Za vysokou cenu špičková kvalita pro DX zrcadlovky Nikon, to je stručná charakteristika této novinky, oznámené letos v červenci. Je to alternativa objektivu 16-85/3,5-5.6, který sloužil na DX zrcadlovkách jako základní objektiv doposud. Pojďme se na tuto novinku blíže podívat.
Za vysokou cenu špičková kvalita pro DX zrcadlovky Nikon, to je stručná charakteristika této novinky, oznámené letos v červenci. Je to alternativa objektivu 16-85/3,5-5.6, který sloužil na DX zrcadlovkách jako základní objektiv doposud. Pojďme se na tuto novinku blíže podívat.
Jaký je a komu je určen
Označení DX v názvu ukazuje, že je určen pro zrcadlovky s menším formátem čipu, tedy APS-C 23.6 x 15.7 mm. Já ho zkoušel na šestnáctimegovém modelu D7000, nicméně primárně je určen pro zrcadlovky s čipem 24 mega, jako jde Nikon D7200, D5500 nebo D3300, tedy je vhodný pro čtyřiadvacetimegové přístroje (abych někoho neuvedl do pomýlení, samozřejmě nižší rozlišení NENÍ na závadu, tím chci říct, že to VYŠŠÍ pohodově zvládne). Není tedy určen pro FF plnoformátové zrcadlovky formátu 24×36 mm – jakkoli je možné na FX Nikony objektivy DX nasadit a tělo se přepne do DX režimu – moc velký smysl by to v tomto případě nemělo. Specifikace: Má 17 členů ve 13 skupinách, tři jsou asférické a čtyři z ED skla s cílem minimalizovat aberaci. Čočky jsou opatřeny nano vrstvami (písmeno N na objektivu to pyšně hlásá do světa), přední a zadní čočka je fluorinovou vrstvu usnadňující čistění.
Má elektromagneticky ovládanou sedmilamelovou clonu. V této cenové kategorii by si zasloužil mít 9 lamel. Zobrazovací úhel je 84° – 20° – odpovídá ekvivalentu 24 – 120 mm. Ostří od 35 cm, ostření je sonické s možností ručního dolaďování. Ostření je vnitřní, při ostření se nic venku neotáčí a nemění se délka objektivu. Stabilizaci má ve dvou stupních, normální a akční, která by měla ustát větší výkyvy – když se fotí z auta apod. Filtr má průměr 72 mm. Objektiv měří 80 x 85,5 mm a váží 480 g. V dodávce jsou krytky plus obdélníková, sluneční clona, dobře řešená, jak co se týká nasazování a zabezpečení, tak má prostor pro ovládání polarizačního filtru, vejdou se vám tam prsty.
Jak se s ním fotí
Je to důkladný, solidně vypadající objektiv, očividně stavěný pro vážnou práci. Je vyroben, jak se říká, z ušlechtilého plastu. V ceně v řádu třicet tisíc bych čekal těsnění proti prachu a vlhkosti, není zde. Má dva prstence, vzdálenější slouží k zoomování – pohybem doprava z hlediska fotografa prodlužujeme ohnisko. Závit je příjemně ostrý, z krajnosti do krajnosti potřebujeme pohyb cca 45 stupňů. Kolem ohniska 50 se plynulost trochu zadrhne, zkoušel jsem dva objektivy, dělaly to oba. Je to ale malé, sotva si toho všimnete. Bližší prstenec slouží k ostření – to je elektrické, nikoli mechanické. Objektiv umožňuje doostřování i při aktivovaném autofokusu. V hledáčku D7100 pak vidíme signalizaci zaostření – kolečko znamená zaostřeno a šipečky naznačují, kterým směrem se má točit.
Ruční ostření se dá zapnout rovnou na těle objektivu. Pod tím je spínač optické stabilizace a o patro ještě níže je přepínač stabilizace z režimu normal na režim active: ten by měl reagovat na větší výkyvy , např. při focení z jedoucího auta. Rozdíl ve funkci jsem nevypozoroval, nicméně sám stabilizátor je opravdu efektivní, zde je srovnání od 125 do 15tiny vteřiny:
Ostření je velmi rychlé, rozhodně v mezích, čemu říkám fyziologické vnímání rychlosti ostření: prostě fotíte a nemáte vůbec pocit, že vás něco zdržuje. Hlučnost autofokusového motoru nevybočuje z normálu, je možná trochu vyšší, je to takový trochu šramotivý zvuk, ale musíte hodně špicovat uši, abyste ho uslyšeli. K velkým kladům objektivu patří jeho ochranné a antireflexní vrstvy. Ani v tomto prašném létě nebylo třeba ho nijak zvlášť čistit a slunce v záběru snáší skvěle – ano, i zde je slunce přímo v záběru a žádné reflexy nikde nejsou.
Za určitých okolností se vyskytnout mohou, ale v míře nepatrné. Také vinětace zde patří k nulovým problémům. Zde je to při 16/2.8, přičemž zmenšení původně 24megového obrázku na šíři 550 bodů vede ke zvýšení kontrastu.
Podobně příznivě to dopadá i na ohnisku 80 mm:
Samozřejmě, i tato ukázka je pořízena při plně otevřené cloně tedy, při F4.0.
Bez problémů je zde i aberace neboli barevná vada – prostě, není třeba ji řešit, obvykle se nevyskytne vůbec nebo v míře nepatrné.
Po stránce kresebné se objektiv chová podle očekávání. Na plnou clonu F2.8 je při 16 mm mírně měkčí, ale jde rychle do formy a drží ji skoro až do clony 11. Pak přebírá otěže difrakce, na cloně 16 je patrná a na cloně F22 už řádí dost hodně.
K podobným závěrům dospějeme při ohnisku f=80 mm.
Kresba měkne ke krajům a do rohu velmi zvolna. Srovnával jsem to s objektivy Canon 10-22 a elkovým 17-40 a výsledek byl přibližně stejný, byl i o něco lepší než výsledky jinak výtečného objektivu Fujifilm 16-55. Zde je ukázka srovnání Nikon – Canon 10-22 a Canon 17-40 při 200% zvětšení. Na množství detailů jsou na tom v podstatě stejně.
Shrnutí
Vzhledem k tomu, že ve třídě DX má Nikon čtyřiadvacetimegové snímače už i v nejnižší , tedy třítisícovkové řadě, musel nabídnout alternativu ke svému osvědčenému tahounu 18-55/3.5-5.6. Ve výhodných kitech tlačí na pulty variantu s objektivem 18-105. Pokud jde o tento objektiv 18-105, své čtenáře nabádám, aby v mých recenzích zkoumali míru nadšení. U objektivu 18-105 by ji marně hledali i s lupou v ruce. Je tu samozřejmě objektiv 17-55/2.8, ovšem ten stojí 38 tisíc a to je opravdu za maloformátový objektiv cenová pecka. Proto mnoho uživatelů se uchýlilo k objektivu 16-85/3.5-5.6.
Přišel tedy Nikkor 16-80/2.8-4.0, který očividně na poslední citované sklo navazuje. Je lepší už na první pohled na základní parametry. Jaroslav Kortus ve své perfektní recenzi na Makofotu oba porovnal a jasně dospěl k závěru, že novinka je lepší. Ovšem stojí dvakrát tolik, dodám já, starý lakomec, a kdo čte moje recenze ví, že vždycky zkoumám nad poměrem ceny a výkonu. Takže když vidím, že je o deset tisíc dražší než Canon 17-40 L, kovový, voděodolný plnoformátový objektiv se srovnatelnou kresbou, pak si říkám, zdali se přece jenom někomu neutrhla ruka. Při volbě jistě bude záležet na tom, k jakému tělu objektiv přisoudíme. Sedmitisícovky stovka a dvoustovka, ty mu budou slušet a proslýchá se, že přijde i nástupce klasické třístovky. Pokud přijde, jistě to nebude cenová lidovka a zasnoubení tudíž bude zcela namístě. Ukázky:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
| 15 |
 |
16 |
 |
