je dodán na CD.

Menu je příjemně členěné, ne moc složité, ale z hlediska ovladatelnosti nejvážnější výtku mám k přístupu na ISO a WB. K oběma musím do menu, a na ISO dokonce musím klikat dvakrát, a to je k vzteku. Dosti na tom, že na přístroji není AE LOCK! To jsou mi věci nepochopitelné – je hezké, že sériové focení má určené tlačítko, ale raději bych byl, aby bylo volitelné a mohl si na ně dát ISO. Chvála bohu, že aspoň kompenzace expozice je dostupná ze čtyřcestného voliče.

Jak se s ním fotí
Nabíhá překvapivě rychle, za vteřinu a pár drobných můžete fotit. Obrazová kvalita je velmi dobrá, kresba odpovídá dvanáctimegovému kompaktu. Udivující je absence soudkové vady. Je až neuvěřitelné, jak dokonalý je v tomto smyslu obrázek při širokoúhlém režimu s ekv. nějakých 23 mm!

Přisám Koblic, že jsem na fotku nesáhl, jen ji zmenšil. Dovedu si představit, že by si někdo tenhle foťák s absurdně dlouhým ohniskem koupil kvůli jeho krátkému ohnisku a fotil s ním interiéry. Žádné soudky by neřešil, světelnost 3.2 je velmi slušná a kresba je dostačující, navíc by měl k dobru obrovskou hloubku ostrosti objektivu s fyz. ohniskem 6 mm!

Barevnost je příjemná, nicméně doporučuji jít na výraznou expoziční kompenzaci. Pak jsou snímky pěkně syté a přirozeně barevné. Bez kompenzace jsou někdy až překvapivě vyšisované, bez barev, mdlé.

Dlouhé ohnisko
Svoje poznámky jsem přičinil už na začátku. Ekv. 800 mm, to je obrovsky dlouhé sklo. Opravdu to vyžaduje silné sluneční světlo a i pak práce s ním není snadná. Tento přístroj má implementované ovládání zoomu na bok pouzdra objektivu, tímto ovládacím prvkem jde tedy zoomovat a po přepnutí v menu eventuálně ostřit ručně. Nicméně, v menu v sekci setup je možno nastavit i zoo se skokovým vrácením. To je zajímavé, byť poněkud ne zrovna snadno zvládnutelné zařízení. Zoom pak můžete ovládat ovladačem u spouště – a bočním ovladačem ho nastavujete v rozmezích určených předním ovladačem. To se slovy vysvětlí asi tak snadno, jako napsat, jak se váže námořnický uzel. Je třeba to vyzkoušet a lze tím vymezit do rozumných dimenzí práci zoomu. Ten se samozřejmě ovládá motoricky a pracuje důstojně, tedy pomalu, což mu nebrání ve svéhlavosti, takže někdy je těžké ho nastavit na takový úhel, jaký potřebujeme.

Vysoké ISO
To je další příjemné překvapení tohoto přístroje. O snesitelné vzezření snímků při 800 ISO i výše se do značné míry stará vnitřní redukce šumu přístroje. Nejde vypnout nebo regulovat, je tu jen volba AUTO a redukce šumu při dlouhé expozici. Srovnávací zkouška nepřispěla k mé moudrosti, rozdíl ve výsledku je neznatelný. Redukci šumu tedy nelze regulovat, toto bývá vytýkáno přístrojům vyšší třídy, když to nemají. Já pokládám za úspěch, že je ten šum držen v rozumných mezích -a je to důležité, protože vyšší ISO budeme potřebovat při focení na dlouhé ohnisko.

Stabilizace a sériové focení
Stabilizace je funkční – ostatně, vidíte to i v hledáčku, když ji zapnete / vypnete; při zapnuté stabilizaci také slyšíte jemné bzučení. Nelze na to spoléhat jako na stoprocentní záchranu – prostě, zvyšuje pravděpodobnost, že to bude jakž takž ostré. Snímání v sérii je až 8 fps, jen pět fotek, což je trochu skvrnka. Je velmi těžké se trefit do správného okamžiku. Se zapnutou stabilizací i při této vysoké rychlosti nejsou všechny fotky stejně ostré, ale to je právě ta funkce stabilizátoru: prostě zvyšuje pravděpodobnost, že to ustojíte.

Active d-lighting
To je tradiční a velmi příjemná a účinná pomůcka, která přijde vhod zejména na ostrém jarním slunci. Vyrovnává stíny. Zapíná se ve třech úrovních, tvrdím, že když už tak už, buď to vypnout nebo zapnout vysokou úroveň. Pozor, nejde to zapnout, když je zapnuté automatické navýšení ISO, ale kupodivu funguje, když je zapnuté automatické navýšení ISO v rozmezí 200 – 400 a 200 – 800. To druhé z nich lze doporučit. Jakmile pracujete s d-lightingem, je dobře zapnout silnou kompenzaci do mínusu, tedy -1EV. Pak to dává slušné výsledky.

Vlevo s d-lightingem, vpravo bez; nahoře -1EV, dole nula kompenzace.

Shrnutí
Nikon Coolpix P500 je představitel ultrazoomových přístrojů s elektronickým hledáčkem, s extrémně velkým rozsahem zoomu. Upřímně řečeno, ten 36x zoom je to jediné, co mi na přístroji vadí. Kdyby to šlo nějak vypnout… a zastavit se, dejme tomu, na 12x zoomu… Ale to nejde. Škoda, je to jinak velmi příjemný, dobře ovladatelný přístroj. Jeho optika je výtečná, na krátké straně dokonce obdivuhodná. Má velmi dobrý obrazový výkon, jak po stránce barev, tak po stránce citlivosti. Výtečný je displej s vysokým rozlišením, vyklápěcí a slušně čitelný i na sluníčku. Ocení ho jistě milovníci přírodních záběrů a hlavně makristé. Přístroj stojí necelých 12 tisíc (březen 2011), to je ve srovnání s konkurencí a vzhledem ke kvalitám přístroje rozumná cena.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (optického), 3 až 6 běžné světlo, 7 protisvětlo. 8 a 9 zase rozsah zoomu, 10 a 11 dlouhé ohnisko, 12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Bývaly doby, kdy ultrazoomy kralovaly v amatérské fotografii – vzhledem i některými vlastnostmi konkurovaly jednookým zrcadlovkám, které byly ještě před deseti lety cenově nedostupné. Doba se změnila, nicméně ultrazoomy se drží a v nabídce je má i Nikon. Dnes se podíváme na poměrně nový model, vybavený šestatřicetinásobným zoomem.

Hned zkraje ale musím “vytknout před závorku” několik poznámek, týkající se celého systému ultrazoomů.

Jsou to přístroje vybavené elektronickým hledáčkem, tedy malým LCD displejem v horní části přístroje a jejich objektiv má doslova obrovské rozpětí. Dnes zkoumaný aparát má rozpětí od 22,5 mm po 810 mm ekvivalent. Toto rozpětí se skrývá za konstatováním, že jde o šestatřicetinásobný zoom. Světelnost je od F3.5 do F5.7. Ultrazoomy mají vždycky stabilizaci, buď v objektivu anebo na čipu, což je případ tohoto přístroje. A zde je třeba sdělit laskavému zájemci jednu nepříjemnou pravdu.

Stabilizace nestabilizace, pořád platí pravidlo, že minimální udržitelná expoziční doma je numericky rovná ekvivalentu ohniskové délky. Pokud tedy je ta délka 800 mm, musíme počítat aspoň s tisícinou, abychom, měli naději, že obrázek bude ostrý. Při plném vyzoomování má tento objektiv světelnost F5.7 – zde ovšem podotknu, že žádný objektiv na světě nekreslí nejlépe při plné světelnosti. Ale budiž, dejme tomu. Takže při F 5.6 a 1/1000 sec potřebujeme světelnou hladinu odpovídající EV 15. To je expoziční hodnota, kdy se při 100 ISO cloní na 1/100 clonou F 16, tedy prudké slunce v otevřené krajině. Jakmile je světelná hladina o něco nižší, musíme zvyšovat ISO, abychom se jakž takž dostali do ostrosti. No a v kompaktech můžeme počítat s jakous takous kvalitou při ISO 800. V našem truchlivém výpočtu to bude chtít ISO 800 při EV 12, což je běžné zamračené počasí. Na nějaké lesní číhání na srnečky můžeme zapomenout. Ale znovu opakuji, tato truchlivá zjištění se netýkají jenom tohoto přístroje, týkají se všech ultrazoomů. Výrobci se předhánějí v rozsahu svých zoomů. Podle mého názoru je honba za velkým rozsahem stejně bláznivá, jako byla honba za vysokým rozlišením. Někdy slyšíme žerty na téma na délce nezáleží, tady si myslím, že délka dokonce škodí.

Jaký je a komu je určen
Začnu odzadu. Je určen těm, kdo mají ultrazoomy rádi. Jsou to přístroje, které dobře vypadají, umožňují pracovat s clonou a časem a všemi dalšími náležitostmi v manuálním nebo ručně ovlivňovatelném automatickém režimu a ten široký zoom je, málo platné, výhoda, když odhlédneme od toho, co bylo vyneseno před závorku. Je to velké, nevejde se to do kapsy, ale generuje to v majiteli dobrý pocit, že má pořádný foťák.

Specifikace
Jde o dvanáctimegový utrazoom, o objektivu už šla řeč. Dodám, že ostří od 50 cm, v makru od 10 až 1 cm, podle nastavení zoomu. Snímač je velký 1/2.3 ” (6.18 x 4.55 mm, 0.28 cm^(2), je to CMOS, nikoli CCD. Rozsah ISO je od 160 do 3200, aspoň zde jsme v rozumných mezích a vyplácí se to, jak uvidíme dále. Hledáček je elektronický, displej třípalcový vyklápěcí, což patří k přednostem přístroje. Má vysoké rozlišení 921 tisíc bodů, EVF hledáčkový displej je tradiční, tedy ne moc kvalitní. Zápis je na karty rodiny SD, váha 494 g, míry 116 x 103 x 84mm.

Ovládání a menu
Ovládání je tradičně řešeno. Přístroj se zapíná na horní stěně, na úchopu je spoušť s ovladačem zoomu, další ovladač zoomu je ze strany, na pouzdru objektivu, víc o něm povím níže. Hned u spouště je tlačítko, jímž lze nastavit režim snímání jednotlivých snímků anebo série, rychlé a pomalé a bracketing. Hned u hledáčku je kruhový volič režimů, automat, pak program / priorita clony / času, manuál a pozice pro uložení námi zvolených parametrů. Pak zde je vstup do oblasti scénických režimů. Mezi nimi najdeme příjemné vychytávky, jako je automatické panorama. Škoda, že výsledný obrázek je vcelku malý, 1024×3200 pixelů:

Kromě detekce tváře, mrknutí a úsměvu (inteligentní portrét je režim, který ještě vypucuje obličej od vrásek a podobných nepravostí) je tu i “detekce zvířat”.

Kromě SCENE jsou zde ještě zajímavé varianty: noční krajina (= vyšší ISO), noční portrét a protisvětlo – v obou případech blesk funguje jako doplňkové osvětlení. Rozhodně doporučuji příslušné kapitoly prostudovat v návodu, je dodán na CD.

Menu je příjemně členěné, ne moc složité, ale z hlediska ovladatelnosti nejvážnější výtku mám k přístupu na ISO a WB. K oběma musím do menu, a na ISO dokonce musím klikat dvakrát, a to je k vzteku. Dosti na tom, že na přístroji není AE LOCK! To jsou mi věci nepochopitelné – je hezké, že sériové focení má určené tlačítko, ale raději bych byl, aby bylo volitelné a mohl si na ně dát ISO. Chvála bohu, že aspoň kompenzace expozice je dostupná ze čtyřcestného voliče.

Jak se s ním fotí
Nabíhá překvapivě rychle, za vteřinu a pár drobných můžete fotit. Obrazová kvalita je velmi dobrá, kresba odpovídá dvanáctimegovému kompaktu. Udivující je absence soudkové vady. Je až neuvěřitelné, jak dokonalý je v tomto smyslu obrázek při širokoúhlém režimu s ekv. nějakých 23 mm!

Přisám Koblic, že jsem na fotku nesáhl, jen ji zmenšil. Dovedu si představit, že by si někdo tenhle foťák s absurdně dlouhým ohniskem koupil kvůli jeho krátkému ohnisku a fotil s ním interiéry. Žádné soudky by neřešil, světelnost 3.2 je velmi slušná a kresba je dostačující, navíc by měl k dobru obrovskou hloubku ostrosti objektivu s fyz. ohniskem 6 mm!

Barevnost je příjemná, nicméně doporučuji jít na výraznou expoziční kompenzaci. Pak jsou snímky pěkně syté a přirozeně barevné. Bez kompenzace jsou někdy až překvapivě vyšisované, bez barev, mdlé.

Dlouhé ohnisko
Svoje poznámky jsem přičinil už na začátku. Ekv. 800 mm, to je obrovsky dlouhé sklo. Opravdu to vyžaduje silné sluneční světlo a i pak práce s ním není snadná. Tento přístroj má implementované ovládání zoomu na bok pouzdra objektivu, tímto ovládacím prvkem jde tedy zoomovat a po přepnutí v menu eventuálně ostřit ručně. Nicméně, v menu v sekci setup je možno nastavit i zoo se skokovým vrácením. To je zajímavé, byť poněkud ne zrovna snadno zvládnutelné zařízení. Zoom pak můžete ovládat ovladačem u spouště – a bočním ovladačem ho nastavujete v rozmezích určených předním ovladačem. To se slovy vysvětlí asi tak snadno, jako napsat, jak se váže námořnický uzel. Je třeba to vyzkoušet a lze tím vymezit do rozumných dimenzí práci zoomu. Ten se samozřejmě ovládá motoricky a pracuje důstojně, tedy pomalu, což mu nebrání ve svéhlavosti, takže někdy je těžké ho nastavit na takový úhel, jaký potřebujeme.

Vysoké ISO
To je další příjemné překvapení tohoto přístroje. O snesitelné vzezření snímků při 800 ISO i výše se do značné míry stará vnitřní redukce šumu přístroje. Nejde vypnout nebo regulovat, je tu jen volba AUTO a redukce šumu při dlouhé expozici. Srovnávací zkouška nepřispěla k mé moudrosti, rozdíl ve výsledku je neznatelný. Redukci šumu tedy nelze regulovat, toto bývá vytýkáno přístrojům vyšší třídy, když to nemají. Já pokládám za úspěch, že je ten šum držen v rozumných mezích -a je to důležité, protože vyšší ISO budeme potřebovat při focení na dlouhé ohnisko.

Stabilizace a sériové focení
Stabilizace je funkční – ostatně, vidíte to i v hledáčku, když ji zapnete / vypnete; při zapnuté stabilizaci také slyšíte jemné bzučení. Nelze na to spoléhat jako na stoprocentní záchranu – prostě, zvyšuje pravděpodobnost, že to bude jakž takž ostré. Snímání v sérii je až 8 fps, jen pět fotek, což je trochu skvrnka. Je velmi těžké se trefit do správného okamžiku. Se zapnutou stabilizací i při této vysoké rychlosti nejsou všechny fotky stejně ostré, ale to je právě ta funkce stabilizátoru: prostě zvyšuje pravděpodobnost, že to ustojíte.

Active d-lighting
To je tradiční a velmi příjemná a účinná pomůcka, která přijde vhod zejména na ostrém jarním slunci. Vyrovnává stíny. Zapíná se ve třech úrovních, tvrdím, že když už tak už, buď to vypnout nebo zapnout vysokou úroveň. Pozor, nejde to zapnout, když je zapnuté automatické navýšení ISO, ale kupodivu funguje, když je zapnuté automatické navýšení ISO v rozmezí 200 – 400 a 200 – 800. To druhé z nich lze doporučit. Jakmile pracujete s d-lightingem, je dobře zapnout silnou kompenzaci do mínusu, tedy -1EV. Pak to dává slušné výsledky.

Vlevo s d-lightingem, vpravo bez; nahoře -1EV, dole nula kompenzace.

Shrnutí
Nikon Coolpix P500 je představitel ultrazoomových přístrojů s elektronickým hledáčkem, s extrémně velkým rozsahem zoomu. Upřímně řečeno, ten 36x zoom je to jediné, co mi na přístroji vadí. Kdyby to šlo nějak vypnout… a zastavit se, dejme tomu, na 12x zoomu… Ale to nejde. Škoda, je to jinak velmi příjemný, dobře ovladatelný přístroj. Jeho optika je výtečná, na krátké straně dokonce obdivuhodná. Má velmi dobrý obrazový výkon, jak po stránce barev, tak po stránce citlivosti. Výtečný je displej s vysokým rozlišením, vyklápěcí a slušně čitelný i na sluníčku. Ocení ho jistě milovníci přírodních záběrů a hlavně makristé. Přístroj stojí necelých 12 tisíc (březen 2011), to je ve srovnání s konkurencí a vzhledem ke kvalitám přístroje rozumná cena.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (optického), 3 až 6 běžné světlo, 7 protisvětlo. 8 a 9 zase rozsah zoomu, 10 a 11 dlouhé ohnisko, 12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: