Nikon Coolpix 5200

Na letošní PMA v Las Vegas představil Nikon dvojici Coolpixů označenou 4200 a 5200, v podstatě identické přístroje, jeden čtyř a druhý pětimegový. K disposici jsme měli druhý z nich. Ke znamenitostem patří nový procesor, o němž výrobce prohlašuje, že je odvozen z technologií použitých u jednookých zrcadlovek Nikon.

Koncepce a design
Jde o kompakt – takřka – miniaturních rozměrů (88x60x37 mm, 180 g), tedy tak velký, že se pohodlně vejde do kapsy, ale zase ne tak malý, aby s ním byly potíže při ovládání – k designovým přednostem patří výrazný výstupek v pravé části, takže se aparát dobře drží. Přístroj je kovový, působí poněkud plechovým, lisovaným dojmem, není to ten filigrán, jakým jsme říkali „digitální šperk“. Vybaven je snímačem CCD s filtry RGB o úhlopříčce 1/1,8´´ (7,18×5,32 mm). S těmito snímači máme velmi dobré zkušenosti i z jiných pětimegových kompaktů – a nezklamává ani v tomto Nikonu ve spolupráci s objektivem Nikkor. Ten má rozsah zoomu 7,8 – 23,4 mm, což odpovídá ohnisku 38 – 114 mm kinofilmového fotoaparátu. Tento objektiv obsahuje asférické a ED členy (7 členů v 6 skupinách, 1 ED a 2 asférické), což vede k vysokému obrazovému výkonu a potlačení chromatické aberace. Ostří od 30 cm, v makrorežimu od 4 cm. Zpět ke snímači: ten má 5,24 milionů buněk fyzicky, rovných 5 efektivně. V nejvyšším rozlišení obraz má 2592×1944 bodů, v nižších 2048 x 1536, 1600×1200, 1280×960 bodů. Citlivost je nastavitelná v rozmezí 64 až 400 ISO. Bílá se dá nastavit na sedm předvoleb a manuálně, zábleskové zařízení má režimy automat, výplňkový blesk, červené oči, do pomala a vypnout. Měření je 256ti segmentové, středové nebo bodové. Sériové fotografování umožňuje záznam až pěti snímků rychlostí 2,5 fps, video, jak bývá v poslední době už normou, má velikost 640×480 při 30 fps se zvukem. Přístroj má vnitřní paměť 12 MB a slot pro SD kartu. Jeho LCD displej má úhlopříčku 1,5 palce, vytváří snímky JPEG, ale nikoli TIFF nebo RAW. Přístroj je napájen lithium-iontovým akumulátorem Nikon EN-EL5, nabíječka je v dodávce.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně přístroje, hned vedle spouště. Nahoře je i kruhový volič režimů: fotografování, scénické předovlby (párty, pláž/sníh, západ slunce, svítání, noční krajina, makro, museum, ohňostroj, reprodukce, protisvětlo, panorama), dále pak portrét, krajina, sport a noční portrét – tyto režimy podporuje funkce „still assist“ video a setup. Na zadní stěně nalezneme nahoře dvojici tlačítek pro ovládání optického zoomu (plus 4x digitální zoom), pod ním je čtyřcestný volič pro pohyb v menu; jakmile je menu vypnuto, slouží k ovládání funkcí blesk, expoziční kompenzace (+- 2 EV po 1/3 EV), makro a samospoušť. Pod displejem jsou tlačítka pro mazání, vstup do menu a prohlížení obrázků.

Přístroj nabízí celkem dvanáct předvolených „scén“, přičemž čtyři z nich disponují pomocnou funkcí „Still Assist“. Je to speciální menu, ve kterém kupříkladu v režimu „sport“ lze zapnout sériové focení 16 záběrů na jednom snímku – tento still assist je velmi užitečný pro nepříliš pokročilé fotografy. K podivuhodným vymoženostem aparátu patří zacházení s jevem „červených očí“. Zde totiž už nejde o jeho redukci, ale faktickou likvidaci – při generování obrazu, jak sdělili zástupci Nikonu na tiskové konferenci, se červené oči automaticky retušují. Praktické zkoušky výsledek potvrzují.

Menu je výrazně graficky vyvedeno, bohužel ale není příliš přehledné: není vždy zcela zřetelné, kde v něm vlastně jsme (na př. při nastavování kontrastu). Je třeba si zvyknout na zvláštnosti, jako na př. že to co se normálně označuje „drive“, tedy režim snímání, je zde „continuous“, což je sériové focení. Takže pokud chceme fotografovat jednotlivé snímky, musíme nastavit „continuous single“, což mi připadá trochu jako škrábání pravou rukou za levým uchem. Jinak ale v menu najdeme mnoho užitečných funkcí, včetně „BSS“ (Best Shot Selector – přístroj exponuje třikrát, nechá si jen jeden obrázek, který má největší datový objem = je nejostřejší, tudíž obsahuje nejvíc detailů) a „continuous“ 16 snímků v jednom záběru a to je nikonská (a nyní už i jinde se vyskytující) funkce kterou mám rád. Bracketing se týká i nastavení bílé, to je neobvyklá funkce, při specifických světelných podmínkách s výhodou použitelná. Nastavitelná je saturace (sytost barev), doostření a kontrast, byť ne moc pohodlně – je to ale jistě věc zvyku. Ostření lze nastavit na běžné TTL, na automatické ostření na 5 bodů, na režim výběru z 99 bodů, na střed – a doplnit volbou průběžného ostření. Ostření podporuje pomocné osvětlení pro případ špatného světla.

V praxi
Po zapnutí nabíhá za 1,6 sec, zpoždění s namáčknutím spouště má 0,1 sec, bez namáčknutí kolem vteřiny, to jsou standardní, nikterak vynikající výsledky. Pokud jde o obraz, ten je v mezích normy pětimegových přístrojů, nicméně nikoli na špičce, i mezi kompakty – s jednou výjimkou, totiž schopností zvládat barevnou vadu, fialové kontury zde prakticky nelze najít. Snímky jsou poněkud měkčí a nepříliš brilantní, jiná věc je, že kdo si koupí přístroj bez manuálních funkcí nečeká, že s ním bude obesílat fotografické soutěže – je to aparát pro potěšení. Skutečnou znamenitostí je odstraňování červených očí, to skutečně funguje, stoprocentně při zapnutí funkce „červené oči“ a „upíří oči“ se potlačí do značné míry i při zapnutém výplňkovém blesku. Za zmínku stojí i odstraňování šumu: šum je velmi nízký, datový objem snímků při 100, 200 a 400 ISO je prakticky stejný (1,6 MB), je nízký i bez zapnutí funkce. Ve specifikacích najdeme nejdelší čas 4 sec, toho se mi nepodařilo dosáhnout ani při běžném nastavení, ani při „fireworks“ (ohňostroj), ani „museum“.

Shrnutí
Malý, lehký, šikovný do kapsy, nenáročný na obsluhu se slušným výkonem a slušnými výsledky. U fotek do A4 nemáte důvod čím si lámat hlavu – kupte si ale pořádnou kartu, doporučuji 256 MB (snímky v nejvyšším rozlišení a režimu „fine“ mají lehce přes 1,6 MB).

Ukázky:

19.4.2004
eff

Na letošní PMA v Las Vegas představil Nikon dvojici Coolpixů označenou 4200 a 5200, v podstatě identické přístroje, jeden čtyř a druhý pětimegový. K disposici jsme měli druhý z nich. Ke znamenitostem patří nový procesor, o němž výrobce prohlašuje, že je odvozen z technologií použitých u jednookých zrcadlovek Nikon.

Koncepce a design
Jde o kompakt – takřka – miniaturních rozměrů (88x60x37 mm, 180 g), tedy tak velký, že se pohodlně vejde do kapsy, ale zase ne tak malý, aby s ním byly potíže při ovládání – k designovým přednostem patří výrazný výstupek v pravé části, takže se aparát dobře drží. Přístroj je kovový, působí poněkud plechovým, lisovaným dojmem, není to ten filigrán, jakým jsme říkali „digitální šperk“. Vybaven je snímačem CCD s filtry RGB o úhlopříčce 1/1,8´´ (7,18×5,32 mm). S těmito snímači máme velmi dobré zkušenosti i z jiných pětimegových kompaktů – a nezklamává ani v tomto Nikonu ve spolupráci s objektivem Nikkor. Ten má rozsah zoomu 7,8 – 23,4 mm, což odpovídá ohnisku 38 – 114 mm kinofilmového fotoaparátu. Tento objektiv obsahuje asférické a ED členy (7 členů v 6 skupinách, 1 ED a 2 asférické), což vede k vysokému obrazovému výkonu a potlačení chromatické aberace. Ostří od 30 cm, v makrorežimu od 4 cm. Zpět ke snímači: ten má 5,24 milionů buněk fyzicky, rovných 5 efektivně. V nejvyšším rozlišení obraz má 2592×1944 bodů, v nižších 2048 x 1536, 1600×1200, 1280×960 bodů. Citlivost je nastavitelná v rozmezí 64 až 400 ISO. Bílá se dá nastavit na sedm předvoleb a manuálně, zábleskové zařízení má režimy automat, výplňkový blesk, červené oči, do pomala a vypnout. Měření je 256ti segmentové, středové nebo bodové. Sériové fotografování umožňuje záznam až pěti snímků rychlostí 2,5 fps, video, jak bývá v poslední době už normou, má velikost 640×480 při 30 fps se zvukem. Přístroj má vnitřní paměť 12 MB a slot pro SD kartu. Jeho LCD displej má úhlopříčku 1,5 palce, vytváří snímky JPEG, ale nikoli TIFF nebo RAW. Přístroj je napájen lithium-iontovým akumulátorem Nikon EN-EL5, nabíječka je v dodávce.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně přístroje, hned vedle spouště. Nahoře je i kruhový volič režimů: fotografování, scénické předovlby (párty, pláž/sníh, západ slunce, svítání, noční krajina, makro, museum, ohňostroj, reprodukce, protisvětlo, panorama), dále pak portrét, krajina, sport a noční portrét – tyto režimy podporuje funkce „still assist“ video a setup. Na zadní stěně nalezneme nahoře dvojici tlačítek pro ovládání optického zoomu (plus 4x digitální zoom), pod ním je čtyřcestný volič pro pohyb v menu; jakmile je menu vypnuto, slouží k ovládání funkcí blesk, expoziční kompenzace (+- 2 EV po 1/3 EV), makro a samospoušť. Pod displejem jsou tlačítka pro mazání, vstup do menu a prohlížení obrázků.

Přístroj nabízí celkem dvanáct předvolených „scén“, přičemž čtyři z nich disponují pomocnou funkcí „Still Assist“. Je to speciální menu, ve kterém kupříkladu v režimu „sport“ lze zapnout sériové focení 16 záběrů na jednom snímku – tento still assist je velmi užitečný pro nepříliš pokročilé fotografy. K podivuhodným vymoženostem aparátu patří zacházení s jevem „červených očí“. Zde totiž už nejde o jeho redukci, ale faktickou likvidaci – při generování obrazu, jak sdělili zástupci Nikonu na tiskové konferenci, se červené oči automaticky retušují. Praktické zkoušky výsledek potvrzují.

Menu je výrazně graficky vyvedeno, bohužel ale není příliš přehledné: není vždy zcela zřetelné, kde v něm vlastně jsme (na př. při nastavování kontrastu). Je třeba si zvyknout na zvláštnosti, jako na př. že to co se normálně označuje „drive“, tedy režim snímání, je zde „continuous“, což je sériové focení. Takže pokud chceme fotografovat jednotlivé snímky, musíme nastavit „continuous single“, což mi připadá trochu jako škrábání pravou rukou za levým uchem. Jinak ale v menu najdeme mnoho užitečných funkcí, včetně „BSS“ (Best Shot Selector – přístroj exponuje třikrát, nechá si jen jeden obrázek, který má největší datový objem = je nejostřejší, tudíž obsahuje nejvíc detailů) a „continuous“ 16 snímků v jednom záběru a to je nikonská (a nyní už i jinde se vyskytující) funkce kterou mám rád. Bracketing se týká i nastavení bílé, to je neobvyklá funkce, při specifických světelných podmínkách s výhodou použitelná. Nastavitelná je saturace (sytost barev), doostření a kontrast, byť ne moc pohodlně – je to ale jistě věc zvyku. Ostření lze nastavit na běžné TTL, na automatické ostření na 5 bodů, na režim výběru z 99 bodů, na střed – a doplnit volbou průběžného ostření. Ostření podporuje pomocné osvětlení pro případ špatného světla.

V praxi
Po zapnutí nabíhá za 1,6 sec, zpoždění s namáčknutím spouště má 0,1 sec, bez namáčknutí kolem vteřiny, to jsou standardní, nikterak vynikající výsledky. Pokud jde o obraz, ten je v mezích normy pětimegových přístrojů, nicméně nikoli na špičce, i mezi kompakty – s jednou výjimkou, totiž schopností zvládat barevnou vadu, fialové kontury zde prakticky nelze najít. Snímky jsou poněkud měkčí a nepříliš brilantní, jiná věc je, že kdo si koupí přístroj bez manuálních funkcí nečeká, že s ním bude obesílat fotografické soutěže – je to aparát pro potěšení. Skutečnou znamenitostí je odstraňování červených očí, to skutečně funguje, stoprocentně při zapnutí funkce „červené oči“ a „upíří oči“ se potlačí do značné míry i při zapnutém výplňkovém blesku. Za zmínku stojí i odstraňování šumu: šum je velmi nízký, datový objem snímků při 100, 200 a 400 ISO je prakticky stejný (1,6 MB), je nízký i bez zapnutí funkce. Ve specifikacích najdeme nejdelší čas 4 sec, toho se mi nepodařilo dosáhnout ani při běžném nastavení, ani při „fireworks“ (ohňostroj), ani „museum“.

Shrnutí
Malý, lehký, šikovný do kapsy, nenáročný na obsluhu se slušným výkonem a slušnými výsledky. U fotek do A4 nemáte důvod čím si lámat hlavu – kupte si ale pořádnou kartu, doporučuji 256 MB (snímky v nejvyšším rozlišení a režimu „fine“ mají lehce přes 1,6 MB).

Ukázky:

19.4.2004
eff